Příjemný večer, vážení!
Než vám povím, co že jsme si to splnili, ukážu vám naše krumlovské útočiště. Výběru ubytování věnujeme pozornost. Se psem prostě nevolíme hotely na náměstí, snažíme se najít místo tak, aby s prominutím nemusel občůrávat fasády, než dojdeme na vhodné místo k venčení.
Vypadalo to tedy, že najdeme něco mimo historické centrum. Jenže! Poctivě musím napsat, že stránky penzionu se mi moc nelíbily, ale pak jsem se začetla "penzion se nachází cca 200 metrů od zámku, je se zahradou a brankou vedoucí do Jeleního parku". A bylo rozhodnuto.
Penzion Ametyst mohu opravdu vřele doporučit. Skvělá poloha na Latránu, z příjemného apartmánu výhled na zámek, nesmírně milý personál, kouzelná zahrada...
Zabydleli jsem se hned. Všichni :o)
Snídani si předem vyberete z nabídky a v domluvený čas ji dostanete až do pokoje. Jo a vířivka a sauna byla večer moc příjemná. Prostě skvělá základna!
A to už jsme úplně jinde. Díváte se na Rožmberskou bránu Cisterciáckého opatství Vyšší Brod. V zimě se provází jen předem ohlášené a domluvené návštěvy, ale prostě jsme neodolali... Z domova to máme hodně daleko a podívat se jsme chtěli už hodně dlouho...
Vítejte v jediném funkčním cisterciáckém mužském klášteře u nás, založeném Vokem z Rožmberka v roce 1259.
Na fotkách zasněžená idylka, ale začalo pršet, takže mírně svažitý terén areálu skýtal celkem dobrodružnou klouzačku :o)
Bez úhony jsem dobruslila ke gotickému Kostelu Nanebevzetí Panny Marie a nahlédla jsem i dovnitř.
Tady snad ještě zajímavost - posledním pochovaným v kostelní kryptě je Petr Vok z Rožmberka, který zesnul v Třeboni v roce 1611. Leží tu i Kateřina z Ludanic. Její život, respektive manželství s Petrem Vokem inspiroval filmaře (Svatby pana Voka).
Klášter zažil několik neradostných období - první bylo v časech husitských, kdy byl zpustošen. Pak za vlády Josefa II.. Ten kláštery rušil jeden za druhým, ale tady to nebylo tak jednoduché. V jeho době měl klášter dluhy a kdyby ho zrušil, musel by je vyrovnat. Tak na klášter alespoň uvalil povinnosti, kterých se zbavil až v 21. století! (třeba klášterní škola)
Ve 40. letech 20. století byli mniši vyhnáni a nacisté si zde skladovali ukradená umělecká díla. Návrat mnichů po válce byl je na chvilku, následovala Akce K - buď exil nebo internační tábor. A vší tuhle parádu dovršilo jednotné zemědělské družstvo. Jeho hospodaření a nakládání se svěřeným majetkem je patrné na některých budovách i dnes.
Soudní budova s vězením ze 17. století.
Od kavárny je krásný výhled na Vltavu.
I tady je zřejmé, že kláštery byly naprosto samostatnými celky - krom zmíněného pivovaru tu byla sádka, mlýn, chlévy a stáje, zeleninová zahrada, obytné domy a dílny.
A protože se tu mluvilo o Rožmbercích, tak jsem se na Rožmberku zastavili. Déšť sílil, hrad pochopitelně zavřený, tak jen takto...
Tak se ještě naposledy ohlédnu a doufám, že se sem brzo vrátím...
To už se kloužeme kolem klášterní zdi na parkoviště...
Mějte se moc krásně!
Vaše Helena