Pomocný biskup

 

Nejčastěji je pomocný biskup jmenován zejména v případech, kdy je diecéze příliš velká či lidnatá na to, aby všechny povinnosti zvládl jediný biskup. Dalším případem je situace, kdy stávající biskup potřebuje výpomoc z jiného důvodu (např. protože mu postavení biskupa přisuzuje další společenské a státnické povinnosti nebo protože mu jeho zdravotní stav už neumožňuje plné nasazení, ale z nějakého důvodu zůstává v úřadu). V pravoslaví bývá preferován termín biskup vikář, nebo vikární biskup. V katolické církvi se nejčastěji užívá označení pomocný biskup.

Činnost pomocného biskupa je často vymezena pro určitou část diecéze nebo určitou škálu činností. Běžný pomocný biskup nemá právo nástupnictví, ovšem v případě, že zde není nikdo s takovým právem, mohou být pomocní biskupové zvažováni Svatým stolcem jako obzvlášť vhodní kandidáti.

Každý pomocný biskup je zároveň se jmenováním jmenován titulárním biskupem.

Zvláštním druhem pomocného biskupa je arci/biskup koadjutor (arci/biskup spolusprávce^{[p 1]}), který má automatické právo nástupnictví po sídelním biskupovi (stává se sídelním arci/biskupem automaticky poté, co ten odstoupí nebo zemře) a může mít i značně širší pravomoci než standardně ustanovený pomocný biskup.^[1]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Auxiliary bishop na anglické Wikipedii.

• Biskup
• Emeritní biskup
• Hierarchie katolické církve
• Seznam světících biskupů pražských
• Titulární biskup

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu pomocný biskup na Wikimedia Commons