Na chvíli se uvolnil počítač a tak sem dám svůj opravdu poslední příspěvek

 ve starém roce.Už třetí den je u nás mlhavo a poslední dva dny se vytvořila

 všude krásná námraza.Manžel mi onemocněl a tak mi zůstaly jenom procházky

 kolem sídliště.

Máme tu prales

 Od mokřadů jsme se šli podívat do města k Bazilice sv.Vavřince a sv.Zdislavy.

  Byli jsme tady již několikrát,ale byla zavřená.Poslední dva roky probíhala její oprava.

  Nyní je otevřená ve čtvrtek,pátek a sobotu.Komentované prohlídky jsou přes léto,kdy je otevřeno

  každý den.

  Kolem roku 1252 založila Zdislava z Lemberka dominikánský klášter se špitálem a kostelem

  sv.Vavřince.Kostel byl zničen a ke znovu postavení kostela došlo mezi roky 1669 - 1722.

  Centrální stavba je zvenku obdélná a vnitřní je na půdorysu kříže.

  Nad středem se zvedá do výše 34 m kopule se zelenou střechou.Velmi zdobené je průčelí

  baziliky,je trojdílné se dvěma věžemi po stranách.Na něm jsou umístěny sochy světců.

    Vrchlabí je jedno z mála měst,která mám ráda.Má o tři tisíce méně obyvatel než Turnov.Je nazýváno vstupní branou Krkonoš.A bylo jedním z nejvýznamnějších center varhanářství.Hlavní éra českého varhanářství začala už po konci třicetileté války.Vznikaly varhanářské dílny a mezi nimi vynikala vrchlabská dílna rodiny Tauchmanů.Vzniká tím ve Vrchlabí jeden z prvních varhanářských cechů.Myslím,že jsem o téhle významné zajímavosti nevěděla.Upozornil mě na ni pán,který se dal se mnou u lékaře do řeči.Byla jsem za to ráda.Díky tomu,mě ta hodina čekání utekla rychle.Doma jsem hledala nějaké další zajímavosti o varhanářství.

Po dostavbě areálu kláštera sv.Augustina v první polovině 18.století došlo k postupnému vybavování kláštera včetně varhan.Byly dílem vrchlabské varhanářské dílny.Byly už ale dávno vyměněny.Další varhany z vrchlabské dílny jsou z roku 1889 a nachází se v kostele sv.Vavřince.Klášter sv.Augustína z roku 1705,ve kterém působili augustiáni až do roku 1950, byl zrušen komunisty.Klášter se začal znovu využívat až v roce 1991.Dnes je v něm muzeum.  

Do Vrchlabí mě manžel vezl 5.listopadu k ortopedovi,poradila mi ho známá,za což jsem ji velmi vděčná.U nás bych se k ortopedovi dostala až v červnu příštího roku.Mám vrozenou vadu na levé kyčli a v poslední době mě už hodně zlobí.Tak uvidím,co bude dál.Jeli jsme hned ráno,u lékaře jsem ani dlouho nečekala.Bylo moc hezky ač mrazivo a tak jsme se rozhodli,že se projdeme zámeckým parkem.U nás bylo přes týden mlhavo,deštivo a tak jsem si chtěla hezkého počasí užít.Ve Vrchlabí jsme nebyli poprvé,máme tu neteř a známé a teď mi přibyl k návštěvám ještě ortoped.

.K zámku jenom krátce, na blogu už ho mám.Renesanční zámek nechal vystavět v letech 1545-1548 Kryštof Gendorf.Dnešní podoba zámku je výsledkem pozdně renesanční úpravy z let 1605-1615,kdy byl zámek rozšířen a přistavěny věže.Zámek původně obklopoval  12 m široký vodní příkop,přes který se do zámku vstupovalo třemi mosty.Další větší stavební úpravy proběhly na přelomu 19. a 20.století.V zámku sídlí městský úřad.

             Svítání / Katapult/

                                                 Tolik věcí zkrásní,když se člověk pořádně dívá

                                                                           Lauren Oliver

                     S prostřední sestrou a kamarádkami jsme byly

                     domluvené,že si uděláme místo našeho obvyklého posezení v čajovně

                     podzimní procházku.Vyšlo nám to na pondělí 7.října.Bylo moc hezky.

                     Sestra vzala auto a nejdříve jsme jely k rybníkům do Příšovic.

