Roald Amundsen

Roald Amundsen
Roald Amundsen
Rodné jméno	Roald Engelbregt Gravning Amundsen
Narození	16. července 1872 Borge, Østfold Norsko Norsko
Úmrtí	18. června 1928 (ve věku 55 let) Barentsovo moře
Příčina úmrtí	letecká nehoda
Místo pohřbení	Barentsovo moře
Povolání	objevitel, spisovatel, námořník, výzkumník, polárník, pilot, cestovatel, námořní letec a filmový režisér
Témata	objevitelská cesta a polární výprava
Ocenění	velkokříž Řádu svatého Olafa (1906) Fridtjof Nansens belønning for fremragende forskning, matematisk-naturvitenskaplig klasse (1907) Hubbardova medaile (1907) velkokříž Řádu Františka Josefa (1907) Medaile patrona (1907) … více na Wikidatech
Rodiče	Jens Amundsen
Příbuzní	Leon Amundsen (sourozenec)
Podpis
„ “
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Roald Engelbregt Gravning Amundsen (16. července 1872, Borge, Østfold – asi 18. června 1928 Barentsovo moře) byl norský polární badatel. Se svými výpravami jako první dosáhl jižního pólu a první proplul severozápadní cestou kolem Severní Ameriky. Stal se průkopníkem polárního výzkumu vzducholoděmi a letouny. Zahynul při záchranné misi pátrající po vzducholodi Italia.

Amundsen se narodil jako čtvrtý syn v rodině norských majitelů lodi a kapitánů v Borge poblíž Fredrikstadu. Jeho otec Jens Amundsen získal značné jmění během svého působení v Číně. Po roce 1866 se vrátil s rodinou do Norska a přijal místo na ministerstvu obchodu. Po Roaldově narození se usadili ve velké vile v hlavním městě Kristiania (starší název pro Oslo). Roald už v dětství četl knihy o cestopisných objevech a toužil stát se námořníkem a polárníkem. Matka se rozhodla držet jej mimo námořní průmysl a nutila ho stát se lékařem. Tento závazek se mu dařil plnit do jeho 21 let, kdy jeho matka zemřela.^[1]

Amundsenovu celoživotní dráhu ovlivnil Fridtjof Nansen přechodem Grónska v roce 1888, i zmizelá (a mnohokrát marně hledaná) Franklinova expedice, které jej vrhly na dráhu badatele. Studoval cizí jazyky, vstoupil do armády, dal se najmout na loď vyplouvající na lov tuleňů.^[1] Nejprve se plavil jako kormidelník po mořích a od roku 1897 se účastnil již řady polárních výprav.

Amundsen se zúčastnil první čistě vědecké expedice do Antarktidy, kterou na lodi Belgica organizoval Belgičan Adrien de Gerlache. Loď zamrzla v ledu a badatelé prožili třináct měsíců v krutých polárních podmínkách bez vhodného vybavení. Jednalo o historicky první přezimování (byť neúmyslné) poblíž Antarktidy. Amundsen se zde seznámil s Frederickem Cookem, který mu předal cenné zkušenosti.^[1] Zejména se jednalo o jeho poznatky získané u Inuitů (Eskymáků) v severním Grónsku, jako bylo kožešinové oblečení a použití psích spřežení, které pak hrály roli při jeho úspěšném dobytí jižního pólu. Ostatně i Amundsen už měl tehdy zkušenosti z velrybářské lodi. Společně s Cookem drželi morálku na zamrzlé lodi a zachraňovali posádku před kurdějemi tulením masem.

Mnohem později, když už byl Amundsen slavný a Cook ve vězení za zpronevěru, navštívil Amundsen svého přítele ve věznici bez ohledu na mínění ostatních.

