Pierre Arditi

Pierre Arditi
Pierre Arditi
	Pierre Arditi v roce 2009
Narození	1. prosince 1944 (79 let) ; Paříž, Francie
Aktivní roky	1967–dodnes
Choť	Florence Giorgetti (1968–1979); Évelyne Bouix (od 2010)
Rodiče	Georges Arditi
Příbuzní	Catherine Arditi, Danièle Arditi a Rachel Arditi (sourozenci)
César
	Nejlepší herec; 1994 – Smoking/No Smoking; Nejlepší herec ve vedlejší roli ; 1987 – Mélo
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pierre Arditi (* 1. prosince 1944 Paříž) je francouzský divadelní a filmový herec, dvojnásobný držitel ceny César, držitel Molièrovy ceny a rytíř Řádu čestné legie.

Život a kariéra

Jeho otcem byl malíř Georges Arditi, matka byla Belgičanka. Jeho sestrou jeho herečka Catherine Arditi. Jeho kmotrem byl lékař Georges Canetti, sefardský Žid. Arditi sám sebe označuje jako „ateistického Žida“.^[1]

Jeho nástup na divadelní scénu byl pozvolný. K herectví ho promluvila jeho sestra Catherine. Trvalo mu delší dobu, pokud na jevišti nabyl potřebnou jistotu. Přesto se ale postupně vypracoval na jednoho z nejpřednějších francouzských divadelních herců.

V začátcích filmové kariéry hodně spolupracoval s režisérem Alainem Resnaisem. Společně s Andrém Dussollierem a Sabine Azémou patřil k jeho oblíbeným hercům.

V roce 1987 získal svého prvního Césara za vedlejší roli ve filmu Mélo. V roce 1994 obdržel ocenění v hlavní kategorii za roli ve filmu Smoking/No Smoking. Oba filmy byly také výsledkem spolupráce s Resnaisem.

Kromě filmového herectví celý život také hodně vystupuje v divadle a často spolupracuje s televizí. Stejně tak se věnuje dabingu. Známým je zejména jeho dabování herce Christophera Reeva.

Filmografie (výběr)

Celovečerní filmy

1978: Pán prstenů (The Lord of the Rings, The), režie Ralph Bakshi
1980: Můj strýček z Ameriky (Mon oncle d'Amérique), režie Alain Resnais
1983: Život je román (La Vie est un roman), režie Alain Resnais
1984: Láska až za hrob (L'Amour à mort), režie Alain Resnais
1986: Mélo (Mélo), režie Alain Resnais
1987: Agent trouble (Agent trouble), režie Jean-Pierre Mocky
1989: Rozchod po francouzsku (Vanille fraise), režie Gérard Oury
1993: Smoking/No Smoking (Smoking/No Smoking), režie Alain Resnais
1993: Malá apokalypsa (La Petite apocalypse), režie Costa-Gavras
1995: Husar na střeše (Le Hussard sur le toit), režie Jean-Paul Rappeneau
1996: Rozmary řeky (Les Caprices d'un fleuve), režie Bernard Giraudeau
1996: Rošťák Beaumarchais (Beaumarchais, l'insolent), režie Edouard Molinaro
1997: Stará známá písnička (On connaît la chanson), režie Alain Resnais
2000: Herci (Les Acteurs), režie Bertrand Blier
2004: Když mi bylo poprvé dvacet (La Première fois que j'ai eu 20 ans), režie Lorraine Levy
2005: Odvaha milovat (Le Courage d'aimer), režie Claude Lelouch
2005: Jeden zůstává, druhý odchází (L'Un reste, l'autre part), režie Claude Berri
2006: Zbloudilá srdce (Coeurs), režie Alain Resnais
2006: Velký apartmán (Le Grand appartement), režie Pascal Thomas
2009: Společenská pravidla (Le Code a changé), režie Danièle Thompson
2010: Hlava na hlavě (Ensemble c'est trop), režie Léa Fazer
2012: Ještě jste nic neviděli (Vous n'avez encore rien vu), režie Alain Resnais a Bruno Podalydès
2015: Sladký útěk (Comme un avion), režie Bruno Podalydès
2017: Pan a paní Adelmanovi (Monsieur et Madame Adelman), režie Nicolas Bedos
2019: Tenkrát podruhé (La Belle Époque), režie Nicolas Bedos

