Magnus Carlsen
| Magnus Carlsen | |
|---|---|
 Magnus Carlsen na šachové olympiádě 2016 | |
| Země |  Norsko |
| Narození | 30. listopadu 1990 (33 let) Tønsberg, Vestfold, Norsko |
| Tituly | velmistr (2004) mistr světa v šachu (2013–2023) |
| FIDE karta šachisty | |
| FIDE ID | 1503014 |
| FIDE Elo | |
| Současné | 2 832 (červen 2024) |
| Nejvyšší | 2 882 (květen 2014) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sven Magnus Øen Carlsen (* 30. listopadu 1990 Tønberg) je norský šachový velmistr, jeden z nejlepších šachistů všech dob. Od roku 2013 do roku 2023 držel titul mistra světa v šachu, přičemž ho obhájil čtyřikrát za sebou. Další obhajoby se vzdal pro ztrátu motivace.
Velmistrem se stal 26. dubna 2004 ve věku 13 let, 4 měsíců a 27 dní, stal se tak třetím nejmladším velmistrem v historii. V lednu 2010 se stal jedničkou světového žebříčku mužů podle FIDE ELO,[1] a v červenci dosáhl rating Elo 2826 bodů, které bylo v té době druhé nejvyšší v historii.[2] Je pátým (a po Alirezu Firouzjovi nejmladším) hráčem v historii, kterému se podařilo pokořit hranici 2800 Elo bodů. V lednu 2013 se jeho Elo vyšplhalo na hodnotu 2861 bodů, čímž překonal historický rekord Garriho Kasparova z roku 1999 (2851 bodů). O měsíc později dosáhl hodnoty Elo 2872 bodů. Historicky nejvyšší hodnoty 2882 Elo bodů dosáhl v květnu 2014.
V roce 2005 o něm byl natočen film The Prince of Chess, který režíroval Øyvind Asbjørnsen.[3][4] Žije v Lommedalenu, poblíž norského hlavního města Osla.
Šachová kariéra
[editovat | editovat zdroj]
První úspěchy
[editovat | editovat zdroj]Prvního turnaje se zúčastnil ve svých osmi letech. Byl trénován předními norskými hráči jako jsou Torbjørn Ringdahl-Hansen a Simen Agdestein. V roce 2004 se již začal zúčastňovat větších mezinárodních turnajů a skončil druhý na Mistrovství Norska, za Berge Østenstadem. Mediální pozornost mu přineslo hlavně vítězství skupiny C na velmi prestižním turnaji Corus Chess Tournament v nizozemském Wijk aan Zee, kde získal 10,5 bodu ze 13 a uhrál si performance 2702. Lubomír Kaválek ho v témže roce označil v The Washington Postu jako "Mozarta šachu" ("Mozart of chess"). O rok později již začal porážet přední světové hráče Alexeje Širova nebo Joela Lautiera. Pravidelně se účastnil prestižních velmistrovských turnajů a dělil první místo na Mistrovství Norska.
Roku 2006 vyhrál bleskový turnaj v Glitniru, kde mj. porazil i Višvanáthana Ánanda poměrem 2:0. Roku 2007 nastoupil na turnaji v Linaresu a s nejnižším ratingem obsadil druhé místo. Za ním zůstala většina světové špičky jako Veselin Topalov, Pjotr Svidler, Alexandr Morozevič, Levon Aronjan, Péter Lékó a Vasyl Ivančuk. Turnaj vyhrál Ánand.
