CZ20013907A3 - 1-(p-Thienylbenzyl)imidazoly jako agonisté receptorů angiotensinu-(1-7), způsob jejich přípravy, jejich pouľití a farmaceutické přípravky, které je obsahují - Google Patents

Description

Oblast techniky

Vynález se týká nových 1-(p-thienylbenzyl)imidazolů vzorce I,

R(6) které jsou účinnými agonisty receptorů angiotensinu-(1-7} a které tím, že stimulují tyto receptory na endoteliálních buňkách, způsobují tvorbu a uvolňování vasorelaxačních, antitrombotických a kardioprotektivních přenášečů - cyklického 3', 5'-guanosinmonof osf átu (cGMP) a oxidu dusnatého (NO), a představují tak cenná léčiva pro terapii a profylaxi vysokého krevního tlaku, srdeční hypertrofie, srdeční nedostatečnosti, koronárních srdečních onemocnění jako je angína pectoris, srdeční infarkt, vaskulární restenózy po angioplastice, kardiomyopatie, pro terapii endoteliální dysfunkce nebo endoteliálních poškození, vzniklých například následkem aterosklerotických pochodů nebo diabetů, právě tak jako arteriárních a žilních trombóz.

Dosavadní stav techniky

V patentových přihláškách EP-A 512675 a WO 94/27597 jsou popsány thienylbenzyl-substituované imidazoly jako antagonisté receptorů angiotensinu-II a jejich použití k léčbě hypertenze, • · srdeční nedostatečnosti, migrény, Alzheimerovy choroby a jako antidepresíva. Thienylbenzyl-substituované imidazopyridiny ze spisu EP-A 513979 jsou navíc známy jako antagonisté receptorů angiotensinu-II a je popsáno jejich použití pro léčbu hypertenze, srdeční nedostatečnosti, migrény a Alzheimerovy choroby. Thienylbenzyl-substituované imidazopyridiny ze spisu US-5444067 jsou známy jako agonisté angiotensinu-II, které jsou použity k terapii hypotenze a hypoaldosteronismu. Spis EP-A 534706 popisuje thienylbenzyl-substituované chinazoliny a pyridopyrimidony a spis EP-A 510812 popisuje thienylbenzyl-substituované triazoly jako antagonisty receptorů angiotensinu-II.

1-(p-Thienylbenzyl)imidazoly vzorce I, popsané v předloženém vynálezu, a jejich použití jako agonistů receptorů angiotensinu-(1-7), nejsou v uvedených patentových přihláškách ani popsány, a zřejmě ani naznačeny.

Překvapivě bylo nalezeno, že 1-(p-thienylbenzyl)imidazoly vzorce I mají výrazný účinek na receptory angiotensinu-(1-7) a mimikují biologický účinek efektorového hormonu angiotensinu-(1-7) .

Podstata vynálezu

Vynález se tudíž týká sloučenin vzorce I

R(6) • · • » · · * *

-3« · · ft · · • · « · a · * · kde uvedené substituenty mají následující význam:

R(l) je 1. atom halogenu;

2. hydroxylová skupina;

3. (C1-C4)-alkoxylová skupina;

4. (Ci-Cg)-alkoxylová skupina, ve které 1 až 6 atomů uhlíku je zaměněno za heteroatomy 0, S nebo NH, s výhodou za 0;

5. (C1-C4) -alkoxylová skupina, substituovaná nasyceným cyklickým etherem jako je tetrahydropyran nebo tetrahydrofuran;

6. skupina 0-(C1-C4)-alkenyl;

7. skupina 0-(C1-C4)-alkyl-aryl; a

8. aryloxylová skupina, nesubstituovaná nebo substituovaná substituentem z řady: atom halogenu, (C1-C3)-alkylová skupina, (C1-C3)-alkoxylová skupina nebo trifluormethylová skupina;

R(2) je 1. skupina CHO;

2. skupina COOH; a

3. skupina C0-0- (C1-C4) -alkyl;

R(3) je 1. (C1-C4)-alkylová skupina; a

2. arylová skupina;

R(4) je 1 2 3

X je 1

Y je 1 atom vodíku;

atom halogenu; a (C1-C4)-alkylová skupina;

atom kyslíku;

atom síry;

atom kyslíku; a skupina -NH-;

R(5) je 1. atom vodíku;

2. (Ci~C₆)-alkylová skupina;

3. skupina (C1-C4)-alkyl-aryl;

-4přičemž R(5) může být také atom vodíku, ale pouze když Y má význam uvedený pod bodem 2;

R(6) je (C1-C5) -alkylová skupina;

ve všech jejich stereoizomerních formách a jejich směsích ve všech poměrech, a jejich fyziologicky přijatelných solí;

s výjimkou sloučenin vzorce I, ve kterých R(l) je atom halogenu a současně R(2) má význam uvedený pod body 2 a 3.

Pokud není uvedeno jinak, pojem alkylová skupina znamená nerozvětvený (přímý) nebo rozvětvený nasycený uhlovodíkový zbytek. Platí to i pro z něho odvozené substituenty jako je alkoxylová skupina nebo skupina S (0) _m-alkyl. Příkladenm alkylové skupiny je methylová skupina, ethylová skupina, n-propylová skupina, isopropylová skupina, isobutylová skupina, sek-butylová skupina, terc-butylová skupina, n-pentylová skupina, nebo n-hexylová skupina. Příkladem alkoxylové skupiny je methoxylová skupina, ethoxylová skupina, n-propoxylová skupina nebo isopropoxylová skupina. Příkladem aryloxylové skupiny je fenoxylová skupina nebo naftoxylová skupina, přičemž preferována je fenoxylová skupina.

Alkenylová skupina znamená jednou nebo vícekrát nenasycený uhlovodíkový zbytek, ve kterém se dvojná vazba nachází v libovolné poloze. Příkladem alkenylové skupiny je vinylová skupina, propenylová skupina a butenylová skupina.

Atom halogenu znamená atom fluoru, atom chloru, atom bromu nebo atom jodu, s výhodou atom chloru nebo atom fluoru.

Arylová skupina je fenylová skupina nebo naftylová skupina, s výhodou fenylová skupina.

V substituovaných arylových skupinách se mohou substituenty vůči sobě nacházet v libovolných polohách.

Příklady arylalkylových skupin jsou fenylmethylová (benzylová) skupina, fenylethylová skupina, fenylpropylová skupina, fenylbutylová skupina, naftylmethylová skupina, naftylethylová skupina, naftylpropylová skupina a naftylbutylová skupina.

Pokud sloučeniny vzorce I obsahuji jednu nebo vice kyselých nebo bázických skupin, pak jsou předmětem vynálezu i odpovidajici fyziologicky přijatelné soli, zvláště pak farmaceuticky použitelné soli. Sloučeniny vzorce I, obsahující kyselé skupiny jako například jednu nebo více skupin COOH, se tak mohou použít například jako soli s alkalickými kovy, s výhodou sodné soli nebo draselné soli, nebo jako soli s kovy alkalických zemin, například vápenaté soli nebo horečnaté soli, nebo jako amonné soli, například soli s amoniakem nebo organickými aminy nebo aminokyselinami. Sloučeniny vzorce I, mající jednu nebo více bázických, t.j. protonovatelných skupin, se mohou použít také ve formě jejich fyziologicky přijatelných adičních solí s anorganickými nebo organickými kyselinami, například jako hydrochloridy, fosfáty, sulfáty, methansulfonáty, acetáty, laktáty, maleináty, fumaráty, maláty, glukonáty, atd. Pokud sloučeniny vzorce I obsahují v molekule současně kyselé i bázické skupiny, pak vedle uvedených typů solí se vynález týká i vnitřních solí, t.zv. betainů. Soli se mohou získat ze sloučenin vzorce I obvyklými metodami, například sloučením s kyselinou nebo bází v rozpouštědle nebo dispergačním činidle, nebo také z jiných solí výměnou aniontů.

Fyziologicky přijatelnými solemi sloučenin vzorce I se rozumí například také organické a anorganické soli, jak jsou popsány v publikaci Remington's Pharmaceutical Sciences (17. vydání, str. 1418 (1985)). Pro svou fyzikální i chemickou stálost a rozpustnost jsou pro kyselé skupiny preferovány sodné, draselné, vápenaté a amonné soli; pro bázické skupiny jsou preferovány mezi jiným soli kyseliny solné, kyseliny sírové, kyseliny fosforečné, nebo soli karboxylových nebo sulfonových kyselin jako například kyseliny octové, kyseliny citrónové,

-6kyseliny benzoové, kyseliny maleinové, kyseliny fumarové, kyseliny vinné a kyseliny p-toluensulfonové.

Předložený vynález se dále týká solvátů sloučenin vzorce I, například hydrátů nebo aduktů s alkoholy, právě tak jako derivátů sloučenin vzorce I, jako například esterů, a profarmak a aktivních metabolitů.

Preferovány jsou sloučeniny vzorce I, kde

R(l) je 1. atom chloru;

2. hydroxylová skupina;

3. methoxylová skupina, ethoxylová skupina, propyloxylová skupina;

4. methoxyethoxylová skupina, methoxypropoxylová skupina;

5. allyloxylová skupina; a

6. fenoxylová skupina;

R(4)	je	1. 2.	atom vodíku; atom chloru;
R(5)	je	1.	atom vodíku;
		2.	(C1-C4) -alkylová	skupina;
R(6)	je	n-	propylová skupina	a 2-isobutylová skupina;

a ostatní substituenty jsou definovány výše, ve všech jejich stereoizomerních formách a jejich směsích, a jejich fyziologicky přijatelné soli.

Dále jsou preferovány sloučeniny vzorce I, kde

R(l) je atom halogenu, s výhodou chloru; (C1-C4)-alkoxylová skupina, s výhodou methoxylová skupina, ethoxylová skupina nebo propyloxylová skupina, zvláště methoxylová skupina; nebo (Ci-Cg) -alkoxylová skupina, ve které 1 až 6 atomů uhlíku je nahraženo heteroatomy 0, S nebo NH,

-Ί99 ·· • · · · s výhodou 0, zvláště methoxyethoxylová skupina nebo methoxypropoxylová skupina;

R(2) je skupina CHO;

R(3) je arylová skupina, s výhodou fenylová skupina;

R(4) je atom halogenu, s výhodou atom chloru, nebo atom vodíku;

R(5) je (Ci-C₆)-alkylová skupina, s výhodou methylová skupina, ethylová skupina, propylová skupina nebo butylová skupina;

R(6) je (C1-C5)-alkylová skupina, s výhodou ethylová skupina, propylová skupina nebo butylová skupina;

X je atom kyslíku;

Y je atom kyslíku nebo skupina -NH-;

ve všech jejich stereoizomerních formách a jejich směsích, a jejich fyziologicky přijatelné soli.

Nejvíce preferovány jsou sloučeniny vzorce I, jejichž struktura je vyjádřena vzorcem II

kde zbytky R(l), R(4), R(5), R(6) a Y mají výšeuvedený význam, ve všech jejich stereoizomerních formách a jejich směsích, a jejich fyziologicky přijatelné soli.

-8Preferovány jsou rovněž sloučeniny vzorce I, ve kterých R(l) znamená (Ci~C₄) -alkoxylovou nebo (Ci-Cg)-alkoxylovou skupinu, ve které 1 až 6 atomů uhlíku je zaměněno za heteroatomy 0, S nebo NH, s výhodou za 0, a ostatní zbytky jsou definovány výše, ve všech jejich stereoizomerních formách a jejich směsích, a jejich fyziologicky přijatelné soli.

Zvláště preferovány jsou rovněž sloučeniny vzorce I, ve kterých R(2) znamená skupinu CHO a ostatní zbytky jsou definovány výše, ve všech jejich stereoizomerních formách a jejich směsích, a jejich fyziologicky přijatelné soli.

