Světový pohár v biatlonu

Každoročně je v rámci světového poháru pořádáno devět až deset akcí (podniků). První z nich se uskutečňuje v listopadu či prosinci a poslední probíhá v březnu. Závody se konají téměř každý víkend; jednotlivé soutěže však mohou probíhat již od středy nebo čtvrtka. Sezóna tak stejně jako u dalších zimních sportů zasahuje do dvou kalendářních let. Ženská sezóna 1986/87 nesla název Evropský pohár, ačkoli účast v něm nebyla teritoriálně omezena pouze na evropské biatlonistky.

Během každého podniku se běží tři mužské soutěže a stejný počet ženských; někdy k nim přibudou i smíšené štafety. Disciplíny konkrétního závodu jsou předem známy podle stanoveného harmonogramu. Soutěže mužských a ženských štafet se běhají čtyřikrát až šestkrát během jednoho sezónního cyklu, soutěže smíšených štafet jedenkrát až dvakrát. Dějišti konání jednotlivých podniků jsou až na výjimky evropská biatlonová sportoviště.

Vrcholné biatlonového akce – mistrovství světa a zimní olympijské hry – byly dříve řazeny do kalendáře světového poháru a body zde získané se závodníkům připočítávaly do celkové klasifikace sezony. Olympijské hry se od roku 2014 nezapočítávají vzhledem k menšímu množství sportovců, kteří v nich mohou za každou zemi startovat. Z obdobného důvodu se od roku 2023 nezapočítávají mistrovství světa.

Nejlepší biatlonisté v mužské a ženské kategorii, kteří nasbírají nejvyšší počet bodů v celkové klasifikaci sezóny, získávají velký křišťálový glóbus pro vítěze ročníku. Vítězové jednotlivých disciplín jsou pak oceněni malými křišťálovými glóby.

Bodová klasifikace od sezóny 2022/23:^{[1] [2]}

Pořadí národů se počítá z výsledků štafetových závodů a z umístění prvních tří závodníků z dané země ve sprintech a vytrvalostních závodech. Body se přidělují podle jiných stupnic (např. pro sprinty a vytrvalostní závody od 160 bodů za 1. místo až po 1 bod za 110. místo).^[3]

Bodování závodů se v minulosti několikrát měnilo.^[4]

Finanční odměny za sezónu 2022/23^[5]

Vyplácí se i další odměny:^[5]

• za celkové vítězství v jednotlivých disciplínách (sprint, stíhací závod, hromadný start, vytrvalostní závod, štafety, smíšené závody) – 12 000 € za každou individuální disciplínu, 24 000 € za štafety
• za nejlepší celkové umístění závodníka do 25 let (U25) – 6 000 €
• za start se žlutým číslem (vedoucí závodník světového poháru) – 850 €
• za start s červeným číslem (vedoucí závodník disciplíny) – 850 €

Obdobné odměny se vyplácejí i za mistrovství světa, mistrovství Evropy, závody v IBU Cupu a v letním biatlonu. Celkově bylo pro sezónu 2022/2023 plánováno 8 830 000 €.

 

Šlo původně o jediný druh individuálních biatlonových závodů, a proto se – k odlišení od závodů štafet – označovaly jako individuální nebo vytrvalostní závody (slangově individuál). Až od vzniku světového poháru v roce 1978 se k nim přidaly i závody ve sprintu.

• muži při něm jedou 20 km, ženy 15 km, starty jednotlivých závodníků jsou odděleny třicetisekundovým intervalem,
• jede se celkem 5 okruhů s pořadím střelby L–S–L–S (L = vleže, S = vstoje),
• délka okruhu pro muže činí 4 km, pro ženy 3 km,
• za každou netrefenou ránu činí přirážka 1 minutu, ta je přičtena k výslednému běžeckému času.

