Z Kunratic jsme pokračovali za dalším cílem.Ovšem tam byla tak silná inverze,

 že bychom nic neviděli.Kam teď a jak tam bude.Manžel navrhnul Panskou skálu

 u Kamenického Šenova.Z jeho návrhu jsem měla radost.Samozřejmě,že jsme tady

 také už byli,já naposledy se synem a vnučkou také v zimě.Počasí nám přálo,bylo tu jasno.

 Co mě překvapilo byl silný a ledový vítr.U nás se v poslední době,kdy byla a je

 pořád inverze nepohnul ani lístek.Na teplou čepici jsem si narazila ještě kapucu,vzala hůlky

 a nedočkavě pospíchala nahoru.Hůlky jsem nakonec dala manželovi,při focení mi překáží.

 V neděli 19.ledna to u nás opět vypadalo,jak ve sněhovém království.

 Napadlo trochu sněhu a z inverze předchozích dnů se vytvořila námraza.

Měla jsem naplánováno pár cílů v západní části našeho kraje.

V této části je i Skleněná zahrada v Kunraticích a pokud by tam byla námraza,prohlédli

bychom si ji.

 Měla jsem v hlavě krásné fotografie námrazy na skleněných květech

a chtěla to vidět na vlastní oči.

 Kdysi jsem je viděla u někoho na blogu.Byla to sice taková sázka do loterie.Počasí se měnilo každou chvíli.Od nás je to  necelých  60 km. Vyjeli jsme na kopec do slunce,sjeli do údolí a mlha.Říkala jsem si s čím nás

 přivítají Kunratice.Přivítaly pěkným počasím a i s trochou námrazy.

                                                                               

      Při příjezdu na Malou Skálu zaujme charakteristická silueta strmého

      pískovcového útesu Vranova.Není divu,že toto strategicky výhodné místo bylo

      na počátku 15.století vybráno pro stavbu strážního hradu..Za zakladatele pevnosti je považován Heník z Valdštejna

      a to v roce 1425.Hrad Vranov jemuž se také říkalo Skála či Skály nad Jizerou zůstal v držení 

      Valdštejnů až do roku 1538,kdy panství koupil Jan z Vartenberka.Hrad nebyl téměř využíván

       a pustl.Nečekaný obrat přinesl až rok 1802,kdy panství i s hradem koupil podnikatel

       František Zachariáš Romisch,který zde vybudoval Pantheon,jak se hradu i říká a je to soustava 

       pomníčků,ozdobných uren a pamětních desek.Seznámila jsem Vás s trochou historie a až bude

       hrad otevřen,chtěla bych se tam podívat.

Naposledy jsem tu byla s vnoučaty,když jsme kempovali na Malé Skále a to je už pár let.

 Hezkých dnů je jako šafránu.Po 18 dnech a to 13.ledna najednou ráno vychází slunce.

 Zatím jsem nejásala,počasí se rychle mění.V osm hodin bylo jasno a pro mě signál,

 že toho musíme využít.Jenže kam,tak narychlo.Plánů  mám hodně,ale jsou to už celodenní

 výlety a ty nechám na jaro.Teď mě to láká více do přírody,užít si opravdové zimy.

 Takže bylo jasné,že jedeme někam výše.První zastávka byla v Dolánkách.Dlaskův statek je

 krásný v každém ročním období.Já se chtěla hlavně podívat,zda se na jezu Jizery nevytvořily rampouchy

 a nebudou i na druhé straně,kde se na skalách nad Jizerou tvoří skoro ledopády.

O Dlaskově statku jsem toho už napsala hodně,jsme tady několikrát do roka.

Tak jenom  málo.

Dlaskův statek byl postaven koncem 18.století ve stylu

pojizerské lidové architektury.Uvnitř statku je stálá expozice

lidového interiéru a podomácké výroby v Pojizeří.

Od roku 2010 je statek zařazen mezi národní kulturní památky.

Přes zimu je památka zavřená.

                      S kamarádkou,bývalou kolegyní z práce se poslední roky moc nevídám.Kde jsou ty časy,kdy jsme chodívaly na procházky častěji,jezdily

na kole,chodily do cukrárny nebo čajovny.Onemocněl ji manžel a bez její pomoci se neobejde.