                      Oba rybníky v obležení rybářů a tak jsme se raději přesunuly k Jizeře.

                      Chtěla jsem fotit barvy podzimu,ale zatím se stromy moc nebarví

 Už delší dobu jsem měla v plánu navštívit Kutnou Horu a to především chrám svaté Barbory.Byli jsme tu naposledy ještě s malými dětmi od dcery.Vybrala jsem sobotu 21.září.Manžel se mě několikrát ptal,proč zrovna v sobotu.Říkala jsem,že nebude na silnicích takový provoz a je po prázdninách,tak snad nebude ani tolik lidí v Kutné Hoře.Jak moc jsem se mýlila.Na silnicích byl opravdu menš íprovoz,dokonce jsme i v pohodě ve městě zaparkovali,ale tolik lidí jsem nečekala.Musela jsem dát za pravdu manželovi,že jsme měli jet ve všední den.Cestou jsme se stavěli ještě pro sestru a švagra.

                      V září jsme 2x výletovali se sestrou a švagrem.Cestou za hlavním cílem

                       vždy navštívíme i další zajímavosti.Dala jsem je  do jednoho příspěvku

          Rok 2024 vyhlásil Český svaz ochranců  přírody Rokem motýlů. 

                      Okáč poháňkový.Toho je v Českém ráji nejvíce                  

    Po městě mrakodrapů Vás dnes vezmu do malebné vesničky Muzea lidových staveb Kouřim.V Kouřimi jsme už byli,ale muzeum jsme vždy nějak nestihli otevřené.V úterý 10.září se sice ochladilo,ale nemělo pršet,jako v pondělí.Bundu a deštník jsem si vzala pro jistotu sebou,ale ani jedno jsem nepotřebovala i když se chvilkama hodně mračilo.Aspoň  jsem měla parádní kulisu pro fotografie.Cestou jsme se stavěli v Císařské Kuchyni pro moji sestru a švagra,kteří s námi vždy v těchto končinách výletují.

Muzeum lidových staveb v Kouřimi je jediným skanzenem v České republice,který shromažďuje stavitelské památky z území středních,východních a severních Čech z období od 17.století do 19.století a nabízí tak srovnání lidové architektury různých regionálních typů.Nachází se zde 14 obytných a hospodářských objektů.Muzeum je celoročně dějištěm mnoha národopisných a dalších programů.

Skanzen byl po rekonstrukci znovu otevřen 1.8.2016.

      Pseudogotická boží muka z roku 1897.Jsou zhotovena z červeného pískovce.Ve výklenku je obrázek sv.Prokopa malovaný na plechu.Pochází z Kostelce nad Černými lesy.

             Koncem srpna cestovala nejstarší vnučka se svým přítelem do Dubaje na sportovní soutěž,která se konala  o víkendu.Do  Dubaje by jinak necestovali a když už tam byli prodloužili si pobyt na celý týden.Do Dubaje se hned tak někdo nechystá a tak sem dám pár fotek,někoho by mohly zajímat.Je to jiný svět.Vnučka byla s celou rodinou denně ve styku přes messenger.Posílala fotky a videa.Dubaj je hlavní město stejnojmenného emirátu ve Spojených arabských emirátech a zároveň nejlidnatější město v zemi.Nachází se na pobřeží Perského zálivu.Dubaj je městem plným futuristických staveb a luxusu.Vysoké mrakodrapy,honosné ulice a futuristické projekty.Před padesáti lety zde byly jen beduinské stany a chýše.Teď Dubaj svými investicemi do nejmodernějších staveb ohromuje svět.

                                 Letěli z Vídně a tam se dopravili autobusem.Vše prý v pohodě  

Nastřádala jsem zase pár fotek ptáků v okolí Turnova.Je to z mých vyjížděk na kole.Poprvé jsem viděla i volavku bílou.Na poli jich bylo hodně,ale fotit se mi moc nedařilo.Oproti volavce popelavé se mi zdá bílá drobnější.V naší republice hnízdí nepravidelně a vyskytuje se v menších hejnech hlavně v nížinách u vodních zdrojů.Je to částečně tažný druh.Volavka bílá je chráněna zákonem,jako silně ohrožený druh.                                                         

 Volavky byly hodně daleko a teprve doma na fotkách jsem zjistila,co jsem fotila.Byli mezi nimi i dva čápi.Fotky jsou z konce července.Čápi už odletěli do teplých krajin.

