Manifest sedmi

Manifest sedmi byl protest sedmi umělců proti nové linii Komunistické strany Československa po jejím V. sjezdu (bolševizace strany a podřízení KSČ směrnicím Kominterny) v roce 1929. Text vzniklý z podnětu Ivana Olbrachta^[1] vyšel jako leták s titulem Spisovatelé komunisté komunistickým dělníkům. Vyzýval k odstranění nového (Gottwaldova) vedení strany, které podle názoru podepsaných ohrožovalo masový charakter a akceschopnost KSČ. Signatáři byli poté ze strany vyloučeni. Byli to:

• Ivan Olbracht
• Helena Malířová (partnerka Ivana Olbrachta)
• Stanislav Kostka Neumann
• Josef Hora
• Jaroslav Seifert
• Marie Majerová
• Vladislav Vančura

Projev „sedmi“ byl odsouzen nejen vedením strany, ale i antimanifestem komunistických spisovatelů, kteří zachovali loajalitu vedení. Zásadní stanovisko k projevu „sedmi“ podepsali Karel Teige, Konstantin Biebl, Vítězslav Nezval, Vilém Závada, František Halas, Karel Konrád, Jiří Weil, Julius Fučík, Bedřich Václavek, Vladimír Clementis, Ladislav Novomeský a Vojtěch Tittelbach. Konstantin Biebl a Vilém Závada byli ovšem v tomto dokumentu podepsáni bez vlastního vědomí.^[2]

• Text Manifestu sedmi v edici Avantgarda známá a neznámá, sv. 3.
• Text „Zásadního stanoviska“, tamtéž.