Dále jsou preferovány sloučeniny vzorce I, ve kterých X znamená atom kyslíku a ostatní zbytky jsou definovány výše, ve všech jejich stereoizomerních formách a jejich směsích, a jejich fyziologicky přijatelné soli.

Zvláště preferované sloučeniny vzorce I jsou následující sloučeniny:

4- Chlor-5-formyl-2-fenyl-l-[[4-[2- (n-butyloxykarbonylsulf onamido) -5-isobutyl-3-thienyl]fenyl]methyl]imidazol;

5- formyl-4-methoxy-2-fenyl-l-[[4-[2- (n-butyloxykarbonylsulfonamido) -5-isobutyl-3-thienyl]fenyl]methyl]imidazol;

5-formyl-4-methoxy-2-fenyl-l-[[4-[2- (n-propyloxykarbonylsulfonamido) -5-isobutyl-3-thienyl]fenyl]methyl]imidazol ;

5-formyl-4-methoxy-2-fenyl-l-[[4-[2- (ethoxykarbonylsulf onamido) -5-isobutyl-3-thienyl]fenyl]methyl]imidazol;

5-formyl-4-methoxy-2-fenyl-l-[[4-[2- (methoxykarbonylsulfonamido) -5-isobutyl-3-thienyl]fenyl]methyl]imidazol;

5-formyl-4-methoxy-2-fenyl-l-[[4-[2- (n-but y lamino karbony 1 sul fonamido) -5-isobutyl-3-thienyl]fenyl]methyl]imidazol;

-95-formyl-4-methoxy-2-fenyl-l-[[4-[2- (ethy lamino karbony 1 sul fonamido) -5-isobutyl-3-thienyl]fenyl]methyl]imidazol;

sodná sůl 5-formyl-4-methoxy-2-fenyl-l-[[4-[2-(ethylaminokarbonylsulfonamido)-5-isobutyl-3-thienyl]f enyl]methyl]imidazolu;

sůl 5-formyl-4-methoxy-2-fenyl-l-[[4-[2- (ethylaminokarbonylsulfonamido) -5-isobutyl-3-thienyl]fenyl]methyl]imidazolu s L-lysinem;

sůl 5-formyl-4-methoxy-2-fenyl-l-[[4-[2- (ethylaminokarbonylsulfonamido) -5-isobutyl-3-thienyl]fenyl]methyl]imidazolu s tris(hydroxymethyl)aminomethanem;

5-formyl-4-methoxy-2-fenyl-l-[[4-[2- (methylaminokarbonylsulfonamido) -5-isobutyl-3-thienyl]f eny l]me thyl] imidazol ;

5-formyl-4-methoxyethoxy-2-fenyl-l-[[4-[2 - (n-butyloxykarbony1sulfonamido) -5-isobutyl-3-thienyl]fenyl]methyl]imidazol;

5-formyl-4-methoxy-2-fenyl-l-[[4-[2- (n-butyloxykarbony1sulfonamido) -5-isobutyl-3-thienyl]-2-chlorfenyl]methyl]imidazol;

4- chlor-5-f ormyl-2-f eny 1-1-[[4-[2- (n-but yl oxy karbonylsulf onamido) -5-n-propyl-3-thienyl]f enyl]methyl]imidazol ;

5- formyl-4-methoxy-2-fenyl-l-[[4-[2- (n-but yloxy karbony lsulf onamido) -5-n-propyl-3-thienyl]f enyl]methyl] imidazol ;

5-formyl-4-methoxy-2-f enyl-l-[[4-[2- (methoxy karbony lsulf onamido) -5-n-propyl-3-thienyl]f enyl]methyl]imidazol;

5-f ormyl-4-methoxy-2-f enyl-1-[[4-[2- (n-bu ty lamino karbony lsulf onamido) -5-n-propyl-3-thienyl]fenyl]methyl]imidazol; nebo

5-formyl-4-methoxy-2-fenyl-l-[[4-[2- (methy lamino karbony lsulf onamido) -5-n-propyl-3-thienyl]fenyl]methyl]imidazol; a jejich fyziologicky přijatelné soli.

-10• lit

Předložený vynález se dále týká způsobu přípravy sloučenin vzorce I, vyznačujícího se následujícími reakčními kroky:

a) 4-Chlor-5-formylimidazolové deriváty vzorce III

kde R(3) má výšeuvedený význam a jejichž příprava je popsána například v Chem. Pharm. Bull. 24, 1976, 960-969, se podrobí reakci s p-brombenzylbromidy vzorce IV

kde R(4) je definováno výše, za vzniku sloučenin vzorce V

kde R(3) a R(4) mají výšeuvedený význam, přičemž tato alkylace se může provést v přítomnosti organické nebo anorganické báze jako je například triethylamin, K₂CO₃ nebo Cs₂CO₃, v inertním rozpouštědle jako je například dimethylformamid. Sloučeniny vzorce IV jsou komerčně dostupné nebo se mohou připravit známými metodami.

-11• • · · · · *

b) Sloučeniny vzorce V thiofen-3-boronovými se reakcí s kyselinami vzorce VI,

R(6)

(VI) kde R(6) je definováno výše a jejichž příprava patentovém spisu EP-A 512675, mohou převést na imidazoly vzorce VII, je popsána v 1 — (p-thienyl)-

kde R(3), R(4) a R(6) jsou definovány výše. Tato „zkřížená kondenzace typu Suzukiho reakce se provádí s výhodou za použití octanu palladnatého a trifenylfosfinu nebo tetrakistrifenylfosfinpalladia jako katalyzátorů za přítomnosti báze jako je například uhličitan česný nebo uhličitan draselný, a to například v rozpouštědlové směsi ethanolu a toluenu, při teplotách až do teploty varu rozpouštědla; odpovídající reakce jsou popsány v literatuře (například Synthetic Commun. 11 (1981), 513; J. Med. Chem. 38 (1995), 2357-2377; LiebigsAnn. 1995, 1253-1257).

c) Sloučeniny vzorce VII se mohou odštěpením terc-butylové chránící skupiny převést na sulfonamidy vzorce VIII

(VIII)

Toto odštěpení se kde R(3), R(4) a R(6) jsou definovány výše provede s výhodou reakcí sloučenin vzorce VII s organickými kyselinami, jako je například koncentrovaná kyselina trifluoroctová, za přítomnosti anisolu.

d) Sloučeniny vzorce VIII je možno substitucí atomu chloru v poloze 4 imidazolového kruhu převést na sloučeniny vzorce IX

kde R(3), R(4) a R(6) jsou definovány výše a R(l)' znamená substituent, uvedený v bodech 2 až 8. Tato substituce atomu chloru se může provést například reakcí sloučenin vzorce VIII s alkoholáty, tvořenými in šitu působením bází jako je NaOH nebo NaH na alkoholy, které jsou současně běžně používány jako rozpouštědla (například methanol, ethanol nebo ethylenglykolmonomethylether), při teplotách od 50 °C až do teploty varu použitého alkoholu.

• · · · • «

-13Alternativně se sloučeniny vzorce IX, kde R(l)' je (C1-C4)-alkoxylová skupina, mohou převést na odpovídající fenoly etherovým štěpením tak, že se nejlépe na methoxyether vzorce IX působí koncentrovanými kyselinami jako je HI a HBr, nebo Lewisovými kyselinami jako je BF₃, BCI3, BBr₃, A1C1₃ nebo jejich etheráty, s výhodou BBr₃, v inertním rozpouštědle jako je například CH₂C1₂. Tyto fenoly se pak mohou podrobit reakci s vhodně substituovanými halogenidy jako je například (2-bromethyl)methylether nebo benzylbromid, za přítomnosti báze v inertním rozpouštědle při teplotách až do teploty varu rozpouštědla, a to s použitím běžně známých postupů.

Odpovídající difenyletherové sloučeniny se mohou získat reakcí fenolů vzorce IX s boronovými kyselinami jako je například kyselina fenylboronová nebo kyselina 4-methoxyfenylboronová, za přítomnosti měděných katalyzátorů jako například Cu(OAc)₂; příslušné reakce jsou popsány například v Tetrahedron Lett. 39 (1998), 2937-2940.

e) Ze sulfonamidů vzorce IX je možno reakcí s R(5)-substituovanými estery kyseliny chlormravenčí připravit sulfonylurethany vzorce la

kde R(l), R(2), R(3), R(4) a R(6) jsou definovány výše a R(5) má pouze význam, uvedený v bodech 2 a 3. Tuto přeměnu je možno provést za přítomnosti báze jako je například pyridin, a acylačního katalyzátoru jako je 4-pyrrolidinopyridin, při teplotách od laboratorní teploty do 150 °C.

-14f) Ze sulfonamidů vzorce IX se dají reakcí s R(5)-substituovanými isokyanáty, resp. isothiokyanáty, připravit sufonylmočoviny vzorce Ib

kde R(l), R(2), R(3), R(4), R(6) a X jsou definovány výše a R(5) má pouze význam, uvedený v bodech 2 a 3. Reakce s R(5)-substituovanými isokyanáty a R(5)-substituovanými isothiokyanáty se provádí za přítomnosti báze v inertním rozpouštědle při teplotách od laboratorní teploty do 150 °C.

Jako báze jsou vhodné například hydroxidy, hydridy, amidy nebo alkoholáty alkalických kovů nebo kovů alkalických zemin jako je hydroxid sodný, hydroxid draselný, hydroxid vápenatý, hydrid sodný, hydrid draselný, hydrid vápenatý, amid sodný, amid draselný, methoxid sodný, ethoxid sodný nebo terc-butoxid draselný. Jako inertní rozpouštědlo jsou vhodné ethery jako je tetrahydrofuran, dioxan, ethylenglykoldimethylether nebo diglym, ketony jako je aceton nebo butanon, nitrily jako je acetonitril, nitrosloučeniny jako je nitromethan, estery jako je ethylacetát, amidy jako je dimethylformamid nebo N-methylpyrrolidon nebo hexamethylfosfortriamid, sulfoxidy jako je dimethylsulfoxid, a uhlovodíky jako je benzen, toluen nebo xyleny. Vhodné jsou i vzájemné směsi těchto rozpouštědel.

Sulfonylmočoviny vzorce Ib je možno získat rovněž reakcí aminů R(5)-NH₂ s deriváty sulfonylisokyanátu, které se dají připravit ze sulfonamidů vzorce IX například reakcí s fosgenem nebo jeho prekurzorem jako je trifosgen.

Sulfonylmočoviny vzorce lb je též alternativně možno připravit reakcí sulfonamidů vzorce IX s 2,2,2-trichloracetamidovými deriváty vhodného aminu R(5)-NH₂ za přítomnosti báze v inertním vysokovroucím rozpouštědle jako je například dimethylsulfoxid, nebo z odpovídajícího sulfonylurethanu vzorce la (přístupného reakcí s ethylesterem kyseliny chlormravenčí) působením odpovídajícího aminu R(5)-NH₂ v inertním vysokovroucím rozpouštědle jako je například toluen, při teplotách až do teploty varu daného rozpouštědla, což je popsáno například v časopisech J. Med. Chem. 38 (1995), 2357-2377, a Bioorg. Med. Chem. 5 (1997), 673-678.

N-Nesubstituované sulfonylmočoviny vzorce lb, ve kterých R(5) je atom vodíku, lze připravit ze sulfonamidonitrilů, vzniklých reakcí sulfonamidů vzorce IX s bromkyanem za přítomnosti K₂CO₃ v acetonitrilu, a to zmýdelněním kyselinou sírovou při teplotách -10 °C až 0 °C.

