Plesiosauroidea

Plesiosauroidea; Stratigrafický výskyt: Pozdní trias - pozdní křída (asi před 210 až 66 miliony let)
	Rekonstrukce druhu Plesiosaurus dolichodeirus.
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	plazi (Reptilia);
Nadřád	Sauropterygia;
Řád	Plesiosauria;
Nadčeleď	Plesiosauroidea; Gray, 1825
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zástupci skupiny Plesiosauroidea neboli plesiosauroidi („blízcí ještěrům“) byli primárně draví druhohorní mořští plazi. Patří k dobře známým druhohorním obratlovcům a někdy bývají nesprávně řazeni mezi dinosaury, ačkoliv jim nebyli blízce příbuzní.^[1]

Charakteristika

Běžní plesiosauři měli poměrně široká hydrodynamicky tvarovaná těla, krátkou ocasní část těla, dva páry dlouhých a silných ploutví, delší nebo i velmi dlouhý krk a malou hlavu (pliosauři měli naopak velkou hlavu a masivní krk). Jednalo se o velké až obří tvory, někteří dosahovali délky přes 12 metrů.^[2] Přežití katastrofy na konci triasu jim umožnila stavba jejich těla, s mnoha adaptacemi na život v mořích a otevřeném oceánu.^[3]

Objevují se v období pozdního triasu asi před 210 miliony let, jejich největší rozvoj následuje v období jury a přežívají až do samotného konce druhohor v závěru křídy (před 66 miliony let).^[4]

Historie

První nákres obratlů plesiosaura byl pořízen již v roce 1605.^[5] Pro vědu však byly poprvé objeveny u pobřeží jižní Anglie (lokalita Lyme Regis u Dorsetu) počátkem 19. století. Objevitelkou první fosilie plesiosaura (genoholotyp Plesiosaurus dolichodeirus) byla kolem roku 1810 tehdy teprve jedenáctiletá amatérská sběratelka zkamenělin Mary Anningová (1799–1847).^[6]^[7] Tento plaz byl pak vědecky pojmenován v roce 1821.^[8] V roce 1816 byly objeveny fosilie plesiosaura přírodovědcem Charlesem de Gervillem také na území Francie.^[9]

V Čechách

Na území České republiky bylo učiněno již několik fosilních objevů křídových plesiosaurů (poprvé již k roku 1855)^[10], mezi nimi jde například o svrchnokřídový druh Polyptychodon interruptus (Owen, 1841; dnes klasifikovaný jako nomen dubium^[11]). Nejznámější objev tohoto pliosaurida pochází z lokality Bílá Hora v Praze.^[12]^[13].

Mezi "klasické", dlouhokrké plesiosaury z čeledi Elasmosauridae, objevené na našem území, patřil druh Cimoliasaurus teplicensis, popsaný od obce Hudcov v severozápadních Čechách roku 1906 profesorem Antonínem Fričem. Ve skutečnosti se ale téměř s jistotou nejednalo o zástupce stejného rodu, jako byl severoamerický Cimoliasaurus.^[14] O tomto objevu však zatím nemáme dostatek detailnějších informací.

Taxonomie

Podle studií O'Keefe, 2001 a Druckenmiller & Russell, 2008.

Řád Plesiosauria
- Simosaurus
- Čeleď Cymatosauridae
- Čeleď Pistosauridae
- Podřád Plesiosauroidea
  - Plesiopterys
  - Thalassiodracon?
    - Čeleď Elasmosauridae
  - Čeleď Plesiosauridae
  - Nadčeleď Cryptoclidoidea
    - Čeleď Cimoliasauridae
    - Čeleď Cryptoclididae
- Podřád Pliosauroidea
  - Eurycleidus
  - Macroplata
  - Rhomaleosaurus
  - Čeleď Pliosauridae
  - Čeleď Polycotylidae?

