Marie Laudová

Marie Laudová
Rodné jméno	Maria Laudová
Narození	16. srpna 1869 Mladá Boleslav Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	20. října 1931 (ve věku 62 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov
Choť	Ignát Hořica
Děti	Marie Januštíková (dříve Klossová)
Příbuzní	Elmar Klos vnuk
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie Laudová provdaná Hořicová (16. srpna 1867 Mladá Boleslav^[1] – 20. října 1931 Praha^[2]) byla česká herečka a spisovatelka.

Jejími rodiči byli Václav Lauda, oficiál při c. k. berním úřadu v Mladé Boleslavi a Marie roz. Čekanská. Její matka brzy ovdověla a vedla pak sama malý obchod s výrobou mýdla a toaletních potřeb. Po přestěhování do Prahy se matka podruhé provdala. Do rodiny tak přibyla Marii nevlastní sestra Anna. Dívky se učily šít šaty a klobouky. Již v obecné škole budila Marie pozornost učitelů živou deklamací, jasnou výslovností a příjemně zvučným hlasem.^[3]

Jako sedmnáctiletá se 14. května 1885 provdala za šestadvacetiletého záložního nadporučíka a novináře Ignáta Hořicu,^[4] ovládajícího osm jazyků^[5], zakladatele plzeňského časopisu Český západ, autora jedenácti knih, pozdějšího říšského a zemského poslance. Marie byla po sňatku v domácnosti a šila šaty a klobouky. Rok po svatbě se jim narodila dcera Marie. Jediným vnukem Marie Laudové byl filmový režisér, držitel Oscara za snímek Obchod na korze, Elmar Klos.

Divadelní činnost začala v karlínském ochotnickém spolku Pokrok jako patnáctiletá. Po přestěhování s manželem ze Slaného do Plzně vystupovala zde s místními ochotníky. V roce 1889 po přestěhování do Prahy studovala u Josefa Šmahy a působila krátce ve Švandově divadle na pražském Smíchově. Do Národního divadla byla angažována v roce 1890 a působila zde až do roku 1915, kdy byla nucena po úraze zanechat aktivní činnosti.

Spolupracovala často s mimopražskými scénami (Plzeň, Brno, Olomouc) a s ochotníky. Vystupovala rovněž v zahraničí (Lvov 1897, Záhřeb 1899, Bělehrad 1901, Petrohrad 1903).^[6]

V letech 1916 až 1931 byla profesorkou pražské Státní konzervatoře hudby, kde vyučovala deklamaci a mimiku na operním oddělení (1916–1919) a po založení dramatického oddělení přešla tam v roce 1919 jako první profesorka a vyučovala zde deklamaci a studium rolí^[7]. V roce 1925 založila fond na podporu chudých studentů, v roce 1927 zpracovala pro ministerstvo školství návrh na reformu studia herectví.

K jejím žákům patřili např. Otomar Korbelář, Jiřina Štěpničková, Aloisie Voznicová a další.

V Plzni pomáhala manželovi s novinářskou prací – prováděla korektury, psala lokálky a později i větší články (oblastní noviny ve Slaném a v Plzni). V době manželova vojenského cvičení redigovala noviny za něj. Také mu pomáhala s překlady z francouzštiny a němčiny a sama psala odborné texty i beletrii pod pseudonymem Štika.^[8]

K novinařině se vrátila i po odchodu z Národního divadla. Publikovala v novinách a časopisech Zlatá Praha, Národní listy, Národní politika a Lumír,^[9] byla autorkou publikací z oboru společenské a umělecké výchovy, autorkou publikace Společenský rádce.

V závěru života utrpěla opakovaně těžký úraz kyčle. Zemřela v Praze 20. října 1931 a je pochována na pražském Vyšehradském hřbitově.

