Nothing Special   »   [go: up one dir, main page]
Přeskočit na obsah

Sojuz 1

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sojuz 1
Údaje o lodi
COSPAR1967-037A
Hmotnost6450 kg
Údaje o letu
Volací znakРубин (Rubin)
Členů posádky1
Datum startu23. dubna 1967 00:35:00 UTC
KosmodromKosmodrom Bajkonur SSSR
Vzletová rampa1/5
Nosná raketaSojuz
Délka letu1 den 2 h 47 min 52 s
Datum přistání24. dubna 1967 03:22:52 UTC
51,13° s.š., 57,24° v.d.
Spojení se stanicí
Počet oběhů18
Fotografie posádky
Sovětská poštovní známka z roku 1964 s portrétem Komarova
Sovětská poštovní známka z roku 1964 s portrétem Komarova
Navigace
Předchozí
Voschod 2
Následující
Sojuz 2

Sojuz 1 (rusky Союз 1) byl první let v rámci sovětského kosmického programu Sojuz. Loď odstartovala 23. dubna 1967 s jedním kosmonautem na palubě, plukovníkem Vladimírem Komarovem. Ten zahynul při návratu přistávacího pouzdra kosmické lodi na Zemi.[1] Jednalo se o první smrtelnou nehodu v historii kosmických letů s lidskou posádkou. Byl to 23. let pilotované kosmické lodě z naší planety.

Před letem

[editovat | editovat zdroj]

Na rozdíl od jiných tehdejších letů s lidskou posádkou, nebyl Sojuz nikdy úspěšně otestovaný při nepilotovaném letu. Na všech předcházejících letech se vyskytly problémy. Záložním kosmonautem pro Sojuz 1 byl Jurij Gagarin. Protože si byl vědom konstrukčních problémů a velkého politického tlaku Politbyra, snažil se „vyřadit“ Komarova z mise, věda, že sovětští lídři nebudou riskovat národního hrdinu pro tento let.

Původní plány počítaly se startem druhého Sojuzu s třemi kosmonauty (Valerij Bykovskij, Jevgenij Chrunov a Alexej Jelisejev) hned druhý den a pro dva z nich byl naplánovaný výstup do otevřeného vesmíru a přechod na Sojuz 1.

Posádka

[editovat | editovat zdroj]

(v závorkách je uveden dosavadní počet letů do vesmíru včetně této mise)

Záložní posádka

[editovat | editovat zdroj]

Průběh letu

[editovat | editovat zdroj]

Krátce po startu začaly problémy, když se neotevřel jeden sluneční panel. To vedlo ke snížení dodávek elektrické energie pro systémy kosmické lodě. Manévrování lodě zároveň komplikovaly problémy s detektory orientace. Při třináctém obletu Komarov hlásil: „Mám opět těžkosti s ovládáním kabiny,“ ... „Je to ďábelský stroj! Na co sáhnu to nefunguje!“[2][3][4] Při čtrnáctém oběhu selhala i palubní klimatizace. Posádka druhého Sojuzu se připravovala na opravu solárního panelu Sojuzu 1, ale silný déšť na kosmodromu Bajkonur znemožnil start kosmické lodě. Výsledkem bylo, že Sojuz 1 byl při dalším přeletu nad Sovětským svazem naveden na sestupnou dráhu. Hlavní padák se však kvůli problému s tlakovým senzorem neotevřel a záložní se při manuálním otevření zamotal, což vedlo k nekontrolovatelnému nebrzděnému pádu. Komarov zemřel při dopadu na povrch v oblasti Orenburské stepi na východ od města Orsk, 500 km severozápadně od Bajkonuru. Kabina po dopadu shořela[5].

Závěrem

[editovat | editovat zdroj]
Sojuz

Pozdější inspekce kosmické lodi Sojuz 2 ukázala, že i ta měla stejný problém s padákem. To by vedlo, pokud by se let přece jen uskutečnil, ke smrti dalších tří kosmonautů. Původní cíle mise Sojuzu 1 a 2 byly později uskutečněny Sojuzem 4 a 5.