  Z Chotěvic jsme přemýšleli kudy domů.Nikdy nejezdíme stejnou trasou.Když jsem se podívala do mapy a také vzhledem k tomu,že nás čekala dcera na 13 hod. na oběd jsem zvolila nejkratší trasu.Zastávka byla jenom v obci Železnice,kde se mi to moc líbí a manžel si tu vždy oživí vzpomínky na prázdniny u tety.

                                                                              Náměstí Svobody s budovou radnice

 Ano,je to možné.Už před nějakým časem jsem četla,že Richard Krajčo s manželkou si vzali v roce 2022 do péče kostel sv.Petra a Pavla v Chotěvicích.Obec,ke které má Krajčo vztah a vlastní tu i nemovitost.Můj plán se sem podívat se mohl uskutečnit,když mi manžel v pátek řekl,abych na sobotu 7.9. naplánovala nějaký výlet.Chotěvice se nachází v Podkrkonoší kousek od Hostinného,od nás je to 55 km.Manželé se rozhodli kostel zrekonstruovat a to nejen tak obyčejně.Kostel zdobí pop-artové umění i postavy z komiksů.Na zrestaurování historických obrazů se podílely známé osobnosti. V létě 2023 byl kostel otevřen veřejnosti a ta ho přijala s nadšením.Postupně jsem o kostele četla více a více,viděla fotografie a zvyšovala se moje zvědavost vidět na vlastní oči a udělat si vlastní úsudek.Ke kostelům mám zvláštní vztah a úctu,ač nejsem věřící.Ještě trochu k historii.Kostel byl zbudován v letech 1861-1863 v novorománském stylu z červených kvádrů permského pískovce.Od poloviny 80. let 20.století byl kostel uzavřen a postupně chátral.Ke kostelu jsme dorazili  v 9.30.Na internetu píšou,že je otevřený jenom o víkendech od 9 hodin.Na kostele bylo od 10.Krátila jsem si čas běháním za motýly na louce naproti.Byli tu asi čtyři bělásci.Jak se mi to povedlo,spíše nepovedlo uvidíte v nějakém jiném příspěvku.V 10 přišla mladá dívka a tak jsme netrpělivě vyčkávali otevření kostela a nebyli jsme už sami.Kostel je samozřejmě zabezpečen a najednou se zařízení zbláznilo a houkalo.To se opakovalo několikrát,že jsme i jednu chvíli zůstali uzavřeni v tmavé chodbě.Říkala jsem si,že tu snad nebudeme dlouho,vzpomněla jsem si.jak mě léta trápila klaustrofobie a určité uzavřené prostory mi nedělají občas dobře ani teď.Nakonec přišel pán a vysvobodil nás a mohli jsme vstoupit.Nevěděla jsem kam dříve koukat.Po prvním údivu se dostavilo nadšení.Myslím,že jsme byli všichni,sdělovali jsme si navzájem své pocity.Kostel je v základní barvě hnědé a ta na mě působila velmi příjemným a uklidňujícím dojmem.Po celou dobu nám hrála hudba,určená přesně pro takové prostory.Už více psát nebudu,stejně mně to nejde a názor si každý uděláte svůj.

    Dnes Vás vezmu do Podtroseckého údolí.V sezóně,to je hlavně v době letních prázdnin sem nejezdíme kvůli velkému množství turistů.Udělali jsme přeci jen vyjímku,když nás známá požádala,zda bychom s ní nezajeli na chatu k Vidláku,kam měl ten den přijít elektrikář vyměnit el.hodiny.Když můžeme,rádi pomůžeme.Je to smutné,když na stáří zůstane člověk sám a ještě s blbou nemocí.Aby Milena z výletu i něco měla zastavili jsme u Rokytnického rybníka.Na chatu jsme s ní nejeli poprvé a určitě ani naposledy.

