Serie A 1955/1956

Serie A 1955/1956
Mistr ligy
Země	Itálie Itálie
Informace
Ročník	54. ročník (24. ročník Serie A)
Vítěz	Fiorentina (1. titul)
Nejlepší střelec	Gino Pivatelli (29 branek)
Sestupující	Novara Pro Patria
←1954/1955 1956/1957→

Soutěžní ročník Serie A 1955/1956 byl 54. ročník nejvyšší italské fotbalové ligy a 24. ročník pod názvem Serie A. Konal se od 18. září 1955 do 3. června 1956 a skončilo vítězstvím Fiorentiny, které slavilo poprvé ve své klubové historii.

Nejlepším střelcem se stal italský fotbalista Gino Pivatelli (Boloňa), který vstřelil v sezoně 29 branek.

Kvůli skandálu Udinese a Catanie, přejmenovaného tiskem na Confessione di Settembrino^[1] způsobilo, že poslední dva v tabulce, kluby SPAL a Pro Patria nesestoupili.

Velká novinka byla na mediální úrovni, když nově vytvořená televizní společnost RAI pokusila vysílat živé vysílání dva zápasy konkrétně přednesené na sobotu: dne 31. prosince 1955 bylo vidět Řím – Atalanta a Neapol – Fiorentina^[2]. Na sportovním poli došlo k nasazení zahraničních rozhodčích – většinou rakouské národnosti. Na manažerské úrovni nastala v Interu změna, když byl dosazen do vedení klubu Angelo Moratti^[3].

Obhájci titulu z Milána se rozloučilo se Silvestrim (Verona), Sørensenem (Odense) a Fontanim (Triestina), Jediným velkým příchodem byl Mariani (Fiorentina). Do ligy přišla spousta fotbalistů s Brazílie, mezi známými to byly Luís Vinício (Neapol), Julinho (Fiorentina) a Dino da Costa (Řím). Také přišel anglický střelec Eddie Firmani (Sampdoria). Z Juventusu odešel po 9 letech Muccinelli (Lazio) a také Ferrario (Inter), naopak přišel švédský útočník Hamrin (AIK) a také Emoli (Janov). Velké změny nastali v Interu, když jej opustila trojice Brighenti (Triestina), Mazza (Fiorentina) a Neri (Brescia) a jediným známým hráčem co přišel byl Vonlanthen (Grasshopper Curych). Velmi ambiciózní tým Fiorentina se ještě posílila o angentiského hráče Montuoriho (Universidad Católica), který nahradil švéda Grena (Janov) a Vidala (Pro Patria). Zpět do Dánska se vrátil útočník Hansen (Frem).

Další změny byli: Ivano Blason (Verona → Padova), Silvano Moro (Vicenza → Padova), Eugen Vinnyei-Prošovský (Neapol → SPAL), Giuseppe Moro (AS Řím → Verona), Roberto Lovati (Turín → Lazio), Per Bredesen (Lazio → Udinese), Arne Selmosson (Udinese → Lazio) a Zeffiro Furiassi (Lazio → Foligno).

Velké překvapení bylo že do 7. kola vedl Inter, který minulý ročník obsadil až 8. místo. Poté jej na čele vystřídal klub z Florencie. Fialky hrály skvěle a v zimní přestávce měli náskok 5 bodů od Milána^[4]. Nakonec Fiorentina sezonu dohrála jen s jednou prohrou (v posledním kole) a vyhrálo o 12 bodů před Milánem a poprvé v klubové historie slavilo titul. Na 3. místě se umístil Inter, který měl ještě o 2 body méně. Opět skvěle hrála Boloňa, které obsadilo 5. místo, i díky 29 brankám nejlepšího střelce Pivatelliho. Dalším příjemným překvapením bylo hraní nováčků. Jak Padova, tak i Vicenza, obsadila 8. místo a 13. místo a zachránilo se v lize. Naopak největší zklamání bylo obsazení Juventusu^[5], které mělo stejný počet bodů jako nováček Vicenza.

Do 2. ligy sestoupila po 8 sezonách Novara a také poslední Pro Patria, která se vrátila do nižší ligy po dvou letech.

Bergamo
(Atalanta)

Boloňa

Busto Arsizio
(Pro Patria)

Ferrara
(SPAL)

Florencie
(Fiorentina)

Janov
(Janov)
(Sampdoria)

Milán
(Inter)
(Milán)

Neapol

Novara

Padova

Řím
(Lazio)
(Řím)

Turín
(Juventus)
(Turín)

Terst
(Triestina)