Poprvé byl ve světovém poháru představen v Canmore v sezóně 2018/2019 z důvodu nízkých teplot. Od sezóny 2023/2024 jsou některé „klasické“ vytrvalostní závody zkráceny:

• závod pro muže měří 15 km, pro ženy 12,5 km,
• za nezasažený terč se přičítá 45 vteřin.

• muži jedou 10 km, ženy 7,5 km, starty opět v 30 sekundových intervalech,
• celkem 3 okruhy se střelbou jedné položky L a jedné položky S (L = vleže, S = vstoje),
• za každou netrefenou ránu je nutné oběhnout jedno trestné kolo o délce 150 metrů (oproti štafetám závodník nemá k disposici náhradní náboje),
• délka okruhu pro muže je cca 3,3 km, pro ženy 2,5 km,
• výsledek závodu má přímý vliv na pořadí startu v následujícím stíhacím závodu, který se obvykle ve stejném podniku světového poháru koná.

 

• muži jedou 12,5 km, ženy 10 km, startuje se podle tzv. Gundersenovy metody, tj. závodník vyjíždí v pořadí daném výsledkovou listinou sprintu s takovou ztrátou na prvního, jakou měl v tomto sprintu (pokud mu předchází vytrvalostní závod, počítá se poloviční ztráta),
• celkem 5 okruhů se s pořadím střelby L–L–S–S (L = vleže, S = vstoje),
• délka okruhu pro muže činí 2,5 km, pro ženy 2 km,
• za každou netrefenou ránu je nutné oběhnout jedno trestné kolo o délce 150 metrů,
• v závodě startuje 60 nejlepších závodníků ze sprintu.

• muži jedou 15 km, ženy 12,5 km; startují hromadně,
• celkem 5 okruhů s pořadím střelby L–L–S–S (L = vleže, S = vstoje),
• délka okruhu pro muže je 3 km, pro ženy 2,5 km,
• za každou netrefenou ránu je nutné oběhnout jedno trestné kolo o délce 150 metrů,
• v závodě startuje 30 závodníků: 25 nejlepších z pořadí světového poháru a dalších 5 závodníků, kteří v aktuálním podniku SP obdrželi nejvíce bodů.

Od roku 1996 se jezdí také štafetové závody pro ženy nebo pro muže

• každý stát je reprezentován jednou čtyřčlennou štafetou,
• celkový úsek pro každého muže měří 7,5 km, ženy pak 6 km,
• každý jede celkem 3 okruhy se střelbou v pořadí L–S pro každého člena štafety (L = vleže, S = vstoje), délka okruhu pro muže činí 2,5 km, pro ženy 2 km,
• pokud závodník nezasáhne všech pět terčů, má k disposici 3 náhradní náboje, které musí dobíjet po jednom. Až pokud netrefí ani po dobití, musí absolvovat tolik trestných kol o délce 150 metrů, kolik nezasáhl terčů

Od roku 2005 existuje také smíšená štafeta, kterou běží dvě ženy a dva muži:

• původně startovaly závod ženy a každá jela 6km úsek, po nich přebírali štafetu muži (7,5 km),
• od roku 2019 se střídaly závody, kdy jako první startovaly ženy (v tom případě byly všechny úseky 6 km), a ty, kde nejdříve startovali muži (pak se jelo 4×7,5 km),
• od sezóny 2023 bez ohledu na to, kdo startuje první, měří všechny úseky 6 km.

Závod byl poprvé zařazen do programu světového poháru v Novém Městě na Moravě v sezoně 2014/15, na mistrovství světa je zařazován od roku 2019

