Nothing Special   »   [go: up one dir, main page]
Přeskočit na obsah

Miroslav Petříček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
prof. Mgr. Miroslav Petříček, Dr.
Miroslav Petříček (2019)
Miroslav Petříček (2019)
Narození21. února 1951 (73 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánípřekladatel, filozof, historik umění a vysokoškolský učitel
Alma materUniverzita Karlova
Tématafilozofie a překlad
Oceněníúčastník odboje a odporu proti komunismu
Manžel(ka)Taťána Petříčková
RodičeMiroslav Petříček
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miroslav Petříček (* 21. února 1951 Praha) je český filosof, estetik a překladatel,[1] profesor na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Je žákem Jana Patočky, zaměřuje se na filozofii umění, přesahy mezi filozofií, filmem, literaturou a uměním a současnou (postmoderní) francouzskou filozofií. Překládá z francouzštiny, němčiny a angličtiny;[1] do češtiny převedl například dílo Viditelné a neviditelné Maurice Merleau-Pontyho.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Po maturitě v roce 1972 na Akademickém gymnáziu Štěpánská v Praze nemohl z kádrových důvodů studovat na vysoké škole. Do roku 1990 byl zaměstnán v Hydrometeorologickém ústavu. V letech 1971–1977 navštěvoval bytový seminář Jana Patočky. Po sametové revoluci bylo soukromé studium legalizováno a roku 1990 obdržel titul magistra na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.[1] Doktorát získal v roce 1998 a habilitoval se o pět let později.

V letech 1990–1992 pracoval v Archivu Jana Patočky Centra pro teoretická studia Akademie věd České republiky a Univerzity Karlovy v Praze a externě přednášel na Filozofické fakultě UK. V roce 1992 se na dané fakultě stal interním členem Ústavu filosofie a religionistiky. V období 1992–1995 vyučoval na Středoevropské univerzitě v Praze. V letech 1998–1999 externě přednášel filozofii na Pedagogické fakultě Jihočeské Univerzity v Českých Budějovicích.

Rok 1992 strávil na studijním pobytu ve vídeňském Institut für die Wissenschaften von Menschen. Poté začal přednášet také na Akademii výtvarných umění. V roce 2001 navázal spolupráci s Centrem audiovizuálních studií FAMU. Na návrh Umělecké rady Akademie múzických umění v Praze byl v dubnu 2007 jmenován profesorem pro obor filmové, televizní a fotografické umění a nová média – teorie filmové a multimediální tvorby.

Během akademické dráhy se stal členem Vědecké rady Univerzity Karlovy i její Filozofické fakulty, dále pak členem Umělecké rady FAMU, DAMU a AMU, a Rady Filosofického ústavu. Časopis A2 zařadil jeho knihu esejů Majestát zákona: Raymond Chandler a pozdní dekonstrukce do českého literárního kánonu po roce 1989, tedy do výběru nejdůležitějších českých knih v období třiceti let od sametové revoluce.[2]

Jeho manželkou je doktorka filozofie Taťána Petříčková. Otcem byl literární redaktor, kritik a překladatel Miroslav Petříček (1925–1996).[1]

Bibliografie

[editovat | editovat zdroj]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
  • Znaky každodennosti čili krátké řeči téměř o ničem. Herrmann & synové, Praha, 1993. 93 s. (překlad do slovinštiny: Znaki vsakdanjosti, prel. Bojana Maltarić, Apokalipsa, Ljubljana 2004).
  • Úvod do (současné) filosofie. Herrmann & synové, Praha, 1991, II. vyd. 1992. 190 s.
  • Majestát zákona. Raymond Chandler a pozdní dekonstrukce. Herrmann & synové, Praha, 2001. 250 s.
  • Myšlení obrazem : průvodce současným filosofickým myšlením pro středně nepokročilé. Herrmann & synové, Praha 2009, 209 s., ISBN 978-80-87054-18-5
  • Moderní svět v zrcadle literatury a filosofie. Herrmann & synové, Praha, 2012.
  • Obraz a slovo (spolu s R. Filou). Koloman Kertész Bagala, Bratislava 2003. 83 s.
  • Filosofie en noir, Praha : Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2018. 322 s. ISBN 978-80-246-3917-8[3]
  • Co je nového ve filozofii. Nová beseda, Praha, 2018. 89 s. ISBN 978-80-906751-8-6