Vicenza

Lokalizace italských klubů hrající 1955/56

Klub	Město	Stadion	Trenér	Nejlepší střelec
Atalanta	Bergamo	Stadio Comunale	Luigi Bonizzoni	Poul Rasmussen (16)
Boloňa	Boloňa	Stadio Comunale	Giuseppe Viani (1.–17. kolo) Aldo Campatelli	Gino Pivatelli (29)
Fiorentina	Florencie	Stadio Comunale	Fulvio Bernardini	Giuseppe Virgili (21)
Inter	Milán	Stadio San Siro	Aldo Campatelli (1.–12. kolo) Giuseppe Meazza	Benito Lorenzi, Lennart Skoglund (10)
Janov	Janov	Stadio Luigi Ferraris	Renzo Magli	Attilio Frizzi (14)
Juventus	Turín	Stadio Comunale di Torino	Sandro Puppo	Leonardo Colella (7)
Lazio	Řím	Stadio dei Centomila	Luigi Ferrero + Roberto Copernico (1.–13. kolo) Jesse Carver + Roberto Copernico (14. kolo) Jesse Carver	Lorenzo Bettini (12)
Milán	Milán	Stadio San Siro	Héctor Puricelli	Gunnar Nordahl (23)
Neapol	Neapol	Stadio della Liberazione	Eraldo Monzeglio (1.–16. kolo) Amedeo Amadei	Luís Vinício (16)
Novara	Novara	Stadio Comunale	Giuseppe Ottina (1.–13. kolo) Severino Feruglio	Helge Bronée (10)
Padova	Padova	Stadio Silvio Appiani	Nereo Rocco	Amedeo Bonistalli (12)
Pro Patria	Busto Arsizio	Stadio Comunale	Imre Senkey (1. –12. kolo) Carlo Reguzzoni	Guglielmo Toros (7)
Řím	Řím	Stadio dei Centomila	György Sárosi	Dino da Costa (12)
Sampdoria	Janov	Stadio Luigi Ferraris	Paolo Tabanelli + Lajos Czeizler	Eddie Firmani (17)
SPAL	Ferrara	Stadio Comunale	Fioravante Baldi	Guido Macor (9)
Turín	Turín	Stadio Filadelfia	Annibale Frossi	Horst Buhtz (10)
Triestina	Terst	Stadio Comunale	Severino Feruglio (1. –9. kolo) Piero Pasinati	Sergio Brighenti (8)
Vicenza	Vicenza	Stadio Romeo Menti	Béla Guttmann (1. –26. kolo) Umberto Menti	Américo Murolo (10)

Poř.	Tým	Z	V	R	P	VG	OG	B
1.	Fiorentina	34	20	13	1	59	20	53
2.	Milán	34	16	9	9	70	48	41
3.	Inter	34	16	7	11	57	36	39
4.	Lazio	34	14	11	9	54	46	39
5.	Boloňa	34	15	7	12	68	52	37
6.	Řím	34	11	13	10	43	40	35
7.	Sampdoria	34	12	11	11	51	54	35
8.	Padova	34	14	6	14	41	43	34
9.	SPAL	34	10	13	11	40	39	33
10.	Janov	34	12	9	13	50	52	33
11.	Turín	34	12	9	13	43	45	33
12.	Juventus	34	8	17	9	32	37	33
13.	Vicenza	34	10	13	11	31	40	33
14.	Neapol	34	10	12	12	46	49	32
15.	Atalanta	34	11	9	14	50	55	31
16.	Triestina	34	10	10	14	27	44	30
17.	Novara	34	8	10	16	45	51	26
18.	Pro Patria	34	3	9	22	31	87	15

Poznámky

• Z = Odehrané zápasy; V = Vítězství; R = Remízy; P = Prohry; VG = Vstřelené góly; OG = Obdržené góly; B = Body
• za výhru 2 body, za remízu 1 bod, za prohru 0 bodů.
• při rovnosti bodů rozhodovalo skóre.

Pořadí	Jméno	Klub	Branky
1.	Gino Pivatelli	Boloňa	29
2.	Gunnar Nordahl	Milán	23
3.	Giuseppe Virgili	Fiorentina	21
4.	Adriano Bassetto	Atalanta	18
5.	Eddie Firmani	Sampdoria	17
6.	Juan Alberto Schiaffino	Milán	16
	Luís Vinício	Neapol	16
8.	Attilio Frizzi	Janov	14
9.	Miguel Montuori	Fiorentina	13
	Mario Tortul	Sampdoria	13

Serie A Vítěz pro rok 1955/56
ACF Fiorentina

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Serie A 1955-1956 na italské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Serie A 1955/1956 na Wikimedia Commons
• rsssf

Serie A 1955/1956 – AC Fiorentina
Brankář	Giuliano Sarti • Riccardo Toros
Hráči	Giampiero Bartoli • Claudio Bizzarri • Sergio Carpanesi • Sergio Cervato • Giuseppe Chiappella • Guido Gratton • Julinho • Ardico Magnini • Bruno Mazza • Miguel Montuori • Alberto Orzan • Maurilio Prini • Francesco Rosetta • Armando Segato • Aldo Scaramucci • Giuseppe Virgili
Hlavní trenér	Fulvio Bernardini

Šablona:Evropský fotbal 1955/56