Plútarchos
| Plútarchos | |
|---|---|
 | |
| Narození | asi 46 Chaeronea |
| Úmrtí | asi 127 |
| Povolání | spisovatel, historik a filozof |
| Žánr | biografie |
| Témata | životopisy a moralistická etická díla |
| Významná díla | Životopisy slavných Řeků a Římanů |
| Manžel(ka) | Timoxena |
| Děti | Plútarchos mladší Lamprias |
 multimediální obsah na Commons | |
 původní texty na Wikizdrojích | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Plútarchos, starořecky Πλούταρχος (asi 46, Chaironeia – asi 127, Delfy) byl řecký spisovatel, historik a filozof, autor historických a moralistických děl.
Život
[editovat | editovat zdroj]Plútarchos v mládí hodně cestoval po tehdy známém světě – osobně poznal Řecko, Egypt, Malou Asii, několikrát navštívil Řím. Studoval v Athénách, Korinthu a v egyptské Alexandrii a získal velmi kvalitní vzdělání. V pětačtyřiceti letech se usadil ve svém rodném městě a žil zde až do smrti. Stal se slavným již za svého života. V rodném městě zastával významné úřady (byl archontem) a založil zde pobočku platónské akademie. Získal čestné občanství Athén, byl poctěn přátelstvím římských císařů Traiana a Hadriana a udržoval úzké kontakty s delfskou věštírnou, kde pravděpodobně působil jako kněz.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Plútarchos byl velmi plodný autor. Ve starověku bylo známo 227 jeho literárních prací, do současnosti se dochovalo jen asi 150. Jeho hlavním historickým dílem jsou Životopisy slavných Řeků a Římanů (Bioi paralléloi, tj. Paralelní životopisy), dvacet dva dvojic životopisů významných řeckých a římských osobností, které navzájem porovnával a které měly podle něho být vzorem a poučením pro život. Plútarchos totiž nehledal jen společné rysy slavných osobností, ale především jejich morální kvality. Plútarchovy životopisy měly velký význam i v pozdějších obdobích, kdy z nich čerpali náměty pro své hry mnozí světoví dramatici (například Corneille, Racine nebo William Shakespeare).
Druhou velkou skupinu jeho děl tvoří moralistická etická díla, latinsky nazývaná Moralia (řecky Éthika). Jde o drobnější práce, které řeší mnohé etické otázky každodenního života, morálky a chování (O zvědavosti, O poslouchání, O duševním pokoji, O lásce). Napsal také mnohá díla, která se věnovala literatuře, přírodovědě, filozofii, matematice, náboženství a dalším oborům. Pro svou manželku napsal dílko Útěcha ženě a kromě toho vytvořil asi sto stručných příběhů Ctnosti žen.
České překlady
[editovat | editovat zdroj]- Plutarchovy životopisy Thesea a Romula, E. Grégr, Praha 1865, překlad Alois Vaníček
- Plutarchovy životopisy Lykurga a Numy, E. Grégr, Praha 1870, překlad Alois Vaníček
- Plutarchovy Životopisy Perikla a Fabia Maxima, E. Grégr, Praha 1874, překlad Alois Vaníček
- O výchově hochů, Praha 1901, překlad Gabriel Šuran
- Plutarchovy Životopisy Aristeida a Katona, Unie, Praha 1911, překlad Tomáš Hrubý
- Alexandros a Caesar, Rudolf Škeřík, Praha 1933, překlad Ferdinand Stiebitz
- O zvědavosti, O tlachavosti, O poslouchání, Česká akademie věd a umění, Praha 1940, překlad Gabriel Šuran
- Plutarchovy Životopisy, Melantrich, Praha 1940, překlad Jiřina Otáhalová-Popelová
- Rady manželské, Vladimír Žikeš, Praha 1942, překlad Zdeněk K. Vysoký
- Hostina sedmi mudrců, Atlantis, Brno 1947, překlad Ferdinand Stiebitz
- Čtyři životopisy, Rovnost, Brno 1948, překlad Ferdinand Stiebitz
- O lásce, SNKLU, Praha 1966, překlad Zdeněk K. Vysoký
- Životopisy slavných Řeků a Římanů, Odeon, Praha 1967, překlad Antonín Hartmann,
- Přátelé a pochlebníci, Odeon, Praha 1970, překlad Zdeněk K. Vysoký
- Hovory o lidském štěstí, Odeon, Praha 1971, překlad Ferdinand Stiebitz
- Rady manželské, Útěcha ženě, O lásce, Odeon, Praha 1973, překlad Zdeněk K. Vysoký
- O lásce a přátelství, Svoboda, Praha 1987, překlad Václav Bahník a Zdeněk K. Vysoký
- O delfském E, Emil Herrmann, Praha 1995, překlad Radek Chlup,
- Proč už Pythie nevěští ve verších, Oikoymenh, Praha 2007, překlad Radek Chlup
- O strachu z bohů, Oikoymenh, Praha 2013, překlad Miroslav Šedina
- O historii, Arista - Baset, Praha 2015, překlad Pavel Oliva
- O pojídání masa, in Reflexe 62 (2022) 89-112, překlad Miroslav Šedina
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Plútarchos na Wikimedia Commons
Osoba Plútarchos ve Wikicitátech
Autor Plútarchos ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Plútarchos
- O Plútarchovi na Rim.Me.cz
- Článek o Plútarchovi Archivováno 10. 6. 2007 na Wayback Machine. na Antika.AvoNet.cz