• každý stát reprezentují 2 závodníci – muž a žena; start je hromadný, první úsek zahajují ženy,
• ty obejdou dvě kola, během nichž absolvují dvě střelby (L-S /L = vleže, S = vstoje/),
• bezprostředně po druhém odjezdu ze střelnice (již neběží další kolo) předají štafetu mužům, kteří také obejdou dva okruhy a absolvují dvě střelby (L-S),
• muž předá okamžitě po druhé střelbě štafetu ženě, stejné, která závodila v prvním úseku, a ta znovu objede dva okruhy během nichž dvakrát odstřílí (L-S),
• bezprostředně poté, co podruhé odstřílí, předá štafetu muži, který běžel v druhém úseku; ten opět objede dva okruhy, absolvuje dvě střelby (L-S), ale následně objede ještě jedno kolo a zamíří do cíle,
• závodní okruh měří 1,5 km; žena ho absolvuje vždy dvakrát, tudíž pro ni celková délka trati měří 6 km. Pro muže platí stejná pravidla s tím, že po druhé střelbě posledního úseku ještě jednou objede 1,5 km dlouhý okruh; délka jeho trati tak činí 7,5 km^[6],
• při každé střelbě má závodník k dispozici 3 náhradní náboje k dobíjení. Až pokud nezasáhne všechny terče ani po dobití, musí absolvovat tolik trestných kol o délce 75 metrů, kolik mu zbylo nesestřelených terčů.

