Hrabě Monte Cristo

Děj románu se odehrává na pozadí společenských poměrů ve Francii v bouřlivém období od pádu císaře Napoleona a návratu Bourbonů na francouzský trůn v roce 1815 až do červencové revoluce v roce 1830. Jeho ústředním námětem je příběh Edmonda Dantèse, lodního důstojníka na obchodní lodi Faraón. Kapitán Faraóna během plavby zemřel a Dantès mu slíbil, že navštíví ostrov Elba. Na ostrově se setkal s Napoleonem a dostal od něj dopis pro Noirtiera. O dopisu se nesměl nikomu zmínit. Edmond Dantès měl před svatbou s dívkou Mercedes a měl se stát kapitánem na lodi Faraón. Stal se tak terčem závisti lodního účetního jménem Danglars. Ten se spojil s mladým Kataláncem Fernandem Mondegem, kterému se zase líbila Mercedes, a společně napsali udavačský dopis, ve kterém označili Dantèse za bonapartistu. Edmond byl v den svých zásnub zatčen a vyslýchán návladním Villefortem. Ten byl zprvu vstřícný, ale jakmile uslyšel jméno Noirtier, nechal Edmonda odvést do pevnosti If. Pan Noirtier byl totiž Villefortův otec, a dopis by mohl zhoršit Villefortovo profesionální postavení.

 

 

Edmond Dantès strávil ve vězení bez soudu čtrnáct let. Ze začátku věznění ho sžírala samota a pokoušel se o sebevraždu, ale později se k němu ze sousední vězeňské cely prokopal Abbé Faria. Doufal, že jím vykopaná chodba povede k moři, ale zmýlil se. Edmond v něm našel přítele a učitele. Faria mu pomohl odhalit zradu, které se na něm dopustili jeho proradní přátelé. Kopali další chodbu, která jim měla přinést svobodu, ale abbé trpěl dědičnou chorobou a pomalu umíral. Naučil Edmonda jazyky, ekonomii, právo a jiné. Než abbé zemřel, svěřil Edmondovi tajemství o ztraceném pokladu kardinála Spady. Když Abbé zemřel, Edmond jeho tělo ukryl ve své cele a sám se ukryl do jeho pohřebního rubáše, v němž chtěli strážní abbého pohřbít (tak jako každého zemřelého vězně) a nechal se vhodit do moře. Ve vodě se z pohřebního pytle za pomoci nože vysvobodil a uplaval. Jako trosečníkovi mu pomohla posádka pašerácké lodi a na své přání byl vysazen na malém ostrově Montecristo, kde posléze opravdu našel obrovský poklad.

Po nějaké době se Edmond vrátil (pod jménem lord Wilmore) do Marseille. Zjistil, že jeho otec zemřel hladem, protože ze smutku, že ztratil syna, odmítal jíst. Od přítele Caderousse, jehož navštívil jako abbé Busoni a který nyní vlastnil hostinec U Gardského mostu, se dozvěděl, co se stalo s ostatními. Fernando se stal hrabětem Morcefem a oženil se s Mercedes, manželé spolu měli syna Alberta. Danglars se stal baronem a vlastnil banku. Morrelově společnosti hrozil bankrot. Edmond daroval Caderoussovi za tyto informace diamant. Caderousse se ho pokusil prodat, přičemž zavraždil klenotníka, získal tak peníze a diamant mu zůstal. Svědkem této události se stal podvodník Bertuccio, který byl za tuto vraždu zatčen. Zachránil ho abbé Busoni a později jej najal do svých služeb, tentokrát již Edmond vystupoval jako hrabě Monte Cristo. Obratně se odměnil příteli Morrelovi a začal spřádat plány své pomsty.

