Rui Costa

Rui Costa
Rui Costa
Osobní informace
Celé jméno	Rui Manuel César Costa
Datum narození	29. března 1972 (52 let)
Místo narození	Lisabon Portugalsko Portugalsko
Výška	180 cm
Hmotnost	74 kg
Přezdívka	O Maestro [1]
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice	Fotbalový záložník
Mládežnické kluby
1982–1990 SL Benfica
Profesionální kluby
Roky Klub Záp. (góly) 1990–1991 1991–1994 1994–2001 2001–2006 2006–2008 → AD Fafe SL Benfica ACF Fiorentina AC Milán SL Benfica 03800(6) 0780(13) 2150(38) 12400(4) 04300(5)
Reprezentace
Roky Reprezentace Záp. (góly) 1990 1990–1991 1991–1994 1993–2004 Portugalsko U18 Portugalsko U20 Portugalsko U21 Portugalsko 040(1) 110(1) 190(7) 940(26)
Úspěchy
Mistrovství Evropy 2000 Portugalsko 2004 Portugalsko Mistrovství světa do 20 let 1991 Portugalsko U20 Mistrovství Evropy do 21 let 1994 Portugalsko U21 Liga mistrů UEFA 2002/03 AC Milán 2004/05 AC Milán Superpohár UEFA 2003 AC Milán 1. portugalská fotbalová liga 1993/94 SL Benfica 1. italská fotbalová liga 2003/04 AC Milán Portugalský fotbalový pohár 1992/93 SL Benfica Italský fotbalový pohár 1995/96 AC Fiorentina 2000/01 AC Fiorentina 2002/03 AC Milán Italský superpohár 1996 AC Fiorentina 2004 AC Milán
Další informace
Povolání	fotbalista
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rui Manuel César Costa zkráceně jen Rui Costa (* 29. března 1972 Lisabon) je portugalský sportovní manažer a bývalý fotbalový záložník, který oblékal dres klubů Benficy, Fiorentiny a Milána. Je považován za jednoho z nejlepších portugalských fotbalistů všech dob. Během své kariéry vyhrál jednou portugalskou i italskou ligu, jednou Portugalský a tři Italské domácí poháry a stal se i vítězem LM a Evropského superpoháru.

Za národní tým se zúčastnil tří turnajů ME (1996, 2000 – bronz a 2004 – stříbro) a jednou na MS (2002).

Po ukončení hráčské kariéry se stal od sezony 2008/09 sportovním manažerem mateřského klubu SL Benfica.^[2]

V pěti letech vstoupil do místních kategorií Damaia Ginásio Clube. O čtyři roky později, ve věku 9 let, zkusil štěstí na trénincích v klubu SL Benfica. Po deseti minutách tréninku si jej všimla klubová legenda Eusébio. Byl ohromen dovednostmi mladého hráče. Po dobu osmi let zlepšoval kvalitu a styl v mládežnických týmech až do roku 1990, kdy byl na rok zapůjčen do klubu druhé ligy AD Fafe. Po roce se vrátil, kde vyhrál portugalský pohár (1992/93) i ligu (1993/94). Po vítězné sezoně musel klub prodat některé hráče i Manuela, kvůli zoufalé potřebě finančních prostředků k odvrácení nemyslitelného konci klubu. A tak po třech sezonách byl prodán za 5,5 mil. Euro do italského klubu AC Fiorentina.

Do nového klubu jej chtěl trenér Claudio Ranieri, který chtěl od Manuela přihrávky pro útočníka Batistutu. První utkání odehrál 11. září 1994 proti Janovu (1:1).^[3] S jeho vynikajícím pečlivým ovládáním, driblingem a pohledem podobným Scholesovi mu vynesl přezdívku Princ z Florencie. První branku vstřelil 23. října 1994 proti Padově (4:1).^[4] První sezona skončila a klub se umístil na 10. místě v lize. Manuel vstřelil celkem devět branek a hlavně díky jeho přihrávkám vyhrál Batigol tabulku střelců v lize. V Italském tisku si vysloužil přezdívku Il Maestro.

První úspěch v klubu přišel na konci sezony 1995/96, když ve finále italského poháru porazil Atalantu.^[5] Začátek sezony 1996/97 odehrál vítězné utkání o italský superpohár nad AC Milán (2:1).^[6] V poháru PVP došel až do semifinále, kde podlehl pozdějšímu vítězi Barceloně (1:1, 0:2).