Odpovídající karboxylové kyseliny nebo estery karboxylových kyselin vzorce I se pak mohou získat oxidací aldehydové skupiny ve sloučeninách vzorce I za použití známých metod, popsaných například v standardních dílech jako Houben-Weyl: Methoden der Organischen Chemie, Georg Thieme Verlag, Stuttgart; Organic Reactions, John Wiley & Sons, lne.,

New York; nebo Larock: Comprehensive Organic Transformations, VCH, Weinheim).

Vynález se rovněž týká sloučenin vzorce X

(X)

O.

-16kde R je atom vodíku nebo vhodná chránící skupina jako například (Ci-C₆)-alkylová skupina, s výhodou terc-butylová skupina, a substituenty R(l), R(2), R(3), R(4) a R(6) jsou definovány výše, ve všech jejich stereoizomerních formách a jejich směsích, a jejich fyziologicky přijatelných solí.

Sloučeniny vzorce X jsou cenné meziprodukty pro přípravu sloučenin vzorce I podle vynálezu. Nadto sloučeniny X vykazují vysokou afinitu k receptoru angiotensinu (1-7) a jako agonisté receptoru angiotensinu (1-7) mohou být použity jako léčiva pro terapii a/nebo profylaxi onemocnění, která jsou primárně nebo sekundárně způsobena, nebo spoluzpůsobena, sníženou tvorbou a/nebo sníženým uvolňováním vasorelaxačních, antitrombotických a kardioprotektivních přenášečů - cyklického 3', 5'-guanosinmonofosfátu (cGMP) a oxidu dusnatého (NO), například pro terapii a/nebo profylaxi vysokého krevního tlaku, srdeční hypertrofie, srdeční nedostatečnosti, koronárních srdečních onemocnění jako je angína pectoris, srdeční infarkt, raskulární restenózy po angioplastice, nebo kardiomyopatie, pro terapii a/nebo profylaxi endoteliální dysfunkce nebo endoteliálního poškození, vzniklého například následkem aterosklerotických pochodů nebo diabetů mellitus, právě tak jako arteriárních a žilních trombóz.

Vaskulární endotelium je metabolicky aktivní orgán s množstvím regulačních funkcí, který je schopen syntetizovat a uvolňovat vasoaktivní látky. Dysfunkce výstelkové endoteliální vrstvy se dává do souvislosti s patogenesí různých kardiovaskulárních onemocnění jako je arterioskleróza a hypertenze (Eur. J. Clin. Invest. 1993, 23, 670-685). Endoteliální dysfunkce je charakterizována sníženou syntézou a/nebo uvolňováním vasorelaxačních, vasoprotektivních, antitrombotických a antiproliferativních účinných přenášečů - NO a cGMP, které hrají podstatnou úlohu v prevenci a regresi vaskulární remodelace a arteriární hypertenze. Látky, schopné stimulovat syntézu a uvolňování těchto přenášečů, jsou proto cenná léčiva • · • ·

-17pro terapii všech onemocnění, vyznačujících se endoteliální dysfunkcí.

Bylo publikováno velké množství studií, které dokazují, že degradační produkt v systému renin-angiotensin, heptapeptid angiotensin-(1-7), je účinný endogenní efektorový hormon systému renin-angiotensin (Hypertension 1991, 18 [Suppl. III]: III126 - III133) , jehož biologický účinek je vyvolán stimulací specifických receptorů, vážících přednostně angiotensin-(1-7) (Peptides 1993, 14, 679-684; Hypertension 1997, 29 [part 2] 388-393)). Tento účinek je v mnoha případech protichůdný účinku vasokonstriktivního hormonu angiotensinu II (Hypertense 1997, [part 2], 535-541; Regulátory Peptides 1998, 78, 13-18) .

Bylo ukázáno (Hypertension 1992, 19 [Suppl. II]: 1149 - 1155;

Am. J. Cardiol. 1998, 82, 17S-19S), že angiotensin-(1-7) stimuluje tvorbu a/nebo uvolňování NO/cGMP a prostaglandinů E₂ a I₂, přičemž tento efekt není blokován předchozím podáním antagonistů AT_X- a AT₂-receptorů. Je popsáno (Hypertension

1996, 27 [part 2]: 523-528), že angiotensin-(1-7) vyvolává endoteliálně závislou reaaxaci intaktních koronárních arterií u psů a prasat, a že rovněž vyvolává (J. Cardiovasc. Pharmacol.

1997, 30, 676-682) endoteliálně závislou relaxaci intaktní KCl-prekontrahované potkaní aorty, která není ovlivněna antagonisty ΑΤχ-receptorů. Bylo nalezeno (Peptides 1993, 14, 679-684; Tůn. J. Physiol. 1995, 269: H313-H319), že u hypertenzních potkanů snižuje angiotensin-(1-7) krevní tlak při dlouhodobé infúzi osmotickou minipumpou, přičemž u normotensních potkanů nemá ve stejné dávce na krevní tlak žádný vliv. Komplementárně k těmto studiím bylo ukázáno (Hypertension 1998, 31: 699-705), že infúze protilátky na angiotensin-(1-7) zvyšuje střední arteriární krevní tlak u bdělých spontánně hypertenzních potkanů, premedikovaných lisinoprilem a losartanem. Bylo rovněž ukázáno (Am. J. Hypertension 1998, 11: 137-146), že lidé s esenciální hypertenzí mají znatelně nižší hladinu angiotensinu-(1-7)

v plasmě než je tomu u normotenzních lidí. Dále byl prokázáno (Hypertension 1996, 28, 104-108), že angiotensin-(1-7) působí antiproliferativně na vaskulární buňky hladkého svalstva a inhibuje proliferaci buněk hladkého svalstva po vaskulárním tkáňovém poškození (Hypertension 1999, 33 [part II]: 207-211).

K tomu u anestezovaných normotenzních potkanů kmene Wistar, premedikovaných chloridem sodným, vykazuje angiotensin-(1-7) rovněž renální efekty, jako je zvýšená natriuréza a diuréza (Am. J. Physiol. 1996, 270, F141-F147).

V této přihlášce popsané sloučeniny vzorce I jsou účinné jako nepeptidoví agonisté uvedených receptorů angiotensinu-(1-7), které se nacházejí především v cévách (včetně endotelu), v ledvinách, v centrální nervové soustavě a v srdci. Takto mimikují výšeuvedené, proti angiotensinu II směrované, působení peptidového hormonu angiotensinu-(1-7), které je zodpovědné za tvorbu a/nebo uvolňování cGMP a NO z endotelu, aniž by při tom docházelo k rychlé metabolické degradaci tohoto hormonu. Pro svou stimulaci tvorby a/nebo uvolňování těchto vasorelaxačních, antitrombotických a kardioprotektivních přenášečů jsou popsané agonisty receptorů angiotensinu-(1-7) vzorce I cenná léčiva pro terapii a/nebo profylaxi onemocnění, která jsou primárně nebo sekundárně způsobena, nebo přinejmenším spoluzpůsobena, sníženou tvorbou a/nebo sníženým uvolňováním vasorelaxačních, antitrombotických a kardioprotektivních přenášečů - cyklického 3', 5'-guanosinmonofosf átu (cGMP) a oxidu dusnatého (NO), například pro terapii a/nebo profylaxi' vysokého krevního tlaku, srdeční hypertrofie, srdeční nedostatečnosti, koronárních srdečních onemocnění jako je angína pectoris, srdeční infarkt, vaskulární restenóza po angioplastice, nebo kardiomyopatie, pro terapii a/nebo profylaxi endoteliální dysfunkce nebo endoteliálního poškození, vzniklého například následkem aterosklerotických pochodů nebo diabetů mellitus, právě tak jako arteriárních a žilních trombóz.

Stimulace endoteliálních receptorů angiotensinu-(1-7), vyvolaná agonisty vzorce I, způsobuje uvolňování vasodilatačních a organoprotektivních autakoidů. Tento mechanizmus se přitom liší od inhibice ACE a od blokády ATi-receptorů tím, že zabraňuje buďto sníženému obsahu tkáňového angiotensinu II (při ACE-inhibici) nebo zatím nevyhodnoceným efektům, spojeným se zvýšenou hladinou plasmového ANG II (při antagonistech ΑΤχ-receptorů).

Sloučeniny vzorce I a jejich fyziologicky přijatelné soli je možno použít jako léčiva pro terapii živočichů, zvláště savců a obzvláště člověka, a to samotné, ve vzájemných směsích, nebo ve směsích s jinými účinnými látkami, zvláště ve formě farmaceutických přípravků. Předmětem předloženého vynálezu je proto rovněž použití sloučenin vzorce I a/nebo jejich fyziologicky přijatelných solí k přípravě léčiva pro terapii nebo profylaxi výšeuvedených onemocněni. Předmětem vynálezu jsou rovněž farmaceutické přípravky, obsahující účinnou dávku přinejmenším jedné sloučeniny vzorce I a/nebo její fyziologicky přijatelné soli jako aktivní složky, vedle obvyklých farmaceuticky nezávadných nosičů a/nebo pomocných látek. Farmaceutické přípravky mohou být určeny pro enterální nebo parenterální použití a obvykle obsahují 0,5 až 90 % hmotnostních sloučeniny vzorce I a/nebo její fyziologicky přijatelné soli. Množství účinné sloučeniny vzorce I a/nebo jejích fyziologicky přijatelných solí ve farmaceutických přípravcích obnáší obvykle 0,2 až 500 mg,,s výhodou 1 až 300 mg.

Léčebné prostředky podle vynálezu, které obsahují sloučeniny vzorce I a/nebo jejich fyziologicky přijatelné soli, mohou být aplikovány enterálně, například orálně nebo rektálně, například ve formě pilulek, tablet, potahovaných tablet, dražé, granulátů, tvrdých nebo měkkých želatinových tobolek, roztoků jako jsou vodné, alkoholické nebo olejové roztoky, nebo jako šťávy, kapky, sirupy, emulze, nebo suspenze. Mohou se podávat i parenterálně, například subkutánně, intramuskulárně nebo

-20• · ♦ • · · · • · · ♦ « · * · intravenózně, ve formě injekčních roztoků nebo infúzních roztoků. V úvahu přicházejí i další aplikační formy jako například perkutánní nebo topická aplikace, například jako masti, krémy, pasty, omývací roztoky, gely, spreje, pudry, pěny, aerosoly nebo roztoky, nebo forma implantátů.

Použitelné farmaceutické přípravky podle vynálezu je možno připravit známými standardními postupy pro přípravu farmaceutických preparátů. Za tím účelem se smísí jedna nebo více sloučenin vzorce I, a/nebo jejich fyziologicky přijatelné soli, s jedním nebo s více pevnými nebo kapalnými galenickými nosiči a/nebo přísadami či pomocnými látkami, a pokud je to žádoucí, s jinými terapeuticky nebo profylakticky účinnými látkami, jako jsou například kardiovaskulárně aktivní léčiva, například antagonisté kalcia, ACE-inhibitory, antagonisté ATi-receptorů, NO-donory, antagonisté endotelinových receptorů, otvírače K-kanálů, inhibitory fosfodiesterasy, diuretika nebo a- a β-blokátory, a to ve vhodné aplikační formě nebo dávkové formě, která se pak použije jako léčivo v humánním nebo veterinárním lékařství.

