Paris Rive Gauche

Paris Rive Gauche (Paříž Levý břeh), též Seine Rive Gauche je moderní čtvrť v Paříži, která se rozkládá na levém břehu řeky Seiny ve 13. obvodu od Slavkovského nádraží až po Boulevard périphérique. Výstavba začala v 90. letech postavením Francouzské národní knihovny a pokračuje výstavbou dalších obytných a kancelářských budov, např. Univerzity Paříž VII Denis Diderot nebo lávky Simone de Beauvoir. Jedná se o nejrozsáhlejší urbanistický projekt na území Paříže od operací Italie 13 a Front-de-Seine. Zahrnuje území o rozloze 130 ha. Developerem celé lokality je společnost SEMAPA (Société d'économie mixte d'aménagement de Paris). Na projektu spolupracuje mnoho architektů a krajinářů z Francie i zahraničí, např. Christian de Portzamparc, Norman Foster, Ricardo Bofill, Jean-Michel Wilmotte aj.

Dotčené území má rozlohu 130 ha, z čehož 26 ha připadá na zakrytí železničních tratí. Celková užitná plocha bude činit 2 200 000 m². Z toho připadá 98 000 m² na zelené plochy, 430 000 m² bydlení, 700 000 m² kanceláří, 405 000 m² volnočasových aktivit a 662 000 m² občanské vybavenosti (obchody, restaurace apod.).

Celý projekt je rozdělen do pěti částí:

• Quartier Austerlitz (Čtvrť Slavkov): zahrnuje území od Slavkovského nádraží na Boulevard Vincent-Auriol, Avenue Pierre-Mendès-France (která je prodloužením Avenue de France) obklopená kancelářskými budovami. Tato čtvrť je již z velké části postavena. Některé starší obytné domy byly zachovány.
• Rue du Chevaleret: ulice byla rozšířena a je obklopena zahradami, které usnadňují přístup k moderní zástavbě.
• Avenue de France: je hlavní osa podél železničních kolejí i nad nimi, od nádraží (kde nese jméno Avenue Pierre-Mendès-France) až po Boulevard Masséna. Jižní část této osy není ještě dokončena.
• Quartier Tolbiac (Čtvrť Tolbiac): oblast od Boulevardu Vincent-Auriol k Rue de Tolbiac. Hlavní budovou je stavba Francouzské národní knihovny, obklopená domy, kancelářemi a zařízeními pro volný čas (kina, restaurace). Tato čtvrť je z velké části dokončena, s výjimkou zakrytí železnice, které stále probíhá.
• Quartier Masséna (Čtvrť Masséna): zasahuje od Rue de Tolbiac na Boulevard périphérique. Zde se nachází nové sídlo Univerzity Paříž VII Denis Diderot.

Na počátku 90. let se jednalo o průmyslovou oblast, částečně opuštěnou a zchátralou, výjimku tvořily bývalé chladírenské sklady Les Frigos, kde se usídlili umělci a přeměnili je na ateliéry. Pařížská rada schválila v roce 1991 plán rozvoje území s názvem Seine Rive Gauche (v roce 1996 přejmenovaný na Paris Rive Gauche), který byl posledním velkým projektem bývalého starosty Jacquese Chiraca. První obytné domy byly dokončeny v roce 1996 a ve stejném roce byla otevřena Francouzská národní knihovna a Pont Charles-de-Gaulle. První komerční budovy byly otevřeny v roce 1997. Následovalo zprovoznění linky 14 (1998), zahájení prací v jižní části čtvrtě (2000), první úsek Avenue de France (2001), Collège Thomas-Mann (2002), Cité de l'Image et du Son MK2 (2003) a mnoho kancelářských budov. V červenci 2006 byla zprovozněna lávka Simone de Beauvoir spojující Národní knihovnu s parkem Bercy na druhé straně Seiny. Ve stejné době byly otevřeny plovoucí lázně – bazén Josephiny Bakerové na Seině pod Národní knihovnou.

Hlavní sídlo Univerzity Paris-Diderot je téměř dokončeno. Celý univerzitní kampus Paris Rive Gauche by měl být dostavěn v červnu 2012. Institut national des langues et civilisations orientales (Národní ústav orientálních jazyků a civilizací) a Bibliothèque universitaire des langues et civilisations (Univerzitní knihovna jazyků a civilizací) budou sídlit na ulici Rue des Grands-Moulins, kde vytvoří společně Pôle des langues et civilisations du monde (Centrum světových jazyků a civilizací). Projekt je v plném proudu. Kulturní zařízení a pro volný čas by měla vzniknout v prostoru mezi pont de Bercy a pont Charles-de-Gaulle. Jedná se o velké sklady a parkoviště. Uvažuje se rovněž o vybudování justičního paláce, definitivní místo však ještě nebylo vybráno.

I když je operace rozsáhlá a přeměňuje radikálně zdejší zástavbu, udrží si přesto čtvrť některé prvky ze své tradiční průmyslové minulosti. Některé budovy byly zachovány, jiné částečně zmizí nebo budou z velké části přestavěny a integrovány do nové architektury.

• Les Frigos: bývalé chladírenské sklady podél Rue de Tolbiac koupila v roce 1994 společnost Frigoscandia. Od počátku 80. let jsou zde usídleni umělci se svými ateliéry. Budova je snadno rozpoznatelná podle fresek, které pokrývají její fasádu.
• Grands Moulins de Paris (Velké pařížské mlýny): rozkládají se podél Seiny ve čtvrti Masséna. Byly poškozeny požárem, ale opraveny a začleněny do areálu Univerzity Paříž VII. Je v nich umístěna univerzitní knihovna, učebny a kanceláře.
• Halle aux farines (Tržnice s moukou): sousední stavba byla rovněž přeměněna na univerzitní budovu. Jsou zde posluchárny, učebny a laboratoře.
• Továrna SUDAC na výrobu kompresorů byla přeměněna na sídlo École nationale supérieure d'architecture de Paris-Val de Seine (Národní škola architektury Paříž-Val de Seine). Velká cihlová hala byla obnovena a doplněna novou budovou.
• Freyssinetova hala: rozsáhlá železobetonová hala, kterou se do roku 2006 využívala jako překladiště zásilkové společnosti. Projekty na využití této budovy nejsou ještě definitivně vyřešeny.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paris Rive Gauche na francouzské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Paris Rive Gauche na Wikimedia Commons
• (francouzsky) Prezentace Paris Rive Gauche Archivováno 4. 2. 2011 na Wayback Machine.