Spoluautorství

[editovat | editovat zdroj]
  • Logos a svět. Oikoymenh, Praha, 1997 (kolektiv autorů: Milan Balabán, Miroslav Petříček, Jan Sokol, Pavel Kouba, Aleš Havlíček).
  • Eseje o nedávné minulosti a blízké budoucnosti. G plus G, Praha, 1999 (kolektiv autorů: Jan Keller, Miroslav Petříček, Václav Bělohradský, Jiří Přibáň, Jan Gogola).
  • Dublety (spolu s M. Marcellim). Kalligram, Bratislava 2002, 285 s.
  • Filosofie Henri Bergsona, Oikoymenh, Praha, 2003 (kolektiv autorů: Miroslav Petříček, Anton Markoš, Josef Hrdlička, Pavel Kouba, Josef Fulka, Jakub Čapek).
  • K čemu dnes humanitní vědy? Univerzita Karlova, Fakulta filozofická, Togga, Praha, 2008 (kolektiv autorů: Jiřina Šiklová, Tomáš Halík, Miroslav Verner, František Šmahel, Miroslav Petříček, Miloslav Petrusek, Rudolf Chmel, Michal Stehlík).
  • 1912. 100 let od otevření Obecního domu v Praze. Arbor vitae, Obecní dům, Praha, 2012.
  • Diverse. Pavel Brunclík, Praha, 2012 (úvod k fotopublikaci).
  • Pohledy (které tvoří obrazy). Univerzita Karlova. Fakulta pedagogická, Praha, 2012 (s Martinem Velíškem).

Překlady

[editovat | editovat zdroj]
  • F.W.J. Schelling. Filosofická zkoumání lidské svobody. Praha: Filosofický ústav, 1992.
  • Mýtus, epos a logos. Sestavil P. Rezek. Praha: OIKOYMENH 1991.
  • Idea, hypotéza a otázka (E. Zeller, H. Cherniss, W. Wieland, R. Robinson aj.). Sestavil P. Rezek. Praha: OIKOYMENH 1991.
  • E. Fink. Hra jako symbol světa. Praha: Český spisovatel, 1993, 268 s.
  • J. Derrida. Texty k dekonstrukci. Bratislava: Archa, 1993, 330 s.
  • Myšlení o divadle I. - II. (spolu s L. Majorem a M. Havelkou). Praha: Herrmann, 1993.
  • R. Barthes. Světlá komora. Vysvětlivka k fotografii. Bratislava: Archa, 1994, Filosofie do kapsy sv. č. 14, 107 s. 2. opravené vyd. Fra 2005.
  • V. Descombes. Stejné a jiné. Čtyřicet pět let francouzské filosofie (1933–1978). Praha: OIKOYMENH, 1995, 181 s.
  • R. Barthes. Úvod do strukturální analýzy vyprávění. In: Text 1/1994, Bratislava, s. 70 - 96.
  • W. Welsch. Naše postmoderní moderna (spolu s I. Ozarčukem). Zvon, Praha 1994.
  • Maria Fürst. Filozofie, Praha: Fortuna, 1994.
  • E. Durozoi - A. Roussel: Filozofický slovník, EWA, Praha 1994 (zpracování hesel z české filosofie)
  • Ernst Jünger. Chůze lesem (spolu s J. Němcem). Praha: OIKOYMENH, 1995, 64 s.
  • Thomas Bernhard. Wittgensteinův synovec, Praha: Prostor, 1996, 140 s.
  • E. Levinas. Totalita a nekonečno (spolu s J. Sokolem). Praha: OIKOYMENH, 1997, 274 s.
  • M. Foucault. Myšlení vnějšku (spolu s Č. Pelikánem, S. Poláškem, P. Soukupem a K. Theinem). Praha: Herrmann, 1996.
  • M. Merleau-Ponty. Viditelné a neviditelné. Praha: OIKOYMENH, 1999, 268 s.
  • T. Bernhard. Korektura. Praha: Prostor 1999, 300 s.
  • J. Baudrillard. Amerika. Praha: Dauphin 2000, 156 s.
  • M. Frank. Co je neostrukturalismus?, Praha: SOFIS, 2000, 433 s.
  • Thomas Bernhard. Ungenach. Moušlování. In Tři novely, Praha: Prostor, 2000, 160 s.
  • E. Husserl. Idea fenomenologie. Praha: OIKOYMENH 2001, 150 s.
  • E. Graeser, Dějiny řecké filosofie. Praha: OIKOYMENH 2001, 445 s.
  • J.-F. Lyotard, Putování a jiné eseje, Herrmann, Praha 2001, 150 str..
  • P. Ricoeur, Čas a vyprávění I (spolu s A. Dvořáčkovou), OIKOYMENH, Praha 2001.
  • Niklas Luhmann, Láska jako vášeň, Prostor, Praha 2002.
  • Paul Ricoeur, Čas a vyprávění, OIKOYMENH, Praha 2003.
  • Michel Foucault, Dějiny sexuality III (spolu s. L. Šerým a J. Fulkou, Herrmann, Praha 2003.
  • Thomas Bernhard, Je to komedie? Je to tragédie?, (spolu s T. Dimterem aj.), Prostor 2003.
  • Thomas Bernhard, Chůze, Prostor, Praha 2005.
  • Giovanna Borradori, Filosofie v době teroru , Karolinum 2006.
  • Jean-Paul Sartre, „Transcendence ega“, in: J.-P. Sartre, Vědomí a existence, OIKOYMENH 2006
  • Robert Burton, Anatomie melancholie, Prostor 2007.
  • Paul Ricoeur, Čas a vyprávění III, OIKOYMENH, 2008.
  • Wolfgang Röd, Filosofie konce 19. století a 20. století
  • Boyer d'Argens, Vivant Denon, Vášeň a rozum, Prostor 2008 ISBN 978-80-7260-193-6
  • Pietro Pomponazzi, O nesmrtelnosti duše, OIKOYMENH (v tisku)
  • Thomas Bernhard, Na výšině, Prostor, Praha 2009
  • Thomas Bernhard, Mé ceny, Prostor, Praha 2009
  • F.W.J. Schelling, Výbor z díla, OIKOYMENH 2010
  • Gilles DELEUZE, Pusté ostrovy a jiné texty. Herrmann a synové 2010, 334 str. ISBN 978-80-87054-19-2
  • G. Deleuze, Logika smyslu, Karolinum 2013 ISBN 978-80-246-2235-4