Jako nosiče přicházejí v úvahu organické nebo anorganické látky, které jsou vhodné pro enterální (například orální) nebo parenterální (například intravenózní) aplikaci a které nereagují se sloučeninami vzorce I, například voda, rostlinné oleje, alkoholy jako ethanol, isopropanol nebo benzylalkoholy,

1,2-propandiol, polyethylenglykoly, glycerintriacetát, želatina, sacharidy jako laktosa nebo škrob, magnesiumstearát, talek, lanolin, vazelina, acetonitril, dimethylformamid, nebo dimethylacetamid. K orální a rektální aplikaci jsou určeny zvláště tablety, dražé, tobolky, roztoky, s výhodou olejové nebo vodné roztoky, sirupy, šťávy nebo kapky, a dále suspenze nebo emulze. Je možno použít také směsi dvou nebo více nosičů, například směsí dvou nebo více rozpouštědel, zvláště také směsí jednoho nebo více organických rozpouštědel s vodou. Jako přísady nebo pomocné látky mohou farmaceutické preparáty obsahovat například stabilizační látky a/nebo síťovadla,

-21« N · · 9 9

emulgátory, soli, například k ovlivnění osmotického tlaku, kluzné prostředky, konzervační přísady, barviva, ochucovadla a/nebo aromatické látky, pufry a podobně. Pokud je to žádoucí, mohou obsahovat jednu nebo více dalších účinných látek, například jeden nebo více vitaminů. Sloučeniny vzorce I a/nebo jejich fyziologicky přijatelné soli se mohou také podrobit lyofilizaci a získané lyofilizáty se mohou použít například k přípravě injekčních preparátů. Zvláště pro topickou aplikaci přicházejí v úvahu i liposomální přípravky.

Dávkování aplikované účinné látky vzorce I podle předloženého vynálezu a/nebo její fyziologicky přijatelné soli je různé a optimální dávku je nutno přizpůsobit okolnostem každého jednotlivého případu. Její velikost závisí na typu a síle léčené nemoci, na pohlaví, stáří, hmotnosti a individuální odpovědi léčeného člověka nebo zvířete, na síle a době působení použitých sloučenin, na tom zda se léčí akutní či chronická nemoc, nebo zda se jedná o profylaxi, nebo na tom, zda se vedle sloučenin vzorce I používají ještě další účinné látky.

K docílení žádaného účinku se obecně dávky pro terapii výšeuvedených nemocí u člověka pohybují v rozmezí 0,1 až asi 100 mg na kg a den při podání dospělému pacientovi o hmotnosti přibližně 75 kg. Výhodné je rozmezí 1 až 20 mg/kg/den (vždy mg na kg tělesné hmotnosti). Denní dávka se přitom může podat jednorázově nebo se může rozdělit na více jednotlivých dávek (například dvě, tři nebo čtyři). Je možná též kontinuální aplikace. Podle individuální potřeby je možno se popřípadě odchýlit od denní dávky směrem nahoru i dolů. Farmaceutické přípravky obvykle obsahují 0,2 mg až 500 mg, s výhodou 1 až 300 mg účinné sloučeniny vzorce I a/nebo jejích fyziologicky přijatelných solí.

Vynález se rovněž zcela obecně týká použití zejména nepeptidových sloučenin, způsobujících stimulaci receptorů angiotensinu-(1-7), které se nacházejí například v cévách (včetně endotelu), v ledvinách, v CNS a v srdci, jako léčebných prostředků, zejména pro orální aplikaci, nebo k použití jako ·»·· «· - ·· ·· ‘ » t < · * * · · · · * «»· _r « * * ··

-22- ♦ · · · *.»···* ·>·· *»«·* «· ·'»·*· ·· H látky, stimulující tvorbu a/nebo uvolňování vasorelaxačních, antitrombotických a kardioprotektivních přenášečů - cGMP a NO, a která mohou být použita jako léčiva pro terapii a/nebo profylaxi onemocnění, která jsou primárně nebo sekundárně způsobena, nebo přinejmenším spoluzpůsobena, sníženou tvorbou a/nebo sníženým uvolňováním vasorelaxačních, antitrombotických a kardioprotektivních přenášečů - cyklického 3', 5'-guanosinmonofosfátu (cGMP) a oxidu dusnatého (NO), zvláště pro terapii a/nebo profylaxi vysokého krevního tlaku, srdeční hypertrofie, srdeční nedostatečnosti, koronárních srdečních onemocnění jako je angína pectoris, srdeční infarkt, vaskulární restenózy po angioplastice, nebo kardiomyopatie, pro terapii a/nebo profylaxi endoteliální dysfunkce nebo endoteliálního poškození, způsobené například následkem aterosklerotických pochodů nebo diabetů mellitus, právě tak jako arteriárních a žilních trombóz.

Seznam	zkratek:
abs.	absolutní
cGMP	cyklický 3', 5'-guanosinmonofosfát
DCI	desorption Chemical ionisation
DMF	N,N-dimethylformamid
ESI	electron spray ionisation
FAB	fast atom bombardment
NO	oxid dusnatý
THF	tetrahydrofuran
t. t.	teplota tání

Předložený vynález je ilustrován následujícími příklady, aniž by byl omezen pouze na ně.

-23Příklady provedení vynálezu

Příklad 1

4-Chlor-5-formyl-2-fenyl-l-[[4-[2- (n-butyloxykarbonylsulfonamido) -5-isobutyl-3-thienyl]fenyl]methyl]imidazol

a) 4-Chlor-l-[ (4-bromfenyl) methyl]-5-f ormyl-2-fenylimidazol

Roztok 8,0 g (32,0 mmol) 4-chlor-5-formyl-2-fenylimidazolu (připraven podle Chem. Pharm. Bull. 24, 1976, 960-969) a 5,3 g (32,0 mmol) K₂CO₃ ve 200 ml abs. DMF se míchá 20 minut při laboratorní teplotě. Pak se přikape roztok 9,6 g (32,0 mmol) 4-brombenzylbromidu ve 200 ml abs. DMF a reakční roztok se míchá při laboratorní teplotě 6 hodin. Pak se reakční směs zahustí ve vakuu, odparek se vyjme do ethylacetátu a promyje se vodou, 10%ním roztokem KHSO₄, 10%ním roztokem NaHCCh a nasyceným roztokem chloridu sodného, a vysuší se nad síranem sodným. Zbytek po odpaření rozpouštědla se přečistí chromatografií na SiO₂ v soustavě ethylacetát-heptan (1:4), čímž se získá 11,5 g titulní sloučeniny ve formě béžové tuhé látky, t.t. 92 - 95 °C.

R_f(SiO₂, ethylacetát-heptan 1:4) = 0,24.

MS (ESI): m/z = 375/377 [M+H]⁺.

-24b) 4-Chlor-5-formyl-2-fenyl-l-[[4-[2- (N-terc-butylsulfonamido) -5-isobutyl-3-thienyl]fenyl]methyl]imidazol

Roztok 7,2 g (22,6 mmol) kyseliny 5-isobutyl-2-[(N-terc-butyl) sulf onamidojthiof en-3-boronové (popsána v EP-A 512 675) ve 125 ml ethanolu se přikape k roztoku 8,5 g (22,6 mmol) produktu z příkladu la a 800 mg tetrakistrifenylfosfinpalladia-(0) ve 100 ml toluenu. Pak se přidá 26 ml 2 M roztoku Cs₂CO₃ a vzniklý reakční roztok se míchá 5 hodin za refluxu. Reakční směs se odpaří k suchu a zbytek se rozdělí mezi ethylacetát a vodu (1:1). Organická fáze se oddělí, promyje vodou, vysuší se nad síranem sodným a zahustí se. Zbytek se přečistí chromatografií na SiO₂ v soustavě ethylacetát-heptan (1:4); výtěžek 6,7 g titulní sloučeniny ve formě bílé tuhé látky, t.t. 104 - 105 °C. R_f(SiO₂, ethylacetát-heptan 1:2) = 0,26.

MS (ESI): m/z = 570 [M+H]⁺.

c) 4-Chlor-5-formyl-2-fenyl-l-[[4-[2-sulfonamido-5-isobutyl-3-thienyl]fenyl]methyl]imidazol

Roztok 3,3 g (5,96 mmol) produktu z příkladu lb a 3,5 ml (5,96 mmol) anisolu ve 33 ml kyseliny trifluoroctové se míchá 48 hodin při laboratorní teplotě. Po odpaření ve vakuu k suchu se zbytek vyjme do ethylacetátu. Ethylacetátový roztok se promyje vodou, vysuší nad síranem sodným a rozpouštědlo se odpaří. Chromatografické přečištění zbytku na SiO₂ v soustavě ethylacetát-heptan (1:1) poskytne 1,52 g žádané sloučeniny ve formě pomalu krystalující tuhé látky, t.t. 118 - 120 °C.

R_f(SiO₂, ethylacetát-heptan 1:1) = 0,32.

MS (ESI): m/z = 515 [M+H]⁺.

d) 4-Chlor-5-f ormyl-2-f enyl-l-[[4-[2- (n-butyloxykarbony 1 sulfonamido) - 5-isobutyl-3-thienyl]fenyl]methyl]imidazol

V argonové atmosféře se k roztoku 100 mg (0,19 mmol) produktu z příkladu lc v 1,7 ml bezvodého pyridinu přidají postupně

mg (0,02 mmol) 4-pyrrolidinopyridinu a 252 μΐ (0,19 mmol) butylesteru kyseliny chlormravenčí a reakční roztok se míchá 24 hodin při laboratorní teplotě. Pak se přidá 0,7 ml methanolu, směs se odpaří k suchu a zbytek se rozpustí v ethylacetátu. Ethylacetátový roztok se promyje postupně 10%ním roztokem kyseliny citrónové, vodou a nasyceným roztokem chloridu sodného, vysuší se nad síranem sodným a rozpouštědlo se odpaří. Chromatografické přečištění odparku na SiO₂ v soustavě ethylacetát-heptan (1:1) poskytne 85 mg titulní sloučeniny ve formě amorfní tuhé látky.

R_f(SiO₂, ethylacetát-heptan 1:1) =0,15.

MS(FAB): m/z = 614 [M+H]⁺.

Příklad 2

5-Formyl-4-methoxy-2-fenyl-l-[[4-[2- (n-butyloxykarbony 1 sulfonamido) -5-isobutyl-3-thienyl]fenyl]methyl]imidazol o—

a) 5-Formyl-4-methoxy-2-fenyl-l-[[4-[2-sulfonamido-5-isobutyl-3-thienyl]f enyl]methyl]imidazol

K roztoku 850 mg (1,65 mmol) produktu z příkladu lc ve 25 ml methanolu se přidá 665 mg (16,53 mmol) NaOH a směs se vaří 20 hodin pod zpětným chladičem. Pak se reakční roztok odpaří, zbytek se vyjme do 60 ml směsi ethylacetátu a vody (1:1), přidáním 1 N kyseliny solné se pH roztoku nastaví na hodnotu 6, a organická fáze se oddělí. Vodná fáze se extrahuje dvakrát ethylacetátem a spojené organické fáze se vysuší nad síranem

-26sodným. Po odpaření rozpouštědla se zbytek přečistí chromatografií na SiO₂ v soustavě ethylacetát-heptan (1:1); výtěžek 690 mg titulní sloučeniny ve formě žluté amorfní pěny. R_f(SiO₂, ethylacetát-heptan 1:1) = 0,23.

MS(FAB): m/z = 510 [M+H]⁺.

b) 5-Formyl-4-methoxy-2-fenyl-l-[[4-[2- (n-butyloxykarbonylsulf onamido) -5-isobutyl-3-thienyl]f enyl]methyl]imidazol

Titulní sloučenina se připraví reakcí produktu z příkladu 2a s butylesterem kyseliny chlormravenčí analogicky jak je popsáno v příkladu ld. Ze 106 mg (0,21 mmol) sloučeniny z příkladu 2a se po chromatografickém přečištění na SiO₂ v soustavě ethylacetát-heptan (1:1) získá 75 mg žádaného produktu ve formě amorfní pěny.

Rf(SiO₂, ethylacetát-heptan 1:1) =0,18.

MS (ESI): m/z = 610 [M+H]⁺.

