Valtice (zámek)

Zámek Valtice
Zámek Valtice
Základní informace
Sloh	původně renesanční, baroko
Architekti	Domenico Martinelli, Johann Bernhard Fischer z Erlachu
Výstavba	17. století
Další majitelé	Lichtenštejnové
Současný majitel	Česká republika
Poloha
Adresa	Valtice, Česko Česko
Ulice	Zámek
Souřadnice	48°44′22,24″ s. š., 16°45′20,52″ v. d.
Valtice
Další informace
Rejstříkové číslo památky	28865/7-1748 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Web	Oficiální web
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zámek Valtice (německy Schloss Feldsberg) je barokní zámek, stojící v jihomoravském městě Valtice v okrese Břeclav v České republice. Od roku 1995 je chráněn jako národní kulturní památka^[1] a v roce 1996 byl zapsán v rámci Lednicko-valtického areálu na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Po několik staletí do roku 1945 byl knížecím sídlem rodu Lichtenštejnů. V současné době je ve vlastnictví státu (správu zajišťuje Národní památkový ústav, je přístupný veřejnosti a konají se zde různé kulturní akce (např. Valtické zámecké léto).^[2]

Původně v místě dnešního zámku stával dřevohlinitý hrad z konce 12. století, k němuž byl později připojena kamenná obytná budova. V první polovině 13. století byl hrad rozšířen v pozdně románském slohu, obehnán hradbami se dvěma branami a příkopem s tvrzí uprostřed. V roce 1377 byla před branou areálu postavena kaple zasvěcená sv. Mikuláši a sv. Kiliánovi (byla zbořena v roce 1649).^[3]

Na konci 14. století areál získali Lichtenštejnové.^[4] Během husitských válek byl těžce poškozen.^[5] Za Hartmana I. z Lichtenštejna († 1539/1540) se valtický hrad stal trvalým sídlem jedné z větví rodu,^[6] což vedlo k úpravám, které provedl jeho syn Jiří Hartman I. z Lichtenštejna. V blízkosti středověkého hradu byl postaven čtyřkřídlý renesanční areál s dvěma budovami propojenými prodlouženým křídlem. Komplex byl stále opevněn – zejména s ohledem na tureckou hrozbu.^[7] V roce 1606 zřídili Lichtenštejnové rodinný fideikomis, do nějž spadaly i Valtice.^[8]

V roce 1608 byl Karel I. z Lichtenštejna povýšen do knížecího stavu, což si vyžádalo reprezentativní rozšíření rodového sídla v té době moderním barokním slohu, a rozsáhlé přestavby a přístavby pokračovaly až do vlády knížete Karla Eusebia.^[9] Původní návrhy pocházejí od architekta Giovanniho Giacoma Tencally, přístavby ve stylu vrcholného baroka od Johanna Bernharda Fischera z Erlachu. Kníže investoval do umění a architektury a dokázal přilákat známé umělce, jako byli např. Baldassare Fontana, Giovanni Battista Innocenzo Colombo nebo Domenico Egidio Rossi.^[10] Nádherné schodiště z konce 17. století navrhl Domenico Martinelli, které však bylo postaveno pouze v menším měřítku.^[11] Kníže Karel Eusebius nechal postavit sedm kilometrů dlouhou alej vedoucí od valtického zámku k zámku Lednice.^[12] Kreativním způsobem přitom využil krajinu obklopující zámek, kterou další generace ještě intenzivněji zušlechťovaly. Tím byl položen základ Lednicko-valtické kulturní krajiny.

byl přestavěn na renesanční a později barokní zámek. Podnět k barokní přestavbě dal jeho majitel Karel Eusebius z Lichtenštejna (1628-1684), který také ve svých poznámkách o architektuře zmínil špatný stav starých staveb.

