Megalománie

Megalománie, též megalomanství či velikášství, je chorobné přesvědčení spočívající ve vlastním sebepřeceňování, přidávání své osobě, ale též názorům nebo činům, větší význam než je ve skutečnosti, s čímž je spjatá neukojitelná touha po vyniknutí v určitých společenských skupinách. V některých případech je tento stav klasifikován jako duševní porucha, ale zároveň se mnohem častěji označuje jako jeden z příznaků jiných závažných duševních poruch, nejčastěji psychotického rázu.^[1] Pokud se postižená osoba s poruchou neléčí, tak ji mohou časem doprovázet i paranoidní bludy a své přátele i další blízké může začít vnímat jako překážky stojící v cestě. Název má původ ve starořeckých slovech megalo (μεγαλο), což lze přeložit jako veliký a mania (μανία) označuje vášeň nebo posedlost.^[2]

Hlavním příznakem megalomanství bývají přílišná zaměření na vlastní názory a postižená osoba si mnohdy nedokáže připustit, že by se mohla mýlit. Lidé s touto duševní poruchou se považují např. za nejkrásnější, nejinteligentnější, nejdůležitější, nenahraditelné a podobně. Vyžadují, aby je ostatní obdivovali a projevovali jim úctu, dokonce až do té míry, že jsou určeni pro to, aby i sloužili. Pokud se jim nedostává pozornosti, kterou si, podle sebe, zaslouží, mohou vyvinout agresi namířenou proti ostatním, která často vede k fyzickému násilí. Když porucha přetrvává bez léčby po dlouhou dobu, objeví se deprese a vyčerpání. Pacienti v tomto stavu mohou být sebevražední.^[3] Existují určité příznaky megalomanství, které jsou společné všem lidem trpícím touto poruchou. Mezi tyto příznaky patří:^[3]

• neschopnost přijmout kritiku
• popírání názorů druhých
• zvýšená aktivita a s tím spojená nespavost
• tok myšlenek
• deprese

Mezi další příznaky megalomanství často patří:^[4][5][6]

• touha po bohatství, moci nebo slávě
• přesvědčení o vznešeném původu
• zvýšené sebevědomí
• narcismus
• paranoia
• agrese
• verbální útoky, vulgarismus

Lékaři doposud nedokázali prokázat přesnou příčinu megalomanství, nicméně předpokládají, že se vyvíjí v důsledku jiné duševní poruchy.^[6] Městská dětská poliklinika v Minsku uvádí, že jedinci, kteří utrpěli poranění hlavy nebo trauma v dětství, mohou být k této poruše náchylnější. Taktéž uvádí, že predispozici mají i děti, které bývaly až patologicky vychvalovány svými rodiči, což u dítěte vede k mylnému dojmu o své „bezchybnosti“.^[3]

• grafomanie^[5]
• schizofrenie^[3]
• spasitelský syndrom^[5]
• syndrom chodící mrtvoly^[5]

Samotné megalomanství se neléčí z toho důvodu, jak již bylo výše zmíněno, že není vždy klasifikována jako duševní porucha, nýbrž jako příznak poruchy jiné. Léčba by proto měla spočívat v léčení diagnostikované základní duševní poruchy a v odstranění jejích příznaků, kterým může být právě megalomanství. Na zvýšenou agresivitu se pacientům předepisují sedativa (trankvilizéry), v období deprese se naopak předepisují antipsychotika. Vhodná je také psychoterapie, která umožňuje snížit závažnost projevů. Pokud je stav závažný, může vyžadovat hospitalizaci.^[3]

• Arogance
• Dunningův–Krugerův efekt
• Efekt nadměrné sebedůvěry
• Hybris
• Marnivost
• Narcismus
• Pýcha
• Zkreslení sloužící sobě

Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.