 Manžel si potřeboval něco vyřídit na své zdravotní pojišťovně v Semilech.Využili jsme k tomu den,kdy se po úmorných vedrech nepatrně ochladilo.Já si krátila čas prohlídkou náměstí a vzpomínala,když jsme sem pravidelně každý měsíc s kolegyní jezdily na okresní úřad s účetní závěrkou.Tady se sumarizovaly všechny obce okresu a pokud sestavy nevyšly,hledaly se chyby.V tom spěchu to bylo hodně stresující.Nechci tady vzpomínat na své pracovní úspěchy,ale měla jsem štěstí,že pracovat s čísly mě hodně bavilo a navíc s úžasnou kolegyní.Semily město nemilý,nikdy se nám tam pracovně nechtělo.Také i proto,že panovala mezi městy i rivalita.Turnov byl okresem do roku 1960 a od té doby byly Semily.Přitom jsou o polovinu menší ,ale nebylo to jenom o tom.Pamatuji,že se několikrát mluvilo o změně,podepisovaly se petice za okres Turnov.Žádný návrh u ministerstva vnitra neprošel.V roce 2002 byly okresní úřady zrušeny a my v účtárně si tím spíše pohoršily,protože jsme jezdily s uzávěrkou do Liberce na krajský úřad.Naštěstí později se už vše posílalo elektronicky.Do Semil moc nejezdíme.Občas dříve na Katastrální úřad a manžel tu má zdravotní pojišťovnu..On má na Semily příjemnější vzpomínky.Po vojně zde nastoupil k profesionálním hasičům na dva roky,než se vybudoval pro profesionály areál v Turnově.Hasičině se věnoval od dětství.Tak pokud  jsme jeli přes Semily nezapomněl hasiče pozdravit.Teď jsou už jeho vrstevníci dávno v důchodě.

                                                      Ocenila jsem park hned vedle Riegrova náměstí

       Cestou z Německa se mě manžel optal,zda se nechci podívat i na větrný mlýn Světlík v Horním Podluží,že to máme při cestě.Souhlasila jsem.Mlýn jsme viděli v roce 2017,když jsme trávili dovolenou na hradě Tolštejn.Aspoň uvidíme,co je tam nového

 Přidám zase pár fotografií z  mých vyjížděk na kole.Je to opět od dcery z Olšiny a zase směr rybník Oběšenec.Vím,příroda je od posledně pořád stejná,ale tentokrát připluly ke mně labutě.Posledně byly na druhém konci rybníka.Překvapilo mě,že nemají mladé

Všechny tři mlýny se nacházejí v obci Oderwitz v Horní Lužici v německé spolkové zemi Sasko.Mlýn Birkműhle je jedním z nich.Byl postaven roku 1800 původně na jiném místě.V roce 1817 byl se třemi koňskými povozy přemístěn na současné místo.Sýpka nabízela prostor pro zhruba 20 tun obilí,převážně žita.Další zvláštností mlýna je výtah a pokoj pro mlynáře.V roce 1956 získal majitel mlýna právo užívat mlýn jako hostinec.Do roku 1953 zde byla provozována i pekárna.Mlýn fungoval na větrnou energii až do roku 1956.Poslední využití jako mlýn měl v roce 1974.Bohužel v roce 1997 mlýn zdevastoval hurikán.Ovšem už v roce 1999 byl mlýn znovu otevřen.Mlýn stojí na oploceném pozemku a abych se k němu dostala musela jsem se německy optat lidí vedle z domu.Naštěstí mi rozuměli.

         Mlýn je vidět už z cesty        

 V horkých dnech jsme nikde daleko necestovali a proto jsme uvítali ochlazení a mohli uskutečnit jeden z mých dalších plánovaných výletů.Větrné mlýny v Německu.Vyrazili jsme v úterý 20.srpna směr Žitava a dále.Je tady hodně větrných elektráren

  V Českém ráji máme hodně rybníků,které obývají různé druhy ptactva.Ovšem zdá se mi,že jich je nějak méně a méně.Dokonce mi jeden návštěvník blogu napsal,že po hodně letech jel kolem Žabakoru a byl překvapen,že tu nebyly labutě,ale ani kachny.Že jich tu bylo vždy hodně.Rybník Žabakor je největší rybník v Českém ráji s rozlohou přes 60 ha.Dcera bydlí kousek už přes 25 let,ale na rybníku jsem nikdy moc labutí neviděla..Možná tu jsou,ale někde vzadu,kam se nedá jít.Musí tu někde být,protože přes zimu jich je kolem stovky na polích u Všeně.Tyto labutě jsou z rybníku Brodek.Když jsme tu jeli po týdnu už tu labutí rodinka nebyla.Nevím,kam se poděla