Amundsen jako první v letech 1903–1906 proplul Severozápadním průjezdem od Grónska podél pobřeží Severní Ameriky do Nome na Aljašce. Na výpravu se vydal, vzhledem k omezeným prostředkům, na rybářské lodi Gjøa o výtlaku pouhých 47 tun vybavené malým motorem a s posádkou šesti mužů. Expedice měla i vědecké úkoly a Amundsen určil polohu magnetického pólu, který před ním již roku 1831 určil James Clark Ross.^[2][1]

Při prvním přezimování je navštívili Eskymáci, kteří se zabydleli poblíž Gjøa. S Nory se velmi spřátelili a naučili je spoustu věcí. Přezimování proběhlo v takové pohodě, že na stejném místě strávili i druhou zimu. Až další léto dopluli do Aljašky a třetí zimu strávili na velrybářské stanici. Během zimy podnikl Amundsen s dalšími lidmi ze stanice cestu psím spřežením do nejbližší (800 km vzdálené) telegrafní stanice "pro poštu". Až další léto (1906) dopluli do Nome.

Po úspěchu se severozápadní cestou se Amundsen začal připravovat na dobytí severního pólu, kam se chtěl přiblížit unášením v ledu (driftováním) na lodi Fram, kterou k tomuto účelu postavil a již 1893–1896 použil jeho krajan Fridtjof Nansen. V září 1909 však přišly zprávy, že dobytí severního pólu si nárokují Peary a Cook. Teprve po vyplutí lodi Fram v létě 1910 Amundsen odhalil utajovanou změnu plánu, že místo severního pólu hodlá dobýt dosud nepokořený jižní pól, na jehož dosažení se již několik let připravoval Brit Robert Scott. Amundsenova loď Fram dorazila 14. ledna 1911 do Zátoky velryb u Rossova ledovce a zbudovali zde základnu nazývanou Framheim (Domov Framu).

V nastalém závodě o dobytí jižní točny díky lepší výbavě, organizaci a štěstí zvítězil Amundsen a 14. prosince 1911 se svými společníky jako první stanul na jižním pólu.^[2] Aby vyloučil pochybnosti, které se vyskytly při dosažení severního pólu, strávila jeho skupina na pólu tři dny, prováděli opakované měření polohy a prochodili okolí určeného pólu, aby pokryli případnou odchylku změřené polohy. Na pólu pak zanechali stan Polheim („Dům pólu“) se zprávami pro Scotta.^[1]

Cílová skupina Scottovy Expedice Terra Nova pólu dosáhla až 17. ledna 1912 a na zpáteční cestě všichni její členové zahynuli.^[3][4] Amundsen objevil neznámé pohoří, místy vysoké 4 500 m, které nazval pohoří královny Maud. V Norsku byl po návratu přivítán jako národní hrdina. Přednášel o svých cestách, publikoval cestopisy. Jeho další výpravy směřovaly na severní pól.

Cesta k pólu a zpět trvala 99 dní a byla dlouhá přibližně 3 440 km.

1918–1920 projel se škunerem Maud Severovýchodním průjezdem, který jako první projel již 1878–1879 Adolf Nordenskjöld, z Norska podél severních břehů Evropy a Asie k Beringovu průlivu.

Amundsen se následně zajímal o průzkum polárních oblastí letecky a pořídil si pilotní průkaz. Spolu s pilotem Hjalmarem Riiser-Larsenem a americkým milionářem Lincolnem Ellsworthem, který výpravu financoval, se pokusili v roce 1925 zdolat severní pól na hydroplánech Dornier Wal. Let skončil havárií letadel v polární pustině, ale po třech týdnech budování vzletové dráhy na ledu se jim podařilo vzlétnout a vrátit se na Špicberky.^[1]

