Nothing Special   »   [go: up one dir, main page]
Přeskočit na obsah

Miloň Čepelka

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Miloň Čepelka
Miloň Čepelka (2017)
Miloň Čepelka (2017)
Narození23. září 1936 (88 let)
Pohoří
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníspisovatel, herec, básník, publicista, dramaturg, scenárista, textař a dramatik
Alma materPedagogická fakulta Univerzity Karlovy (1954–1958)
Žánrhaiku
Tématačeská poezie, herectví, drama a divadlo
OceněníCZE Medaile Za zasluhy 1st (1994) BAR Medaile Za zásluhy I.stupně (2023)
Politická příslušnostKomunistická strana Československa (1958–1969)
Manžel(ka)Hana Šotová (sňatek 1970)
DětiJosef Čepelka
Jan Čepelka
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miloň Čepelka (* 23. září 1936 Pohoří u Opočna) je český básník, tvůrce haiku, prozaik, textař, herec, zpěvák, scenárista, moderátor a cimrmanolog.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Absolvoval gymnázium v Dobrušce a následně obor český jazyk a literatura na Vysoké škole pedagogické v Praze (1954–1958). Zde byl spolužákem Zdeňka Svěráka a seznámil se tu i s Ladislavem Smoljakem. Po vystudování učil tři roky na základní škole v Novém Kníně, kde vstoupil do KSČ.[1] Poté v roce 1961 nastoupil jako redaktor do Československého rozhlasu. Traduje se, že ho tam přivedl jeho přítel Jiří Šebánek. Jde ovšem o omyl – zatímco Šebánek v Československém rozhlasu už několik let pracoval, Čepelka tam nastoupil jako úplný nováček, aniž by tam někoho znal, a se Šebánkem se spřátelil až tam.[2] Šebánek mu v následující době dělal mentora. V roce 1967 se stali spoluzakladateli Divadla Járy Cimrmana. Roku 1969 vystoupil z KSČ a současně, aby předešel připravovanému vyhazovu na začátku normalizace, z rozhlasu dobrovolně odešel „na volnou nohu“[3]. Po roce 1990 se do rozhlasu vrátil a po několik let připravoval na ČRo 2 – Praha pořad Dechovková hitparáda.

Je moderátorem následujících pořadů: Knižní hitparáda na Country radiu[4], pořadu Dechovka, to je moje, vysílaný ČRo České Budějovice[5] a ČRo Region Jihlava.[zdroj⁠?!] Pořad vysílá i stanice Český rozhlas Dvojka[zdroj⁠?!] a pořadu Písničky s Miloněm na Radio dechovka.[zdroj⁠?!]

Je autorem několika televizních a rozhlasových her, pohádek, písňových textů, zábavných a literárních pořadů, několika básnických sbírek, tří novel a jedné knihy povídek. Jako jediný z cimrmanologů dlouhodobě působil jak v divadelní družině okolo Svěráka a Smoljaka, tak i v Šebánkově Salonu Cimrman.

Se svojí manželkou Hanou Šotovou má dva syny – Jana a Josefa Čepelkovy, pojmenované po obou jeho dědečcích. Jeho vnuk je zase po něm Miloň.

„Tehdy býval v jednom sloupci kalendář katolický, ve druhém český. A v něm u data 31. srpna našli Miloně, zatímco vedle byl katolický Raimund. Dnes je tam Pavlína. I když to bylo kalendářově doloženo, opočenský pan děkan namítal, že v církevním jmenném seznamu takové jméno není. A když otec trval na svém, tak mě prý pan farář pokřtil jako Amadea. Uzpůsobil si mě do latiny: amo znamená miluji, k tomu má Miloň blízko. V křestním listě mám ale správně Miloň, žádný Amadeus.“

V roce 2023 u příležitosti státního svátku 28. října mu prezident republiky udělil medailí Za zásluhy I. stupně v oblasti kultury a umění.

Divadelní role

[editovat | editovat zdroj]

Miloň Čepelka patří mezi herci DJC k vůbec nejlépe disponovaným zpěvákům, což uplatnil zejména jako hrabě von Zeppelin v Hospodě Na mýtince a jako inženýr Vaněk v Úspěchu českého inženýra v Indii. Dokonce pěvecky vystoupil po boku profesionálních zpěváků na představení operety Proso v podání Českého národního symfonického orchestru (2013).