Televize

1988: Palace (Palace), televizní film, režie Germinal Tenas
1995: Dreyfusova aféra (L'affaire Dreyfus), televizní seriál, režie Yves Boisset
1998: Hrabě Monte Cristo (Le Comte de Monte Cristo), televizní film, režie Josée Dayan
2010: Le Grand restaurant (Le Grand restaurant), televizní film, režie Gérard Pullicino

Ocenění

César

1987: César pro nejlepšího herce ve vedlejší roli za film Mélo
1994: César pro nejlepšího herce za film Smoking/No Smoking

Molièrova cena

Ocenění

1987: Molièrova cena pro herce ve vedlejší roli za představení La Répétition ou l'Amour puni

Nominace

1995: Molièrova cena pro herce za představení « Art »
1999: Molièrova cena pro herce za představení Rêver peut-être
2002: Molièrova cena pro herce za představení L'École des femmes

Jiná ocenění

1987: cena 7 d'or pro nejlepšího herce za televizní film Le Parfait Amour
2002: rytíř Řádu čestné legie
2007: nositel Národního řádu za zásluhy

Odkazy

Reference

↑ Rozhovor s Pierrem Arditim, autor Olivier Barrot, vydání À voix nue deníku France Culture, 13. květen 2013

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Pierre Arditi na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Pierre Arditi
Pierre Arditi v Česko-Slovenské filmové databázi
Pierre Arditi na Kinoboxu
Pierre Arditi v Internet Movie Database (anglicky)
Pierre Arditi v databázi AlloCiné (francouzsky)

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Rozhovor s Pierrem Arditim, autor Olivier Barrot, vydání À voix nue deníku France Culture, 13. květen 2013

[1]

Držitelé Césara pro nejlepšího herce

1976–1979	1976 Philippe Noiret (Stará puška) • 1977 Michel Galabru (Soudce a vrah) • 1978 Jean Rochefort (Krab bubeník) • 1979 Michel Serrault (Klec bláznů)

1980–1989	1980 Claude Brasseur (Válka policajtů) • 1981 Gérard Depardieu (Poslední metro) • 1982 Michel Serrault (Svědek) • 1983 Philippe Léotard (Práskač) • 1984 Coluche (Ahoj, tajtrlíku!) • 1985 Alain Delon (Náš příběh) • 1986 Christopher Lambert (Podzemka) • 1987 Daniel Auteuil (Jean od Floretty a Manon od pramene) • 1988 Richard Bohringer (Velká cesta) • 1989 Jean-Paul Belmondo (Cesta zhýčkaného dítěte)

1990–1999	1990 Philippe Noiret (Život a nic jiného) • 1991 Gérard Depardieu (Cyrano z Bergeracu) • 1992 Jacques Dutronc (Van Gogh) • 1993 Claude Rich (Le Souper) • 1994 Pierre Arditi (Smoking / No Smoking) • 1995 Gérard Lanvin (Nejmilejší syn) • 1996 Michel Serrault (Nelly a pan Arnaud) • 1997 Philippe Torreton (Kapitán Conan) • 1998 André Dussollier (Stará známá písnička) • 1999 Jacques Villeret (Blbec k večeři)

2000–2009	2000 Daniel Auteuil (Dívka na mostě) • 2001 Sergi López (Harry to s vámi myslí dobře) • 2002 Michel Bouquet (Comment j'ai tué mon père) • 2003 Adrien Brody (Pianista) • 2004 Omar Sharif (Můj učitel Ibrahim) • 2005 Mathieu Amalric (Králové a královna) • 2006 Michel Bouquet (Le Promeneur du Champ-de-Mars) • 2007 François Cluzet (Nikomu to neříkej) • 2008 Mathieu Amalric (Skafandr a motýl) • 2009 Vincent Cassel (Veřejný nepřítel č. 1 a Veřejný nepřítel č. 1: Epilog)

