Valerij Rjumin
Valerij Viktorovič Rjumin | |
---|---|
Sovětský kosmonaut | |
Státní příslušnost | SSSR/ Rusko |
Datum narození | 16. srpna 1939 |
Místo narození | Komsomolsk na Amuru, Sovětský svaz |
Datum úmrtí | 6. června 2022 (ve věku 82 let) |
Jiné zaměstnání | Letový inženýr |
Čas ve vesmíru | 371d 17h 24m |
Kosmonaut od | 1973 |
Mise | Sojuz 25, Sojuz 32, Sojuz 35, Sojuz 34, STS-91 |
Znaky misí | |
Kosmonaut do | 1998 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Valerij Viktorovič Rjumin (16. srpna 1939 Komsomolsk na Amuru[1], SSSR – 6. června 2022[2]) byl sovětský a ruský kosmonaut, 84. člověk ve vesmíru. Létal na Sojuzech a jednou v americkém raketoplánu.
Život
[editovat | editovat zdroj]Otec byl soustružníkem a před válkou odjel se svou ženou stavět v tajze u Amuru nový závod Komsomolsk, stavbu mládeže předválečných ler. Syn Valerij po ukončení základní školy vystudoval průmyslovou školu a po vzoru otce se stal technologem pro opracovávání kovů zastudena. Byl mistrem i technologem. Pak byl povolán do základní vojenské služby. Stal se na tři roky velitelem tanku hlavně u tankového pluku v Ázerbájdžánu.
V roce 1961 se dostal na fakultu elektroniky a výpočetní techniky a později se ocitl v konstrukční kanceláři Sergeje Koroljova a plně se věnoval kosmické technice se zaměřením na orbitální stinice. V době letů Sojuzů byli na oceány vysíláni technici na výzkumných lodích. I on se takto plavil na lodi Akademik Sergej Koroljov, aby monitoroval let Sajlutu 4 jako náčelník spojení. Pak byl zařazen do oddílu kosmonautů s přezdívkou „Dlouhán“, protože vynikal mezi nimi vytáhlou postavou.
Lety do vesmíru
[editovat | editovat zdroj]Poprvé letěl ve funkci palubního inženýra roku 1977 v Sojuzu 25 pod Kovaljonokem, let patřil mezi nepovedené, protože se jim nepodařilo spojit se Saljutem 6 a museli se předčasně vrátit k Zemi. Za rok a půl letěl znovu v Sojuzu 32, spolu s ním z Bajkonuru startoval Vladimir Ljachov. Spojení se Saljutem 6 tentokrát bylo v pořádku a na této orbitální stanici strávil půl roku. Během této doby se k nim připojilo několik nákladních lodí. Dolů se vrátil v Sojuzu 34. A za dalšího půl roku, v dubnu 1980 odstartoval na třetí let v Sojuzu 35. Velitelem mu byl Leonid Popov. Pracovali půl roku na Saljutu 6 v době, kdy sem v rámci programu Interkosmos přiletěla a odletěla řada mezinárodních posádek a také řada nákladních lodí.[3].
Dočkal se ještě čtvrtého letu ve věku téměř 60 let na americkém raketoplánu Discovery STS-91. Posádka byla sedmičlenná, mezinárodní. Cílem letu bylo zásobit mezinárodní stanici Mir vodou a potravinami. Strávil ve vesmíru při svých čtyřech letech více než rok – 371 dní.
- Sojuz 25 (9. říjen 1977 – 11. říjen 1977)
- Sojuz 32, Sojuz 34 (25. únor 1979 – 19. srpen 1979)
- Sojuz 35, Sojuz 37 (9. duben 1980 – 11. říjen 1980)
- Discovery STS-91 (2. června 1998 – 12. června 1998)
Po letech
[editovat | editovat zdroj]Brzy po skončení svého čtvrtého letu opustil oddíl kosmonautů.[4] V roce 2003 byl zástupcem náčelníka hlavního konstruktéra ruské společnosti Eněrgija.
Vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]Sovětská a ruská vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]- Hrdina Sovětského svazu – 19. srpna 1979 a 11. října 1980
- Leninův řád – 19. srpna 1979, 1979 a 11. října 1980
- Řád Za zásluhy o vlast IV. třídy – 1. července 1999 – za zásluhy o stát, vysoké úspěchy v průmyslové činnosti a velký přínos k posílení přátelství a spolupráce mezi národy[5]
- Medaile Za zásluhy při objevování vesmíru – 12. dubna 2011 – za velké zásluhy v oblasti výzkumu, vývoje a využívání kosmického prostoru, mnoho let svědomité práce a za aktivní sociální činnost[6]
Zahraniční vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]- Hrdina Maďarské lidové republiky – 1980
- Hrdina práce – 1980
- Hrdina Kubánské republiky – 1980[7]
- Řád Ho Či Mina – Vietnam, 1980
- Řád Playa Girón – Kuba, 1980[7]
- Řád přátelství II. třídy – Kazachstán, 2001
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-specialisté SSSR, s. 355.
- ↑ Скончался космонавт Валерий Рюмин (rusky)
- ↑ CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Valerij Viktorovič Rjumin, s. 184.
- ↑ PUBLISHED, Robert Z. Pearlman. Valery Ryumin, cosmonaut who launched to Salyut and Mir space stations, dies at 82. Space.com [online]. 2022-06-06 [cit. 2022-06-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Указ Президента РФ от 1 июля 1999 г. № 862.
- ↑ Указ Президента Российской Федерации от 12 апреля 2011 года № 436 «О награждении медалью „За заслуги в освоении космоса“» Dostupné online
- ↑ a b 1980: Granma Archives Index - LANIC. lanic.utexas.edu [online]. [cit. 2020-06-23]. Dostupné online. (španělsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Valerij Rjumin na Wikimedia Commons
- Wek Kosmo
- Web hvězdárny
- Sovětští kosmonauti
- Kosmonauti Ruska
- Ruští kosmonauti
- Hrdinové Sovětského svazu
- Nositelé Medaile Za zásluhy při objevování vesmíru
- Nositelé Řádu Za zásluhy o vlast 4. třídy
- Nositelé Leninova řádu
- Nositelé Řádu Ho Či Mina
- Nositelé Řádu přátelství (Kazachstán)
- Hrdinové Maďarska
- Hrdinové Kuby
- Hrdinové práce (Vietnam)
- Nositelé Řádu Playa Girón
- Narození v roce 1939
- Narození 16. srpna
- Narození v Chabarovském kraji
- Úmrtí v roce 2022
- Úmrtí 6. června
- Pohřbení v Panteonu obránců vlasti