Proroci islámu

Muhammad jako poslední prorok se týká zejména sunnitského islámu, protože v řadě sekt odštěpených od islámu se prorocké nebo pseudoprorocké tendence vyskytovaly (například u hašašínů a řady jiných). V šíitském islámu je za autoritu pokládán ajatolláh, který by měl být z Prorokova rodu, ale nemá autoritu prorockou v pravém slova smyslu.

Islám čerpá příběhy o prorocích především ze 3 zdrojů:

• Korán
• Hadísy (ústní tradice a výroky, připisované Mohamedovi)
• Spisy islámských historiků, kteří sebrali před-islámské a biblické příběhy, tradované na arabském poloostrově

Islám uznává většinu biblických proroků (některé vynechává a pomíjí, zvláště tzv. Menší proroky) a činí z nich muslimy.

"A hle, uzavřeli jsme s proroky úmluvu, s tebou (Mohamedem), s Noem, s Abrahamem, s Mojžíšem i s Ježíšem synem Mariiným, a uzavřeli jsme s nimi úmluvu přísnou..." Korán 33:7

Islámské proroky lze rozdělit do několika různých časových skupin (podle historické a teologické posloupnosti):

1. Předpotopní proroci (Adam, Ábel, Seth, Enoch, Noe a další)
2. Proroci mezi potopou a egyptským zajetím (Húd, Sálih, Abrahám, Lot, Izmael, Izák, Jákob, Josef, Job a další)
3. Proroci od exodu k Šalamounovi (Šuajb, Mojžíš, Áron, Jozue, Samuel, David, Šalamoun a další)
4. Proroci doby královské (Jonáš, Eliáš, Izajáš, Jeremjáš, Daniel, Ezechiel, Ezdráš a další)
5. Proroci novozákonní doby (Zachariáš, Jan Křtitel, Marie, Ježíš a další)
6. Prorok Mohamed jako pečeť proroků

Adam je taktéž první člověkem a prorokem podle Islámu. Korán vypráví biblický příběh o Adamovi s významnými odchylkami.

V Koránu se Henoch objevuje pod jménem Idris.

Noe je jedním z nejuznávanějších proroků Islámu. Pojednává o něm velké množství koránských súr i textů islámské tradice.

Húd je nejstarším ze všech předislámských proroků, které nenajdeme v Bibli, ale pouze v Koránu. Mytologie zasazuje Húda do období říše Ádovců.

Sálih je oblíbeným předislámským prorokem, který stál u zániku thámudovské civilizace. Jeho příběh je spojen s osudem posvátné velbloudice.

Korán nepřejímá myšlenku vyvoleného židovského národa, ale přesto považuje Abraháma jednak za praotce Arabů (dle biblického líčení byl Izmael, Abrahámův syn z otrokyně Hagary, praotcem arabského národa), jednak za zbožného hanífu, tj. věrného ctitele jediného Boha. Je proto jedním ze vzorů čisté koránské víry, stejně jako pozdější proroci. Podle Koránu odešel do Sýrie/Palestiny z Babylonu.

Mojžíš je pravděpodobně nejdůležitějším ze všech biblických proroků, kteří vystupují v Koránu. Ačkoliv se Mohamedova teologie soustředila na Abraháma, Mojžíš a jeho příběh zabírají jednoznačně největší počet veršů v Koránu ze všech prorockých postav.

Mojžíšův tchán Jetro (Reuel), vystupující také v Bibli, je podle Koránu prorokem, vyslaným k Midjanovcům.

Samuel je zmiňován jak v islámské tradici, tak v Koránu (ačkoliv tam není přímo jmenován). Je mu přisuzován proroctví o příchodu Ježíše Krista a proroka Mohameda.

Jonáš je jedním z biblických proroků, kteří získali v islámu velikou oblibu. Korán Jonáše zmiňuje hned několikrát a existuje i súra, nazvaná přímo po něm.

Postava Jeremjáše (arabsky zvaného Aramayah) je také uznávána v islámské tradici. Není sice zmíněn v Koránu, ale pasáž v súře 17:2–8 obsahuje v některých tafsírech (komentářích ke Koránu) výslovnou zmínku o proroku Jeremjášovi. Mnohem více informací o tomto prorokovi však rozvíjí islámská tradice a mytologie, která kromě jiného vypráví o jeho zázračném setkání s prorokem Danielem.^[1]

Ezdráš je jednou z okrajových postav Koránu. Koránský Ezdráš je pravděpodobně syntézou několika různých tradic.

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu proroci islámu na Wikimedia Commons
• Proroci Islámu (audio) – česky

• of the prophets.pdf Příběhy islámských proroků podle Ibn Kathira (EN)^{[nedostupný zdroj]}

• Korán (online)