Wang Tung-sing

Wang Tung-sing
Narození	1. ledna 1916 Yiyang County
Úmrtí	21. srpna 2015 (ve věku 99 let) Peking
Povolání	politik a bodyguard
Politická strana	Komunistická strana Číny
Funkce	vedoucí hlavní kanceláře ÚV KS Číny (1965–1978) místopředseda ústředního výboru Komunistické strany Číny (1977–1980) člen stálého výboru politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny (1977–1980)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wang Tung-sing (tradiční čínština: 汪東興, zjednodušená čínština: 汪东兴, pchin-jin: Wāng Dōngxìng; leden 1916 – 21. srpen 2015) byl čínský vojenský velitel a politik. Byl známý především svoji loajalitou k Mao Ce-tungovi a byl též klíčovou postavou při zatčení ,,Bandy čtyř”. Wang také zastával mnoho důležitých pozic. V letech 1947–1976 byl vedoucím osobních strážců Mao Ce-tunga a po jeho smrti působil jako místopředseda Komunistické strany Číny v letech 1977-1980.^[1]

Wang Tung-sing se narodil v jižní provincii Ťiang-si a pocházel z chudé rolnické rodiny. V červnu 1932 jako šestnáctiletý mladík vstoupil do Rudé armády Komunistické strany Číny, kterou následoval i na Dlouhém pochodu (1935–1936) do Jen-anu v provincii Šen-si, který se stal novou základnou komunistů.^[2]

Po konci druhé čínsko-japonské války znovu vypukla v Číně občanská válka mezi nacionalisty a komunisty v čele s Čankajškem. Wang byl přidělen ke speciální jednotce osobních strážců Maa (1947–1976). Prohlásil "Pokud mi předseda nařídí, počkám zde na nepřítele”, a tak po komunistickém vítězství v roce 1949 byla jeho loajalita odměněna a Wang získal nejen vedoucí místo v bezpečnostním aparátu, ale zaujal i místo v úředním sekretariátu strany. V roce 1955 se stal náměstkem ministra veřejné bezpečnosti. I po Maově smrti zůstal Wang jeho podporovatelem a vždy navštěvoval mauzoleum na náměstí Nebeského klidu s květinami k Maovým narozeninám.^[2] V roce 2010 vydal Wang své paměti, ve kterých popsal Maa jako „muže neobvyklé velikosti v čínských a světových dějinách“ a také jako postavu „s nesrovnatelnou revoluční odvahou“.^[3]

V říjnu 1976, necelý měsíc po smrti Maa, hrál Wang hlavní roli při zadržení „gangu čtyř“, skupině blízkých konzervativních spojenců Maa vedených jeho vdovou Ťiang Čching. Na rozkazy od Chua Kuo-fenga shromáždil skupinu důvěryhodných důstojníků a přiměl je, aby složili přísahu loajality a tajemství. Nařídil jim, aby „stříleli, aby zabili“, pokud by došlo k ozbrojenému odporu. Poté, co byla Ťiang Čching, Čang Čchun-čchia, Wang Chung-wen a Jao Wen-jüan nalákáni na setkání v Čung-nan-chaj, byli velmi rychle zatčeni. U předsedy Chua Kuo-fenga byl Wang prominentní a byl tak jmenován místopředsedou strany a jedním z pěti členů stálého výboru Politbyra.^[2]

Wang Tung-sing i Chua Kuo-feng byli postupně překonáni Teng Siao-pchingem, a proto na počátku 80. let byli zbaveni všech svých důležitých vládních a stranických funkcí. Avšak jako gesto pro Wangovu roli osobního ochránce Maa a také jako signál, že už nebudou političtí nepřátelé pronásledováni, byl Wang zvolen do poslední alternativní pozice ústředního výboru KS Číny na 12. sjezdu v roce 1982. V pozdějších letech se o Wangovi moc neslyšelo, ale v roce 2011 si údajně stěžoval na to, že čínský socialismus je na ústupu a že jsou nyní všichni „fixováni na získávání peněz“. Žádný současný čínský politický vůdce by se neodvážil takto hovořit, ale Wang zůstal oddaný své rané víře a prohlásil se až do konce „loajálním vojákem předsedy Maa“. Wang zemřel 21. srpna 2015 v Pekingu ve věku 99 let.^[2]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Wang Tung-sing na Wikimedia Commons