Příklad 3

5-Formyl-4-methoxy-2-fenyl-l-[[4-[2 - (n-propyloxykarbonylsulfonamido) -5-isobutyl-3-thienyl]fenyl]methyl]imidazol

Titulní sloučenina se připraví reakcí produktu z příkladu 2a s propylesterem kyseliny chlormravenčí analogicky jak je popsáno v příkladu ld. Ze 60 mg (0,12 mmol) sloučeniny z příkladu 2a se po chromatografickém přečištění na SiO₂ v soustavě ethylacetát-heptan (1:1) získá 61 mg titulní sloučeniny ve formě amorfní pěny.

R_f(SiO₂, ethylacetát-heptan 1:1) =0,13. MS (ESI): m/z = 596 [M+H]⁺.

Příklad 4

5-Formyl-4-methoxy-2-fenyl-l-[[4-[2- (ethoxykarbony 1 sulfonamido) -5-isobutyl-3-thienyl]fenyl]methyl]imidazol o—

Titulní sloučenina se připraví reakcí produktu z příkladu 2a s ethylesterem kyseliny chlormravenčí analogicky jak je popsáno v příkladu ld. Ze 60 mg (0,12 mmol) sloučeniny z příkladu 2a se po chromatografickém přečištění na SÍO2 (ethylacetát-heptan 1:1) získá 55 mg titulní sloučeniny ve formě amorfní pěny. R_f(SiO₂, ethylacetát-heptan 1:1) =0,10.

MS(ESI): m/z = 582 [M+H]⁺.

Příklad 5

5-Formyl-4-methoxy-2-fenyl-l-[[4-[2- (met hoxy karbonyl sul fonamido) -5-isobutyl-3-thienyl]fenyl]methyl]imidazol o—

K roztoku 80 mg (0,16 mmol) produktu z příkladu 2a, 43,3 mg (0,32 mmol) K2CO3 a 8,3 mg dimethylaminopyridinu v 6 ml diethylenglykoldimethyletheru se přidá 16,8 μΐ (0,16 mmol) dimethyldikarbonátu. Směs se refluxuje 1,5 hodiny, odpaří se k suchu a zbytek se vyjme směsí (1:1) ethylacetátu a 10%ního roztoku KH2PO4. Organická fáze se dvakrát promyje 10%ním roztokem KH₂PO₄, vysuší nad síranem sodným, a odpaří se. Chromatografické přečištění na SiO₂ (ethylacetát-heptan 2:1) poskytne 55 mg titulní sloučeniny ve formě amorfní pěny.

R_f(SiO₂, ethylacetát-heptan 4:1) = 0,23.

MS (ESI): m/z = 568 [M+H]⁺.

Příklad 6

5-Formyl-4-methoxy-2-fenyl-l-[[4-[2- (n-buty 1 aminokarbonylsulfonamido) -5-isobutyl-3-thienyl]fenyl]methyl]imidazol

K roztoku 60 mg (0,12 mmol) produktu z příkladu 2a ve 2 ml abs. DMF se postupně přidá 48 mg (0,35 mmol) K₂CO₃ a 13,2 μΐ (0,12 mmol) n-butylisokyanátu a směs se za míchání refluxuje 3 hodiny. Po ochlazení se přidá 15 ml 10%ního roztoku KH₂PO₄ a roztok se extrahuje několikrát ethylacetátem. Spojené organické fáze se vysuší nad síranem sodným a rozpouštědlo se odpaří.

K odparku se přidá směs ethylacetátu a diisopropyletheru a vypadlá sraženina se odsaje a vysuší, čímž se získá 55 mg titulní sloučeniny, t.t. 131 - 133 °C.

-29• ·

R_f(SiC)2, ethylacetát-heptan 4:1) =0,30. MS(FAB): m/z = 609 [M+H]⁺.

Příklad 7

5-Formyl-4-methoxy-2-fenyl-l-[[4-[2- (ethylaminokarbonylsulfonamido) -5-isobutyl-3-thienyl]fenyl]methyl]imidazol o—

Titulní sloučenina se připraví reakcí produktu z příkladu 2a s ethylisokyanátem analogicky jak je popsáno v příkladu 6. Ze 60 mg (0,12 mmol) produktu z příkladu 2a se získá 46 mg titulní sloučeniny, t.t. 105 - 106 °C.

R_f(SiC>2, ethylacetát-heptan 4:1) =0,30.

MS (ESI): m/z = 581 [M+H]⁺.

Příklad 8

5-Formyl-4-methoxy-2-f eny 1-1-[[4-[2- (methy lamino karbony 1 sul f onamido) - 5-isobutyl-3-thienyl]fenyl]methyl]imidazol

K roztoku 80 mg (0,16 mmol) produktu z příkladu 2a v 1,5 ml DMSO se přidá 30,4 mg (0,17 mmol) N-methyl-2,2,2-trichloracetamidu a 19,1 mg (0,47 mmol) práškového NaOH. Směs se míchá 1 hodinu při teplotě 80 °C, pak se ochladí, rozloží se ledem a nastaví se na pH 4 přídavkem 2 N kyseliny solné. Vypadlá sraženina se odsaje, promyje se vodou, vysuší se a přečistí se chromatografií na SÍO2 v soustavě ethylacetát-heptan (2:1). Získá se 62 mg titulní sloučeniny ve formě bílé tuhé látky, t.t. 102 - 103 °C.

R_f(SiO₂, ethylacetát-heptan 4:1) =0,14.

MS (ESI): m/z = 567 [M+H]⁺.

Příklad 9

5-Formyl-4-methoxyethoxy-2-fenyl-l-[[4-[2- (n-butyloxykarbonylsulfonamido) -5-isobutyl-3-thienyl]f enyl]methyl]imidazol

a) 5-Formyl-4-methoxyethoxy-2-fenyl-l-[[4-[2-sulfonamido-5-isobutyl-3-thienyl]fenyl]methyl]imidazol

V atmosféře argonu se k roztoku 200 mg (0,38 mmol) produktu z příkladu lc v 7,8 ml ethylenglykolmonomethyletheru přidá 155 mg (3,89 mmol) práškového NaOH. Reakční směs se za míchání zahřívá 5 hodin na teplotu 80 °C, pak se odpaří k suchu a odparek se vyjme do směsi nasyceného roztoku NaHCO₃ a ethylacetátu. Organická fáze se oddělí a vodný roztok se několikrát extrahuje ethylacetátem. Organické fáze se spojí, • «

-31vysuší se nad síranem sodným a rozpouštědlo se odpaří. Odparek se přečistí chromatografií na SÍO2 v soustavě ethylacetátheptan (1:1), čímž se získá 140 mg titulní sloučeniny ve formě nažloutlé tuhé látky, t.t. 91 - 92 °C.

R_f(SiO2, ethylacetát-heptan 1:1) = 0,12.

MS(FAB): m/z = 554 [M+H]⁺.

b) 5-Formyl-4-methoxyethoxy-2-fenyl-l-[[4-[2- (n-butyloxykarbonylsulfonamido) -5-isobutyl-3-thienyl]fenyl]methyl]~ imidazol

Titulní sloučenina se připraví reakcí produktu z příkladu 9a s butylesterem kyseliny chlormravenčí analogicky jak je popsáno v příkladu Id. Ze 70 mg (0,13 mmol) sloučeniny z příkladu 9a se po chromatografickém přečištění na SiO₂ (ethylacetát-heptan 1:1) získá 78 mg titulní sloučeniny ve formě amorfní pěny. R_f(SiO2, ethylacetát-heptan 1:1) =0,07.

MS (ESI): m/z = 654 [M+H]⁺.

Příklad 10

5-Formyl-4-methoxy-2-fenyl-l-[[4-[2- (n-butyloxykarbonylsulfonamido) -5-isobutyl-3-thienyl]-2-chlorfenyl]methyl]imidazol o—

a) 4-Chlor-l-[ (4-brom-2-chlorfenyl) methyl]-5-formyl-2-fenylimidazol

Titulní sloučenina se připraví reakcí 4-chlor-5-formyl-2-fenylimidazolu se 4-brom-2-chlorbenzylbromidem analogicky jak je • · popsáno v příkladu la. Ze 2,0 g (9,68 mmol) 4-chlor-5-formyl-2-fenylimidazolu se získá 2,6 g titulní sloučeniny.

R_f(SiO₂, ethylacetát-heptan 1:2) = 0,56.

MS(DCI): m/z = 409/411 [M+H]⁺.

b) 4-Chlor-5-formyl-2-fenyl-l-[[4-[2- (N-terc-butylsulfonamido) -5-isobutyl-3-thienyl]-2-chlorfenyl]methyl]imidazol

Titulní sloučenina se připraví reakcí produktu z příkladu 10a s kyselinou 5-isobutyl-2-[(N-terc-butyl) sulfonamido]thiofen-3-boronovou analogicky jak je popsáno v příkladu lb. Ze 2,0 g (4,88 mmol) produktu z příkladu 10a se získá 1,2 g titulní sloučeniny ve formě světlehnědého oleje.

R_f(SiO₂, ethylacetát-heptan 1:2) =0,47.

MS(FAB): m/z = 604 [M+H]⁺.

c) 4-Chlor-5-formyl-2-f enyl-l-[[4-[2-sulf onamido-5-isobutyl-3-thienyl]-2-chlorfenyl]methyl]imidazol

Titulní sloučenina se připraví z produktu příkladu 10b analogicky jak je popsáno v příkladu lc. Z 1,2 g (1,99 mmol) produktu z příkladu 10b se získá 606 mg titulní sloučeniny ve formě amorfní žluté pěny.

R_f(SiO₂, ethylacetát-heptan 1:2) = 0,32.

MS(FAB): m/z = 548 [M+H]⁺.

d) 5-Formyl-4-methoxy-2-fenyl-l-[[4-[2-sulfonamido-5-isobutyl-3-thienyl]-2-chlorf enyl]methyl]imidazol

Titulní sloučenina se připraví z produktu příkladu 10c analogicky jak je popsáno v příkladu 2a. Ze 400 mg (0,73 mmol) produktu z příkladu 10c se získá 280 mg titulní sloučeniny ve formě amorfní žluté pěny, t.t. 60 °C (měkne).

R_f(SiO₂, ethylacetát-heptan 1:2) =0,20.

MS (ESI) : m/z = 544 [M+H]⁺.

e) 5-Formyl-4-methoxy-2-fenyl-l-[[4-[2- (n-butyloxykarbonylsulfonamido) -5-isobutyl-3-thienyl]-2-chlorfenyl]methyl]imidazol

Titulní sloučenina se připraví reakcí produktu z příkladu lOd s butylesterem kyseliny chlormravenčí analogicky jak je popsáno v příkladu ld. Ze 200 mg (0,37 mmol) sloučeniny z příkladu lOd se získá 167 mg žádané sloučeniny ve formě béžové tuhé látky, t.t. 58 °C (měkne).

Rf(SiC>2, ethylacetát-heptan 1:1) = 0,45.

MS (ESI): m/z = 644 [M+H]⁺.

Příklad 11

5-Formyl-4-methoxy-2-fenyl-l-[[4-[2- (ethylaminokarbonylsulf onamido) -5-isobutyl-3-thienyl]“2-chlorfenyl]methyl]imidazol

Titulní sloučenina se připraví reakcí produktu z příkladu lOd s ethylisokyanátem analogicky jak je popsáno v příkladu 7. Ze 74 mg (0,14 mmol) sloučeniny z příkladu lOd se po chromatografickém přečištění na SiO₂ v soustavě dichlormethanmethanol (20:1) získá 35 mg titulní sloučeniny ve formě bílé tuhé látky, t.t. 83 °C (měkne).

R_f(SiO₂, ethylacetát-heptan 1:1) =0,30.

MS (ESI): m/z = 614 [M+H]⁺.