Sezóna	vítěz	2. místo	3. místo
1977/1978	Frank Ullrich (GDR)	Klaus Siebert (GDR)	Eberhard Rösch (GDR)
1978/1979	Klaus Siebert (GDR)	Frank Ullrich (GDR)	Vladimir Barnačov (URS)
1979/1980	Frank Ullrich (GDR)	Klaus Siebert (GDR)	Eberhard Rösch (GDR)
1980/1981	Frank Ullrich (GDR)	Anatolij Aljabjev (URS)	Kjell Søbak (NOR)
1981/1982	Frank Ullrich (GDR)	Matthias Jacob (GDR)	Kjell Søbak (NOR)
1982/1983	Peter Angerer (FRG)	Eirik Kvalfoss (NOR)	Frank Ullrich (GDR)
1983/1984	Frank-Peter Roetsch (GDR)	Peter Angerer (FRG)	Eirik Kvalfoss (NOR)
1984/1985	Frank-Peter Roetsch (GDR)	Juri Kaškarov (URS)	Peter Angerer (FRG)
1985/1986	André Sehmisch (GDR)	Peter Angerer (FRG)	Matthias Jacob (GDR)
1986/1987	Frank-Peter Roetsch (GDR)	Fritz Fischer (FRG)	Jan Matouš (TCH)
1987/1988	Fritz Fischer (FRG)	Eirik Kvalfoss (NOR)	Johann Passler (ITA)
1988/1989	Eirik Kvalfoss (NOR)	Alexandr Popov (URS)	Sergej Čepikov (URS)
1989/1990	Sergej Čepikov (URS)	Eirik Kvalfoss (NOR)	Valerij Medvedcev (URS)
1990/1991	Sergej Čepikov (URS)	Mark Kirchner (GER)	Andreas Zingerle (ITA)
1991/1992	Jon Åge Tyldum (NOR)	Mikael Löfgren (SWE)	Sylfest Glimsdal (NOR)
1992/1993	Mikael Löfgren (SWE)	Mark Kirchner (GER)	Pieralberto Carrara (ITA)
1993/1994	Patrice Bailly-Salins (FRA)	Sven Fischer (GER)	Frank Luck (GER)
1994/1995	Jon Åge Tyldum (NOR)	Patrick Favre (ITA)	Wilfried Pallhuber (ITA)
1995/1996	Vladimir Dračov (RUS)[p. 1]	Viktor Majgurov (RUS)	Sven Fischer (GER)
1996/1997	Sven Fischer (GER)	Ole Einar Bjørndalen (NOR)	Viktor Majgurov (RUS)
1997/1998	Ole Einar Bjørndalen (NOR)	Ricco Groß (GER)	Sven Fischer (GER)
1998/1999	Sven Fischer (GER)	Ole Einar Bjørndalen (NOR)	Frank Luck (GER)
1999/2000	Raphaël Poirée (FRA)	Ole Einar Bjørndalen (NOR)	Sven Fischer (GER)
2000/2001	Raphaël Poirée (FRA)	Ole Einar Bjørndalen (NOR)	Frode Andresen (NOR)
2001/2002	Raphaël Poirée (FRA)	Pavel Rostovcev (RUS)	Ole Einar Bjørndalen (NOR)
2002/2003	Ole Einar Bjørndalen (NOR)	Vladimir Dračov (BLR)[p. 1]	Ricco Groß (GER)
2003/2004	Raphaël Poirée (FRA)	Ole Einar Bjørndalen (NOR)	Ricco Groß (GER)
2004/2005	Ole Einar Bjørndalen (NOR)	Sven Fischer (GER)	Raphaël Poirée (FRA)
2005/2006	Ole Einar Bjørndalen (NOR)	Raphaël Poirée (FRA)	Sven Fischer (GER)
2006/2007	Michael Greis (GER)	Ole Einar Bjørndalen (NOR)	Raphaël Poirée (FRA)
2007/2008	Ole Einar Bjørndalen (NOR)	Dmitrij Jarošenko (RUS)	Emil Hegle Svendsen (NOR)
2008/2009	Ole Einar Bjørndalen (NOR)	Tomasz Sikora (POL)	Emil Hegle Svendsen (NOR)
2009/2010	Emil Hegle Svendsen (NOR)	Christoph Sumann (AUT)	Ivan Čerezov (RUS)
2010/2011	Tarjei Bø (NOR)	Emil Hegle Svendsen (NOR)	Martin Fourcade (FRA)
2011/2012	Martin Fourcade (FRA)	Emil Hegle Svendsen (NOR)	Andreas Birnbacher (GER)
2012/2013	Martin Fourcade (FRA)	Emil Hegle Svendsen (NOR)	Dominik Landertinger (AUT)
2013/2014	Martin Fourcade (FRA)	Emil Hegle Svendsen (NOR)	Johannes Thingnes Bø (NOR)
2014/2015	Martin Fourcade (FRA)	Anton Šipulin (RUS)	Jakov Fak (SLO)
2015/2016	Martin Fourcade (FRA)	Johannes Thingnes Bø (NOR)	Anton Šipulin (RUS)
2016/2017	Martin Fourcade (FRA)	Anton Šipulin (RUS)	Johannes Thingnes Bø (NOR)
2017/2018	Martin Fourcade (FRA)	Johannes Thingnes Bø (NOR)	Anton Šipulin (RUS)
2018/2019	Johannes Thingnes Bø (NOR)	Alexandr Loginov (RUS)	Quentin Fillon Maillet (FRA)
2019/2020	Johannes Thingnes Bø (NOR)	Martin Fourcade (FRA)	Quentin Fillon Maillet (FRA)
2020/2021	Johannes Thingnes Bø (NOR)	Sturla Holm Laegreid (NOR)	Quentin Fillon Maillet (FRA)
2021/2022	Quentin Fillon Maillet (FRA)	Sturla Holm Laegreid (NOR)	Sebastian Samuelsson (SWE)
2022/2023	Johannes Thingnes Bø (NOR)	Sturla Holm Laegreid (NOR)	Vetle Sjåstad Christiansen (NOR)
2023/2024	Johannes Thingnes Bø (NOR)	Tarjei Bø (NOR)	Johannes Dale-Skjevdal (NOR)

 