Za svého možného nástupce ho označil záhy i Garri Kasparov. Později spolu začali spolupracovat, až v září 2009 média oznámila, že se Kasparov stal Carlsenovým oficiálním trenérem.[5]
V prosinci 2008 se odhlásil ze seriálu Grand Prix a oznámil, že ani jinak nezasáhne do systému mistrovství světa, který měl vyvrcholit zápasem o titul s Ánandem v roce 2011 (nakonec se zápas o titul konal až v květnu 2012).[6]
Velký ohlas mělo jeho vítězství na superturnaji Pearl Spring Chess Tournament v Nankingu. V první polovině turnaje hraného za účasti šesti hráčů dvoukolově každý s každým zaznamenal čtyři výhry při jedné remíze. Ve druhé polovině potvrdil svůj úspěch dvěma výhrami při třech remízách a s celkovým výsledkem 8 bodů z 10 zvítězil o 2,5 bodu před obhájcem vítězství Veselinem Topalovem. Jeho ELO performance o dva body překonalo hodnotu 3000 bodů, což se podle dostupných informací předtím na žádném turnaji ještě nikdy nikomu nepodařilo. Díky tomu se ve světovém žebříčku Fide Elo v listopadu 2009 dostal nad hranici 2800 bodů a po Kasparovovi, Kramnikovi, Ánandovi a Topalovovi to zvládl jako teprve pátý (a v té době zároveň nejmladší) hráč historie.[7]
Dne 20. listopadu 2009 se stal mistrem světa v bleskovém šachu. Na šampionátu v Moskvě si titul zajistil s nepřekonatelným náskokem 3,5 bodu už po 40 ze 42 kol.[8] Na Elo listině FIDE k 1. lednu 2010 se s 2810 body stal nejmladší světovou jedničkou v historii šachu.[9] Tuto roli vzápětí potvrdil vítězstvím na turnaji Corus ve Wijku (8,5 bodu z 13 partií před Vladimirem Kramnikem a Alexejem Širovem).[10] Další prvenství bez porážky si připsal na Královském turnaji v rumunském Mediași, kde měl se 7,5 bodů z 10 partií velký náskok dvou bodů na dvojici Tejmur Radžabov a Boris Gelfand.[11]
V červnu 2011 vítězství v Mediași zopakoval, tentokrát bez porážky s 6,5 body z 10 partií na děleném prvním místě s Sergejem Karjakinem.[12] V červenci zvítězil na turnaji v Bielu s 19 body z 10 partií (trojbodový systém, výsledek +5, -1, =4).[13]
V prosinci 2012 se s oficiální hodnotou 2848 Elo bodů přiblížil k historickému rekordu 2851 bodů, který držel Garri Kasparov od roku 1999 a již další měsíc (protože od srpna 2012 začala FIDE vydávat Elo listinu každý měsíc) tento rekord o 10 bodů překonal. V únoru 2013 dosáhl Carlsen zatím nejvyšší historické hodnoty 2872 Elo bodů a zároveň největšího náskoku na druhého hráče ve světovém žebříčku, Vladimira Kramnika, který na něj ztrácel (na této úrovni propastných) 62 bodů.
Mistrem světa
[editovat | editovat zdroj]Magnus Carlsen zvítězil v prestižním Turnaji kandidátů 2013 v Londýně při účasti Vladimira Kramnika, Levona Aronjana, Tejmura Radžabova, Alexandra Griščuka, Vasyla Ivančuka, Pjotra Svidlera a Borise Gelfanda. Způsob, jakým se mu to podařilo, byl kuriózní. Před posledním kolem měl 8½ bodu stejně jako Kramnik, ale lepší druhé pomocné hodnocení (počet výher). K vítězství mu tedy stačilo získat v poslední partii se Svidlerem minimálně stejnou bodovou hodnotu jako Kramnik ve své partii s Ivančukem. Carlsen se však dostal do časové tísně a partii prohrál. To otevřelo Kramnikovi možnost vyhrát turnaj pouhou remízou v posledním kole, avšak partii také nezvládl a skončil tak v turnaji velmi těsně druhý kvůli zmíněnému horšímu pomocnému hodnocení.
Tím získal Magnus Carlsen právo vyzvat mistra světa Višvanáthana Ánanda k souboji o titul. Zápas se konal 9.–22. listopadu 2013 v indickém Čennaíi (dříve Madrás). Bylo naplánováno 12 partií s časovou kontrolou 120 minut na 40 tahů, 60 minut na dalších 20 tahů a 15 minut do konce partie s přídavkem 30 sekund počínaje 61. tahem.[14] Carlsen vyhrál v 5., 6. a 9. partii a s náskokem 3 bodů (6½ : 3½) bez jediné porážky již dvě kola před koncem v turnaji jasně zvítězil, čímž se ve věku 22 let a 11 měsíců stal v pořadí 16. mistrem světa v klasickém šachu, prvním z Norska a Skandinávie vůbec.