Literární dílo

[editovat | editovat zdroj]
  • Když se dnes nevrátím (1964), básnická sbírka
  • Běží ježek alejí (1965), básně pro děti
  • Salón paní Tellierové (pokrytí svým jménem dílo zakázaného Františka Pavlíčka) (1973), komedie o čtyřech dějstvích volně na motivy Guy de Maupassanta
  • Poklesky rozverné snoubenky (1972)
  • Pět nocí k úplňku (1990), básnická sbírka
  • Abeceda lásky (1995), básnická sbírka
  • Dvě básně o smrti (1997), básně
  • Bdění ve zvěrokruhu (1999), básnická sbírka
  • Mandel sonetů (2003), básnická sbírka
  • Jen ještě jednou (2005), básnická sbírka
  • Poklesky rozverné snoubenky (2007), novela
  • Příliš mnoho pohřbů, aneb, Když květiny promluví (2008), novela
  • Deník Haiku (2009), básnická sbírka
  • Bezdětný otec a syn (2010), novela
  • Svědectví inspektora Toufara a jiné povídky (2011)
  • Deník Haiku 2
  • Druhý mandel sonetů
  • A jestli neumřel... / a jiné povídky/ (2013)
  • Třetí mandel sonetů (2014)
  • Nedělňátko aneb s Cimrmanem v zádech (2016)
  • Monology k živým i mrtvým (2016)
  • Nebožtík na rynku (2017)
  • Čtvrtý mandel sonetů (2018)
  • Skok sem, skok tam (2019)
  • Děda jménem Nuel (2019)
  • Deník haiku 3 (2020)
  • Pokrývač (2021)

Rozhlasové hry a pohádky

[editovat | editovat zdroj]

Filmografie

[editovat | editovat zdroj]

V kontextu jiných protagonistů Divadla Járy Cimrmana je filmografie Miloně Čepelky dosti skromná, neboť jeho první zkušenost s natáčením (Jáchyme, hoď ho do stroje!) ho příliš nenadchla a o další role neměl zájem. Mimo vystoupení v nahrávaných divadelních představeních pak učinil už jen ojedinělé výjimky. Ve filmu Na samotě u lesa je slyšet pouze jeho hlas v rozhlasové pohádce, kterou poslouchá děda Komárek. Ve filmu Nejistá sezóna původně také hrát neměl, ale nakonec nahradil Pavla Vondrušku, který svou roli hrát odmítl.

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]
  • 2023 u příležitosti státního svátku 28. října byl vyznamenán medailí Za zásluhy I. stupně v oblasti kultury a umění.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ SLOMEK, Jaromír. Bezelstný striptýz Miloně Čepelky. Týden. 16. 6. 2017. Dostupné online [cit. 2019-08-21]. 
  2. ↑ ČEPELKA, Miloň. Vůbec nejkrásnější chvíle je na konci představení. Týdeník Echo. 2017-6-27, s. 14. ISSN 2336-4971. 
  3. ↑ Český rozhlas Hradec Králové: Páteční Habaděj, 9. 11. 2012
  4. ↑ http://www.countryradio.cz/poslechnete-si-z-naseho-archivu/knizni-hitparada-36.html
  5. ↑ 99 významných tvůrců rozhlasových dokumentů. 1. vyd. Praha: Radioservis, 2013. 263 s. ISBN 978-80-87530-31-3. S. 30–32. 
  6. ↑ Miloň Čepelka: Krejčí, švec a skřítkové Archivováno 5. 7. 2020 na Wayback Machine. na stránkách Českého rozhlasu
  7. ↑ Miloň Čepelka: Výlet do Afriky Archivováno 24. 9. 2015 na Wayback Machine. na stránkách Českého rozhlasu

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Jára Cimrman
Divadelní hry
Akt (1967) • Vyšetřování ztráty třídní knihy (1967) • Domácí zabijačka (1968) (stažena z repertoáru 1969) • Hospoda Na mýtince (1969) • Vražda v salonním coupé (1970) • Němý Bobeš (1971) • Cimrman v říši hudby (1973) • Dlouhý, Široký a Krátkozraký (1974) • Posel z Liptákova (1977) • Lijavec (1982) • Dobytí severního pólu (1985) • Blaník (1990) • Záskok (1994) • Švestka (1997) • Afrika (2002) • České nebe (2008)
Současní členové DJC
Dřívější členové DJC
Filmy a seriál
Ostatní
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Miloň_Čepelka&oldid=24349488“