Pořadí vítězů celkové klasifikace[7]
Poř.	biatlonista
1.	Martin Fourcade (FRA)	7	1	1
2.	Ole Einar Bjørndalen (NOR)	6	6	1
3.	Johannes Thingnes Bø (NOR)	5	2	2
4.	Raphaël Poirée (FRA)	4	1	2
5.	Frank Ullrich (GDR)	4	1	1
6.	Frank-Peter Roetsch (GER)	3	0	0
7.	Sven Fischer (GER)	2	2	4
8.	Sergej Čepikov (URS)	2	0	1
9.	Jon Åge Tyldum (NOR)	2	0	0
10.	Emil Hegle Svendsen (NOR)	1	4	2
11.	Eirik Kvalfoss (NOR)	1	3	2
12.	Quentin Fillon Maillet (FRA)	1	0	3
13.	Klaus Siebert (GDR)	1	2	0
	Peter Angerer (FRG)	1	2	0
15.	Fritz Fischer (FRG)	1	1	0
	Mikael Löfgren (SWE)	1	1	0
	Vladimir Dračov (BLR,RUS,SSSR)[p. 1]	1	1	0
	Tarjei Bø (NOR)	1	1	0
19.	Patrice Bailly-Salins (FRA)	1	0	0
	Michael Greis (GER)	1	0	0
	André Sehmisch (GDR)	1	0	0

Sezóna	vítězka	2. místo	3. místo
1982/1983	Gry Østviková (NOR)	Siv Bråtenová (NOR)	Aino Kallunkiová (FIN)
1983/1984	Mette Mestadová (NOR)	Sanna Grønlidová (NOR)	Gry Østviková (NOR)
1984/1985	Sanna Grønlidová (NOR)	Eva Korpelaová (SWE)	Kaija Parveová (URS)
1985/1986	Eva Korpelaová (SWE)	Sanna Grønlidová (NOR)	Lise Melocheová (CAN)
1986/1987	Eva Korpelaová (SWE)	Anne Elvebakková (NOR)	Sanna Grønlidová (NOR)
1987/1988	Anne Elvebakková (NOR)	Elin Kristiansenová (NOR)	Nadežda Alexjevová (BUL)
1988/1989	Jelena Golovinová (URS)	Natalia Prikazčikovová (URS)	Světlana Davidovová (URS)
1989/1990	Jiřina Adamičková (TCH)	Anne Elvebakková (NOR)	Jelena Golovinová (URS)
1990/1991	Světlana Davidovová (URS)	Myriam Bédardová (CAN)	Anne Elvebakková (NOR)
1991/1992	Anfisa Rezcovová (RUS)	Anne Briandová (FRA)	Petra Schaafová (GER)[p. 2]
1992/1993	Anfisa Rezcovová (RUS)	Myriam Bédardová (CAN)	Anne Briandová (FRA)
1993/1994	Světlana Paramjginová (BLR)	Nathalie Santerová (ITA)	Anne Briandová (FRA)
1994/1995	Anne Briandová (FRA)	Světlana Paramjginová (BLR)	Uschi Dislová (GER)
1995/1996	Emmanuelle Claretová (FRA)	Uschi Dislová (GER)	Petra Behleová (GER)[p. 2]
1996/1997	Magdalena Forsbergová (SWE)	Uschi Dislová (GER)	Simone Greiner-Petter-Memm (GER)
1997/1998	Magdalena Forsbergová (SWE)	Uschi Dislová (GER)	Martina Zellnerová (GER)
1998/1999	Magdalena Forsbergová (SWE)	Olena Zubrilovová (UKR)	Uschi Dislová (GER)