Dne 12. října 2015 v Berlíně obhájil titul mistra světa v rapid šachu, když v poslední partii uhrál remízu s Šachrijarem Mamedjarovem, čímž si udržel potřebný minimální náskok nad druhými Janem Něpomňaščim, Tejmurem Radžabovem a Leinierem Domínguezem.[15]
V listopadu 2016 v New Yorku podruhé obhájil svůj titul mistra světa, tentokrát proti ruskému velmistru Sergeji Karjakinovi, který zvítězil v Turnaji kandidátů 2016 v Moskvě. Vyhrál až v dodatečných rapid partiích 3–1.[16][17][18]
V listopadu 2018 v Londýně opět obhájil titul, a to proti Fabianu Caruanovi z USA, který vyhrál Turnaj kandidátů 2018 v Berlíně. Všech 12 vážných partií skončilo remízou a rozhodnout musely dodatečné rapid partie, kde už Carlsen nekompromisně vyhrál v poměru 3–0.
V roce 2019 se dostal do skvělé formy a s velkým přehledem vyhrál všechny turnaje (např. Sinquefield cup 2019 nebo Grand Chess Tour Záhřeb 2019). Vyrovnal také svoje maximum v Elo ratingu (2882 bodů).
Zápas o titul mistra světa 2013
[editovat | editovat zdroj]| Zápas o titul mistra světa 2013[19] | ||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| FIDE Elo listopad 2013 |
1. partie 9.11. |
2. partie 10.11. |
3. partie 12.11. |
4. partie 13.11. |
5. partie 15.11. |
6. partie 16.11. |
7. partie 18.11. |
8. partie 19.11. |
9. partie 21.11. |
10. partie 22.11. |
11. partie 24.11. |
12. partie 26.11. |
Body | |
 Višvanáthan Ánand |
2775 | ½ | ½ | ½ | ½ | 0 | 0 | ½ | ½ | 0 | ½ | Zápas byl již ukončen |
3½ | |
| Magnus Carlsen |
2870 | ½ | ½ | ½ | ½ | 1 | 1 | ½ | ½ | 1 | ½ | 6½ | ||
Po úvodních čtyřech remízách se Carlsen výhrou v 5. partii ujal vedení nad o generaci starším úřadujícím mistrem světa, a nakonec mu nedovolil ani jednu výhru a přesvědčivě ho porazil o tři body ještě před odehráním všech plánovaných her. Stal se tak historicky prvním norským a celkově 16. mistrem světa v šachu.
Zápas o titul mistra světa 2014
[editovat | editovat zdroj]| Zápas o titul mistra světa 2014[20] | ||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| FIDE Elo listopad 2014 |
1. partie 8.11. |
2. partie 9.11. |
3. partie 11.11. |
4. partie 12.11. |
5. partie 14.11. |
6. partie 15.11. |
7. partie 17.11. |
8. partie 18.11. |
9. partie 20.11. |
10. partie 21.11. |
11. partie 23.11. |
12. partie 25.11. |
Body | |
| Višvanáthan Ánand |
2792 | ½ | 0 | 1 | ½ | ½ | 0 | ½ | ½ | ½ | ½ | 0 | Zápas byl již ukončen |
4½ |
| Magnus Carlsen |
2863 | ½ | 1 | 0 | ½ | ½ | 1 | ½ | ½ | ½ | ½ | 1 | 6½ | |
Již po roce vyzval Ánand svého přemožitele k obhajobě titulu. Tentokrát byl průběh zpočátku dramatičtější, avšak druhou turnajovou výhrou v 6. partii se Carlsen ujal vedení, které už nepustil. Po triumfu v 11. partii bylo jasné, že nadále zůstává mistrem světa.
Zápas o titul mistra světa 2016
[editovat | editovat zdroj]| Vážné partie [21] | Rapid partie | |||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| FIDE Elo listopad 2016 |
1. partie 11.11. |
2. partie 12.11. |
3. partie 14.11. |
4. partie 15.11. |
5. partie 17.11. |
6. partie 18.11. |
7. partie 20.11. |
8. partie 21.11. |
9. partie 23.11. |
10. partie 24.11. |
11. partie 26.11. |
12. partie 28.11. |
1. partie 30.11. |
2. partie 30.11. |
3. partie 30.11. |
4. partie 30.11. |
Body | |
 Sergej Karjakin |
2772 | ½ | ½ | ½ | ½ | ½ | ½ | ½ | 1 | ½ | 0 | ½ | ½ | ½ | ½ | 0 | 0 | 6(1) |
| Magnus Carlsen |
2853 | ½ | ½ | ½ | ½ | ½ | ½ | ½ | 0 | ½ | 1 | ½ | ½ | ½ | ½ | 1 | 1 | 6(3) |
V mistrovském turnaji s Karjakinem trvalo osm kol, než někdo dokázal vyhrát partii, a byl to právě ruský šachista. 10. hru však zase ovládl norský obhájce titulu, takže po 12 klasických partiích byl stav vyrovnaný a rozhodnout musely rapid partie. V nich se po dvou remízách nakonec prosadil Carlsen, takže podruhé obhájil svůj titul mistra světa, tentokrát ale jen velmi těsně.