Příklad 12

4-Chlor-5-formyl-2-fenyl-l-[[4-[2- (n-butyloxykarbonylsulfonamido) -5-n-propyl-3-thienyl]f eny l]methyl]imidazol

a) 4-Chlor-5-formyl-2-fenyl-l-[[4-[2- (N-terc-butylsulfonamido) -5-n-propyl-3-thienyl]fenyl]methyl]imidazol

Titulní sloučenina se připraví reakcí produktu z příkladu la s kyselinou 5-n-propyl-2-[ (N-terc-butyl) sulfonamidojthiof en-3-boronovou (známá z EP-A 512675) analogicky jak je popsáno v příkladu lb. Ze 4,8 g (13,1 mmol) sloučeniny z příkladu la se po chromatografickém přečištění na SiO₂ v soustavě ethylacetátheptan (1:3) získá 2,9 g titulní sloučeniny ve formě bílé tuhé látky, t.t. 140 °C.

R_f(SiO₂, ethylacetát-heptan 1:2) = 0,30.

MS(FAB): m/z = 556 [M+H]⁺.

b) 4-Chlor-5-formyl-2-fenyl-l-[[4-[2-sulfonamido-5-n-propyl-3-thienyl]fenyl]methyl]imidazol

Titulní sloučenina se připraví z produktu příkladu 12a analogicky jak je popsáno v příkladu lc. Z 1,9 g (3,56 mmol) sloučeniny z příkladu 12a se po chromatografickém přečištění na SiO₂ v soustavě ethylacetát-heptan (1:2) získá 1,1 g titulní sloučeniny ve formě bílé tuhé látky, t.t. 93 - 95 °C.

Rf(SiO₂, ethylacetát-heptan 1:2) =0,18.

MS (ESI): m/z = 500 [M+H]⁺.

• ·

-35c) 4-Chlor-5-formyl-2-fenyl-l-[[4-[2- (n-butyloxykarbonylsulfonamido) -5-n-propyl-3-thienyl]fenyl]methyl]imidazol

Titulní sloučenina se připraví reakcí produktu z příkladu 12b s butylesterem kyseliny chlormravenčí analogicky jak je popsáno v příkladu ld. Ze 100 mg (0,20 mmol) sloučeniny z příkladu 12b se po chromatografickém přečištění na SiO₂ v soustavě ethylacetát-heptan (1:1) získá 90 mg titulní sloučeniny.

R_f(SiO₂, ethylacetát-heptan 1:1) = 0,14.

MS (ESI): m/z = 600 [M+H]⁺.

Příklad 13

5-Formyl-4-methoxy-2-fenyl-l-[[4-[2- (n-butyloxykarbonylsulfonamido) -5-n-propyl-3-thienyl]fenyllmethyl]imidazol

a) 5-Formyl-4-methoxy-2-fenyl-l-[[4-[2-sulfonamido-5-n-propyl-3-thienyl]fenyl]methyl]imidazol

Titulní sloučenina se připraví z produktu příkladu 12b analogicky jak je popsáno v příkladu 2a. Z 850 mg (1,70 mmol) sloučeniny z příkladu 12b se po chromatografickém přečištění na SiO₂ v soustavě ethylacetát-heptan (1:2) získá 460 mg titulní sloučeniny ve formě bílé tuhé látky, t.t. 85 - 86 °C.

R_f(SiO₂, ethylacetát-heptan 1:1) = 0,22.

MS(ESI): m/z = 496 [M+H]⁺.

• ·

-36b) 5-Formyl-4-methoxy-2-fenyl-l-[[4-[2- (n-butyloxykarbonylsulfonamido) -5-n-propyl-3-thienyl]fenyl]methyl]imidazol

Titulní sloučenina se připraví reakcí produktu z příkladu 13a s butylesterem kyseliny chlormravenčí analogicky jak je popsáno v příkladu ld. Z 60 mg (0,12 mmol) sloučeniny z příkladu 13a se po chromatografickém přečištění na SiO₂ v soustavě ethylacetátheptan (1:1) získá 52 mg titulní sloučeniny.

R_f(SiO₂, ethylacetát-heptan 1:1) = 0,18.

MS (ESI): m/z = 596 [M+H]⁺.

Příklad 14

5-Formyl-4-methoxy-2-fenyl-l-[[4-[2- (methoxykarbonylsulfonamido) -5-n-propyl-3-thienyl]fenyl]methyl]imidazol o—

Titulní sloučenina se připraví reakcí produktu z příkladu 13b s dimethyldikarbonátem analogicky jak je popsáno v příkladu 5. Ze 75 mg (0,15 mmol) sloučeniny z příkladu 13b se po chromatografickém přečištění na SiO₂ v soustavě ethylacetátheptan (2:1) získá 66 mg titulní sloučeniny ve formě amorfní tuhé látky.

R_f(SiO₂, ethylacetát-heptan 4:1) =0,18.

MS (ESI): m/z = 554 [M+H]⁺.

-37Příklad 15

5-Formyl-4-methoxy-2-fenyl-l-[[4-[2-(n-butylaminokarbonylsulfonamido) -5-n-propyl-3-thienyl]fenyl]methyl]imidazol o—

Titulní sloučenina se připraví reakcí produktu z příkladu 13b s n-butylisokyanátem analogicky jak je popsáno v příkladu 6.

Z 59 mg (0,12 mmol) sloučeniny z příkladu 13b se po chromatografickém přečištění na SiO₂ (ethylacetát-heptan 1:1) získá 54 mg titulní sloučeniny ve formě amorfní tuhé látky.

R_f(SiO₂, ethylacetát-heptan 4:1) =0,25.

MS (ESI): m/z = 595 [M+H]⁺.

Příklad 16

5-Formy 1-4-met hoxy-2-feny 1-1-[[4-[2- (methy lamino karbony 1 sul f onamido) -5-n-propyl-3-thienyl]fenyl]methyl]imidazol

-38Titulní sloučenina se připraví reakcí produktu z příkladu 13b s N-methyl-2,2,2-trichloracetamidem analogicky jak je popsáno v příkladu 8. Ze 70 mg (0,14 mmol) sloučeniny z příkladu 13b se po chromatografií na SiO₂ v soustavě ethylacetát-heptan (2:1) získá 55 mg titulní sloučeniny ve formě amorfní tuhé látky. Rf(SiC>2, ethylacetát-heptan 4:1) =0,15.

MS (ESI): m/z = 553 [M+H]⁺.

Příklad 17

Sodná sůl 5-formyl-4-methoxy-2-f enyl-l-[[4-[2-(ethylaminokarbonylsulfonamido) -5-isobutyl-3-thienyl]fenyl]methyl]imidazolu

O—

Sloučenina z příkladu 7 (220 mg; 0,38 mmol) se smíchá s 3,7 ml čerstvého 0,1 M roztoku methoxidu sodného. Vzniklý roztok se míchá 1 hodinu při laboratorní teplotě, odpaří se k suchu a odparek se rozpustí za slabého zahřátí ve 4 ml n-butylacetátu. Po třídenním stání v lednici se vykrystalovaná látka odsaje a promyje se malým množstvím studeného n-butylacetátu. Sušení ve vysokém vakuu poskytne 120 mg žádané sodné soli, t.t. 170 °C. MS(ESI): m/z = 603 [M+H]⁺.

Příklad 18

Sůl 5-formyl-4-methoxy-2-fenyl-l-[[4-[2- (ethylaminokarbonylsulfonamido) -5-isobutyl-3-thienyl]fenyl]methyl]imidazolu s L-lysinem

Β««· ··

Roztok 500 mg (0,86 mmol) sloučeniny z příkladu 7 a 125,8 mg (0,86 mmol) L-lysinu ve 100 ml ethanolu a 25 ml vody se míchá 2 hodiny při laboratorní teplotě. Pak se roztok odpaří k suchu, odparek se vyjme 30 ml vody a získaný roztok se lyofilizuje.

200 mg získaného amorfního zbytku se rozpustí v 10 ml horkého toluenu. Po několika dnech stání v lednici se vykrystalovaná látka odsaje a vysuší ve vysokém vakuu. Získá se 68 mg titulní sloučeniny ve formě slabě žlutých krystalů, t.t. 180 °C.

MS (ESI): m/z = 727 [M+H]⁺.

Příklad 19

Sůl 5-formyl-4-methoxy-2-fenyl-l-[[4-[2-(ethylaminokarbonylsulfonamido) -5-isobutyl-3-thienyl]fenyl]methyl]imidazolu s tris(hydroxymethyl)aminomethanem '/

o • · • »

-40Roztok 300 mg (0,516 mmol) sloučeniny z příkladu 7 a 62,6 mg (0,516 mmol) tris(hydroxymethyl)aminomethanu v 75 ml ethanolu a 15 ml vody se míchá 2 hodiny při laboratorní teplotě. Pak se roztok odpaří k suchu, odparek se vyjme vodou a roztok se podrobí lyofilizaci. Získaný amorfní zbytek se rozpustí za zahřátí ve 30 ml n-butylacetátu. Po několikadenním stání v lednici se vykrystalovaná látka odsaje a vysuší se ve vysokém vakuu. Výtěžek 120 mg titulní sloučeniny ve formě slabě žlutých krystalů, t.t. 144 - 145 °C.

MS (ESI): m/z = 702 [M+H]⁺.

V následujících testech (Test 1 a 2) se na endoteliálních buňkách stanovuje afinita sloučenin vzorce I k vazebným místům angiotensinu-(1-7) a jejich agonistické vlastnosti.

Test 1: Vazebný test

Měření afinity sloučenin vzorce I vůči receptorům angiotensinu-(1-7) se provádí metodou výměny ligandů na membránových preparátech endoteliálních buněk z primárních hovězích aort, jak jsou popsány například v časopisu Hypertension 1997; 29 [part 2]: 388-393.

a) Membránové preparáty

Po izolaci endoteliálních buněk z hovězích aort (Test la) se buňky kultivují v 75 cm² kultivačních lahvích (Becton Dickinson, Heidelberg) až do dosažení konfluence. Pak se buňky pomocí gumové škrabky sklidí do ledového pufru fosfát-NaCl-EDTA (50 mmol/1 NaHPO₄, 0,15 mol/1 NaCl, 5 mmol/1 EDTA, pH 7,2), a odstředí se (1500 x g, 5 minut). Získaný buněčný pelet se zmrazí (-80 °C) pro následnou přípravu membránových preparátů. Rozmražený pelet se pak homogenizuje v ledovém pufru fosfát-NaCl-EDTA (Glass/TefIon Potter homogenizér, 1000 U/min, • · • · · · tahů). Buněčný homogenizát se odstředí (30 000 x g, minut) a získaný buněčný pelet se resuspenduje v modifikovaném pufru HEPES (10 nmol/1 HEPES, 0,1 mol/1 NaCl, mmol/1 MgCl₂, pH 7,4) za přídavku 0,2% hovězího serumalbuminu

TM a koktej lu, inhibuj ícího proteasy (Complete , Boehnnger, Mannheim). Po následném stanovení proteinů (podle Lowryho) se membránová suspenze ihned použije ke stanovení vazby ligandů.

b) Vazebné experimenty

Pokusy se provádějí na 96-jamkových opakních destičkách, opatřených filtry Durapor (velikost pórů 0,65 μιη; Millipore, Eschborn). Před začátkem experimentu se na filtry působí 30 minut l%ním hovězím serumalbuminem, aby se minimalizovala nespecifická vazba radioaktivních ligandů a neznačených látek na materiál filtru. Inkubace probíhá v celkovém reakčním objemu 200 μΐ, obsahujícím 50 μΐ ¹²⁵I-ANG-(1-7) , 20 μΐ neradioaktivního ANG-(1-7) nebo testované látky vzorce I, 30 μΐ pufru a 100 μΐ membrán (20 μg proteinu). Vazebná reakce se nastartuje přídavkem radioaktivního ligandů. Vzorky se inkubuji za stálého třepání při laboratorní teplotě po dobu 45 minut. Vazebná reakce se pak ukončí vakuovou filtrací (vakuum -20 kPa; Multiscreen Filtration System, Millipore, Eschborn). Aby se úplně odstranila volná, na membrány nevázaná radioaktivita, filtry se pod vakuem promyjí dvakrát 250 μΐ ledového pufru fosfát-NaCl-EDTA (50 mmol/1 NaHPO₄, 0,15 mol/1 NaCl, mmol/1 EDTA, pH 7,2) a pak se vysuší. Obsah radioaktivních látek na vysušených filtrech se stanoví gama detektorem. Pro kompetitivní experimenty (stanovení „jednotlivých hodnot nebo hodnot IC₅₀) se použijí koncentrace 7,5 až 10 nmol/1 ¹²⁵I-ANG-(1-7) (specifická aktivita 1500 - 2100 mCi/mg) , s rostoucí koncentrací testovaných sloučenin vzorce I nebo bez ní. Nespecifická vazba se měří v přítomnosti 10 μπιοί/ΐ neradioaktivního ANG-(1-7).