1999/2000	Magdalena Forsbergová (SWE)	Olena Zubrilovová (UKR)	Corinne Niogretová (FRA)
2000/2001	Magdalena Forsbergová (SWE)	Liv Grete Skjelbreidová (NOR)	Olena Zubrilovová (UKR)
2001/2002	Magdalena Forsbergová (SWE)	Liv Grete Skjelbreidová (NOR)	Uschi Dislová (GER)
2002/2003	Martina Glagowová (GER)	Albina Achatovová (RUS)	Sylvie Becaertová (FRA)
2003/2004	Liv Grete Skjelbreidová (NOR)	Olga Pylevová (RUS)	Sandrine Baillyová (FRA)
2004/2005	Sandrine Baillyová (FRA)	Kati Wilhelmová (GER)	Olga Pylevová (RUS)
2005/2006	Kati Wilhelmová (GER)	Anna Carin Olofssonová (SWE)	Martina Glagowová (GER)
2006/2007	Andrea Henkelová (GER)	Kati Wilhelmová (GER)	Anna Carin Olofssonová (SWE)
2007/2008	Magdalena Neunerová (GER)	Sandrine Baillyová (FRA)	Andrea Henkelová (GER)
2008/2009	Helena Jonssonová (SWE)[p. 3]	Kati Wilhelmová (GER)	Tora Bergerová (NOR)
2009/2010	Magdalena Neunerová (GER)	Simone Hauswaldová (GER)	Helena Jonssonová (SWE)[p. 3]
2010/2011	Kaisa Mäkäräinenová (FIN)	Andrea Henkelová (GER)	Helena Ekholmová (SWE)[p. 3]
2011/2012	Magdalena Neunerová (GER)	Darja Domračevová (BLR)	Tora Bergerová (NOR)
2012/2013	Tora Bergerová (NOR)	Darja Domračevová (BLR)	Andrea Henkelová (GER)
2013/2014	Kaisa Mäkäräinenová (FIN)   Tora Bergerová (NOR)[p. 4]		Darja Domračevová (BLR)
2014/2015	Darja Domračevová (BLR)	Kaisa Mäkäräinenová (FIN)	Valentyna Semerenková (UKR)
2015/2016	Gabriela Soukalová (CZE)	Marie Dorinová Habertová (FRA)	Dorothea Wiererová (ITA)
2016/2017	Laura Dahlmeierová (GER)	Gabriela Koukalová (CZE)[p. 5]	Kaisa Mäkäräinenová (FIN)
2017/2018	Kaisa Mäkäräinenová (FIN)	Anastasia Kuzminová (SVK)	Darja Domračevová (BLR)
2018/2019	Dorothea Wiererová (ITA)	Lisa Vittozziová (ITA)	Anastasia Kuzminová (SVK)
2019/2020	Dorothea Wiererová (ITA)	Tiril Eckhoffová (NOR)	Denise Herrmannová (GER)
2020/2021	Tiril Eckhoffová (NOR)	Marte Olsbuová Røiselandová (NOR)	Franziska Preussová (GER)
2021/2022	Marte Olsbuová Røiselandová (NOR)	Elvira Öbergová (SWE)	Lisa Hauserová (AUT)
2022/2023	Julia Simonová (FRA)	Dorothea Wiererová (ITA)	Lisa Vittozziová (ITA)
2023/2024	Lisa Vittozziová (ITA)	Lou Jeanmonnotová (FRA)	Ingrid Landmark Tandrevoldová (NOR)

