Extended play

EP (z angl. Extended play, doslova „prodloužené hraní“) je označení hudební nahrávky, která je delší než nahrávka na SP (na singlu) a zároveň kratší než nahrávka na LP (na elpíčku). Tento typ formátu obvykle obsahuje kolem tří až šesti písní a délka nahrávky nepřesahuje 30 minut.^[1][2][3] Nejčastější^[zdroj⁠?!] velikost vinylových desek EP byla 10 palců (25 cm), ale v 70. a 80. letech 20. století se vyráběly i EP o průměru 7" (17,5 cm) a 12" (30 cm). Vinylové EP se lišilo také rychlostí přehrávaní^[2] (45 ot/min, 33 ot/min).

Nahrávky ve formátu EP byly oblíbené mezi punkovými kapelami a nezávislými interprety.^[3] Oproti LP jsou náklady na EP nižší, což vyhovuje především začínajícím autorům a interpretům. Dodnes se EP užívá k propagování nebo k experimentování.^[4][3] Napomáhá mj. udržet si fanoušky, pokud mezi vydáními jednotlivých LP jsou příliš dlouhé odmlky.

Zkratkou EP bývají označovány i CD s krátkými hracími časy (klasické CD je schopné nést až 80 minut hudebního materiálu) nebo digitální kopie.^[2]

• DOBAL, Stanislav. Návrh a realizace obalu dlouhohrající desky (LP vinyl). České Budějovice, 2012. 57 s. Diplomová práce (Mgr.). Ved. práce Dr. Dominika Sládková, M. A. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, Katedra výtvarné výchovy. Přístup také z: https://theses.cz/id/dlqwyq/

• Gramofonová deska

• Obrázky, zvuky či videa k tématu extended play na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.