Nothing Special   »   [go: up one dir, main page]

Přeskočit na obsah

Svatá Praxeda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Svatá
Praxeda
Jan Vermeer, Svatá Praxeda (1655)
Jan Vermeer, Svatá Praxeda (1655)
mučednice
Úmrtí165[1]
Řím
Svátek21. července
ObdobíŘímská říše
RodičeSaint Pudens
Místo pohřbeníŘím
Vyznánírané křesťanství
Uctívána církvemiřímskokatolická církev a církve v jejím společenství,
pravoslavná církev,
anglikánská církev,
luteráni
Významné zasvěcené kostelySanta Prassede, Řím
Atributymiska či ampule s krví, koruna, kříž
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatá Praxeda byla významná křesťanská mučednice z 2. století. Její jméno je někdy psáno jako „Praxedis“ (podle řečtiny Πραξηδίς), „Praxed“ nebo italsky Prassede.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

O jejím životě se dochovalo málo informací, které by bylo možno doložit historickými prameny. Podle pozdního souboru legend Legenda aurea arcibiskupa a kronikáře Jakoba z Voragine ze 13. století byla Praxeda sestrou svaté Pudentiany; jejich bratry byli svatý Donatus a svatý Timoteus. V době pronásledování křesťanů pohřbívali jejich těla a pomáhali chudým. Jakob z Voragine ve svém krátkém popisu uvádí, že zemřeli v roce 165 „za vlády císaře Marka Aurelia“.[2], podle jiných pramenů již za vlády jeho předchůdce, císaře Antonina Pia († 161).

Reverend Sabine Baring-Gould v příspěvku pro "Saint Novatus" uvádí, že „svatá panna“ Praxeda byla dcerou svatého Pudense a sestrou svaté Pudentiany. Jejich bratři byli svatý Novatus a svatý Timoteus. Novatus prý zemřel v roce 151.[3]

Pohřby a hroby

[editovat | editovat zdroj]
Reliéf sv. Praxedy s ampulí na portálu kostela sv. Pudentiany v Římě, 12. století

Těla světic Praxedy a Pudentiany byla pohřbena v římských katakombách svaté Priscilly, ve kterých bylo pohřbeno mnoho křesťanských mučedníků a někteří papežové. Ostatky byly ve 4. století přeneseny do titulárního chrámu sv. Praxedy v Římě. Kostel byl nadále spojen s uctíváním obou světic, papež Paschal I. (817–824) jej dal přestavět a přejmenovat na Santa Prassede, byl také znám jako Ecclesia Pudentiana. Na mozaice v apsidě chrámu jsou obě světice vyobrazeny, jak nabízející své (mučednické) koruny Kristovi. [4], také podle[5]

Nejstarším písemným pramenem legendy je Martyrologium Hieronymianum, sepsané podle svatého Jeronýma v následujících čtyřech stoletíxh. Jeho údaje zaznamenal otonský Zlatý kodex z Echternachu. Ten uvádí svátek svaté Praxedy k 21. červenci, ale může být pozdějším přípisem. Jméno sv. Potentiany k 19. květnu se objevilo poprvé v Martyrologiu z Reichenau. Praxeda a Pudentiana byly uctívány nejen jako římské mučednice, ale také dcery římského senátora Pudense, který měl být křesťanem a tajným žákem apoštola Petra a legendárním zakladatelem římské titulární církve „titulus Pudentis“, nazývané „ecclesia Pudentiana“.

Atributy a relikvie

[editovat | editovat zdroj]

Kult svaté Praxedy se rozvíjel v jejím titulárním chrámě v Římě, kde je dosud uctíván relikviář v podobě stříbrné nádobky s prolitou mučednickou krví (na obrazech nebo sochách to může být miska, ampule, džbánek, u Vermeera dvouuchá klenutá nádoba)).

Některé kostely

[editovat | editovat zdroj]

Kardinálové

[editovat | editovat zdroj]

V Římě byli titulární kardinálové kostela sv. Praxedy. K nejvýznamnějším ve 14. století patřil Pileus de Prata.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Praxedes na anglické Wikipedii.

  1. DE VORAGINE, Jacobus. The Golden Legend Vol. 1. Redakce William Granger Ryan. [s.l.]: Princeton UP, 1995. Dostupné online. ISBN 978-0-691-00153-1. S. 374. 
  2. St. Práxedes [online]. Catholic Online [cit. 2010-10-26]. Dostupné online. 
  3. BARING-GOULD, Sabine. The Lives of the Saints. [s.l.]: BiblioBazaar, 2009. Dostupné online. ISBN 978-1-113-80661-1. S. 269–70. 
  4. LCI 8, s. 224
  5. Práxedes and Pudentia [online]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • LCI 8 = Lexikon der christlichen Ikonographie, ed. Wolfgang Braunfels. Díl 8, Freiburg-Basel-Rom-Wien 1992, s. 224

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]