Fluorid olovičitý
Fluorid olovičitý je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem PbF4.
| Fluorid olovičitý | |
|---|---|
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Fluorid olovičitý |
| Anglický název | Lead tetrafluoride |
| Německý název | Blei(IV)-fluorid |
| Sumární vzorec | PbF4 |
| Vzhled | bílé až béžové krystaly[1] |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 7783-59-7 |
| EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 232-012-9 |
| PubChem | 123258 |
| ChEBI | CHEBI:37186 |
| SMILES | F[Pb](F)(F)F |
| InChI | InChI=1S/4FH.Pb/h4*1H;/q;;;;+4/p-4
Key: YAFKGUAJYKXPDI-UHFFFAOYSA-J |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 283,194 g/mol |
| Teplota tání | 600 °C (1,112 °F; 873 K)[1] |
| Hustota | 6,7 g/cm3[1] |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | tetragonální |
| Hrana krystalové mřížky | a = 425,36 pm,c = 806,4 pm, Z = 2 |
| Bezpečnost | |
 GHS07  GHS08  GHS09 | |
| H-věty | H302, H332, H360, H373, H400, H410[2] |
| P-věty | P203, P260, P261, P264, P270, P271, P273, P280, P301+317, P304+340, P317, P318, P319, P330, P391, P405, P501[2] |
| NFPA 704 |  0
2
0
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Příprava
editovatFluorid olovičitý lze připravit reakcí fluoru s fluoridem olovnatým nebo olovem:[3]
- PbF2 + F2 → PbF4
- Pb + 2 F2 → PbF4
Vlastnosti
editovatFluorid olovičitý je žlutá pevná látka, která je citlivá na vlhkost. Je to jediný olovičitý halogenid, který je stabilní za pokojové teploty.[4] Teplota tání fluoridu olovičitého je 600 °C. Fluorid olovičitý krystalizuje v tetragonální soustavě typu fluoridu cíničitého s prostorovou grupou I4/mmm (Číslo 139)[5] a parametry mřížky a = 425,36 pm, c = 806,4 pm a Z = 2. Fluorid olovičitý je oktaedricky koordinovaný šesti atomy fluoru, kde oktaedry jsou sdíleny čtyřmi atomy fluoru.[6][7][8]
Reaktivita
editovatFluorid olovičitý na vlhkém vzduchu okamžitě hnědne za vzniku oxidu olovičitého:[3]
- PbF4 + 2 H2O → PbO2 + 4 HF
Tato reakce probíhá i ve zředěné kyselině fluorovodíkové. V koncentrované kyselině fluorovodíkové vzniká kyselina hexafluoroolovičitá (H2PbF6):
- PbF4 + 2 HF → H2PbF6
Mohou být také připraveny soli této kyseliny:
- H2PbF6 + 2 NaF → Na2PbF6 + 2 HF
Reference
editovatV tomto článku byly použity překlady textů z článků Lead tetrafluoride na anglické Wikipedii a Blei(IV)-fluorid na německé Wikipedii.
- ↑ a b c d LEAD TETRAFLUORIDE | 7783-59-7. ChemicalBook [online]. [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c PUBCHEM. Lead(IV) fluoride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b BRAUER, Georg. Handbuch der präparativen anorganischen Chemie. [s.l.]: F. Enke 626 s. Dostupné online. ISBN 978-3-432-02328-1. S. 233. (německy)
- ↑ GREENWOOD. Chemistry of the Elements. [s.l.]: Elsevier Science & Technology Books book s. Dostupné online. ISBN 978-0-08-037941-8. S. 375–376, 381–382. (anglicky)
- ↑ ANS, Jean d'; LAX, Ellen. Taschenbuch für Chemiker und Physiker. [s.l.]: Springer 1504 s. Dostupné online. ISBN 978-3-540-60035-0. (německy)
- ↑ HOUSECROFT, Catherine E.; SHARPE, A. G. Inorganic Chemistry. [s.l.]: Pearson Prentice Hall 1020 s. Dostupné online. ISBN 978-0-13-039913-7. (anglicky)
- ↑ HOLLEMAN, Arnold F.; WIBERG, Egon; WIBERG, Nils. Lehrbuch der anorganischen Chemie. [s.l.]: de Gruyter 2033 s. Dostupné online. ISBN 978-3-11-012641-9. (německy)
- ↑ BORK, M.; HOPPE, R. Zum Aufbau von PbF 4 mit Strukturverfeinerung an SnF 4. Zeitschrift für anorganische und allgemeine Chemie. 1996-09, roč. 622, čís. 9, s. 1557–1563. Dostupné online [cit. 2024-01-10]. ISSN 0044-2313. DOI 10.1002/zaac.19966220919. (anglicky)