Dobrou sezonu odehrál v sezoně 1998/99. V lize skončil s klubem na 3. místě (kvalifikace do LM), v domácím poháru došel do finále kde ale podlehl Parmě jen díky víc vstřeleným brankám na domácím hřišti (1:1, 2:2).^[7] Hrál i pohár UEFA kde ale skončil již ve 2. kole. I tak to byla nejlepší sezona v kariéře. Celkem odehrál 39 utkání a vstřelil 14 branek.

Sezona 1999/00 začala kvalifikaci do LM ve dvojzápase proti polskému klubu Widzew Łódź (3:1, 2:0). Při druhém utkání dělal kapitána týmu.^[8] Nakonec v soutěži skončil na 3. místě v osmifinálové skupině.^[9]

Klub již neměl moc peněz na fotbalisty a tak sezonu 2000/01 zahájil již bez Batigola. I tak se Manuel snažil svými přihrávkami hledat nového střelce Chiesu. Konec sezony byl vítězný v domácím poháru, když porazil ve finále Parmu (1:0, 1:1).^[10] I přes nelibost k odchodu, musel Manuel odejít. Klub byl totiž ve finanční ztrátě a musel prodávat hráče. Manuel a brankář Toldo měli být prodání za celkem 140 mil. Euro do Parmy. Jenže obchod se neuskutečnil, protože hráči s odchodem nesouhlasili.^[11] Nakonec se rozhodl pro odchod do AC Milán.^[12] Za sedm sezon odehrál za fialky celkem 276 utkání a vstřelil v nich 50 branek. Stal se vítězem Italského poháru i superpoháru.

Do klubu Rossoneri přichází společné od fialek s trenérem Terim.^[13] První utkání odehrál 26. srpna 2001 proti Brescii (2:2).^[14] Jenže ve 26. minutě utkání si zlomil zápěstí. První branku vstřelil v 1. kole v poháru UEFA proti BATE Borisov (4:0).^[15] V pohárech došel do semifinále kde jej vyřadila Borussia (0:4, 3:1). V lize se špatném začátku podařilo vystoupat na 4. místo.

Sezona 2002/03 začala kvalifikací do LM. V ní nastoupil do obou utkání proti Liberci a díky vstřelené brance na venkovním hřišti postoupili (1:0, 1:2).^[16] Kromě jednoho utkání odehrál všechny zápasy LM a ve finále pomohl k vítězství nad Juventusem.^[17] Také byl u vítězství v domácím poháru.

Následující sezona začala prohrou o italský superpohár nad Juventusem.^[17] Pak přišlo vítězné utkání o evropský superpohár nad Portem.^[18] Na konci roku se hrálo utkání o Inter. pohár a v ní prohrál s Bocou na penalty.^[19] V lize pomohl k 17 titulu třemi brankami. A v LM vypadli ve čtvrtfinále nad La Coruňou (4:1, 0:4).^[20]

Poslední dvě sezony v Rossoneri už hrál méně v základní sestavě. Vystřídal jej Kaká. Vyhrál italský superpohár nad Laziem (3:0) na konci sezony se probojoval do finále LM 2004/05, kde prohrál na penalty s Liverpoolem.^[21] V utkání nastoupil ve 112 minutě. Poslední utkání za Rossoneri odehrál 14. května 2006 proti AS Řím (2:1).^[22] Za pět sezon odehrál celkem 192 utkání a vstřelil v nich 11 branek. Později se stal členem Hall of Fame.^[23]

Dne 25. května 2006 ukončil smlouvu s AC Milán i když měl smlouvu ještě na jeden rok za 4,6 mil. Euro a vrátil se do mateřského klubu. Za sezonu odehrál málo utkání kvůli zranění. Před sezonou 2007/08 oznámil že to bude jeho poslední sezona v kariéře. V základní části LM se SL Benfica utkala s AC Milán. Utkání v Itálii jej fanoušci uvítali s jásotem a potleskem, jako znamení vděčnosti za roky strávené v klubu.^[24] Poslední utkání odehrál 11. května 2008 proti Setúbalu (3:0).^[25][26] Za mateřský klub odehrál celkem pět sezon a nastoupil do 174 utkaní a vstřelil 30 branek.

První zkušenosti s reprezentací měl již od 18náctek a prošel i další věkové kategorie. Společně se spoluhráči (např.Figem) se stal mistrem světa z roku 1991 a jejich generace si vysloužila přezdívku zlatá generace.

První utkání za Portugalsko odehrál 31. března 1993 proti Švýcarsku (1:1).^[27] První branku vstřelil 19. června 1993 proti Maltě (4:0).^[28] Od kvalifikace na ME 1996 je již stálým hráčem v sestavě. Zúčastnil se turnajů ME 1996 i ME 2000. Také byl na MS 2002.