Člen vedení Komunistické strany Číny

9. politbyro ÚV KS Číny (duben 1969 – srpen 1973) členové politbyra stálý výbor Mao Ce-tung (předseda ÚV) • Lin Piao (místopředseda ÚV; zemřel v září 1971) • Čou En-laj • Čchen Po-ta (do září 1970) • Kchang Šeng Jie Čchün (zemřela v září 1971) • Jie Ťien-jing • Liou Po-čcheng • Ťiang Čching • Ču Te • Sü Š’-jou • Čchen Si-lien • Li Sien-nien • Li Cuo-pcheng (zatčen v září 1971) • Wu Fa-sien (zatčen v září 1971) • Čang Čchun-čchiao • Čchiou Chuej-cuo (zatčen v září 1971) • Jao Wen-jüan • Chuang Jung-šeng (zatčen v září 1971) • Tung Pi-wu • Sie Fu-č’ (zemřel v březnu 1972) kandidáti politbyra Ťi Teng-kchuej • Li Süe-feng (do ledna 1971) • Li Te-šeng • Wang Tung-sing 8. politbyro ← • → 10. politbyro 10. politbyro ÚV KS Číny (srpen 1973 – srpen 1977) členové politbyra stálý výbor Mao Ce-tung (předseda ÚV; zemřel v říjnu 1976) • Čou En-laj (místopředseda ÚV; zemřel v lednu 1976) • Wang Chung-wen (místopředseda ÚV; zatčen v říjnu 1976) • Kchang Šeng (místopředseda ÚV; zemřel v prosinci 1975) • Jie Ťien-jing (místopředseda ÚV) • Li Te-šeng (místopředseda ÚV a člen stálého výboru do ledna 1975) • Ču Te (zemřel v červenci 1976) • Čang Čchun-čchiao (zatčen v říjnu 1976) • Tung Pi-wu (zemřel v dubnu 1975) od ledna 1975 i Teng Siao-pching (místopředseda ÚV; odvolán v dubnu 1976, opět člen stálého výboru a místopředseda ÚV od července 1977) od dubna 1976 i Chua Kuo-feng (místopředseda ÚV, od října 1976 předseda ÚV) Wej Kuo-čching • Liou Po-čcheng • Ťiang Čching (zatčena v říjnu 1976) • Sü Š’-jou • Chua Kuo-feng (od dubna 1976 člen stálého výboru) • Ťi Teng-kchuej • Wu Te • Wang Tung-sing • Čchen Jung-kuej • Čchen Si-lien • Li Sien-nien • Jao Wen-jüan (zatčen v říjnu 1976) od prosince 1973 i Teng Siao-pching (od ledna 1975 člen stálého výboru) od ledna 1975 i Li Te-šeng (do ledna 1975 místopředseda ÚV a člen stálého výboru) kandidáti politbyra Wu Kuej-sien • Su Čen-chua • Ni Č’-fu • Saifuddin Azizi 9. politbyro ← • → 11. politbyro 11. politbyro ÚV KS Číny (srpen 1977 – září 1982) členové politbyra stálý výbor Chua Kuo-feng (předseda ÚV do června 1981, pak místopředseda) • Jie Ťien-jing (místopředseda ÚV) • Teng Siao-pching (místopředseda ÚV) • Li Sien-nien (místopředseda ÚV) • Wang Tung-sing (místopředseda ÚV; odvolán v únoru 1980) od prosince 1978 i Čchen Jün (místopředseda ÚV) od února 1980 i Chu Jao-pang (od června 1981 předseda ÚV) • Čao C’-jang (od června 1981 místopředseda ÚV) Wej Kuo-čching • Ulanfu • Fang I • Liou Po-čcheng • Sü Š’-jou • Ťi Teng-kchuej (odvolán v únoru 1980) • Su Čen-chua (zemřel v únoru 1979) • Li Te-šeng • Wu Te (odvolán v únoru 1980) • Jü Čchiou-li • Čang Tching-fa • Čchen Jung-kuej • Čchen Si-lien (odvolán v únoru 1980) • Keng Piao • Nie Žung-čen • Ni Č’-fu • Sü Siang-čchien • Pcheng Čchung od prosince 1978 i Chu Jao-pang (od února 1980 člen stálého výboru) • Teng Jing-čchao • Wang Čen od září 1979 i Čao C’-jang (od února 1980 člen stálého výboru) • Pcheng Čen kandidáti politbyra Čao C’-jang (od září 1979 člen politbyra) • Čchen Mu-chua • Saifuddin Azizi 10. politbyro ← • → 12. politbyro Vedoucí hlavní kanceláře ústředního výboru Komunistické strany Číny Li Fu-čchun (1941–1945) • Jang Šang-kchun (1945–1965) • Wang Tung-sing (1965–1978) • Jao I-lin (1978–1982) • Chu Čchi-li (1982–1983) • Čchiao Š’ (1983–1984) • Wang Čao-kuo (1984–1986) • Wen Ťia-pao (1986–1993) • Ceng Čching-chung (1993–1999) • Wang Kang (1999–2007) • Ling Ťi-chua (2007–2012) • Li Čan-šu (2012–2017) • Ting Süe-siang (2017–2023) • Cchaj Čchi (2023– ) hlavní kancelář sekretariátu ÚV (1941–1948) • hlavní kancelář ÚV (1948– )