Nothing Special   »   [go: up one dir, main page]

Přeskočit na obsah

Paul Reinecke

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Paul Reinecke
Rodné jménoPaul Heinrich Adalbert Reinecke
Narození25. září 1872
Berlín
Úmrtí12. května 1958 (ve věku 85 let)
Herrsching am Ammersee
Povoláníarcheolog a prehistorik
ZaměstnavateléRömisch-Germanisches Zentralmuseum
Bayerisches Landesamt für Denkmalpflege
OceněníGoethe Medal for Art and Science (1942)
velkokříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo (1953)
Nábož. vyznáníluteránství
FunkceArchaeologist of the state
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Paul Reinecke (25. září 1872, Berlín-Charlottenburg – 12. května 1958, Herrsching, Německo) byl německý prehistorik a zemský archeolog v Bavorsku.

Život a dílo

[editovat | editovat zdroj]

Paul Reinecke studoval medicínu a přírodní vědy u Rudolfa Virchowa. Zajímal se o pravěké dějiny a navštěvoval přednášky antropologa Johannesa Ranke a archeologa (1836–1916) Adolfa Furtwänglera (1853–1907). Během studia podnikl v roce 1893 studijní cestu po Rakousku a Maďarsku. Participoval na řadě archeologických výzkumů na jihu Německa a v Rakousku (mimo jiné i v Hallstattu, na eponymní lokalitě doby halštatské).

Po promoci v roce 1897 byl do roku 1908 asistentem v Römisch-Germanisches Zentralmuseum v Mainzu. Od roku 1908 do roku 1937 byl hlavním konzervátorem Bavorska, v roce 1917 byl jmenován profesorem. Do své smrti v roce 1958 se zabýval téměř všemi obdobími pravěku. Je autorem názvů dvou kultur mladší doby kamennémichelsberská kultura (1908) a Altheimská skupina (1915).

Reineckova periodizace

[editovat | editovat zdroj]

Za jeho působení v mohučském muzeu při uspořádávání muzejních sbírek vznikla řada studií k chronologii středoevropského pravěku. Nejvýznamnější jsou jeho příspěvky do V. svazku Alterthümer unserer heidnischen Vorzeit (Starožitnosti našeho pohanského dávnověku), kde vytvořil pro jižní Německo chronologický systém, který v zásadě platí dodnes; tak dospěl v roce 1902 ve studii Zur Kenntnis der Latène-Denkmäler der Zone nordwärts der Alpen i k rozdělení doby laténské na čtyři stupně (LT A – D). K výsledkům dospěl na základě porovnávání jednotlivých nálezových celků, přičemž kladl důraz na uzavřenost těchto nálezových komplexů, umělecko-historický rozbor stylových i typologických znaků. Vytvořil tak ucelený periodizační systém archeologických památek doby bronzové a starší a mladší doby železné v prostoru střední Evropy.

Reineckova periodizace si dodnes udržela svou platnost, používá se v podobě v zásadě nezměněné s tím, že jednotlivé stupně jsou ovšem dále rozčleněny a detailněji propracovány.

Nejdůležitější publikace

[editovat | editovat zdroj]
  • Zur Kenntnis der Latène-Denkmäler der Zone nordwärts der Alpen, Festschrift RGZM 1902, 53–109.
  • Bodendenkmale spätkeltischer Eisengewinnung an der untersten Altmühl (München, um 1934/35).
  • Mainzer Aufsätze zur Chronologie der Bronze- und Eisenzeit (Bonn 1965). (Nové vydání článků z "Alterthümer unserer heidnischen Vorzeit" V)

Periodizační tabulka podle Reinecka

[editovat | editovat zdroj]
Období Reineckova periodizace Absolutní data
starší doba bronzová A1 2300 – 2000 př. n. l.
A2 2000 – 1600 př. n. l.
střední doba bronzová B 1600 – 1500 př. n. l.
C1 1500 – 1400 př. n. l.
C2 1400 – 1300 př. n. l.
pozdní doba bronzová D 1300 – 1200 př. n. l.
Ha A1 1200 – 1100 př. n. l.
Ha A2 1100 – 1050 př. n. l.
Ha B1 1050 – 950 př. n. l.
Ha B2 950 – 880 př. n. l.
Ha B3 880 – 800 př. n. l.
starší doba železná (halštatská) Ha C 800 – 650 př. n. l.
Ha D 650 – 475 př. n. l.
mladší doba železná (laténská) LT A 475 – 380 př. n. l.
LT B 380 – 225 př. n. l.
LT C 225 – 50 př. n. l.
LT D 50 př. n. l. – 0

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Paul Reinecke na německé Wikipedii a Paul Reinecke na italské Wikipedii.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • W. Krämer: Paul Reinecke. Archäologie in Deutschland 1985/4, 5. S. 23.
  • Rolf Hachmann (ed.): Studien zum Kulturbegiff in der Vor- und Frühgeschichtsforschung. Saarbrücker Beiträge zur Altertumskunde 48 (Bonn 1987), 57–72.