Poslední turnaj odehrál na ME 2004 které se konalo v Portugalsku a získává největší úspěch kariéry za reprezentaci a to stříbrnou medaili. Ve finále prohrál s Řeckem (0:1).^[29] Na turnaji vstřelil i poslední branku za reprezentaci a to proti Anglii ve čtvrtfinále v 110 minutě v prodl. na 2:1. Jenže soupeř vyrovnal ale na penalty postoupili i když Manuel svou penaltu nedal do semifinále.^[30] Nakonec odehrál celkem 91 utkání a vstřelil v nich 22 branek.

Den po svém posledním utkání byl představen jako ředitel klubu SL Benfica. Najal trenéra Florese a byl zodpovědný za formaci týmu v příští sezóně. Za rok ale najal už jiného trenéra Jorgeho Jesuse, který přinesl tituly (2009/10, 2013/14 a 2014/15).

^[31]

• z SL Benfica do AC Fiorentina za 5 500 000 Euro
• z AC Fiorentina do AC Milán za 41 320 000 Euro
• z AC Milán do SL Benfica zadarmo

Poznámky

• i s předkolem.

Reprezentace	Rok	Zápasy
		Fáze turnaje	Datum	Soupeř	Odehraných minut	Vstřelené branky	Výsledek
Portugalsko	1996	1 zápas ve skupině	9. 6.	Dánsko	90	0	1:1[33]
		2 zápas ve skupině	14. 6.	Turecko	90	0	1:0[34]
		3 zápas ve skupině	19. 6.	Chorvatsko	61	0	3:0[35]
		Čtvrtfinále	23. 6.	Česko	90	0	0:1[36]
	2000	1 zápas ve skupině	12. 6.	Anglie	85	0	3:2[37]
		2 zápas ve skupině	17. 6.	Rumunsko	87	0	1:0[38]
		Čtvrtfinále	24. 6.	Turecko	87	0	2:0[39]
		Semifinále	28. 6.	Francie	78	0	1:2 v prodl.[40]
	2002	1 zápas ve skupině	5. 6.	USA	80	0	2:3[41]
		2 zápas ve skupině	10. 6.	Polsko	30	1	4:0[42]
	2004	1 zápas ve skupině	12. 6.	Řecko	45	0	0:1[43]
		2 zápas ve skupině	16. 6.	Rusko	27	1	2:0[44]
		Čtvrtfinále	24. 6.	Anglie	41	1	2:2 (6:5 na pen.)[30]
		Finále	4. 7.	Řecko	30	0	0:1[45]

• 1× vítěz portugalské ligy (1993/94)
• 1× vítěz italské ligy (2003/04)
• 3× vítěz italského poháru (1995/96, 2000/01, 2002/03)
• 1× vítěz portugalského poháru (1992/93)
• 2× vítěz italského superpoháru (1996, 2004)
• 1× vítěz Ligy mistrů (2002/03)
• 1× vítěz evropského superpoháru (2003)

• 1× na MS (2002)
• 3× na ME (1996, 2000 – bronz 2004 – stříbro)
• 1× na MS 20 let (1991 – zlato)
• 1× na ME 21 let (1994 – stříbro)

• All Stars Team ME (1996, 2000)
• člen FIFA 100

Řád prince Jindřicha (2004)^[46]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Rui Manuel César Costa na portugalské Wikipedii a Rui Costa na anglické Wikipedii.

• FIFA 100

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Rui Costa na Wikimedia Commons
• Profil hráče na Transfermarkt.com (anglicky)
• Profil hráče na National Football Teams.com (anglicky)
• Životopis na Planetfootball.com (anglicky)

Medailisté – Mistrovství světa ve fotbale hráčů do 20 let 1991
Portugalsko	Fernando Brassard • Gil Gomes • Luís Figo • Emílio Peixe • Rui Costa • Jorge Costa • Abel Xavier • Paulo Torres • Luís Miguel • Fernando Nélson • Rui Bento • Tó Ferreira • Capucho • João Vieira Pinto • Tulipa • Cao • João Oliveira Pinto • Toni Trenér: Carlos Queiroz
Brazílie	Roger • Zelão • Castro • Andrei • Marquinhos • Roberto Carlos • Paulo Nunes • Djair • Giovane Élber • Luiz Fernando • Sérgio Manoel • Ferreti • Anderson • Serginho • Rodrigão • Sandro • Ramon • Sérgio Eduardo Trenér: Ernesto Paulo Calainho
Sovětský svaz	Oleksandr Pomazun • Jervand Krbašjan • Sergej Mandreko • Sergej Mamčur • Valerij Minko • Jevgenij Bušmanov • Dmytro Mychajlenko • Serhij Ščerbakov • Dmitrij Karsakov • Serhij Konovalov • Volodymyr Šaran • Andrej Novosadov • Dmitrij Klimovič • Alexej Gušin • Jurij Drozdov • Vitalij But • Armen Babalarjan • Jevhen Pochlebajev • Gennadij Tumilovič Trenér: Gennadij Kostylev