Zápas o titul mistra světa 2018
[editovat | editovat zdroj]| Vážné partie [22] | Rapid partie | ||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| FIDE Elo listopad 2018 |
1. partie 9.11. |
2. partie 10.11. |
3. partie 12.11. |
4. partie 13.11. |
5. partie 15.11. |
6. partie 16.11. |
7. partie 18.11. |
8. partie 19.11. |
9. partie 21.11. |
10. partie 22.11. |
11. partie 24.11. |
12. partie 26.11. |
1. partie 28.11. |
2. partie 28.11. |
3. partie 28.11. |
Body | |
 Fabiano Caruana |
2832 | ½ | ½ | ½ | ½ | ½ | ½ | ½ | ½ | ½ | ½ | ½ | ½ | 0 | 0 | 0 | 6(0) |
| Magnus Carlsen |
2835 | ½ | ½ | ½ | ½ | ½ | ½ | ½ | ½ | ½ | ½ | ½ | ½ | 1 | 1 | 1 | 6(3) |
Poprvé v historii soubojů o titul mistra světa skončily všechny klasické partie remízou. Přestože měl Carlsen několik šancí skórovat (především v první a poslední partii), nepodařilo se mu je využít. Ve 12. partii si Carlsen vytvořil černými figurami velký tlak a dosáhl pozice, kterou mohl postupně zesilovat, ale v 27. tahu překvapivě nabídl remízu. Garri Kasparov následně prohlásil, že Carlsen ztratil nervy a že už mu nevěří.[23] Nor však dokázal, že je mistrem světa právem, a v rapid partiích Caruanu převálcoval poměrem 3–0.
Zápas o titul mistra světa 2021
[editovat | editovat zdroj]| Vážné partie | ||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| FIDE Elo listopad 2021 |
1. partie 26.11. |
2. partie 27.11. |
3. partie 28.11. |
4. partie 30.11. |
5. partie 1.12. |
6. partie 3.12. |
7. partie 4.12. |
8. partie 5.12. |
9. partie 7.12. |
10. partie 8.12. |
11. partie 10.12. |
12. partie 11.12. |
13. partie 12.12. |
14. partie 14.12. |
Body | |
| * Jan Něpomňaščij |
2782 | ½ | ½ | ½ | ½ | ½ | 0 | ½ | 0 | 0 | ½ | 0 | Zápas byl již ukončen |
3½ | ||
| Magnus Carlsen |
2856 | ½ | ½ | ½ | ½ | ½ | 1 | ½ | 1 | 1 | ½ | 1 | 7½ | |||
* Poznámka: Něpomňaščij z důvodu protiruských sankcí WADA hrál pod vlajkou ruské šachové federace.
Po úvodních pěti remízách se Carlsenovi podařilo vyhrát, přičemž šlo s 136 tahy o nejdelší hru v dějinách šachových mistrovství světa. Carlsen pak zbytek turnaje ovládl a již v 11. partii si zajistil vítězství a čtvrtou obhajobu svého titulu.
Po tomto mistrovství Carlsen oznámil, že znovu hrát o titul má v úmyslu jen pokud se jeho vyzyvatelem stane Alireza Firouzja. K tomu nedošlo, turnaj kandidátů roku 2022 vyhrál opět Něpomňaščij, a Carlsen následně potvrdil, že nemá motivaci titul obhajovat a dalšího mistrovství se už nezúčastní. Novým mistrem světa se tak v dubnu 2023 stal čínský šachista Ting Li-žen, druhý v turnaji kandidátů, který na mistrovství Něpomňaščiho o bod porazil.
Osobní život
[editovat | editovat zdroj]Carlsen se označuje za sociálního demokrata a stravuje se převážně vegetariánsky.
Je fotbalovým fanouškem a jeho oblíbeným týmem je Real Madrid. Když se poprvé stal šachovým mistrem světa, 30. listopadu 2013 dostal možnost provést čestný výkop utkání La Ligy mezi Madridem a Valladolidem. Sleduje také Premier League a hraje Fantasy fotbal, kde se v prosinci 2019 dostal dokonce na průběžné první místo ze sedmi milionů účastníků hry (nakonec skončil desátý).
