Nothing Special   »   [go: up one dir, main page]

Přeskočit na obsah

Thomas Boulden Thompson

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Admirál Sir Thomas Boulden Thompson
Portrét z roku 1805 (sbírky Národního námořního muzea v Greenwichi
Portrét z roku 1805 (sbírky Národního námořního muzea v Greenwichi
Finanční inspektor Royal Navy
Ve funkci:
20. června 1806 – 24. února 1816
PředchůdceHenry Nicholls
NástupceSir Thomas Byam Martin
Vojenská služba
SlužbaVlajka Spojeného království Spojené království
SložkaVojenské loďstvo Royal Navy
Hodnostviceadmirál 1814, kontradmirál 1809

Narození28. února 1766
Barham
Úmrtí3. března 1828 (ve věku 62 let)
Hertfordshire
Titulbaronet
ChoťAnne Raikes (od 1799)
RodičeEdward Thompson
DětiAnne Thompson
Mary Thompson
Sir Thomas Raikes Trigge Thompson, 2nd Baronet
Profesepolitik a námořní důstojník
OceněníŘád lázně
CommonsThomas Thompson
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sir Thomas Boulden Thompson, 1. baronet (anglicky Sir Thomas Boulden Thompson, 1st Baronet Thompson of Hartsbourne) (28. února 1766 Barnham, Kent, Anglie3. března 1828 Hartsbourne, Hertfordshire, Anglie) byl britský admirál. U královského námořnictva sloužil od dětství, později patřil k okruhu blízkých přátel admirála Nelsona (tzv. Nelson's Band of Brothers). Jako kapitán (1790) se vyznamenal během válek s revoluční Francií. V bojích u Kodaně (1801) byl těžce zraněn a jako invalida byl penzionován. Poté zastával funkce v námořní administraci a byl také poslancem parlamentu. V roce 1806 získal šlechtický titul baroneta a mimo aktivní službu nakonec dosáhl hodnosti viceadmirála (1814).

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Kapitán Thomas Boulden Thompson a jeho vlajková loď HMS Leander (oslavný grafický list vydaný po bitvě u Abúkíru (1798, sbírky Národního námořního muzea v Greenwichi)

Narodil se v Kentu jako syn Richarda Bouldena, v dětství byl ale adoptován svým strýcem, námořním důstojníkem Edwardem Thompsonem, a přijal jeho jméno.[1] V roce 1778 vstoupil do námořnictva a původně sloužil pod svým strýcem, poté se s admirálem Rodneyem zúčastnil výpravy na Gibraltar (1780). V roce 1782 byl povýšen na poručíka a poté sloužil znovu pod Edwardem Thompsonem do roku 1786 u břehů Afriky. Poté kotvil v Portsmouthu a v roce 1787 převezl stovky černochů do Sierry Leone, i když důstojníci Royal Navy měli přepravování otroků zakázáno. Poté absolvoval plavby do Karibiku a k břehům Kanady. V roce 1788 byl s polovičním platem propuštěn do výslužby.

V době španělského vyzbrojování v roce 1790 byl povýšen na kapitána, ale do aktivní služby na moře zatím nebyl povolán, dalších šest let žil v Londýně. Až v roce 1796 převzal velení lodi HMS Leander s 52 děly a posádkou 350 mužů.[2] Připojil se ke Středomořské flotile admirála Jervise a byl přidělen k eskadře Horatia Nelsona, s nímž se spřátelil. S Nelsonem podnikl výpravu na Tenerife, kde byl zraněn (1797). Po návratu do Evropy operoval u Gibraltaru, kde se mu podařilo zajmout několik španělských a francouzských lodí. S Nelsonem bojoval ve vítězné bitvě u Abúkíru,[3][4] krátce nato ale musel podstoupit neúspěšný samostatný boj s francouzskou lodí Généreux. Musel se vzdát a ztratil svou loď HMS Leander, následný vojenský soud jej ale zprostil viny.[5] V roce 1799 byl povýšen do šlechtického stavu s nárokem na titul Sir a obdržel roční penzi ve výši 200 liber.

V roce 1799 převzal velení řadové lodi HMS Bellona se 74 děly a posádkou 550 mužů.[6] Připojil se k flotile admirála Hooda u Brestu, poté operoval ve Středozemním moři, kde se mu znovu podařilo zajmout několik nepřátelských lodí. Po účasti na blokádě Brestu byl převelen k Baltské flotile admirála Hyde Parkera a v roce 1801 se zúčastnil bombardování Kodaně. Při této akci Thompsonova loď najela na mělčinu a jako nehybný cíl se stala snadným terčem pro dělostřeleckou palbu z pobřeží. Kromě ztráty 11 námořníků byl zraněn i sám Thompson, který přišel o nohu.

Po těžkém zranění rezignoval na další aktivní službu na moři, ale v letech 1806–1816 zastával funkci finančního inspektora námořnictva (Comptroller of the Navy).[7] V roce 1806 byl také povýšen na baroneta a v letech 1807–1818 byl i poslancem Dolní sněmovny.[8] V parlamentu zastupoval město Rochester a připojil se ke straně toryů.[9] Mimo aktivní službu dosáhl hodností kontradmirála (1809) a viceadmirála (1814).[10] V závěru kariéry zastával čestný post pokladníka špitálu v Greenwichi (1816–1828) a v roce 1822 obdržel velkokříž Řádu lázně.

V roce 1799 se oženil s Anne Raikes (1771–1846), s níž měl pět dětí.[11] Dědicem titulu baroneta byl syn Sir Thomas Raikes Trigge Thompson (1804–1865), který také sloužil u námořnictva a dosáhl hodnosti viceadmirála (1863).[12]

  1. Admirál Thomas Boulden Thompson na webu thepeerage dostupné online
  2. Seznam velitelů HMS Leander dostupné online
  3. TRUCHANOVSKIJ, Vladimir: Osud admirála Nelsona; Praha, 1992; s. 128–129 ISBN 80-204-0126-1
  4. ŠŤOVÍČEK, Michal: Francie proti Evropě. Války revoluční Francie 1792–1802; Praha, 2017; s. 338–340 ISBN 978-80-7557-041-3
  5. KOVAŘÍK, Jiří: Salvy pod plachtami, 2. díl Revoluční a napoleonské války na moři; Praha, 2022; s. 184–186 (kapitola HMS Leander versus Généreux, s. 184–186) ISBN 978-80-7497-418-2
  6. Seznam velitelů HMS Bellona dostupné online
  7. Personální obsazení úřadu finančního inspektora Royal Navy na webu British History Online dostupné online
  8. Sir Thomas Boulden Thompson na webu The History of Parliament dostupné online
  9. Volební obvod Rochester na webu The History of Parliament dostupné online
  10. Profesní biografie Thomase Bouldena Thompsona na webu threedecks dostupné online
  11. Sir Thomas Boulden Thompson na webu geni.com dostupné online
  12. Profesní biografie Thomase Raikese Thompsona dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • KOVAŘÍK, Jiří: Salvy pod plachtami, 2. díl (Revoluční a napoleonské války na moři); Praha, 2022; 396 s. ISBN 978-80-7497-418-2
  • KRÁLÍČEK, Václav: Lvi na vlnách. Anatomie námořních bojů Velké Británie s Francií v letech 1789–1794 v Atlantiku; Praha, 2018; 200 s. ISBN 978-80-7557-145-8
  • ŠŤOVÍČEK, Michal: Francie proti Evropě. Války revoluční Francie 1792–1802; Praha, 2017; 504 s. ISBN 978-80-7557-041-3

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]