Vrubounovití

Vrubouni jsou zavalití brouci, často světlých kovových barev, velcí 5-60 mm. Mají charakteristická paličkovitá tykadla, složená z destiček (lamel), které mohou být stlačeny do koule nebo rozloženy jako vějíř, aby zachytily pachy. Přední nohy jsou široké a přizpůsobeny k hrabání.

Larvám tvaru písmene C se říká ponravy (jsou světle žluté nebo bílé). Dospělí jedinci jsou aktivní převážně v noci, výjimkou jsou zlatohlávci (Cetoniinae) a mnozí listokazi (Rutelinae), kteří jsou aktivní ve dne. Ponravy žijí pod zemí nebo v detritu, takže nejsou vystaveny slunečnímu světlu. Mnozí vrubouni jsou čističi, kteří likvidují a recyklují hnůj, zdechliny, nebo hnijící rostliny, některé druhy vrubounů jsou však považovány za škodlivé.

Ve starověkém Egyptě byli vrubouni uctíváni jako nedotknutelní. Nejznámějšími brouky z čeledi Vrubounovití jsou hnojníci, chrousti, zlatohlávci, nosorožíci, herkulové a goliášové.

Do této skupiny patří i extrémně silní brouci, schopní uzvednout nebo utáhnout břemeno o stonásobcích jejich vlastní tělesné hmotnosti.^[2]

•  
  Zlatohlávek zlatý (Cetonia aurata)
•  
  Brouk rodu Liparetrus, podčeledi Melolonthinae
•  
  Brouk rodu Onthophagus, podčeledi Scarabaeinae
•  
  zlatohlávci Polystigma punctatum
•  
  Copris fricator
•  
  Herkules antilský (Dynastes hercules)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Scarabaeidae na anglické Wikipedii.

• SLÁDEČEK, František Xaver Jiří. „Jen trochu blíže, Hrdobci...“ aneb ne každý hovnivál válí. Živa. 2014, č. 5, s. 227–229. Dostupné také z: https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/jen-trochu-blize-hrdobci-aneb-ne-kazdy-hovnival-va.pdf

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu vrubounovití na Wikimedia Commons
•   Taxon Scarabaeidae ve Wikidruzích
• Family SCARABAEIDAE

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.