Když ji na jedno  odpoledne vystřídala snacha je  jasné,že  jsme daly před cukrárnou

přednost přírodě.kam se teď skoro nedostane.Ten den doznívala námraza.

Šly jsme z Přepeř,kde si Dáša nechala u mého syna auto do

Přišovic a tam jsme odbočily k Jizeře.

Původně jsem myslela,že nebudu ani fotit,jednak tudy chodím často

a počasí bylo inverzní.U Jizery,kde je chladněji přetrvávala ještě námraza z konce roku

a vypadala na stromech pořád hezky

            Manžel se dozvěděl jako každý rok,od kamaráda,který jezdí krmit zvěř,

                že u Všeni na poli viděl hejno jeřábů.Bylo to nějak brzy,i když

               loni jsme je tu viděli v únoru.Poslední roky se migrační chování

  jeřábů změnilo a pobyt v zimovištích se zkracuje,pokud do nich vůbec odlétají.

   Na jaře mají tu výhodu,že obsadí brzy své teritorium a mohou zahnízdit dříve,

            jak ostatní,kteří migrují.Jak jsem se to dozvěděla neměla jsem už stání.

        Jenže u nás bylo pořád mlhavo a šero a tak jsem si říkala,že bychom je

         ani nemuseli zahlédnout.Lepší bylo,že za dva dny napadnul poprašek sněhu

       a tak jsme vyrazili,ale neúspěšně.Manžel věděl,že nebudu mít klid dokud

              je nespatřím.Moc ráda pozoruji nejen jeřáby,ale i čápy a labutě.

                      Naštěstí jich máme v Českém ráji dost.

           Pole a louky kolem Všeně jsou navštěvovány i srnkami a

                   z rybníků se sem přestěhovaly i labutě.

                             

                                   

          Pořád jsme ještě v roce 2024,ale už se blížím ke konci.Teď se divím,

            co jsme toho mezi svátky,kdy byly návštěvy,manžel nemocný,stihli.

                   Manželovi už bylo dobře a tak jsme jeli opožděně gratulovat známým.Pohybovali jsme se

     blízko Hrubé Skály a najednou stojíme před zámkem.Tam jsem jít nechtěla

                na parkovišti bylo plno aut,z čehož jsem usoudila,že to jsou zámečtí hosté,

             kteří sem přijeli strávit Silvestra.Ale ráda jsem navštívila o kousek dál

            Adamovo lože.Vzpomněla jsem si hned na prince Bajaju,neboť pohádku

           mezi svátky dávali.    

                                

 Užily jsme si s děvčaty další námrazu.Samozřejmě jsme hodně fotily.

  Já foťákem a ony mobilama.Říkaly,že takovou námrazu asi  hned tak neuvidí.

             

     Mezi svátky přijela moje nejmladší sestra se svoji dcerou a vnučkou pogratulovat mi k narozeninám a protože u nich doma /bydlí u Čelákovic/ takovou námrazu

nemají a většinou ani sníh projevily přání projet se Českým rájem.Navrhla jsem trasu,kterou mám nejraději.Nejdříve jsme vyrazily směr Trosky a bohužel cestou jsem si uvědomila,že je tak silná inverze,že je sotva uvidíme. Jinak hrad je přes zimu zavřený.Od parkoviště se do dojít lesem až pod ně.

                 Procházka zasněženým Kozákovem byla fajn,ale už to není taková novina.Sníh už máme

                 i my ve městě,napadnul v pátek.Ve městě to asi lidem moc radosti nezpůsobí a už vůbec ne

                 řidičům,ale v přírodě na procházky je to příjemná změna.Je zima a sníh k ní patří .

                               Na parkovišti na Kozákově bylo pár aut,byly to rodiny s dětmi,které tu bobovaly.                                                             

  Každý rok držíme tradici,že jezdíme za prvním sněhem na horu Kozákov.

  I když první sníh to nebyl ten zmizel už do odpoledne.

  Pod Kozákovem sníh nebyl a 25.prosince nebyla ještě ani námraza