V tomhle počasí a dnes se zdá to vyvrcholilo nevýletujeme.Se psem ven chodím a tak jsem si vzala po dlouhé době na procházku foťák.Chtěla jsem nafotit nějaké detaily,protože jsem  chtěla hlavně vyzkoušet,jak jsem na tom s rukama.Příroda mi fotit zatím jde,ale s detaily to je horší.A doma,když jsem je prohlížela,tak jsem z nich udělala černobílé,protože i ve skutečnosti většina z nich byla.

Černobílou fotografii mám ráda,vyrůstala jsem v ní.A ty fotografie mě přitahují dodnes.

Občas listuji v knížce po tatínkovi o fotografovi Josefu Sudkovi :

Cituji:

V černobílé fotografie hraje světlo a stín.Jaké budou zákonitosti v té barevné,to zatím nevím.A taky nevím,jestli se k tomu dostanu.Ty zákony však budou jiný.Ale v černobílý fotografii,v té nuanci,která se odehrává mezi největším světlem a největším stínem,to může být i bez slunce.Hlavně,aby se tam,jak v tom  světle,tak v tom stínu něco odehrávalo.S tím musíte počítat.To je vlastně takové to kouzlo černobíle fotografie.Ona třeba zdánlivě efektivní nebude,ale pořád vás k ní bude něco přitahovat.

 V minulém týdnu jsem byla pozvaná k bývalé kolegyni z práce do Klokočí.Manžel pro mě později jel a měla jsem na něj čekat u památníku Jana Husa na kraji obce.Měla jsem tak  možnost si ho pořádně prohlédnout a doma na internetu i něco přečíst.To odpoledne bylo všechno jinak.Ráno bylo zataženo a odpoledne se stal skoro zázrak.Vyjasnilo se.Většinou to bývá obráceně.

Obec Klokočí leží pod skalami stejného jména v okrese Semily a tady se nachází i památník mistra Jana Husa.Památník se začal budovat na podzim roku 1933 a práce se ujal místní Okrašlovací spolek za pomoci mnoha občanů.Bylo rozhodnuto umístit památník do pískovcové skály nad silnicí.Pomocí klínů a želez byla vylámána prostřední místnost.Na bočních stranách byly vyhloubeny dvě menší místnosti.Původní plány byly jiné.Nyní je v prostřední místnosti socha Jana Husa,vytesaná z hořického kamene.V postranních výklencích byla do skal vyryta Husova hesla a jména božích bojovníků.Na čelní straně památníku je letopočtem 1434 připomenuta tragická bitva u Lipan,jejíž 600leté výročí v roce 1934 bylo právě rokem předání památníku Jana Husa veřejnosti.

Před památníkem je upravené prostranství,které se využívá,když se tu konají bohoslužby církve československé husitské.

 V sobotu bylo moc hezky a počasí vydrželo až do večera.Manžel měl akci s kamarády a mně dopoledne volala kamarádka,zda bychom mohly uskutečnit plánovaný výlet.Udělala mi radost.Plánovaly jsme,ale nečekala jsem,že to bude tak brzy.Jely jsme po obědě vlakem do Dolánek a pokračovaly Vazoveckým údolím k Bartošově peci.Myslím,že jsme tuto trasu šly i loni v zimě a v létě tu jezdíme na kole.

 Název Husí Lhota jsem slyšela poprvé,kdy nás dcera požádala,zda by se nám nechtělo,když pořád cestujeme ji tam něco vyzvednout.Při hledání v mapě jsem zjistila,že se Husí Lhota nachází v místech,kde se občas pohybujeme a to v okrese Mladá Boleslav.Hledala jsem tady nějakou zajímavost.Většinou je to kostel,ale ne vždy je na focení.Tady jsem měla štěstí.Kaple a zvonice byly opraveny v roce 2021 na náklady obce.Když se chce asi to jde.

Minulý týden byl hodně větrný a mraky se honily sem a tam.Sníh napadnul až ve čtvrtek

 Tančící les se nachází v obci Dneboh při vstupu do lesa směrem na Drábské světničky.V roce 2016 jsem tu byla s vnoučatama a fotografie dala na blog.Bohužel se nezobrazují a tak,když jsme jeli v úterý za mladými na Olšinu jsem požádala manžela,aby mě tu s Bleky vysadil,že půjdeme hledat Tančící les.Zdá se,že se stromy za těch skoro šest let trochu vyrovnaly.

