duch

Možná hledáte Duch.

• IPA: [dʊx]

• duh

• duch

• Ekvivalenty lze nalézt ve všech slovanských jazycích. Původní význam byl dech, pochází z praslovanského *duchъ odvozeného z indoevropského *dheu- („vanout, dýchat“).^[1]

• rod mužský životný

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	duch	duchové
genitiv	ducha	duchů
dativ	duchu / duchovi	duchům
akuzativ	ducha	duchy
vokativ	duchu	duchové
lokál	duchu / duchovi	duších / duchách
instrumentál	duchem	duchy

1. (smyšlená) nadpřirozená bytost, nejčastěji bez fyzického těla, která je obvykle pozůstatkem zemřelého člověka
   • Věříš na duchy?
   • Trápil ho zlý duch.
   • Včera v noci jsme vyvolávali duchy.
   • My nejsme strašidla, my jsme duchové.^[2]
   • „Ne — ne — pane! Nepůjdu do lesa duchů! Les zlý — duch se zlobí — šeptá — křičí a — zabije.“^[3]
2. člověk s mimořádnými schopnostmi, nadaný člověk
   • Byl vůdčím duchem celé akce.
   • V salónu Berty Zuckerkandlové se stýkali přední duchové rakouské kultury.

1. přízrak, strašidlo
2. osobnost

• rod mužský neživotný

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	duch	duchy
genitiv	ducha	duchů
dativ	duchu	duchům
akuzativ	duch / ducha	duchy
vokativ	duchu	duchy
lokál	duchu	duších / duchách
instrumentál	duchem	duchy

1. myšlení, vědomí, obecně netělesné vlastnosti člověka
   • Už je zase duchem nepřítomen.
   • V duchu jsem si ještě jednou prošel, co mám říkat.
   • V duchu se smál jeho pošetilosti.
   • Na horách prospíval na těle i na duchu.
   • Byl sice vzezření nehezkého, avšak vynikal duchem.
2. nadání, mimořádné schopnosti k něčemu
   • Měl výborného obchodního ducha.
3. podstata, povaha, výrazné vlastnosti, či hlubší smysl něčeho
   • V umění se odráží duch doby.
   • Vážení přátelé, před rokem zvítězil svobodymilovný duch našich národů nad násilím a totalitou.^[4]
   • Jeho chování bylo v rozporu s duchem zákona, přestože se proti jeho liteře neprovinil.
4. (v křesťanství) jedna ze tří částí člověka, která je dána od Boha a je nesmrtelná
   • Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista.^[5]
5. (obvykle v množném čísle) větry
   • Cítíš to taky? Někdo tady pouští duchy.

1. —
2. —
3. —
4. jedna ze tří částí člověka

   • angličtina: spirit, soul, ghost
   • francouzština: esprit m
   • latina: anima ž, animus m
   • maďarština: szellem, lélek
   • němčina: Geist m
   • portugalština: spírito m
   • ruština: дух m
   • slovenština: duch m
   • španělština: espíritu m, ánimo m
   • ukrajinština: дух m
5. —

1. mysl, duše
2. nadání, důvtip
3. povaha, ráz
4. —
5. prd

• duše
• duchovní, duchovitý
• duchovenstvo
• duchař, duchařka, duchařit, duchařství
• veleduch

• Duch svatý
• hodina duchů
• v duchu

• být jako bez ducha, chodit jako bez ducha vypadat unaveně, zničeně
• být mdlého ducha nebýt příliš bystrý
• chodit jako duch, plížit se jako duch chodit velmi tiše, nepozorovaně
• nebýt duchem přítomen; být duchem jinde nedávat pozor, nevnímat, co se kolem děje
• nevěř na duchy nemáš pravdu, nevěř tomu
• poklesnout na duchu ztratit odhodlání, odvahu
• vypustit ducha (zastarale) zemřít
• vyvolávat duchy (přeneseně) strašit předčasně něčím, co by se mohlo stát

• ve zdravém těle zdravý duch

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2014-01-09]. Heslo duch.

• Rozcestník Duch (rozcestník) ve Wikipedii