2010–2019	2010 Tahar Rahim (Prorok) • 2011 Éric Elmosnino (Serge Gainsbourg: Heroický život) • 2012 Omar Sy (Nedotknutelní) • 2013 Jean-Louis Trintignant (Láska) • 2014 Guillaume Gallienne (Kluci a Guillaume, ke stolu!) • 2015 Pierre Niney (Yves Saint Laurent) • 2016 Vincent Lindon (Zákon trhu) • 2017 Gaspard Ulliel (Je to jen konec světa) • 2018 Swann Arlaud (Chovatel) • 2019 Alex Lutz (Guy)

2020–dodnes	2020 Roschdy Zem (Slitování) • 2021 Sami Bouajila (Syn) • 2022 Benoît Magimel (De son vivant) • 2023 Benoît Magimel (Pacifiction) • 2024 Arieh Worthalter (Případ Goldman)

Držitelé Césara pro nejlepšího herce ve vedlejší roli

1976–1979	1976 Jean Rochefort (Ať začne slavnost...) • 1977 Claude Brasseur (Záletník) • 1978 Jacques Dufilho (Krab bubeník) • 1979 Jacques Villeret (Robert a Robert)

1980–1989	1980 Jean Bouise (Hlavička) • 1981 Jacques Dufilho (Špatný syn) • 1982 Guy Marchand (Svědek) • 1983 Jean Carmet (Bídníci) • 1984 Richard Anconina (Ahoj, tajtrlíku!) • 1985 Richard Bohringer (Zúčtování) • 1986 Michel Boujenah (Tři muži a nemluvně) • 1987 Pierre Arditi (Mélo) • 1988 Jean-Claude Brialy (Les Innocents) • 1989 Patrick Chesnais (Předčitatelka)

1990–1999	1990 Robert Hirsch (Hiver 54, l'abbé Pierre) • 1991 Jacques Weber (Cyrano z Bergeracu) • 1992 Jean Carmet (Děkuji, živote) • 1993 André Dussollier (Srdce v zimě) • 1994 Fabrice Luchini (Tout ça... pour ça!) • 1995 Jean-Hugues Anglade (Královna Margot) • 1996 Eddy Mitchell (Le bonheur est dans le pré) • 1997 Jean-Pierre Darroussin (Rodinný průvan) • 1998 Jean-Pierre Bacri (Stará známá písnička) • 1999 Daniel Prévost (Blbec k večeři)

2000–2009	2000 François Berléand (Můj malý podnik) • 2001 Gérard Lanvin (Někdo to rád jinak) • 2002 André Dussollier (Důstojnický pokoj) • 2003 Bernard Le Coq (Se souvenir des belles choses) • 2004 Darry Cowl (Na ústa ne) • 2005 Clovis Cornillac (Lži a zrady) • 2006 Niels Arestrup (Tlukot mého srdce se zastavil) • 2007 Kad Merad (Neboj, jsem v pořádku) • 2008 Sami Bouajila (Svědci) • 2009 Jean-Paul Roussillon (Vánoční příběh)

2010–2019	2010 Niels Arestrup (Prorok) • 2011 Michael Lonsdale (O bozích a lidech) • 2012 Michel Blanc (Ministr) • 2013 Guillaume de Tonquédec (Jméno) • 2014 Niels Arestrup (Zamini) • 2015 Reda Kateb (Hippocrate) • 2016 Benoît Magimel (Hlavu vzhůru!) • 2017 James Thierrée (Monsieur Chocolat)• 2018 Antoine Reinartz (120 BPM) • 2019 Philippe Katerine (Utop se, nebo plav)

2020–dodnes	2020 Swann Arlaud (Chvála Bohu) • 2021 Nicolas Marié (Sbohem, blbci!) • 2022 Vincent Lacoste (Ztracené iluze) • 2023 Bouli Lanners (Noc 12.) • 2024 Swann Arlaud (Anatomie pádu)