Prvním na řadě byl Danglars, kterého Dantès chtěl s pomocí lupiče Luigiho Vampy utýrat hladem, ale nakonec jej jen obratnou manipulací přivedl k bankrotu. Pak se postaral o zveřejnění Villefortova tajemství, kterým bylo odložení jeho nemanželského syna, z něhož vyrostl bezskrupulózní zloděj a vrah. Poslední zaplatil Mondego, když Dantès odhalil jeho hanebný zločin vojenské zrady. Dantès také odhalil pravou identitu hraběte Morcefa, a tak Fernando po odsouzení veřejností i vlastní rodinou spáchal sebevraždu. Dantès se smiloval jen nad Mondegovým synem Albertem, protože jej o jeho život přišla požádat sama Mercedes. Jejich láska byla však již navždy ztracena a Dantès odplul začít nový život s mladou otrokyní Haydée.

Z vedlejších postav jsou důležití Morrelův syn Maxmilián a Villefortova dcera Valentina, kteří se do sebe zamilují. Právě u Valentiny Dantès pozná, že jeho pomsta má své hranice, za které nemůže jít, protože by ublížil těm, které chtěl naopak odměnit. Valentině navíc hrozí o život u druhé Villefortovy manželky, která ji chce zabít, aby zajistila dědictví pro svého syna. Dantès proto Valentinu její fingovanou smrtí dostane ven z rodiny, aby se mohla vdát za Morrela. Při mnoha adaptacích je tato vedlejší dějová linie opomíjena.

Hrabě Monte Cristo se řadí k nejproslulejším románům 19. století a jako takový se stal inspirací pro mnoho dalších autorů. Dočkal se nesčetných filmových, divadelních a muzikálových adaptací a inspiroval řadu dalších spisovatelů.

Již roku 1853 napsal Portugalec Alfredo Possolo Hogan (1830–1865) román A Mão do Finado přímo navazující na Hraběte Monte Crista. Román okamžitě vyšel (a to dříve než v originálním znění) pod Dumasovým jménem ve francouzském překladu pod názvem La main du défunt (Ruka zemřelého).

Jiné pokračování, také ještě za Dumasova života, vytvořil roku 1856 německý spisovatel dobrodružných románů Adolf Mützelburg (1831–1882) pod názvem Herr der Welt (Pán světa).

K velmi známým Dumasovým epigonům pak patří především Francouz Jules Lermina (1831–1882), autor románů Le Fils de Monte-Cristo (1881, Syn hraběte Monte Crista) a Le Trésor de Monte-Cristo (1881, Poklad hraběte Monte Crista).

Silná inspirace románem je patrná i v díle Julese Verna Matyáš Sandorf (Nový hrabě Monte Cristo) z roku 1885.

Francouz Paul Mahalin (1838–1899) napsal román Mademoiselle Monte Cristo (1896, Slečna Monte Cristo).

Mimo jiné byl román zpracován také jako japonský animovaný seriál Gankutsuou.

Román Hrabě Monte Cristo byl mnohokrát zfilmován. První tři adaptace pocházejí z roku 1908.

• 1908 : Il Conte di Montecristo, Itálie, režie Luigi Maggi a Arturo Ambrosio.
• 1908 : Le Prisonnier du Château d'If, Francie, režie Victorin Jasset.
• 1908 : The Count of Monte Cristo, Spojené státy americké, režie Francis Boggs.
• 1912 : Il Conte di Montecristo, Itálie, režie Giuseppe De Liguoro.
• 1912 : The Count of Monte Cristo, Spojené státy americké, režie Colin Campbell.
• 1913 : Le Comte de Monte-Cristo, Francie, režie Michel Carré.
• 1913 : The Count of Monte Cristo, Spojené státy americké, režie Edwin S. Porter a Joseph Golden.
• 1915 : Die Totenhand des Grafen von Monte Cristo, Německo, režie Hans Otto Löwenstein.
• 1918 : Le Comte de Monte-Cristo, Francie, režie Henri Pouctal.
• 1921 : Der Graf von Monte Cristo Německo/Rakousko.
• 1922 : The Count of Monte Cristo, Spojené státy americké, režie Emmett J. Flynn.
• 1929 : Monte Cristo, Francie, režie Henri Fescourt.
• 1934 : The Count of Monte Cristo, Spojené státy americké, režie Rowland V. Lee.
• 1942 : El Conde de Montecristo, Mexiko, režie Roberto Gavaldón a Chano Urueta.
• 1943 : Le Comte de Monte-Cristo, Francie, režie Robert Vernay.
• 1948 : Le Secret de Monte-Cristo, Francie, režie Albert Valentin.
• 1953 : El Conde de Monte Cristo, Argentina, režie Leon Klimovsky.
• 1954 : Le Comte de Monte-Cristo, Francie/Itálie, režie Robert Vernay.
• 1961 : Le Comte de Monte-Cristo, Francie, režie Claude Autant-Lara.
• 1968 : Sous le signe de Monte-Cristo, Francie, režie André Hunebelle.
• 1975 : The Count of Monte Cristo, Spojené království, režie David Greene.
• 2002 : The Count of Monte Cristo, Spojené státy americké, režie Kevin Reynolds.
• 2024 : Le Comte de Monte-Cristo, Francie, režie Alexandre de La Patellière a Matthieu Delaporte