Jako mnoho jiných šachistů se věnuje i hraní pokeru. V roce 2022 se na norském mistrovství umístil na 25. místě ze 1050 hráčů.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Žebříček nejlepších hráčů na oficiálních stránkách FIDE, leden 2010
- ↑ Žebříček nejlepších hráčů na oficiálních stránkách FIDE
- ↑ princeofchess.com Oficiální stránky filmu Prince of the Chess
- ↑ The Prince of Chess (2005) Prince of the Chess na imdb.com
- ↑ DODGERS, Peter. Kasparov and Carlsen team up. ChessVibes [online]. 2009-09-07 [cit. 2009-11-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-12. (anglicky)
- ↑ Magnus Carlsen withdraws from Grand Prix. ChessBase [online]. 2008-12-05. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Nanjing: Carlsen wins Pearl Spring with 3002 performance. ChessBase.com - Chess News [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-11-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Chess: Carlsen wins World Blitz Championship. The Norway Post [online]. 2009-11-20 [cit. 2009-11-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-02-06. (anglicky)
- ↑ ELISTA. Nor Carlsen je ode dneška nejmladší šachovou jedničkou [online]. 2010-01-01 [cit. 2012-04-16]. Dostupné online.
- ↑ CROWTHER, Mark. 72nd Corus Wijk aan Zee 2010. The Week in Chess [online]. 2010-01-31 [cit. 2010-01-31]. (anglicky)
- ↑ CROWTHER, Mark. 4th Kings Tournament 2010. the Week in Chess [online]. 2010-06-25 [cit. 2010-06-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-16.
- ↑ Magnus Carlsen retains Kings Tournament title. The Week in Chess [online]. 2011-06-21 [cit. 2011-06-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-03-13. (anglicky)
- ↑ CROWTHER, Mark. Magnus Carlsen's Biel victory finishes with draw. The Week in Chess [online]. 2011-07-29 [cit. 2011-07-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-08-11. (anglicky)
- ↑ Rules & regulations for the FIDE World Championship Match (FWCM) 2013
- ↑ Fanouškovský web čerpající z oficiálních stránek. sachynaddmslavkov.cz [online]. [cit. 2015-10-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
- ↑ Schach-WM in New York: Karjakin fordert Weltmeister Carlsen heraus (Mistrovství světa v šachu v New Yorku: Karjakin vyzývá mistra světa Carlsena), http://www.faz.net/aktuell/sport/mehr-sport/schach-wm-sergei-karjakin-gegen-weltmeister-magnus-carlsen-14148852.html, 28. března 2016 (německy).
- ↑ LÖFFLER, Stefan: Der Putin-Freund ist am Zug (Putinův stoupenec je na tahu), Frankfurter Allgemeine Zeitung, http://www.faz.net/aktuell/sport/mehr-sport/putin-freund-karjakin-spielt-gegen-carlsen-um-den-schach-wm-titel-14150123.html, 30. března 2016, str. 27 (německy).
- ↑ Schach: Karjakin qualifiziert sich für die Weltmeisterschaft (Šach: Karjakin se kvalifikoval na mistrovství světa), http://www.spiegel.de/sport/sonst/sergej-karjakin-gewinnt-das-schach-kandidatenturnier-nach-sieg-ueber-fabiano-caruana-a-1084379.html, 30. března 2016 (německy).
- ↑ Oficiální stránka zápasu o titul mistra světa v šachu 2013
- ↑ Stránka o zápasu o titul mistra světa v šachu 2014
- ↑ Stránka o zápasu o titul mistra světa v šachu 2016
- ↑ Stránka o zápasu o titul mistra světa v šachu 2018
- ↑ Carlsen still favourite to win chess tiebreaker but Kasparov losing faith [online]. 2018-11-27 [cit. 2021-08-08]. Dostupné online. (anglicky)
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Magnus Carlsen na anglické Wikipedii.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Agdestein, S. (2004). Wonderboy: How Magnus Carlsen became the youngest Chess Grandmaster in the world : the story of the games. Interchess. ISBN 90-5691-131-7.0
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Magnus Carlsen na Wikimedia Commons
Osoba Magnus Carlsen ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Magnus Carlsen
- Oficiální webová stránka
- FIDE stránka Magnuse Carlsena
- Magnus Carlsen na chessgames.com
- chessgraphs.com rating history for Magnus Carlsen, graphed in comparison to other top chess players