Medailisté – Mistrovství Evropy ve fotbale 2000
Francie	Fabien Barthez • Bernard Lama • Ulrich Ramé • Laurent Blanc • Vincent Candela • Marcel Desailly • Frank Leboeuf • Bixente Lizarazu • Lilian Thuram • Didier Deschamps • Youri Djorkaeff • Christian Karembeu • Johan Micoud • Emmanuel Petit • Robert Pirès • Patrick Vieira • Zinédine Zidane • Thierry Henry • David Trézéguet • Sylvain Wiltord • Nicolas Anelka • Christophe Dugarry Trenér: Roger Lemerre
Itálie	Christian Abbiati • Ciro Ferrara • Paolo Maldini • Demetrio Albertini • Fabio Cannavaro • Paolo Negro • Angelo Di Livio • Antonio Conte • Filippo Inzaghi • Alessandro Del Piero • Gianluca Pessotto • Francesco Toldo • Alessandro Nesta • Luigi Di Biagio • Mark Iuliano • Massimo Ambrosini • Gianluca Zambrotta • Stefano Fiore • Vincenzo Montella • Francesco Totti • Marco Delvecchio • Francesco Antonioli Trenér: Dino Zoff
Portugalsko	Vítor Baía • Jorge Costa • Rui Jorge • José Luís Vidigal • Fernando Couto • Paulo Sousa • Luís Figo • João Vieira Pinto • Ricardo Sá Pinto • Rui Costa • Sérgio Conceição • Pedro Espinha • Dimas Teixeira • Abel Xavier • Costinha • Beto • Paulo Bento • Pauleta • Capucho • Carlos Secretário • Nuno Gomes • Quim Trenér: Humberto Coelho
Nizozemsko	Edwin van der Sar • Michael Reiziger • Jaap Stam • Frank de Boer • Boudewijn Zenden • Clarence Seedorf • Phillip Cocu • Edgar Davids • Patrick Kluivert • Dennis Bergkamp • Marc Overmars • Giovanni van Bronckhorst • Bert Konterman • Peter van Vossen • Paul Bosvelt • Ronald de Boer • Pierre van Hooijdonk • Ed de Goey • Arthur Numan • Aron Winter • Roy Makaay • Sander Westerveld Trenér: Frank Rijkaard

Medailisté – Mistrovství Evropy ve fotbale 2004
Řecko	Antonios Nikopolidis • Kostas Chalkias • Fanis Katergiannakis • Giourkas Seitaridis • Stylianos Venetidis • Nikos Dabizas • Traianos Dellas • Angelos Basinas • Theodoros Zagorakis • Stelios Giannakopoulos • Angelos Charisteas • Vassilios Tsiartas • Demis Nikolaidis • Takis Fyssas • Zisis Vryzas • Pantelis Kafes • Georgios Georgiadis • Giannis Goumas • Michalis Kapsis • Jorgos Karagunis • Konstantinos Katsuranis • Dimitrios Papadopoulos • Vassilis Lakis Trenér: Otto Rehhagel
Portugalsko	Ricardo Pereira • Paulo Ferreira • Rui Jorge • Jorge Andrade • Fernando Couto • Costinha • Luís Figo • Petit • Pauleta • Rui Costa • Simão Sabrosa • Quim • Miguel Monteiro • Nuno Valente • Beto • Ricardo Carvalho • Cristiano Ronaldo • Maniche • Tiago Mendes • Deco • Nuno Gomes • José Moreira • Hélder Postiga Trenér: Luiz Felipe Scolari
Česko	Petr Čech • Jaromír Blažek • Antonín Kinský • Zdeněk Grygera • Pavel Mareš • Tomáš Galásek • René Bolf • Marek Jankulovski • Vladimír Šmicer • Karel Poborský • Jan Koller • Tomáš Rosický • Pavel Nedvěd • Vratislav Lokvenc • Martin Jiránek • Štěpán Vachoušek • Milan Baroš • Tomáš Hübschman • Marek Heinz • Roman Týce • Jaroslav Plašil • Tomáš Ujfaluši • David Rozehnal Trenér: Karel Brückner
Nizozemsko	Edwin van der Sar • Sander Westerveld • Ronald Waterreus • Michael Reiziger • Jaap Stam • Wilfred Bouma • Giovanni van Bronckhorst • Phillip Cocu • Andy van der Meijde • Edgar Davids • Patrick Kluivert • Ruud van Nistelrooy • Rafael van der Vaart • Roy Makaay • Wesley Sneijder • Frank de Boer • Marc Overmars • Pierre van Hooijdonk • Johnny Heitinga • Arjen Robben • Clarence Seedorf • Paul Bosvelt • Boudewijn Zenden Trenér: Dick Advocaat

