Mikroorganismus

Mikroorganismus (mikrob) je jen mikroskopicky (popř. pouze elektronmikroskopicky) pozorovatelný organismus.

Mezi mikroorganismy se řadí převážně prokaryota (bakterie, archebakterie), patří k nim také např. plísně, kvasinky, prvoci, některé řasy a živočichové. Díky rozmanitosti metabolických drah, rychlosti rozmnožování a schopnosti dlouho přežívat nepříznivé podmínky se mikroorganismy vyskytují téměř všude. Mikroorganismy často tvoří kolonie, shluky, případně symbiotická společenstva s jinými organismy.

Některé druhy jsou původci lidských onemocnění. Zvláště nebezpečné jsou patogenní mikroorganismy ve formě mikrobiálních biofilmů.^[zdroj?]

Dle požadavků na molekulární kyslík se mikroorganismy dělí do několika skupin:

• obligatorně (či obligátně) aerobní – jsou aktivní pouze v prostředí s dostatečnou koncentrací kyslíku;
• fakultativně aerobní – nejsou na koncentraci kyslíku přímo životně vázány;
• mikroaerofilní – jsou schopny žít v prostředí s nízkou koncentrací kyslíku, případně bez kyslíku;
• obligatorně (či obligátně) anaerobní – žijí pouze v prostředí bez kyslíku; při přechodu do aerobního prostředí umírají nebo inaktivují;
• (fakultativně) anaerobní – ke svému životu a množení nepotřebují kyslík.

Mikroorganismy jsou např. stěžejní složkou edafonu (z hlediska hmotnosti i počtu).^[1] Tvoří tzv. mikroedafon (< 0,2 mm). Jsou to organismy autotrofní i heterotrofní:

• fotoautotrofní mikroorganismy (organismy, které získávají energii z fotonů světla a uhlík z oxidu uhličitého; řasy, sinice, fotoautotrofní bičíkovci); jednobuněčné fotoautotrofní organismy a rozsivky mohou při nedostatku slunečního záření přejít na heterotrofní způsob obživy;
  • chemoautotrofní mikroorganismy (bakterie; chemoautotrofie je způsob výživy, při němž bakterie získávají uhlík z oxidu uhličitého a energii oxidací anorganických látek);
• půdní heterotrofní mikroorganismy
  • houby (basidiomycety, kvasinky, plísně);
  • bakterie – bez spor (tyčinky i koky) i se sporami (anaerobní i aerobní) – včetně kmenu grampozitivních bakterií aktinomycet.)^[2]

Mikroorganismy žijící v půdě se účastní většiny pochodů přeměny organické hmoty a při biologickém zvětrávání i přeměny složky minerální. Pochody probíhají uvnitř těla mikroorganismů nebo působením enzymů mimo jejich tělo.^[3]

Studiem mikroorganismů se zabývá mikrobiologie dělící se na mnoho dílčích disciplín. Studiem využívání mikroorganismů se zabývá i biotechnologie.

Mikroorganismy se využívají v potravinářství a lihovarnictví, dále při kompostování, výrobě bioplynu, mechanicko-biologické úpravě odpadů i jinde.

Na Zemi převažují nekultivované, tedy nepopsané mikroorganismy.^[4] Doklady o tom, že dosud nekultivované mikroorganismy představují převládající organismy ve většině prostředí na Zemi podpořily vývoj metagenomiky.

Odhaduje se, že jen 1–2 % mikroorganismů lze kultivovat, o většině buď vůbec nevíme, nebo je neumíme kultivovat v laboratorních podmínkách. Předpokládá se také, že z mořské vody se zatím kultivovalo 0,001–1 % přítomných mikroorganismů, ze sladké vody 0,25 %, z půdy 0,3 % a zřejmě nejvíce (1–15 %) z aktivovaného kalu.

• chlamydie
• mykoplasma
• Rickettsia

• Obrázky, zvuky či videa k tématu mikroorganismus na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo mikroorganizmus ve Wikislovníku
• Slovníkové heslo mikrob ve Wikislovníku
• Mikroorganismy (ppt)
• Význam mikrofotografií prvoků a živočichů (buněk a tkání) při výuce přírodopisu (2009)
• Mikroorganismy a prostředí
• Vztahy mezi mikroorganismy