Odkazy

Reference

↑ Bernard, A.; et al. (2010). Warm-blooded marine reptiles at the time of the dinosaurs. Science. 328 (5984): 1379–1382. doi: 10.1126/science.1187443
↑ McHenry, Colin R. (2009). Devourer of Gods: The palaeoecology of the Cretaceous pliosaur Kronosaurus queenslandicus. The University of Newcastle, N.S.W. Australia, Web.
↑ Wintrich, T.; et al. (2017). A Triassic plesiosaurian skeleton and bone histology inform on evolution of a unique body plan. Science Advances. 3(12): e1701144.
↑ Ketchum, H. F.; Benson, R. B. J. (2010). Global interrelationships of Plesiosauria (Reptilia, Sauropterygia) and the pivotal role of taxon sampling in determining the outcome of phylogenetic analyses. Biological Reviews of the Cambridge Philosophical Society. 85 (2): 361–392.
↑ Verstegan, R. (1605). A restitution of decayed intelligence or Nationum Origo, R. Bruney, Antwerpen.
↑ https://www.atlasobscura.com/places/mary-annings-plesiosaur
↑ SOCHA, Vladimír. Mary Anningová. OSEL.cz [online]. 18. srpna 2020. Dostupné online. (česky)
↑ De la Beche, H. T.; Conybeare, W. D. (1821). Notice of the discovery of a new animal, forming a link between the Ichthyosaurus and crocodile, together with general remarks on the osteology of Ichthyosaurus. Transactions of the Geological Society of London. 5: 559–594.
↑ Brignon, A. (2019). Charles de Gerville et les premiers restes de Plesiosauria signalés dans le Jurassique inférieur de France (Hettangien, région de Valognes, Manche) [Charles de Gerville and the first remains of Plesiosauria reported in the Lower Jurassic of France (Hettangian, Valognes region, Manche department)]. Comptes Rendus Palevol. doi: https://doi.org/10.1016/j.crpv.2018.12.001
↑ Socha, V. (2020). Pravěcí vládci Evropy. Kazda, Brno. ISBN 978-80-88316-75-6. (str. 160-165)
↑ Madzia D. (2016). A reappraisal of Polyptychodon (Plesiosauria) from the Cretaceous of England. PeerJ 4:e1998 https://doi.org/10.7717/peerj.1998
↑ SOCHA, Vladimír. Svět českého plesiosaura. OSEL.cz [online]. 7. listopadu 2014. Dostupné online.
↑ SOCHA, Vladimír. Druhohorní plazi v Čechách II. OSEL.cz [online]. 13. července 2015. Dostupné online.
↑ SOCHA, Vladimír. Skutečná česká lochneska. OSEL.cz [online]. 20. března 2020. Dostupné online. (česky)

Literatura

O'Keefe, F. R. (2001). A cladistic analysis and taxonomic revision of the Plesiosauria (Reptilia: Sauropterygia); Acta Zool. Fennica 213: 1–63
Tutin, S., Butler, R. (2017). The completeness of the fossil record of plesiosaurs, marine reptiles from the Mesozoic. Acta Palaeontologica Polonica. doi: 10.4202/app.00355.2017
Muscutt, Luke Edward (2017). The hydrodynamics of plesiosaurs. University of Southampton, Doctoral Thesis, 185pp.
F. R. O’Keefe, P. M. Sander, T. Wintrich & S. Werning (2019). Ontogeny of Polycotylid Long Bone Microanatomy and Histology. Integrative Organismal Biology 1(1): oby007. doi: https://doi.org/10.1093/iob/oby007
Pernille V. Troelse, David M. Wilkinson, Mehdi Seddighi, David R. Allanson & Peter L. Falkingham (2019). Functional morphology and hydrodynamics of plesiosaur necks: Does size matter? Journal of Vertebrate Paleontology. Article: e1594850. doi: https://doi.org/10.1080/02724634.2019.1594850
Rémi Allemand, Alexandra Houssaye, Nathalie Bardet & Peggy Vincent (2019). Endocranial anatomy of plesiosaurians (Reptilia, Plesiosauria) from the Late Cretaceous (Turonian) of Goulmima (Southern Morocco). Journal of Vertebrate Paleontology. Article: e1595636. doi: https://doi.org/10.1080/02724634.2019.1595636
Sven Sachs, Daniel Madzia, Tobias Püttmann & Benjamin P. Kear (2020). Enigmatic plesiosaur vertebral remains from the middle Turonian of Germany. Cretaceous Research, Article 104406. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2020.104406
Daniel Madzia & Andrea Cau (2020). Estimating the evolutionary rates in mosasauroids and plesiosaurs: discussion of niche occupation in Late Cretaceous seas. PeerJ, 8:e8941. doi: https://doi.org/10.7717/peerj.8941
Valentin Fischer, Jamie A. MacLaren, Laura C. Soul, Rebecca F. Bennion, Patrick S. Druckenmiller & Roger B. J. Benson (2020). The macroevolutionary landscape of short-necked plesiosaurians. Scientific Reports. 10, Article number: 16434. doi: https://doi.org/10.1038/s41598-020-73413-5