V neděli 27.června 1926 mezi 11. a 14. hodinou zde proběhl největší sesuv půdy v Českém ráji.Do pohybu se dala zemina na ploše asi 14 hektarů.Již před 11. hodinou si všimli obyvatelé zdejší osady Podskalí,která byla součástí obce Dneboh drobných prasklin ve zdech domů.Začali,aniž věděli,co se přesně děje mysleli,že zemětřesení vyklízet nábytek a vyvádět dobytek ze stájí.Kolem poledne začaly zdi praskat a zvedaly se podlahy pod náporem vzduté zeminy.Obětí sesuvu se stalo postupně deset domů osady Podskalí a také silnice,která spojuje Dneboh s Olšinou,kterou sesuv půdy doslova roztrhal.Z obyvatel se naštěstí nikomu nic nestalo.Osada Podskalí po sesuvu už obnovena nebyla a jedinou památkou na její existenci je kámen na parkovišti.K sesuvu došlo v důsledku silných a dlouhotrvajících dešťů.Jedinými svědky se tak staly stromy,hlavně borovice,které zůstaly nakloněné k zemi,ale většina už roste opět kolmo.Je pravda,že je to šest let,kdy jsme tančící stromy hledaly a našly.Teď jsem jich už moc nenašla.

 Od Žabakoru jsme se posunuli o kousek dál.Tady byl východ slunce pro mě zajímavější.

 Sobotní východ slunce mně přišel docela vhod.Začala jsem přemýšlet,že si udělám od blogování pauzu.Počasí na výletování moc není a tak jezdíme jenom za město pořád do stejných míst a to budeme i nadále,ale je zbytečné to pořád dokola fotit.Počkám si až bude lépe .V sobotu byl brzy vzhůru i manžel a když jsem viděla někde směr Jičín,že se obloha barví,říkala jsem si,že bychom mohli někam za východem slunce.Vyjeli jsme hned po sedmé i když slunce vychází až ve třičtvrtě na osm.Jenže tam,kde fotím v létě východ slunce nemohu v zimě.Teď má slunce jinou cestu.Bydlíme v dolíku,okolo jsou kopce a slunce se schovává za nimi .Nejvíce ve výhledu vadil kopec na Vyskři s kaplí sv. Anny. Zajeli jsme i k rybníku Písečák,obloha se však na východ slunce barvila úplně jinde.K Žabakoru se mi nechtělo,protože tam mám východ slunce focený snad už 100x.Nakonec jsme tam skončili.

V úterý se udělalo po obědě docela hezky,tak jsme naložili Bleky a jeli s ní na procházku k rybníkům Malý a Velký Písečák.Má tady hodně prostoru,aby se proběhla a takový velký pes to opravdu potřebuje.Tábořiště s restaurací je opuštěné.V létě tu projíždím na kole a je tu hodně živo.A je to dobře,protože za poslední asi dva roky se to tu změnilo  k lepšímu.Hlavně pro děti.Dá se tu kempovat,bývá tu hodně karavanů.V rybnících je asi opět hezké koupání.Jezdila jsem se sem hodně koupat s vnoučatama.

 K Vánocům jsem dostala nějaké příze hlavně od dcery.Jejich barvy mě dost překvapily,barvy mám ráda,ale na sobě moc výrazné ne. Myslela jsem,že uháčkuji dvě soupravy a dám je vnučkám.Jenže potom mi došlo,že to se nedělá.A nakonec si vykračuji v růžovofialové soupravě a tyrkysové.Proč ne.Mám černý prošívaný kabát,aspoň se oživí.

Ve čtvrtek bylo sice slunečno,ale foukal hodně ledový vítr.To se projevilo hlavně na otevřeném prostranství.Bleky se tu hezky proběhla a já byla nabalená a když fouká mám přes ústa  šálu,tak se to dalo vydržet.Jednak s Bleky musím být pořád v pohybu,buď ji házím klacky a nebo udělám sněhovou kouli.,takže se zahřeju.

 Počítač je opravený a snad ještě nějakou dobu vydrží.Mám ho už hodně let.

