Nothing Special   »   [go: up one dir, main page]

Přeskočit na obsah

Nikolaj Viktorovič Podgornyj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nikolaj Viktorovič Podgornyj
Николай Викторович Подгорный
Podgornyj jako host na sjezdu SED v Berlíně (1963)
Podgornyj jako host na sjezdu SED v Berlíně (1963)
6. Předseda prezídia Nejvyššího sovětu SSSR
Ve funkci:
9. prosinec 1965 – 16. červen 1977
PředchůdceAnastáz Ivanovič Mikojan
NástupceLeonid Iljič Brežněv
První tajemník ÚV KS Ukrajiny
Ve funkci:
26. prosinec 1957 – 2. červenec 1963
PředchůdceAlexej Illarijonovič Kiričenko
NástupcePjotr Jefimovič Šelest
Stranická příslušnost
ČlenstvíKomunistická strana Sovětského svazu

Narození5.jul. / 18. února 1903greg.
Ruské impérium Karlovka, Ruské impérium
Úmrtí11. ledna 1983 (ve věku 79 let)
Sovětský svaz Kyjev, Ukrajinská SSR, SSSR
Místo pohřbeníNovoděvičí hřbitov
DětiAnatolij Pidhornyj
Alma materNational University of Food Technologies (do 1931)
Profesestátník, inženýr a politik
Náboženstvíateismus
OceněníŘád rudého praporu práce (1948)
Leninův řád (1957)
Leninův řád (1958)
medaile Za pracovní udatnost (1959)
Leninův řád (1963)
… více na Wikidatech
PodpisNikolaj Viktorovič Podgornyj Николай Викторович Подгорный, podpis
CommonsNikolai Podgorny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikolaj Viktorovič Podgornyj (rusky Николай Викторович Подгорный, Nikolaj Viktorovič Podgornyj, ukrajinsky Микола Вікторович Підгорний, Mykola Viktorovyč Pidhornyj; 5. únorajul./ 18. února 1903greg., Karlovka11. ledna 1983, Kyjev) byl sovětský komunistický politik ukrajinské národnosti. Během éry Leonida Iljiče Brežněva, coby šéfa strany, zastával v letech 19651977 funkci hlavy státu – předsedy Prezídia Nejvyššího sovětu SSSR.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z dělnické rodiny z Karlovky v dnešní Poltavské oblasti Ukrajiny. Svoji první veřejnou funkci zastával od 18 let: v letech 19211923 působil jako tajemník okresního výboru Komsomolu. Poté studoval Kyjevský polytechnický institut (1923–1926) a Kyjevský technologický institut potravinářského průmyslu (1926–1931). Od roku 1930 byl členem komunistické strany. Po dokončení studia pracoval v cukrovarnictví. Vysoké funkce zastával od roku 1938, kdy se stal náměstkem Lidového komisariátu (tzn. ministerstva) cukrovarnického průmyslu Ukrajinské SSR. Zemřel 11. ledna 1983 v Kyjevě, pochován byl na Novoděvičském hřbitově v Moskvě.

Přehled funkcí

[editovat | editovat zdroj]
Od do Název funkce
1938 1940 Náměstek lidového komisaře potravinářského průmyslu Ukrajinské SSR
1940 1942 Náměstek lidového komisaře potravinářského průmyslu SSSR
1942 1944 Ředitel Moskevského technologického institutu potravinářského průmyslu
1944 1946 Náměstek lidového komisaře potravinářského průmyslu Ukrajinské SSR
1946 1950 Stálý zástupce rady ministrů Ukrajinské SSR při radě ministrů SSSR
1950 1953 První tajemník Charkovského oblastního výboru Komunistické strany Ukrajiny
1953 1957 Druhý tajemník ústředního výboru Komunistické strany Ukrajiny
1957 1963 První tajemník ústředního výboru Komunistické strany Ukrajiny
1963 1965 Tajemník pro lehký průmysl ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu
1965 1977 Předseda prezídia Nejvyššího sovětu Svazu sovětských socialistických republik

Jiné stranické funkce

[editovat | editovat zdroj]
Od Do Název funkce
1952 1966 Člen ústředního výboru Komunistické strany Ukrajiny
1952 1953 Kandidát byra ústředního výboru Komunistické strany Ukrajiny
1952 1956 Člen ústřední revizní komise Komunistické strany Sovětského svazu
1953 1963 Člen byra (resp. předsednictva) ústředního výboru Komunistické strany Ukrajiny
1956 1981 Člen ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu
1960 1977 Člen předsednictva (resp. od 1966 politbyra) ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Sovětská vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Zahraniční vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]
  1. a b c Подгорный Николай Викторович. www.warheroes.ru [online]. [cit. 2020-08-02]. Dostupné online. 
  2. Československý řád Bílého lva 1923–1990: Jmenný rejstřík nositelé (podle matrik nositelů a spisů z fondu KPR) Dostupné online
  3. Nowiny : dziennik Polskiej Zjednoczonej Partii Robotniczej. 1975, nr 146-168 (lipiec). [s.l.]: Wydaw. Prasowe RSW „Prasa” Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]