zdůvodnit
Jump to navigation
Jump to search
Czech
[edit]Etymology
[edit]Pronunciation
[edit]Verb
[edit]zdůvodnit pf
- to justify
Conjugation
[edit]Conjugation
Infinitive | zdůvodnit, zdůvodniti | Active adjective | zdůvodnivší |
---|---|---|---|
Verbal noun | zdůvodnění | Passive adjective | zdůvodněný |
Present forms | indicative | imperative | ||
---|---|---|---|---|
singular | plural | singular | plural | |
1st person | zdůvodním | zdůvodníme | — | zdůvodněme |
2nd person | zdůvodníš | zdůvodníte | zdůvodni | zdůvodněte |
3rd person | zdůvodní | zdůvodní | — | — |
The verb zdůvodnit does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
Participles | Past participles | Passive participles | ||
---|---|---|---|---|
singular | plural | singular | plural | |
masculine animate | zdůvodnil | zdůvodnili | zdůvodněn | zdůvodněni |
masculine inanimate | zdůvodnily | zdůvodněny | ||
feminine | zdůvodnila | zdůvodněna | ||
neuter | zdůvodnilo | zdůvodnila | zdůvodněno | zdůvodněna |
Transgressives | present | past |
---|---|---|
masculine singular | — | zdůvodniv |
feminine + neuter singular | — | zdůvodnivši |
plural | — | zdůvodnivše |
Derived terms
[edit]See also
[edit]Further reading
[edit]- “zdůvodniti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “zdůvodniti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “zdůvodnit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)