Nautofon

Nautofon (anglicky: foghorn, německy: nebelhorn) je zvukové zařízení umístěné na lodích a stálých navigačních bodech. Slouží k vydávání zvukových signálů za mlhy na moři, které varují lodi před mělčinami, útesy nebo jiným nebezpečím. Zvuk nautofonů se mohl nést až do vzdálenosti 20 km.^[1]

Zvuk je vytvářen chvěním membrán pomocí stlačeného vzduchu nebo elektromagnetickým impulzem.

Předchůdcem nautofonů byly zvony nebo gongy. U majáku bylo instalováno malé dělo, které svým výstřelem varovalo lodi v mlze. V USA se nautofon používal i v místech, kde byl k dispozici parní zdroj.

První automatizovaný nautofon byl zkonstruován skotským emigrantem Robertem Foulisem. Foulis slyšel hrát svou dceru na klavír v dálce v noční mlze. Uvědomil si, že jsou lépe slyšet nízké tóny nežli vysoké. Navrhl přístroj, který vydával nízkofrekvenční zvuk. Svůj vynález předložil komisi pro majáky. Jeho vynález si přivlastnil T. T. Vernon Smith. Na ostrově Partridge byl postaven první nautofon v roce 1859.^[2]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Nautofon na polské Wikipedii a Foghorn na anglické Wikipedii.

• Siréna (technika)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Nautofon na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.