PZL P.11

PZL P.11
PZL P.11
Určení	jednomotorový jednomístný vzpěrový stíhací hornoplošník
Výrobce	PZL (Státní letecký průmysl)
Šéfkonstruktér	Zygmunt Puławski
První let	srpen 1931
Zařazeno	1934
Vyřazeno	1939 (v Polsku)
Uživatel	Polské letectvo Rumunské letectvo
Vyrobeno kusů	335 ks
Vyvinuto z typu	PZL P.7
Další vývoj	PZL P.24
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PZL P.11 byl polský jednomotorový stíhací letoun, navržený ve Varšavě roku 1930. Ve své době byl považován za velmi vyspělý stíhací letoun. Byl užíván na počátku druhé světové války. V té době se však jednalo již o zastaralý letoun, i přesto však byl poměrně obratný v porovnání s typy Hawker Hurricane a Messerschmitt Bf 109. Byl to právě PZL P.11c s podporučíkem Wladyslawem Gnysem , který jako první letoun sestřelil ve druhé světové válce německé letadlo (Ju 87). Celkem si tyto polské stroje připsaly 126 sestřelů (Luftwaffe) na 114 sestřelených P.11c.

PZL P.11 byl pokračováním konstrukční řady P konstruktéra Pulawského a navazoval na typ PZL P.7, který měl hvězdicový motor Jupiter s velkým průměrem, který zhoršoval výhled pilota dopředu. Nápravu mělo zajistit použití hvězdicového motoru Bristol Mercury, s menším průměrem. Počátkem 30. let se jevil jako dobrý a byl exportován do Rumunska, přičemž rumunská firma IAR ho také stavěla v licenci.

P.11/I – Vzhledem ke zpoždění dodávek těchto motorů byl prototyp P11/1 vybaven motorem Jupiter IX.ASb o výkonu 379 kW (515 k), vyráběný licencí firmou Gnome-Rhône. První let proběhl v srpnu 1931.

P.11/II – s motorem Bristol Mercury IV.A o výkonu 390 kW (530 k), uzavřeným v protáhlém prstencovém krytu typu Townend, vzlétl až v prosinci 1931. Později dostal motor Gnome-Rhône 9Kcr Mistral o výkonu 368 kW (500 k). V této podobě byl vystaven v r.1932 na Aerosalonu v Paříži. V roce 1932 také obsadil s pilotem Bajanem na curyšské soutěži stíhacích letadel druhé místo.

P.11/III – Třetí prototyp s motorem Bristol Mercury IV A zalétán v červenci 1932, sloužil jako předsériový prototyp , který byl po ověření spolehlivosti schválen do výroby pod označním P.11a.

P.11b – Do léta 1934 však bylo nejprve vyrobeno 50 letadel P.11b pro Rumunsko s originálním francouzským hvězdicovým devítiválcovým motorem G-R 9Krsd Mistral. Prvních dvacet PZL P-11b-K (továrních čísel 150-169) mělo motor krytý jednoduchým prstencem typu Townend, dalších 29 PZL P-11b-L (170-199) mělo lépe tvarovaný prstencový kryt motoru s kolektorem spalin v přední hraně. Jako padesátý byl dodán druhý prototyp P-11/II.

P.11a – Výrobu letadel P.11a zahájila dodávka 30 strojů, podobných typu P.11b, ale s motorem Mercury IV.S2 o výkonu 380 kW (517 k), stavěným v licenci varšavskou továrnou Škoda. První stroje na podzim roku 1934 přebrala stíhací Eskadra 111 ve Varšavě. V září 1939 sloužil v počtu 20 strojů, ostatní byly postupně rušeny, nebo předány výcvikovým jednotkám.

P.11c – Hlavní sériovou verzí byl P.11c zalétaný koncem roku 1933 s motorem Mistral 9Krse. Provedené změny zajišťovaly lepší výhled pilota, vzhledem k nižšímu posazení motoru a posunutí sedadla pilota dále dozadu a výše. Celkem bylo v této verzi vyrobeno 175 letadel, nejprve s motory Mercury V.S2 o výkonu 441 kW (600 k) z továrny Škoda a zbývající s motory Mercury VI.S2, vyráběny továrnou P.Z.L. 1. září 1939 evidovalo polské vojenské letectvo 152 strojů této varianty.