Následujícího roku se trojice letců vydala k pólu znovu, tentokrát vzducholodí Norge. K výpravě proto přibrali jejího italského konstruktéra Umberta Nobileho a také polárníka Oscara Wistinga, který s Amundsenem došel na jižní pól. Vzduchoplavci opět startovali ze Špicberk, 12. května 1926 přeletěli přes severní pól – dva dny po Byrdově přeletu letounem Fokker F.VII – a doletěli na Aljašku. Protože dosažení pólu nejen pozemními výpravami Cooka a Pearyho, ale i Byrdovým letem jsou zpochybňovány, je některými badateli považován let vzducholodi Norge za první dosažení severního pólu. Amundsen s Wistingem jsou také prvními lidmi, kteří dosáhli obou zemských pólů.^[1]

Amundsen byl mezi prvními, kteří začali se záchranou ztracené posádky Nobileho vzducholodi Italia. 18. června 1928 vyrazil hydroplán Latham 47 s Amundsenem a dalšími pěti lidmi na palubě z Norska na další pátrací akci. Měl naplánované přistání na Špicberkách, ale nikdy tam nedorazil. Později moře vyplavilo Amundsenův stan a plovák letounu, ve kterém letěl, na pobřeží u Tromsø. Předpokládá se, že se Amundsenův letoun v mlze zřítil jižně od Medvědího ostrova do Barentsova moře a že Amundsen zahynul během havárie nebo těsně po ní.^[5] Jeho tělo se nikdy nenašlo.

Knihy přeložené do češtiny:

• Severozápadní průjezd I. – První rok mezi Eskymáky. Překlad Otto Oliva. [s.l.]: Česká grafická unie, 1922. 100 s. 
• Severozápadní průjezd II.. Překlad Otto Oliva. [s.l.]: Česká grafická unie, 1922. 102 s. 
• Letadlem k severní točně. Překlad Milada Krausová-Lesná, Stanislav Václav Klíma. [s.l.]: Václav Petr, 1926. 294 s. 
• Amundsen objevitel. Překlad Josef Hrůša. [s.l.]: Orbis, 1930. 179 s. 

geografie

• Amundsenovo moře v Jižním oceánu
• Amundsenisen („Amundsenův led“), část antarktické plošiny v Zemi královny Maud
• Amundsenův ledovec v Transantarktickém pohoří^[6] v Rossově dependenci
• Amundsenův záliv a Amundsenův ostrov v kanadských Severozápadních teritoriích
• ledovcové plato Amundsenisen a mys Amundsenodden na Špicberkách
• Amundsenova pánev, nejhlubší pánev Severního ledového oceánu
• „Amundsenhöhe“ (1666 m n. m.), Fischbacher Alpen v Rakousku

astronomie a kosmonautika

• Amundsen (kráter), na jižním pólu Měsíce
• Planetka (1065) Amundsenia
• jedna ze dvou sond mise NASA Deep Space 2 (druhá se jmenuje „Scott“)

další

• Polární stanice Amundsen–Scott
• Roald Amundsen, ocelová loď se dvěma stožáry (briga) z roku 1952

Amundsenův rodný dům poblíž Fredrikstadu je pamětním místem a muzeem spravovaným neziskovou organizací.

Norský režisér Espen Sandberg v roce 2019 natočil životopisný film Amundsen v koprodukci Norska, Švédska a Česka.

• JAKOVLEV, Aleksandr Stepanovič. Amundsen, vítěz nad dvěma póly. Překlad Vincenc Charvát. [s.l.]: Ústřední dělnické knihkupectví a nakladatelství, 1937. 145 s. 
• JAKOVLEV, Aleksandr Stepanovič. Roald Amundsen. [s.l.]: Pravda, 1950. 269 s. 
• CALIC, Edouard. Amundsen – Poslední Viking. Překlad Josef Hajný. [s.l.]: Vyšehrad, 1971. 216 s. 
• BUBÁK, Oldřich. Amundsenova cesta. [s.l.]: Bubák, 2019. 265 s. ISBN 978-80-904882-3-6. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Roald Amundsen na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Roald Amundsen
• Vladimír Vojíř: Zkáza vzducholodi Italia a smrt Amundsena
• Roald Amundsen (1872–1928): http://www.treking.cz/