        Od dubna jsem sledovala díky kamerám tři hnízda v okolí.A o dalších jsem si četla a prohlížela fotografie ve skupině Čapí hnízda na Fb.Každý den jsem věděla,co je nového na hnízdech.S děvčatama jsme s nimi všechno prožívaly,byly to  příběhy šťastné,ale i smutné.S některými mladými čápy jsme se už rozloučily.Opouštějí hnízda před svými rodiči a shromažďují se společně na shromaždištích..U nás jsem žádné takové místo nenašla,tak nevím,kam naši mladí odletěli.Čtyři mladí čápi z hnízda v Mnichově Hradišti odletěli 10.8.Rodiče zatím zůstávají.Jedináček z  hnízda v Příšovicích to vzal nezvykle fofrem.Je pryč už delší dobu.Rodiče na hnízdě osaměli a poslední dny je na hnízdě už jenom jeden dospělý.V hnízdě v Kněžmostě páreček zatím přetrvává.Jsou to moji oblíbenci Kníže a Xanty.Ráda bych je viděla další rok spolu na hnízdě i s mladými,ale sotva je poznám.Jsem špatný detailista.Děvčata své oblíbence poznají i v letu podle určitých znaků.To já nedokážu.

 Přes Dolní Krupou občas jezdíme.kostel a faru jsem několikrát fotila.Je tu i dřevěná zvonice a před Vánocemi sem jezdíme za krásným slaměným betlémem.Fara byla většinou zavřená až naposledy jsem si všimla,že jsou otevřené dveře.Na internetu jsem si zjistila více.Fara je přes sezónu otevřená ve středu a potom o víkendu.V sobotu 10.srpna jsem měli cestu na Olšinu a potom jsme se rozjeli dále.Dolní Krupá je kousek za Mnichovým Hradištěm.

Areál barokní roubené fary je kulturní památkou a je ve správě Muzea Mladoboleslavska.Fara byla vystavěna v roce 1785.Až do roku 1946 sloužila jako útočiště krupským duchovním.Po odsunu německého obyvatelstva,do kterého byl zahrnut i zdejší farář,budova sloužila nejrůznějším účelům.Od roku 2012 se fara dávala postupně do pořádku a pro veřejnost je otevřena od roku 2020.Krom unikátních zachovalých interiérů muzeum seznamuje i se zaniklými obcemi Ralska a konají se tu různé zajímavé akce.V současné době se opravuje stodola a zahrada.

   Kousek za Mladou Boleslaví se nachází obec Katusice.Vždy jsme odbočku na Katusice míjeli,až jednou říkám manželovi,aby odbočil.Na navigaci jsem našla zajímavý kostel.Gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie je z roku 1352.V 19.století byl po požáru novogoticky upraven.Fotografie jsou v takovém zvláštním oparu,který to dopoledne byl.

             Jiný horký den jsme se s Bleky vydali do lesa.Bylo tu příjemně.Manžel koukal po houbách,

                                    ale v tom  suchu,které v tu dobu panovalo nenašel ani prašivku.

       Hned na začátku vás musím ujistit,že v tom horko,které bylo jsme vůbec neměli v plánu jít na hrad Bezděz. Navíc v pondělí je hrad zavřený.Jeli jsme na louky pod Bezdězem kvůli motýlům a také,aby se proběhla Bleky,kterou jsme mladým týden hlídali.Naladila mě sousedka,že syn byl na Bezdězu a dole na loukách plno motýlů.Kdysi jsem tu motýly fotila,byly tu krásné louky plné květů. Hrad Bezděz je vidět z daleka.

                Na víkend jsem dala květinový příspěvek ze zahrady mé sestry a snachy.

 Hrad Pařez patří k mým oblíbeným.Naposledy jsme tu byli ještě s vnučkami a synem v roce 2021.Nedávno jsme jeli okolo a všimla jsem si změny.Hrad byl dříve schovaný mezi stromy,že byl sotva vidět a  najednou jsme ho viděli dobře i z auta.Tak jsme se na něj jeli 25.7.2024 podívat zblízka.V devět jsme byli na místě.Hrad se nachází v Pařezské Lhotě v severozápadní části Prachovských skal .Stojí na pískovcové skále nazývané místními Matoušův hrad či Husí noha.Poprvé je hrad zmíněn v roce 1403.Zanikl pravděpodobně v době husitských válek.V roce 1430 už z něj byla zřícenina.

Na hradě byly v roce 2023 provedeny opravy.Týkaly se zajištění jižní obvodové hradby.Vlivem povětrnosti a kořenovému systému vzrostlého buku došlo ke zřícení části hradby.