Třída Atago
| Třída Atago | |
|---|---|
 Atago (DDG-177) | |
| Obecné informace | |
| Uživatel |  Japonské námořní síly sebeobrany |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 2 |
| Osud | aktivní (2021) |
| Předchůdce | třída Kongó |
| Nástupce | třída Maja |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 7700 t (standardní) 10 000 t (plný) |
| Délka | 170 m |
| Šířka | 21 m |
| Pohon | COGAG |
| Rychlost | 30 uzlů |
| Posádka | 300 |
| Výzbroj | 1× 127mm kanón OTO Melara 2× VLS Mk 41 (64+32 střel) 8× SSM-1B 2× Phalanx CIWS 6× 324mm torpédomet |
| Letadla | 2 vrtulníky |
| Radar | SPY-1 |
Třída Atago je třída moderních torpédoborců Japonských námořních sil sebeobrany. Skládá se z jednotek Atago a Ašigara, postavených v letech 2004–2008 jako vylepšení torpédoborců třídy Kongó. Plavidla jsou vybavena americkým zbraňovým systémem Aegis a zajišťují protivzdušnou obranu floty. Svými parametry jsou blízká verzi Flight IIA americké třídy Arleigh Burke. Vylepšená verze této třídy je stavěna jako třída Maja.
Stavba
[editovat | editovat zdroj]Stavba první jednotky Atago byla zahájena v roce 2004, na vodu byl trup spuštěn v dubnu 2005 a do služby torpédoborec vstoupil v roce 2007. Stavba Ašigara byla zahájena v roce 2005, v roce 2006 byla spuštěna na vodu a roku 2008 přijata do služby.
V roce 2015 japonská vláda přidělila prostředky na stavbu druhé série torpédoborců třídy Atago, označené jako třída Maja. Objednané dvě jednotky, označované jako 27DD, byly do služby přijaty v letech 2020–2021. Oproti první dvojici mají výtlak zvětšený na 8200 t, přičemž pohon je koncepce COGLAG.[1]
Jednotky třídy Atago:[2]
| Jméno | Zahájení stavby | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|---|
| Atago (DDG-177) | 5. dubna 2004 | 24. srpna 2005 | 15. března 2007 | aktivní |
| Ašigara (DDG-178) | 6. dubna 2005 | 30. srpna 2006 | 13. března 2008 | aktivní |
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]
Torpédoborce nesou americký zbraňový systém Aegis, který dokáže sledovat najednou až 200 vzdušných cílů. Jádrem výzbroje lodí jsou dvě skupiny vertikálních odpalovacích zařízení Mk 41 s celkovou kapacitou 96 řízených střel — 64 na zádi a 32 na přídi. Z nich jsou odpalovány řízené střely SM-2MR a protiponorková torpéda RUM-139 VL-ASROC. Dále nesou dva čtyřnásobné kontejnery protilodních střel SSM-1B. Hlavňovou výzbroj tvoří jeden 127mm kanón OTO Melara s délkou hlavně 54 ráží a dva systémy blízké obrany Phalanx CIWS. Protiponorkovou výzbroj doplňují dva trojhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety. Na palubě je přistávací plošina a hangár pro operace dvou protiponorkových vrtulníků.
Pohon koncepce COGAG využívá čtyř plynových turbín General Electric LM2500. Lodní šrouby jsou dva. Lodě dosahují rychlosti 30 uzlů.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Japan Defense Ministry Unveiled Details of "27DD" Class Railgun & Laser armed AEGIS Destroyer [online]. Naval-technology.com, rev. 2015-07-22 [cit. 2015-07-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (anglicky)
- ↑ Class Atago Guided Missile Destroyer [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-05-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-24. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Atago na Wikimedia Commons
- (anglicky) Profil na serveru Globalsecurity.org
- ZAJAC, Ivan „Zajcev“. Torpédoborce tříd Kongo a Atago (1.) [online]. valka.cz, 2013-03-08 [cit. 2015-12-30]. Dostupné online.
- ZAJAC, Ivan „Zajcev“. Torpédoborce tříd Kongo a Atago (2.): Proti balistickým raketám [online]. valka.cz, 2012-09-25 [cit. 2015-12-30]. Dostupné online.