• 1890 William Shakespeare: Sen noci svatojánské, Hermie, Národní divadlo, režie František Kolár
• 1895 William Shakespeare: Julius Caesar, Portia, Národní divadlo, režie František Kolár
• 1901 William Shakespeare: Romeo a Julie, Hraběnka Capuletová, Národní divadlo, režie Jaroslav Kvapil
• 1910 Gabriela Zapolska: Morálka paní Dulské, Paní Juliasiewiczová, Národní divadlo, režie Jaroslav Kvapil
• 1915 William Shakespeare: Hamlet, Gertruda, Národní divadlo, režie Jaroslav Kvapil
• 1916 A. P. Čechov: Medvěd, Jelena Ivanova Popova, Národní divadlo, režie Alois Sedláček

• 1925 Okovy, role: statkářka Vítězová, režie Václav Kubásek

• Společenská výchova směřující k vypěstění ušlechtilých karakterů, vybroušení způsobů a ke zpříjemnění života: příručka pro samouky i odborné učitele – Praha: Československé podniky tiskařské a vydavatelské, 1920
• Praktická hospodyňka: souhrn nauk, pokynů a předpisů ke správnému a úspornému vedení domácnosti a návod, jak si může hospodyňka svou namáhavou a zpravidla neutěšenou práci neobyčejně ulehčit – řídí Olga Stránská; spolupracovníci: Rpžena Baťková-Dittrichová, K. Bayerová-Kroulíková, Anna Černá, K. Driml, O. Fastrová, O. Fučíková, Anna Guthová-Jarkovská, V. Haering, Kamil Harmach, Vl. Havelková, M. Hykšová, Antonín Chvojka, Lydia Kolátorová, Zdenka Košáková, Amálie Kožmínová, J. Králová, Z. Kroužílková, Marie Kuklová-Tumlířová, Karel Kulhánek, Juliana Lancová, M. Laudová-Hořicová [s. 1218–1299], V. Lesná-Bakešová, A. Luštínová, Duchoslav Panýrek, K. Pavlů, Minka Podhajská, Hana Preisová, Marie Provazníková, G. Sedláčková, Oldra Sedlmayerová, L. Šejba, O. Stránská-Absolonová, Antonín Stránský, Jindřich Veselý. Praha: František Strnadel, 1927^[10]

• FRABŠA, František Salesius. Čeští spisovatelé dnešní doby. Praha: Lidová tribuna, 1923. 160 s. S. 81
• Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 15, ISBN 80-7023-118-1
• Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 89, 90, 140–142, 147, 149, 188, 224–230, 245, 282, 283, 285, 286, 460, 462–463, 502
• Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1898–1930, Orbis, Praha, 1959, str. 217
• Alexander Buchner: Opera v Praze, Panton, Praha, 1985, str. 147
• František Černý: Hana Kvapilová, Orbis, Praha, 1960, str. 64, 66, 102, 115, 121–122, 167, 185, 204, 211–212, 215, 220, 221, 241, 302, 305, 316, 330, 335, 352
• František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 83, 86, 178, 287, 299
• Česká divadla: encyklopedie divadelních souborů. Praha: Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 321, 424, 543.
• Ljuba Klosová: Život za divadlo (Marie Hübnerová), Odeon, Praha, 1987, str. 48, 50, 55–56, 67, 114, 126, 219, 239, 270
• Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 273–274
• Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 142
• V. V. Štech: V zamlženém zrcadle, Československý spisovatel, Praha, 1969, str. 38
• Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 28–29, 31, 36, 165, ISBN 978-80-7388-552-6
• Běla Veselá: Žena v českém umění dramatickém, vyd. Topičova edice, Praha, 1940, str. 19
• Jindřich Vodák. Tváře českých herců: od Josefa Jiřího Kolára k Vlastovi Burianovi. Praha: Orbis, 1967. 250 s. S. 120–131.
• Jan Bor: Marie Laudová. Praha: Antonín Hajn, 1914
• Karel Kamínek: Marie Laudová, kronika její umělecké činnosti. Praha: Mladá generace Ústředního spolku českých žen: Alois Srdce [distributor], 1914

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Marie Laudová na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Marie Laudová
• Marie Laudová v souborném katalogu Akademie věd ČR
• Marie Laudová v databázi Archivu Národního divadla
• Marie Laudová v Česko-Slovenské filmové databázi
• Marie Laudová ve Filmové databázi
• Marie Laudová na Kinoboxu
• Marie Laudová v Internet Movie Database (anglicky)