Články (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
  • Krajiny duše, Umění 44, 1996, s. 9-15
  • The Unconscious in Painting, Umění 56, 2008, s. 321-324

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d Miroslav Petříček (* 1951): Životopisné údaje [online]. Databáze českého uměleckého překladu [cit. 2019-09-19]. Dostupné online. 
  2. ↑ Český literární kánon po roce 1989 - podzimní literární příloha A2. www.advojka.cz [online]. [cit. 2022-06-03]. Dostupné online. 
  3. ↑ BARTOŠEK, Pavel. Moderna skončila Osvětimí. Lidové noviny. 29. 12. 2018, roč. XXX, čís. 300, s. 23. ISSN 0862-5921. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • SLAVÍČEK, Lubomír, ed. Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008). 2. svazek, N–Ž. 1. vyd. Praha: Academia, 2016, s. 1120–1121. ISBN 978-80-200-2094-9.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Laureáti Ceny Jaroslava Seiferta
Dominik Tatarka (1986) • Ludvík Vaculík (1987) • Ivan Diviš (1988) • Karel Šiktanc (1989) • Emil Juliš (1990) • Jiří Kolář (1991) • Ivan Wernisch / Josef Hiršal (1992) • Bohumil Hrabal (1993) • Milan Kundera (1994) • Antonín Brousek / Petr Kabeš (1995) • Zbyněk Hejda / Jiřina Hauková (1996) • Karel Milota (1997) • Věra Linhartová (1998) • Jiří Kratochvil (1999) • Pavel Šrut (2000) • Zdeněk Rotrekl (2001) • Jiří Gruša (2002) • Miloslav Topinka (2003) • Viktor Fischl / Josef Škvorecký (2004) • Michal Ajvaz / Jiří Suchý (2005) • Ivan Martin Jirous (2006) • František Listopad (2007) • Václav Havel (2008) • Ludvík Kundera (2009) • Jáchym Topol (2010) • Karel Šiktanc (2011) • Vladimír Binar (2012) • Eugen Brikcius (2015) • Jiří Brabec / Jiří Opelík (2017) • Miroslav Petříček (2019)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Miroslav_Petříček&oldid=24003843“