Zámek byl do dnešní podoby přestavěn postupně, jak dosvědčuje kresba J. A. Delsenbacha a v několika etapách. Ve 20. letech 17. století se na jeho úpravách podíleli architekti Giovanni Battista Carlone a také Giovanni Maria Filippi. Rozsáhlý areál byl zmenšen a přestavěn v letech 1643–1730 pod vedením Giovanniho Giacoma Tencally, který byl odvolán krátce po zřícení klenby nového farního kostela, a poté brněnského stavitele Ondřeje Erny a jeho syna Jana Křtitele. Jejich dílem byly například stavby kolem prvního nádvoří. Syn knížete Karla Eusebia, diplomat a dvořan vídeňského císařského dvora Jan Adam Ondřej (1662-1712) barokní podobu zámku dále rozvinul. Snad se tak stalo podle projektů italského stavitele Domenika Martinelliho a Johanna Bernharda Fischera z Erlachu.^[13]

Zámek byl také dále rozšiřován za nástupců knížete Karla Eusebia.^[14] V letech 1724 až 1729 interiér upravil Antonio Beduzzi, zadní křídlo bylo zbouráno a přestavěno. Beduzzi v této době také postavil zámeckou kapli. Jeho nástupcem se stal Anton Erhard Martinelli.^[15]

Středověký hrad byl definitivně zbořen v letech 1744/45.^[16] V letech 1788/89 bylo na místě bývalé kočárovny postaveno zámecké divadlo. Až do roku 1912 – naposledy architektem Carlem Weinbrennerem – byl zámek dále přestavován a rozšiřován a interiéry byly nově vyzdobeny.^[17]

Ačkoli po staletí byly Valtice součástí Dolního Rakouska, v Saint-Germainské smlouvě z roku 1919 byly přiděleny nově založenému Československu. V následné pozemkové reformě proběhnuvší po první světové válce, ztratili Lichtenštejnové 60 % svého majetku.^[18] Tím se investice do zušlechťování valtického zámku zastavily.

Kníže Jan II. z Lichtenštejna nadále spravoval své alpské knížectví z Valtic a po více než 70 letech vlády zde v roce 1929 zemřel. Jeho bratr a nástupce, kníže František I., také pobýval na zámku spolu s manželkou Elsou von Gutmann do své smrti v roce 1938. Byl posledním lichtenštejnským knížetem na tomto zámku, jeho nástupce František Josef II. v době nacistické okupace Moravy již pobýval Lichtenštejnsku.

Na konci druhé světové války byly na zámku v letech 1948 až 1954 uloženy fondy bývalé Císařské a královské námořní knihovny, byl zde umístěn tábor nucených prací pro politicky perzekvované osoby.

Teprve po sametové revoluci a zařazením Lednicko-valtické kulturní krajiny do seznamu světového dědictví UNESCO se rozsáhly práce na obnově kulturní památky.^[19]

24. června 2021 způsobilo tornádo na jižní Moravě na zámku škodu za miliony dolarů, protože velké kroupy poškodily mnoho oken, fasády, dřevěné venkovní žaluzie, půl hektaru střech a několik soch.^{[20] [21] [22]}

Zámek tvoří třípatrová čtyřkřídlá budova s ​​konírnou, jízdárnou, galerií, divadlem a kočárovnou. Z renesančního období se zachovaly dvě hranolové nárožní věže, ze kterých vedou nízká boční křídla, uzavírající s hlavní budovou čestný dvůr. Fasáda hlavního průčelí zámecké budovy je bohatě zdobena, její středová osa je zvýrazněna bosovaným vstupním portálem s tesaným aliančním znakem zakladatelů v supraportě, sochami knížecího sochaře Franze Bienera (1682-1742) a věží. Bohatě vybavené zámecké interiéry byly upravovány až do 18. století. Jižní průčelí zámku projektoval (kolem roku 1745) Anton Erhard Martinelli.^[23] Jižní průčelí bylo upravováno ještě mezi léty 1912-1924.^[24]

• Zámecký park byl založen v roce 1727. Začátkem 19. století byla zahrada rozšířena a přebudována na přírodně krajinářský park s dalekými průhledy. Park, znovu rozšířený po zrušení domů v Barvířské ulici na začátku 20. století, má rozlohu 14,6 ha a roste v něm 22 druhů jehličnanů a 63 druhů listnáčů.^[zdroj?]
• Kaple Narození Páně je dvoupatrová barokní kaple v západním rohu zámecké budovy. Horní patro je přístupné na západní straně a z knížecí oratoře na jižní straně.