Konstruktéři odhalili 200 konstrukčních chyb na kosmické lodi již před startem, ale vládní představitelé si start vynutili, aby Sovětský svaz udržoval vedení před Spojenými státy v závodech o vesmír a dostal se jako první na Měsíc. Problémy Sojuzu 1 oddálily start Sojuzu 2 a 3 až do 25. října 1968. Toto osmnáctiměsíční zdržení a následná exploze nepilotované nosné rakety N-1 3. července 1969 definitivně pochovala sovětské plány dovést kosmonauta na Měsíc.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Pilotované kosmické lety, s. 286. 
  2. ↑ Kosmonautika [online]. [cit. 2009-10-05]. Kapitola Sojuz 1. Dostupné online. 
  3. ↑ Jan Novák, Magazín Hospodářkých novin, 29.9.2009 - část dostupná online
  4. ↑ Časopis SCIENCE, číslo 11/2005, str. 22-26, ISSN 1214-4754 - dostupné oinline Archivováno 17. 11. 2007 na Wayback Machine.
  5. ↑ CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Vladimír Michajlovič Komarov, s. 122. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • TOUFAR, Pavel. Touha po hvězdách. Praha: Orbis, 1976. 184 s. 11-029-76. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Kosmické lodi Sojuz a jejich seznam
Sojuz-MS (2016– )
MS-01 • MS-02 • MS-03 • MS-04 • MS-05 • MS-06 • MS-07 • MS-08 • MS-09 • MS-10 • MS-11 • MS-12 • MS-13 • MS-14 • MS-15 • MS-16 • MS-17 • MS-18 • MS-19 • MS-20 • MS-21 • MS-22 • MS-23 • MS-24 • MS-25 • MS-26 • MS-27 (plánováno) • MS-28 (plánováno)
Sojuz-TMA-M (2010–2016)
TMA-01M • TMA-02M • TMA-03M • TMA-04M • TMA-05M • TMA-06M • TMA-07M • TMA-08M • TMA-09M • TMA-10M • TMA-11M • TMA-12M • TMA-13M • TMA-14M • TMA-15M • TMA-16M • TMA-17M • TMA-18M • TMA-19M • TMA-20M
Sojuz-TMA (2003–2011)
TMA-1 • TMA-2 • TMA-3 • TMA-4 • TMA-5 • TMA-6 • TMA-7 • TMA-8 • TMA-9 • TMA-10 • TMA-11 • TMA-12 • TMA-13 • TMA-14 • TMA-15 • TMA-16 • TMA-17 • TMA-18 • TMA-19 • TMA-20 • TMA-21 • TMA-22
Sojuz-TM (1986–2003)
TM-2 • TM-3 • TM-4 • TM-5 • TM-6 • TM-7 • TM-8 • TM-9 • TM-10 • TM-11 • TM-12 • TM-13 • TM-14 • TM-15 • TM-16 • TM-17 • TM-18 • TM-19 • TM-20 • TM-21 • TM-22 • TM-23 • TM-24 • TM-25 • TM-26 • TM-27 • TM-28 • TM-29 • TM-30 • TM-31 • TM-32 • TM-33 • TM-34
Sojuz-T (1976–1986)
T-2 • T-3 • T-4 • T-5 • T-6 • T-7 • T-8 • T-9 • T-10-1 • T-10 • T-11 • T-12 • T-13 • T-14 • T-15
Sojuz 7K-TM (1975–1976)
16 • 19 • 22
Sojuz 7K-T (1973–1981)
12 • 13 • 14 • 15 • 17 • 18a • 18 • 20 • 21 • 23 • 24 • 25 • 26 • 27 • 28 • 29 • 30 • 31 • 32 • 33 • 34 • 35 • 36 • 37 • 38 • 39 • 40
Sojuz 7K-OKS (1971)
10 • 11
Sojuz 7K-OK (1966–1971)
1 • 3 • 4 • 5 • 6 • 7 • 8 • 9
Nepilotované
Sojuz 7K-L1 (1966–1970)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sojuz_1&oldid=23038782“