• Námět z románu se objevil i v jednom z dílů československého televizního seriálu Píseň pro Rudolfa III.

Uvedena jsou pouze první vydání překladů, mnohé se dočkaly dalších reedic.

• Hrabě z Monte-Christa I., A. G. Steinhauser, Praha 1861, přeložil Jan Aleš Šubert, a Hrabě Monte Kristo II.-VI., A. G. Steinhauser, Praha 1862, přeložil P. Š. T-ý.
• Hrabě Monte Kristo, Bedřich Kočí, Praha 1909–1910, přeložila Zdenka Vrlová.
• Hrabě Monte Christo, Antonín Svěcený, Praha 1916–1917, přeložila Helena Malířová.
• Hrabě Monte Christo, B. Kraft, Praha 1919–1920, přeložil A. P.
• Hrabě de Monte Christo, Alois Hynek, Praha 1921, přeložil Pavel Projsa.
• Hrabě de Monte Cristo, Josef Richard Vilímek, Praha 1924–1925, přeložila Emma Horká.
• Hrabě Monte Kristo, Henning Franzen, Praha 1927, zkrácené vydání.
• Hrabě Monte Christo, Bedřich Kočí, Praha 1929, přeložil Vítězslav Unzeitig.
• Hrabě Monte Cristo, Mladá fronta, Praha 1957, přeložili Milena Tomášková a Jan Vladislav.

• DUMAS, Alexandre. Hrabě Monte Cristo I. Překlad Milena Tomášková. Svazek 1. díl. Praha: Mladá fronta, 1975. 763 s. Dostupné online. 
• DUMAS, Alexandre. Hrabě Monte Cristo II. Překlad Milena Tomášková. Svazek 2. díl. Praha: Mladá fronta, 1975. 714 s. Dostupné online. 

• Adolf Mützelburg: Pán světa, A. G. Steinhauser, Praha 1863–1864, přeložil P. Š. T-ý.
• Adolf Mützelburg: Světa pán, Antonín Svěcený, Praha 1917, přeložil J. S..
• Alfredo Possolo Hogan: Mrtvá ruka, František Jiroušek, Praha 1925, přeložil Karel Weinfurter, kniha vyšla pod jménem Alexandra Dumase.
• Jules Lermina: Konec hraběte Monte Christo, Antonín Plechatý, Praha 1929, přeložil A. Chlumský.
• Adolf Mützelburg: Pán světa, Josef Richard Vilímek, Praha 1930, přeložil Josef Zpěváček.
• Adolf Mützelburg: Závěť hraběte de Monte Christo, Agentura Cesty, Praha 1991, přeložil Karel Princ.

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Hrabě Monte Cristo na Wikimedia Commons
• Digitalizovaná vydání díla Hrabě Monte Christo v České digitální knihovně
• http://fr.wikisource.org/wiki/Le_Comte_de_Monte-Cristo - francouzský text románu
• http://www.elook.org/literature/dumas/the-count-of-monte-cristo/ anglický překlad románu
• http://www.sparknotes.com/lit/montecristo/ - anglický překlad románu
• http://gutenberg.spiegel.de/buch/1079/1 německý překlad románu