P.11f – Verze P.11c, jejíž pohon zajišťoval v licenci vyráběný motor 9Krse Mistral, byl stavěn u rumunské společnosti IAR pod označením P.11f. V letech 1936–38 bylo vyrobeno 80 strojů, ve výzbroji rumunského letectva zůstaly do roku 1941, v roce 1942 přešly k výcviku a v roce 1945 byly definitivně vyřazeny.

P.11g Kobuz – Kvůli komplikacím a zpoždění ve vývoji nové stíhačky P.Z.L. P.50 Jastrzab v r.1939, bylo rozhodnuto využít část již vyrobených pohonných jednotek k získání alespoň vylepšené verze P.11. Krom jiných úprav, letoun obdržel zakrytou kabinu, čtyři kulomety wz. 36 a zmíněné motory Mercury VIII o výkonu 614 kW (835 k). Maximální rychlost se tak zvýšila na 390 km/h, dostup na 10 000 m. Po zalétání prototypu 15. srpna 1939 s označením P.11g Kobuz byla zahájena sériová výroba, avšak po porážce polské armády již nebyla dokončena. 14. a 15. září 1939 na tomto stroji sestřelil poručík H. Szczesny z Grupie Deblinske dva bombardéry.

Maďarsko,

• Maďarské letectvo Používán jeden ex-Polský PZL P.11a evakuovaný 23. září 1939 a nejméně dva P-11c.

Bulharsko

• Bulharské letectvo Používáno několik letadel

Lotyšsko

• Lotyšské letectvo používáno několik ex-Polských PZL P.11a evakuovaných 17. září 1939.

Polsko

• Polské letectvo

Rumunsko

• Královské Rumunské letectvo

Sovětský Svaz

• Sovětské letectvo po obsazení Lotyšska ukořistil Sovětský Svaz několik letadel P.11a

• Osádka: 1 (pilot)
• Rozpětí: 10,72 m
• Délka: 7,55 m
• Výška: 2,85 m
• Nosná plocha: 17,9 m²
• Hmotnost prázdného stroje: 1 147 kg
• Vzletová hmotnost: 1 630 kg
• Pohonná jednotka: 1 × hvězdicový motor Bristol Mercury VI.S2
• Výkon pohonné jednotky: 463 kW (630 k)

• Maximální rychlost: 367 km/h
• Maximální dostup: 8 000 m
• Dolet: 550 km

• 2 × synchronizovaný kulomet ráže 7,92 mm v trupu, (u zhruba 1/3 strojů P.11c dva další kulomety v křídle)
• 4 × závěsník pro pumy o hmotnosti 12,5 kg pod křídlem

• GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 180–181. 
• GUNSTON, Bill. Bojová letadla druhé světové války. Praha: Svojtka&Co., 2006. ISBN 80-7237-203-3. Kapitola PZL P.11, s. 158 a 159. 
• SCHMID, Jaroslav. Stíhací a bombardovací letadla Francie a Polska. Plzeň: Fraus, 2003. 127 s. ISBN 80-7238-284-5. 
• VÁLKA, Zbyněk. Stíhací letadla 1939-45 Itálie, Francie, SSSR, Československo, Polsko, Holandsko, Švédsko, Austrálie. 1. vyd. Olomouc: Votobia, 1999. ISBN 80-7198-396-9. S. 82–84. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu PZL P.11 na Wikimedia Commons
• Kamufláže letounu PZL P.11 Archivováno 23. 9. 2018 na Wayback Machine.
• AllthingsWW2: P.11 - How Poland Became a Thorn in Germany’s Side na YouTube (anglicky)
• IHYLS: Poland's First And Last Line Of Defense: PZL P.11 na YouTube (anglicky)