Externí odkazy

Článek o významu plesiosauřího dlouhého krku na webu Earth Archives (anglicky)
Článek o českém plesiosaurovi od Teplic (česky)
Obrázky, zvuky či videa k tématu Plesiosauroidea na Wikimedia Commons

[1] Bernard, A.; et al. (2010). Warm-blooded marine reptiles at the time of the dinosaurs. Science. 328 (5984): 1379–1382. doi: 10.1126/science.1187443

[2] McHenry, Colin R. (2009). Devourer of Gods: The palaeoecology of the Cretaceous pliosaur Kronosaurus queenslandicus. The University of Newcastle, N.S.W. Australia, Web.

[3] Wintrich, T.; et al. (2017). A Triassic plesiosaurian skeleton and bone histology inform on evolution of a unique body plan. Science Advances. 3(12): e1701144.

[4] Ketchum, H. F.; Benson, R. B. J. (2010). Global interrelationships of Plesiosauria (Reptilia, Sauropterygia) and the pivotal role of taxon sampling in determining the outcome of phylogenetic analyses. Biological Reviews of the Cambridge Philosophical Society. 85 (2): 361–392.

[5] Verstegan, R. (1605). A restitution of decayed intelligence or Nationum Origo, R. Bruney, Antwerpen.

[6] ttps://www.atlasobscura.com/places/mary-annings-plesiosaur

[7] SOCHA, Vladimír. Mary Anningová. OSEL.cz [online]. 18. srpna 2020. Dostupné online. (česky)

[8] De la Beche, H. T.; Conybeare, W. D. (1821). Notice of the discovery of a new animal, forming a link between the Ichthyosaurus and crocodile, together with general remarks on the osteology of Ichthyosaurus. Transactions of the Geological Society of London. 5: 559–594.

[9] Brignon, A. (2019). Charles de Gerville et les premiers restes de Plesiosauria signalés dans le Jurassique inférieur de France (Hettangien, région de Valognes, Manche) [Charles de Gerville and the first remains of Plesiosauria reported in the Lower Jurassic of France (Hettangian, Valognes region, Manche department)]. Comptes Rendus Palevol. doi: https://doi.org/10.1016/j.crpv.2018.12.001

[10] Socha, V. (2020). Pravěcí vládci Evropy. Kazda, Brno. ISBN 978-80-88316-75-6. (str. 160-165)

[11] Madzia D. (2016). A reappraisal of Polyptychodon (Plesiosauria) from the Cretaceous of England. PeerJ 4:e1998 https://doi.org/10.7717/peerj.1998

[12] SOCHA, Vladimír. Svět českého plesiosaura. OSEL.cz [online]. 7. listopadu 2014. Dostupné online.

[13] SOCHA, Vladimír. Druhohorní plazi v Čechách II. OSEL.cz [online]. 13. července 2015. Dostupné online.

[14] SOCHA, Vladimír. Skutečná česká lochneska. OSEL.cz [online]. 20. března 2020. Dostupné online. (česky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]