-42c) Výsledky

Příklad

2a

2b

IC₅₀ [nM]

Výsledky dokládají vysokou afinitu sloučenin vzorce I vůči receptorům angiotensinu-(1-7) na endotheliálních buňkách. Co se týče receptorů ANG II typů ΑΤχ a AT₂, sloučeniny vzorce I přitom nevykazují žádnou nebo jenom zanedbatelnou (>10~⁶ M) afinitu.

Test 2: Funkční test

Měření stimulačního působení sloučenin vzorce I na tvorbu intracelulárního cGMP jako markéru pro tvorbu a uvolňování NO v endoteliálních buňkách se provádí na primárních kultivovaných endoteliálních buňkách hovězích aort, jak je to například popsáno v časopisu J. Pharmacol. Exp. Ther. 1992, 262, 729-733.

a) Buněčné kultury

Po enzymatické digesci (Dispase II; Boehringer, Mannheim) endoteliálních buněk z hovězí aorty se endoteliální buňky inokulují do kultivačního media (Dulbecco's modified Eagle's Ham's F 12 Medium 1:1 s penicilinem (10 U/l), streptomycinem (10 μς/1), L-glutaminem (1 mmol/1), glutathionem a kyselinou L-(+)-askorbovou (po 5 mg/1), a teplem inaktivovaným fetálním telecím sérem (20%)), jednou se promyjí (odstředění při 170 x g, 10 minut) a resuspendují se v kultivačním mediu. Takto získaná buněčná suspenze se vyseje na 6-jamkové destičky (Nunc Intermed, Wiesbaden) (~250 μς proteinu nebo 3 x 10⁵ buněk na jamku), naplní se kultivačním mediem a inkubuje se při 37 °C v C0₂ inkubátoru ve vlhké atmosféře (95 % O₂ a 5 % C0₂) .

9

-43b) Stanovení cGMP

Po dosažení konfluence (6-8 dní po vysetí) se kultivační medium odstraní a buněčná monovrstva se dvakrát promyje teplým HEPES/Tyrodovým roztokem. Pak se buňky preinkubují po dobu 15 minut při teplotě 37 °C v HEPES/Tyrodově roztoku, obsahujícím IBMX (3-isobutyl-l-methylxanthin, 10~⁴ mol/1,

Serva, Heidelberg). Inkubace začne přidáním SOD (superoxiddismutasa z hovězích erythrocytů, 3 x 10~⁷ mol/1, Serva, Heidelberg) a testovaných sloučenin vzorce I v dané koncentraci. Po odpovídající inkubační době se inkubační medium odsaje, zbylé buňky se ihned extrahují směsí 1 N kyselina mravenčí-aceton (15:85, obj/obj) a suspendují se pomocí škrabky. Získaná suspenze se sonikuje po dobu 10 vteřin a pak se odstředí (3000 x g, 10 minut). Pro stanovení cGMP pomocí RIA (New England Nuclear, Bosten, MA) se supernatant podrobí lyofilizaci a rozpustí se v natriumacetátovém pufru (0,05 mol/1; pH 6,2). Obsah (pmol) intracelulárního cGMP se vztáhne na mg buněčného proteinu.

c) Výsledky
Příklad	ECso [μΜ]
2a	0,5
2b	0,3
4	0,1
7	0,5

Uvedené výsledky dokládají agonistický účinek sloučenin vzorce I na receptory angiotensinu-(1-7). Účinek sloučenin podle vynálezu na tvorbu cGMP jako markéru pro syntézu a uvolňování NO není přitom ovlivněn preinkubací s antagonisty receptoru angiotensinu II, ani subtypu ATi, jako je EXP3174, ani subtypu AT₂, jako je PD 123,319. Naproti tomu je popsaný stimulační efekt sloučenin podle vynálezu na cGMP inhibován preinkubací se selektivním antagonistou receptoru angiotensinu- ( 1-7 ) , [D-Ala⁷]-angiotensinem-(1-7) (popsaným například

-44v Brain Res. Bull. 1994, 35, 293-298), což dokládá specifitu tohoto funkčního efektu.

Působení sloučenin vzorce I na srdce se sleduje na modelu izolovaného pracujícího potkaního srdce (test 3), který je popsán například v časopisu J. Cardiovasc. Pharmacol.

1986, 8 [Suppl. 10]; S91-S99.

Test 3: Izolované pracující potkaní srdce

a) Metoda

Izolovaná srdce potkanů Wistar-Kyoto (tělesná hmotnost 280 - 300 g) se perfundují podle metody Langendorffa nerecirkulujícím, kyslíkem nasyceným (95 % 0₂, 5 % C0₂), modifikovaným Krebsovým-Henseleitovým pufrem (118 mmol/1 NaCl, 4,7 mmol/1 KC1, 2,5 mmol/1 CaCl₂, 1,6 mmol/1 MgSO₄,

24,9 mmol/1 NaHCC>3, 1,2 mmol/1 KH₂PO₄, 5,5 mmol/1 glukosy a 2,0 mmol/1 natriumpyruvátu), za konstantního perfúzního tlaku 60 mm Hg. K měření koronárního průtoku se použije katetr s elektromagnetickou měřící hlavou, umístěný v pulmonární arterii. Po patnáctiminutové ekvilibrační periodě se srdce převede do pracovního modu, ve kterém se nastaví počáteční napětí (pre-load) na 15 mm Hg a stah (after-load) na 60 mm Hg. Pracovní zátěž srdce zůstává po celou dobu pokusu (90 minut) konstantní. Průtokové a tlakové signály pro vyhodnocení jsou registrovány pomocí měřícího systému PLUGSYS (Hugo Sachs Elektronik). Data jsou vyhodnocována se sběrnou frekvencí 500 Hz ve dvouvteřinových intervalech, za použití softwaru Aquire Plus VI.21f (PO-NE-MAH).

b) Výsledky

Při perfúzí srdcí (n = 4) za koncentrace 10”⁶ mol/1 sloučeniny z příkladu 2 byly ve srovnání s kontrolními srdci (n = 4) nalezeny následující hodnoty koronárního průtoku:

[min] [min]

-451. Ošetřená srdce:

Koronární průtok [ml/min] čas

8,92 ± 0,68 11,29 ± 0,90 12,17 ± 0,74 12,22 ± 0,10

2. Kontrolní srdce:

Koronární průtok [ml/min] čas

8,98 ± 0,59 8,94 ± 0,52 9,04 ± 0,70 8,91 ± 0,44

Tepová frekvence zůstává v obou skupinách během celého pokusu nezměněna.

Pozorované signifikantní zvýšení koronárního průtoku na izolovaném pracujícím potkaním srdci dokládá kardioprotektivní účinek sloučenin vzorce I.

Účinek sloučenin vzorce I na kolagenem indukovanou agregaci trombocytů se studuje na destičkami bohaté lidské plasmě, jak popisuje například G.V. Born a spol. (Nátuře 1962).

Test 4

a) Metoda

Destičkami bohaté lidské sérum (RPR) od 6 dárců se inkubuje 20 minut s testovanou sloučeninou při teplotě 37 °C, pak se aktivuje kolagenem a maximální agregace trombocytů se kvantifikuje měřením transmitance (%) ve viditelné oblasti spektra.

-46b) Výsledek

Při inkubaci destičkami bohaté plasmy se 30 μΜ sloučeniny z příkladu 2 byly pro agregaci trombocytů nalezeny (n = 6) následující hodnoty:

kolagen ( = maximální agregace): 92 ± 2,7 % agregace kolagen + 30 μΜ sloučeniny z příkladu 2: 52 ± 5,7 % agregace

Tato signifikantní inhibice agregace trombocytů v destičkami bohaté lidské plasmě dokládá antitrombotický účinek sloučenin vzorce I.

Claims (18)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Sloučeniny vzorce I kde uvedené substituenty mají následující význam:

   R(l) je 1. atom halogenu;
2. 2. hydroxylová skupina;
3. 3. (C1-C4) -alkoxylová skupina;
4. 4. (Ci-Cg)-alkoxylová skupina, ve které 1 až 6 atomů uhlíku je zaměněno za heteroatomy 0, S nebo NH;
5. 5. (C1-C4)-alkoxylová skupina, substituovaná nasyceným cyklickým etherem;
6. 6. skupina 0-(C1-C4)-alkenyl;
7. 7. skupina 0-(C1-C4)-alkyl-aryl; a
8. 8. fenoxylová skupina, nesubstituovaná nebo substituovaná substituentem z řady: atom halogenu, (C1-C3)-alkylová skupina, (C1-C3) -alkoxylová skupina nebo trifluormethylová skupina;

   R(2) je 1. skupina CHO;

   2. skupina COOH; a

   3. skupina C0-0-(C1-C4)-alkyl;

   R(3) je 1. (C1-C4)-alkylová skupina; a

   2. arylová skupina;

   R(4) je 1. atom vodíku; 2. atom halogenu; a 3. (C1-C4)-alkylová skupina; X je 1. atom kyslíku; 2. atom síry;

   Y je

   1. atom kyslíku; a

   2. skupina -NH-;

   R(5) je 1. atom vodíku;

   2. (Ci~C₆) -alkylová skupina;

   3. skupina (C1-C4)-alkyl-aryl;

   přičemž R(5) může být také atom vodíku, pouze když Y má význam uvedený pod bodem 2;

   R(6) je (C1-C5)-alkylová skupina;

   ve všech jejich stereoizomerních formách a jejich směsích ve všech poměrech, a jejich fyziologicky přijatelné soli;

   s výjimkou sloučenin vzorce I, ve kterých současně R(l) je atom halogenu a R(2) má význam uvedený pod body 2 a 3.

   2. Sloučeniny vzorce I podle nároku 1, kde

   R(l) je 1. atom chloru;

   2. hydroxylová skupina;

   3. methoxylová skupina, ethoxylová skupina, propyloxylová skupina;

   4. methoxyethoxylová skupina, methoxypropoxylová skupina;

   5. allyloxylová skupina; a

   6. fenoxylová skupina;

   R(4) je 1. atom vodíku; a 2. atom chloru;

   • · • · • ·

   -49R(5) je 1. atom vodíku; a

   2. (Ci-C₄) -alkylová skupina;

   R(6) je n-propylová skupina a 2-isobutylová skupina;

   a ostatní substituenty jsou definovány tak jako v nároku 1, ve všech jejich stereoizomerních formách a jejich směsích, a jejich fyziologicky přijatelné soli.