Celkovou klasifikaci žen ovládla v sezóně 2013/14 s pětibodovým náskokem Finka Kaisa Mäkäräinenová, po diskvalifikaci ruské závodnice Olgy Zajcevové kvůli dopingu a následnému přepočtu bodů se na první dostala Bergerová, taktéž s náskokem čtyř bodů před Mäkäräinenovou. Mezinárodní biatlonová unie v prosinci 2021 rozhodla, že velký křišťálový glóbus za celkové vítězství zpětně udělí oběma závodnicím.^[8]

 

Pořadí vítězek celkové klasifikace[9]
Poř.	biatlonistka
1.	Magdalena Forsbergová (SWE)	6	0	0
2.	Kaisa Mäkäräinenová (FIN)	3	1	1
3.	Magdalena Neunerová (GER)	3	0	0
4.	Dorothea Wiererová (ITA)	2	1	1
5.	Eva Korpelaová (SWE)	2	1	0
6.	Tora Bergerová (NOR)	2	0	2
7.	Anfisa Rezcovová (RUS)	2	0	0
8.	Kati Wilhelmová (GER)	1	3	0
9.	Darja Domračevová (BLR)	1	2	2
10.	Anne Elvebakková (NOR)	1	2	1
	Sanna Grønlidová (NOR)	1	2	1
11.	Liv Grete Skjelbreidová (NOR)	1	2	0
12.	Anne Briandová (FRA)	1	1	2
	Andrea Henkelová (GER)	1	1	2
14.	Sandrine Baillyová (FRA)	1	1	1
	Lisa Vittozziová (ITA)	1	1	1
16.	Světlana Paramyginová (BLR)	1	1	0
	Gabriela Soukalová (CZE)[p. 5]	1	1	0
	Tiril Eckhoffová (NOR)	1	1	0
	Marte Olsbuová Røiselandová (NOR)	1	1	0
20.	Helena Ekholmová (SWE)[p. 3]	1	0	2
21.	Světlana Davidovová (URS)	1	0	1
	Martina Glagowová (GER)	1	0	1
	Jelena Golovinová (URS)	1	0	1
	Gry Østviková (NOR)	1	0	1
25.	Jiřina Adamičková (TCH)	1	0	0
	Emmanuelle Claretová (FRA)	1	0	0
	Mette Mestadová (NOR)	1	0	0
	Laura Dahlmeierová (GER)	1	0	0
	Julia Simonová (FRA)	1	0	0

Tabulka uvádí biatlonisty s deseti a více výhrami v individuálních závodech započítávaných do hodnocení světového poháru. Do tabulky jsou teda započítávány výsledky z olympijských her pouze z let 1998, 2002, 2006 a 2010, naopak výsledky od Zimních olympijských her 2014 a dalších se do světového poháru nezapočítávají. Výsledky z mistrovství světa z let 1984–1989, 1991, 1993 a od roku 2023 nejsou započítávány.

 

 

Muži s 10+ výhrami
Místo	Biatlonista	Výher
1.	Ole Einar Bjørndalen	94
2.	Martin Fourcade	79
3.	Johannes Thingnes Bø	75
4.	Raphaël Poirée	44
5.	Emil Hegle Svendsen	37
6.	Sven Fischer	33
7.	Frank Ullrich	16
8.	/ /  Vladimir Dračov	15
	Frode Andresen	15
10.	Quentin Fillon Maillet	14
11.	Tarjei Bø	13
12.	Eirik Kvalfoss	12
	Simon Schempp	12
	Sturla Holm Laegreid	12
15.	Anton Šipulin	11
	/  Frank Luck	11
	Michael Greis	11
18.	/  Frank-Peter Roetsch	10
	Peter Angerer	10
	Arnd Peiffer	10
Aktualizováno k 17. březnu 2024 tučné – aktivní biatlonista

 

 

Ženy s 10+ výhrami
Místo	Biatlonistka	Výher
1.	Magdalena Forsbergová	42
2.	Magdalena Neunerová	34
3.	Darja Domračevová	31
4.	Uschi Dislová	30
5.	Tiril Eckhoffová	29
6.	Tora Bergerová	28
7.	Kaisa Mäkäräinenová	27
8.	Liv Grete Skjelbreidová	22
	Andrea Henkelová	22
10.	/  Olena Zubrilovová	21
	Kati Wilhelmová	21
12.	Sandrine Baillyová	20
	Laura Dahlmeierová	20
14.	Gabriela Soukalová[p. 5]	17
	Marte Olsbuová Røiselandová	17
16.	Anastasia Kuzminová	16
	Dorothea Wiererová	16
18.	Martina Becková	15
19.	Helena Ekholmová[p. 3]	13
	Olga Zajcevová	13
21.	Anna Carin Olofssonová-Zideková	12
22.	Denise Herrmannová-Wicková	11
23.	/  Anfisa Rezcovová	10
	Olga Medvedcevová	10
Aktualizováno k 18. březnu 2023 tučné – aktivní biatlonistka

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Biathlon World Cup na anglické Wikipedii, Coppa del Mondo di biathlon na italské Wikipedii a Biathlon-Weltcup na německé Wikipedii.

• Biatlon na zimních olympijských hrách
• Česká biatlonová reprezentace

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Světový pohár v biatlonu na Wikimedia Commons
• (anglicky) Světový pohár v biatlonu – oficiální stránky