Ve čtvrtek se udělalo hezké počasí a to znamenalo,že doma nebudeme.To už manžel ví a hned se ptá.Kam to dnes bude?Okolní kopečky i Kozákov byly do rána bílé,ale v Turnově nebyl ani poprašek sněhu.A tak říkám,jedeme za sněhem.Až do hor jsem nechtěla,ale sníh byl už před Jabloncem nad Nisou.Plán byl podívat se na rozhlednu Na Proseči,kterou jsme opomněli,když  jsme byli v Lukášově asi před dvěma lety na jaře fotit krokusy.Rozhledna se nachází na Prosečském hřbetu mezi Libercem,Prosečí nad Nisou a Jabloncem nad Nisou.Roku 1892 dal Německý horský spolek na tomto místě vystavět dřevěnou,6 m vysokou věž.Veřejnosti sloužila 9 let,po které musela bojovat o přežití s nepřízní počasí.V roce 1901 ji definitivně zničila bouře.Roku 1908 se ujal aktivit tentokrát Jablonecký horský spolek a nechal tu vystavět opět dřevěnou vyhlídkovou věž.Byla vysoká už 12 m,ale tu původní co do délky životnosti přežila jenom o čtyři roky.Roku 1921 ji zničil silný vítr.Nějakou dobu zůstal kopec bez rozhledny .Až v roce 1928 tu byla postavena chata a později i kamenná 28 m vysoká věž.Slavnostní otevření bylo roku 1932.

Rozhledna byla několik let nepřístupná a chátrala.Od roku 2010 byla opět otevřena veřejnosti a od roku 2018 má nového majitele.Chata s restaurací je v lednu zavřená,ale jinak je v provozu.Takže ji musíme navštívit ještě jednou,abychom si mohli do rozhledny podívat.Určitě jsou z ní krásné výhledy.

Auto jsme nechali pod kopcem a vydali se do lesa.Největší radost měla Bleky,hlavně asi ze sněhu.První klacek,který našla jsem ji musela celou cestu nahoru házet.Stoupání je prudké jenom v jednom úseku,ale nikam jsme nepospíchali.Nepotkali jsme ani človíčka.Tak to mám ráda.

 Vzhledem k tomu,že mě zlobí počítač,tak sem dám raději rychle další příspěvek,který jsem plánovala až na konec týden.Počítač poputuje do servisu.Upozorňuji,že příspěvek je hodně dlouhý,ale nechtěla jsem ho dělit.Ráda dávám aktuální věci a tento je ještě ze starého roku a nevím,kdy se mi počítač vrátí.

Na Silvestra vždy projedeme milá a známá místa v Českém ráji.Hezky nebylo,ale vyjeli jsme 6 km za Turnov a obloha se vyjasnila.

 Budu pokračovat v naší cestě od syna.Další zastávkou byla Stráž pod Ralskem.Vnučky nám doma připomínaly,abychom se podívali na stromeček z pivních lahví.Hlavně kvůli dědovi.Viděly ho v televizi jako raritu.Na internetu jsem se dočetla,že stromeček z lahví staví už od roku 2015 a v roce 2021  povyrostl o dva metry.Je na něj spotřebováno 3800 pivních lahví,které zapůjčuje Plzeňský prazdroj.

Vítám Vás v novém roce na svém blogu.Budu se snažit i nadále přidávat zajímavé příspěvky.Baví mě objevovat nové věci a proto se u mě často objevují památky,které nejsou tolik v zájmu veřejnosti.Vrátíme se do vánočních svátků,kdy jsme jeli na oběd k synovi a jeho přítelkyni.Zpátky jsme se zastavili na pár místech.Jedním z nich byl Dům alchymisty nebo také Černý dům či Faustův v obci Sosnová,která se nachází 5 km od České Lípy.Je to dvoupatrový kamenný dům postavený v letech 1823 až 1830.Štít domu je vyzděný z pískovcových kvádrů.Dům je památkově chráněn od roku 1965.Dům byl postaven Georgem Abertem v místě dotěženého lomu na kámen.Georg Abert byl alchymista a proto se domu říká Dům alchymisty.V rozsáhlých,hlubokých sklepech pod domem vytesaných do skály měl mít alchymistickou laboratoř plnou baněk.Vlastnil i rozsáhlou knihovnu starých a vzácných spisů z celého světa.Sám se zabýval získáním tajemného a bájného Kamene mudrců.Údajně dosáhl v tomto bádání úspěchu.Po jeho smrti syn zakopal čarovné kameny na neznámém místě a ukryl i jeho spisy.Jednalo se o středověké spisy v oboru farmacie,medicíny,chemie a botaniky.Poslední potomek rodiny Abertů žil v domě do roku 1945.Dům chátral,ale v nedávné době došlo k částečné rekonstrukci této zajímavé památky.