prd

Možná hledáte prď.

• IPA: [ˈpr̩t]

• prd

• rod mužský neživotný

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	prd	prdy
genitiv	prdu	prdů
dativ	prdu	prdům
akuzativ	prd	prdy
vokativ	prde	prdy
lokál	prdu	prdech
instrumentál	prdem	prdy

1. (hovorově, vulgárně) únik střevních plynů
   • Bolelo ho břicho, nejspíše měl zaražené prdy.
2. (hovorově, vulgárně) (přeneseně, v singuláru) nic
   • Prd by se stalo, kdybych tam zašel až za hodinu.
   • Ty jsi prd zálesák!

1. únik plynů

   • angličtina: fart
   • francouzština: pet m, prout m
   • italština: peto m
   • lotyština: pirdiens
   • polština: pierd m
2. nic

   • angličtina (britská): sweet Fanny Adams, Fanny Adams, SFA
   • němčina: rein gar nichts^[1]

1. větry, pšouk, (zhruběle) duch, (odborně) flatus
2. hovno, nic, prdlajs, frk, houby, starou belu

• prdík
• prdíček
• prďák
• prda
• prďan
• prďánek
• prdnout
• prdět
• prdel
• prdící
• naprd
• prdlý, prdnutý

• ani prd
• být jako z prdu kulička
• lítat jako zakletý prd v lucerně
• být na prd
• stát za prd
• prd vidět
• znát prd
• vědět prd
• bejt prd platnej
• dělat prd
• udělat prd
• prd si z něčeho dělat
• mít zaražený prdy

1. citoslovce zvuku rány, perdy
   • Prd, prd, lítaly rána za ránou.

• perda

• prdnul

1. (nářečně) zkrácený tvar 3. osoby jednotného čísla minulého času mužského rodu slovesa prdnout
   • Prd’ si, krk’ si, prostě je to prase.
   • Nevydržel jsem to a prd’ jsem si. Pak jsem se bál, jestli to někdo nepozná.

1. pšouk

• Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971. Heslo prd.

• Článek Prd ve Wikipedii
• Téma Prd ve Wikicitátech