Liga mistrů UEFA 2002/2003 – AC Milán
Brankář	Dida
Hráči	Alessandro Costacurta • Roque Junior • Alessandro Nesta • Paolo Maldini – • Kacha Kaladze • Gennaro Gattuso • Andrea Pirlo • Serginho • Clarence Seedorf • Rui Costa • Massimo Ambrosini • Andrij Ševčenko • Filippo Inzaghi
Hlavní trenér	Carlo Ancelotti

Superpohár UEFA 2003 – AC Milán
Brankář	Dida • Christian Abbiati
Hráči	Dario Šimić • Alessandro Nesta • Paolo Maldini • Giuseppe Pancaro • Gennaro Gattuso • Andrea Pirlo • Clarence Seedorf • Rui Costa • Andrij Ševčenko • Filippo Inzaghi • Cafu • Martin Laursen • Massimo Ambrosini • Serginho • Rivaldo • Jon Dahl Tomasson
Hlavní trenér	Carlo Ancelotti

Serie A 2003/2004 – AC Milán
Brankář	Dida • Christian Abbiati
Hráči	Paolo Maldini • Cafu • Alessandro Nesta • Alessandro Costacurta • Giuseppe Pancaro • Serginho • Martin Laursen • Dario Šimić • Kacha Kaladze • Gennaro Gattuso • Andrea Pirlo • Kaká • Clarence Seedorf • Rui Costa • Massimo Ambrosini • Cristian Brocchi • Fernando Redondo • Andrij Ševčenko • Jon Dahl Tomasson • Filippo Inzaghi • Marco Borriello
Hlavní trenér	Carlo Ancelotti

Coppa Italia 1995/1996 – AC Fiorentina
Brankář	Francesco Toldo • Gianmatteo Mareggini
Hráči	Daniele Carnasciali • Alberto Malusci • Giovanni Piacentini • Lorenzo Amoruso • Pasquale Padalino • Sadro Cois • Emiliano Bigica • Rui Costa • Gabriel Batistuta • Francesco Flachi • Andrea Sottil • Massimo Orlando • Anselmo Robbiati • Giacomo Banchelli
Hlavní trenér	Claudio Ranieri

Coppa Italia 2000/2001 – AC Fiorentina
Brankář	Francesco Toldo • Giuseppe Taglialatela
Hráči	Tomáš Řepka • Daniele Adani • Alessandro Pierini • Emiliano Moretti • Amaral • Paolo Vanoli • Angelo Di Livio • Marco Rossi • Rui Costa • Enrico Chiesa • Saliou Lassissi • Fabio Rossitto • Mauro Bressan • Christian Amoroso • Nuno Gomes • Predrag Mijatović
Hlavní trenér	Roberto Mancini

Supercoppa italiana 1996 – AC Fiorentina
Brankář	Francesco Toldo • Gianmatteo Mareggini
Hráči	Daniele Carnasciali • Aldo Firicano • Lorenzo Amoruso • Giulio Falcone • Stefan Schwarz • Giovanni Piacentini • Sandro Cois • Rui Costa • Luís Oliveira • Gabriel Batistuta • Vittorio Pusceddu • Marco Vendrame • Danilo Stefani • Roberto Mirri • Emiliano Bigica • Anselmo Robbiati
Hlavní trenér	Claudio Ranieri

Supercoppa italiana 2004 – AC Milán
Brankář	Dida • Christian Abbiati
Hráči	Cafu • Alessandro Nesta • Jaap Stam • Paolo Maldini • Gennaro Gattuso • Rui Costa • Massimo Ambrosini • Kaká • Andrij Ševčenko • Jon Dahl Tomasson • Kacha Kaladze • Alessandro Costacurta • Vikash Dhorasoo • Serginho • Cristian Brocchi • Hernán Crespo
Hlavní trenér	Carlo Ancelotti