V letech 2014–2015 bylo nákladem zhruba 200 miliónů korun v areálu valtického zámku opraveno několik objektů, mimo jiné kaple, historická jízdárna a zámecké divadlo.

• Divadlo je de facto replikou původního divadla, které zde pro knížete Aloise I. Josefa (1759-1805) v letech 1788-1790 u levého předzámeckého traktu na místě bývalé kočárovny přistavěl architekt Karel Jan Rudzinsky, a které bylo slavnostně otevřeno v roce 1790. Ještě téhož roku divadelní představení navštívil i císař Leopold II.). Toto divadlo postupně zchátralo, ve 40. a 50. letech 20. století bylo prakticky zničeno. Náklady na jeho obnovu představovaly přibližně 100 miliónů korun.^[25] První představení se v rekonstruovaném divadle uskutečnila ve dnech 12. a 13. září 2015. Zámecké divadlo se zároveň stalo sídlem českého Národního centra divadla a tance.^[26] Dne 24. června 2021 byly střechy a okna zámku i sochařská výzdoba poničeny silným krupobitím při velké bouři (Valtice ale nebyly zasaženy silným tornádem, které o několik kilometrů východněji zdevastovalo několik obcí).^[27]

Od vyvlastnění knížecího rodu Lichtenštejnů bez náhrady v roce 1945 je zámek v majetku českého (původně československého) státu. Veškeré politické a právní snahy knížete Hanse Adama II. po sametové revoluci o navrácení vyvlastněného majetku (kromě zámků Valtice a Lednice dalších 15 zámků, celkem 1600 kilometrů čtverečních pozemků a různých průmyslových závodů) ztroskotaly.

Ve sklepeních valtického zámku se nachází významný vinný sklep. Nově oceněná moravská vína (pečeť Salon) jsou zde každoročně nabízena k ochutnání a nákupu.

• Sněžný drak (2013, režie: Evžen Sokolovský ml.)

• 
  Hlavní průčelí s kašnou
• 
  nádvoří
• 
  Zadní průčelí
• 
  Zámecký park
• 
  Obrazárna
• 
  Červený salon
• 
  Růžový salon
• 
  Ložnice

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Zámok Valtice na slovenské Wikipedii a Schloss Valtice na německé Wikipedii.

• KONEČNÝ, Michal. Zámek Valtice. Kroměříž: Národní památkový ústav, územní památková správa v Kroměříži, 2018. 232 s. ISBN 978-80-907400-2-0. 
• Pavel Zatloukal (ed.), Přemysl Krejčiřík a Ondřej Zatloukal: Lednicko-valtická kulturní krajina. Foibos Books, Praha 2012.

• Lednicko-valtický areál
• Zámecké barokní divadlo v Českém Krumlově
• Seznam národních kulturních památek České republiky

• Obrázky, zvuky či videa k tématu zámek Valtice na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky
• Zámek Valtice – Toulavá kamera [online]. Česká televize, 2007-08-12 [cit. 2019-05-05]. Dostupné online. 
• Valtice – Toulavá kamera [online]. Česká televize, 2017-02-12 [cit. 2019-05-05]. Dostupné online. 

Hrady a zámky Jihomoravského kraje
Hrady	Bítov • Boskovice • Děvičky • Loučky • Pernštejn • Sirotčí hrádek • Špilberk • Veveří
Zámky	Blansko • Boskovice • Břeclav (původně hrad) • Bučovice • Dolní Kounice • Janův hrad • Jaroslavice • Jevišovice (nový zámek) • Jevišovice (starý zámek) • Lednice • Lomnice • Lysice • Mikulov • Milotice • Moravský Krumlov • Rájec nad Svitavou • Slavkov u Brna • Strážnice • Uherčice • Valtice • Veselí nad Moravou • Vranov nad Dyjí • Vyškov • Znojmo