   3. Sloučeniny vzorce I podle nároku 1 nebo 2, kde

   R(l) je atom halogenu; (C1-C4)-alkoxylová skupina; nebo (Cx-Cg)-alkoxylová skupina, ve které 1 až 6 atomů uhlíku je nahrazeno heteroatomy 0, S nebo NH;

   R(2) je skupina CHO;

   R(3) je arylová skupina;

   R(4) je atom halogenu nebo atom vodíku;

   R(5) je (Ci-C₆) -alkylová skupina;

   R(6) je (C1-C5) -alkylová skupina;

   X je atom kyslíku; a Y je atom kyslíku nebo skupina -NH-;

   ve všech jejich stereoizomerních formách a jejich směsích, a jejich fyziologicky přijatelné soli.

   4. Sloučeniny vzorce I podle jednoho nebo více nároků 1 až 3, přičemž tyto sloučeniny mají vzorec II

   R(1)

   R(6)

   R(4)

   O

   R(5) (II)

   -50kde substituenty R(l), R(4), R(5), R(6) a Y mají význam uvedený v jednom nebo více nárocích 1 až 3, ve všech jejich stereoizomerních formách a jejich směsích, a jejich fyziologicky přijatelné soli.

   5. Sloučeniny vzorce I podle jednoho nebo více nároků 1 až 4, vyznačující se tím, že v nich R(l) znamená (Ci-C₄)-alkoxylovou skupinu nebo (Ci-C₈)-alkoxylovou skupinu, kde 1 až 6 atomů uhlíku je zaměněno za heteroatomy O, S nebo NH, a ostatní substituenty jsou definovány v nároku 1 až 4, ve všech jejich stereoizomerních formách a jejich směsích, a jejich fyziologicky přijatelné soli.

   6. Sloučeniny vzorce I podle jednoho nebo více nároků 1 až 5, vyznačující se tím, že v nich R(2) znamená skupinu CHO a ostatní zbytky jsou definovány v nároku 1 až 5, ve všech jejich stereoizomerních formách a jejich směsích, a jejich fyziologicky přijatelné soli.

   7. Sloučeniny vzorce I podle jednoho nebo více nároků 1 až 6, vyznačující se tím, že v nich X znamená atom kyslíku a ostatní zbytky jsou definovány v nároku 1 až 6, ve všech jejich stereoizomerních formách a jejich směsích, a jejich fyziologicky přijatelné soli.

   8. Sloučeniny vzorce I podle jednoho nebo více nároků 1 až 7, vyznačující se tím, že jsou to:

   4-Chlor-5-f ormyl-2-fenyl-l-[[4-[2- (n-butyloxykarbonylsulfonamido) -5-isobutyl-3-thienyl]fenyl]methyl]imidazol;

   5-formyl-4-methoxy-2-fenyl-l-[[4-[2- (n-butyloxykarbonylsulfonamido) -5-isobutyl-3-thienyl]fenyl]methyl]imidazol;

   5-formyl-4-methoxy-2-fenyl-l-[[4-[2- (n-propyloxykarbonylsulfonamido) -5-isobutyl-3-thienyl]fenyl]methyl]imidazol;

   5-formyl-4-methoxy-2-fenyl-l-[[4-[2- (ethoxykarbonylsulfonamido) -5-isobutyl-3-thienyl]fenyl]methyl]imidazol;

   5-formyl-4-methoxy-2-fenyl-l-[[4-[2- (methoxykarbonylsulfonamido) -5-isobutyl-3-thienyl]fenyl]methyl]imidazol;

   5-formyl-4-methoxy-2-fenyl-l-[[4-[2- (n-butylaminokarbony1sulfonamido) -5-isobutyl-3-thienyl]fenyl]methyl]imidazol;

   5-formyl-4-methoxy-2-fenyl-l-[[4-[2- (ethylaminokarbonylsulfon amido) -5-isobutyl-3-thienyl]fenyl]methyl]imidazol;

   sodná sůl 5-formyl-4-methoxy-2-fenyl-l-[[4-[2-(ethylaminokarbonylsulfonamido) -5-isobutyl-3-thienyl]fenyl]methyl]imidazolu;

   sůl 5-formyl-4-methoxy-2-fenyl-l-[[4-[2- (ethylaminokarbonylsulfonamido) -5-isobutyl-3-thienyl]fenyl]methyl]imidazolu s L-lysinem;

   sůl 5-formyl-4-methoxy-2-fenyl-l-[[4-[2- (ethylaminokarbonylsulfonamido) -5-isobutyl-3-thienyl]fenyl]methyl]imidazolu s tris(hydroxymethyl)aminomethanem;

   5-formyl-4-methoxy-2-fenyl-l-[[4-[2- (methylaminokarbony1sulfonamido) -5-isobutyl-3-thienyl]fenyl]methyl]imidazol ;

   5-formyl-4-methoxyethoxy-2-fenyl-l-[[4-[2- (n-butyloxykarbonyl sulfonamido) -5-isobutyl-3-thienyl]fenyl]methyl]imidazol;

   5-formyl-4-methoxy-2-fenyl-l-[[4-[2- (n-butyloxykarbonylsulf onamido) -5-isobutyl-3-thienyl]-2-chlor fenyl]methyl]imidazol;

   -524- chlor-5-formyl-2-fenyl-l-[[4-[2- (n-butyloxykarbonylsulfonarnido) -5-n-propyl-3-thienyl]fenyl]methyl]imidazol;

   5- formyl-4-methoxy-2-fenyl-l-[[4-[2- (n-butyloxykarbonylsulfonamido) -5-n-propyl-3-thienyl]fenyl]methyl]imidazol;

   5-formyl-4-methoxy-2-fenyl-l-[[4-[2- (met hoxy karbony 1 sul fonamido) -5-n-propyl-3-thienyl]fenyl]methyl]imidazoi;

   5-formyl-4-methoxy-2-fenyl-l-[[4-[2- (n-butylaminokarbonylsulfonamido) -5-n-propyl-3-thienyl]fenyl]methyl]imidazol; nebo

   5-formyl-4-methoxy-2-fenyl-l-[[4-[2- (methylaminokarbonylsulfonamido) -5-n-propyl-3-thienyl]f enyl]methyl]imidazol; a jejich fyziologicky přijatelné soli.
9. 9. Sloučeniny vzorce X kde R je atom vodíku nebo (Ci-C₆)-alkylová skupina, a substituenty R(l), R(2), R(3), R(4) a R(6) jsou definovány v jednom nebo více nárocích 1 až 8, ve všech jejich stereoizomerních formách a jejich směsích, a jejich fyziologicky přijatelné soli.
10. 10. Sloučeniny vzorce I nebo X podle jednoho nebo více nároků 1 až 9 k použití jako léčiva.
11. 11. Farmaceutický přípravek, vyznačující se tím, že obsahuje účinné množství sloučeniny vzorce I nebo X podle jednoho nebo více nároků 1 až 9 a/nebo její fyziologicky přijatelné soli.
12. 12. Použití sloučenin vzorce I kde uvedené substituenty mají následující význam:

    R(l) je 1. atom halogenu;

    2. hydroxylová skupina;

    3. (Ci-C₄)-alkoxylová skupina;

    4. (Cx-C₈)-alkoxylová skupina, ve které 1 až 6 atomů uhlíku je zaměněno za heteroatomy O, S nebo NH;

    5. (C1-C4)-alkoxylová skupina, substituovaná nasyceným cyklickým etherem;

    6. skupina O- (C1-C4) -alkenyl;

    7. skupina O-(C1-C4)-alkyl-aryl; a

    8. fenoxylová skupina, nesubstituovaná nebo substituovaná substituentem z řady: atom halogenu, (C1-C3) -alkylová skupina, (C1-C3) -alkoxylová skupina nebo trifluormethylová skupina;

    -54R(2) je 1. skupina CHO;

    2. skupina COOH; a

    3. skupina CO-O-(Ci-C₄)-alkyl;

    R(3) je 1. (C1-C4)-alkylová skupina; a

    2. arylová skupina;

    R(4) je 1 2 3

    X j e 1 2 atom vodíku;

    atom halogenu; a (Ci-C₄)-alkylová skupina;

    atom kyslíku;

    atom síry;

    Y je

    1. atom kyslíku; a

    2. skupina -NH-;

    R(5) je 1. atom vodíku;

    2. (Ci-C₆)-alkylová skupina; a

    3. skupina (C1-C4) -alkyl-aryl;

    přičemž R(5) může být také atom vodíku, pouze když Y má význam uvedený pod bodem 2;

    R(6) je (C1-C5) -alkylová skupina;

    ve všech jejich stereoizomerních formách a jejich směsích ve všech poměrech, a jejich fyziologicky přijatelných solí, k přípravě léčiva pro terapii a/nebo profylaxi onemocnění, která jsou primárně nebo sekundárně způsobena, nebo přinejmenším spoluzpůsobena, sníženou tvorbou a/nebo sníženým uvolňováním vasorelaxačních, antitrombotických a kardioprotektivních přenášečů - cyklického 3', 5'-guanosinmonofosfátu (cGMP) a oxidu dusnatého (NO).
13. 13. Použití sloučenin vzorce I podle nároku 12 k přípravě léčebného prostředku pro terapii a/nebo profylaxi vysokého krevního tlaku, srdeční hypertrofie, srdeční nedostateč-55···· · · · ·· · ·· «· ··· · · · · a » » nosti, koronárních srdečních onemocnění jako je angína pectoris, srdeční infarkt, vaskulární restenózy po angioplastice nebo kardiomyopatie; endoteliální dysfunkce nebo endoteliálních poškození, vzniklých například následkem aterosklerotických pochodů nebo diabetů mellitus; právě tak jako arteriárních a žilních trombóz.
14. 14. Použití agonistů receptorů angiotensinu-(1-7) k přípravě léčebného prostředku pro terapii a/nebo profylaxi onemocnění, která jsou primárně nebo sekundárně způsobena, nebo přinejmenším spoluzpůsobena, sníženou tvorbou a/nebo sníženým uvolňováním vasorelaxačních, antitrombotických a kardioprotektivních přenášečů - cyklického 3', 5'-guanosinmonof osf átu (cGMP) a oxidu dusnatého (NO).
15. 15. Použití agonistů receptorů angiotensinu-(1-7) k přípravě léčebného prostředku pro terapii a/nebo profylaxi vysokého krevního tlaku, srdeční hypertrofie, srdeční nedostatečnosti, koronárních srdečních onemocnění jako je angína pectoris, srdeční infarkt, vaskulární restenózy po angioplastice nebo kardiomyopatie; endoteliální dysfunkce nebo endoteliálních poškození, vzniklých například následkem aterosklerotických pochodů nebo diabetů mellitus; právě tak jako arteriárních a žilních trombóz.
16. 16. Sloučeniny vzorce I nebo X podle jednoho nebo více nároků 1 až 9 k použití jako agonisté receptorů angiotensinu-(1-7).
17. 17. Sloučeniny vzorce I nebo X podle jednoho nebo více nároků 1 až 9 k použití pro terapii a/nebo profylaxi onemocnění, která jsou primárně nebo sekundárně způsobena, nebo přinejmenším spoluzpůsobena, sníženou tvorbou a/nebo sníženým uvolňováním vasorelaxačních, antitrombotických a kardio-

    -56protektivních přenášečů - cyklického 3', 5'-guanosinmonofosfátu (cGMP) a oxidu dusnatého (NO).
18. 18. Sloučeniny vzorce I nebo X podle jednoho nebo více nároků 1 až 9 k použití pro terapii a/nebo profylaxi vysokého krevního tlaku, srdeční hypertrofie, srdeční nedostatečnosti, koronárních srdečních onemocnění jako je angína pectoris, srdeční infarkt, vaskulární restenózy po angioplastice nebo kardiomyopatie; endoteliální dysfunkce nebo endoteliálních poškození, vzniklých například následkem aterosklerotických pochodů nebo diabetů mellitus; právě tak jako arteriárních a žilních trombóz.