Luhanská oblast

Luhanská oblast Луганська область Luhanska oblasť
znak vlajka
Geografie
Hlavní město	Luhansk (de iure) (Celá oblast kromě několika malých obcí na severozápadě okupovaná ruským režimem, Bilohorivka leží v šedé zóně)
Souřadnice	48°55′12″ s. š., 39°1′12″ v. d.
Rozloha	26 684 km²
Časové pásmo	+3
Geodata (OSM)	OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	2 102 921 (1. ledna 2022)
Hustota zalidnění	Šablona {{Zastaralý parametr infoboxu}} prohlašuje parametr "hustota" (nyní s hodnotou "89") šablony "Infobox - region" za zastaralý!89 obyv./km²
Jazyk	ruština (69%), ukrajinština (30%)
Národnostní složení	Ukrajinci (58%), Rusové (39%)
Náboženství	pravoslavné křesťanství
Správa regionu
Stát	Ukrajina Ukrajina
Druh celku	oblast
Podřízené celky	8 rajónů
Vznik	3. června 1938
gubernátor	Vitalij Komarnyckyj
Mezinárodní identifikace
Telefonní předvolba	+380-64
Označení vozidel	ВВ a НВ
Oficiální web	www.loga.gov.ua
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Luhanská oblast (ukrajinsky Луганська область, Luhanska oblasť, též Луганщина / Luhanščyna; rusky Луганская область, Luganskaja oblasť) je nejvýchodnější samosprávná oblast Ukrajiny.

Oblast vznikla 3. června 1938. Do 5. března 1958 a od 5. ledna 1970 do roku 1990 se jmenovala Vorošilovgradská / Vorošilovhradská oblast. Hlavním městem bylo průmyslové středisko Luhansk. 27. dubna 2014 místní separatisté vyhlásili samostatnou Luhanskou lidovou republiku, která po válce na východní Ukrajině zabírá jižní část Luhanské oblasti. V důsledku toho byla ukrajinská vláda nucena přesunout sídlo oblasti do Severodoněcku.^[1] Od července 2022 ztratila načas Ukrajina kontrolu nad celou oblastí v důsledku okupace silami Ruské federace, nicméně již 19. září byla osvobozena Bilohorivka^[2] a na přelomu září a října další pás území u hranic s Charkovskou oblastí.^[3] K 1. listopadu 2022 bylo podle dostupných informací a lokalizovaných videí pod kontrolou Ukrajiny asi 0,6 % rozlohy oblasti.

Dne 30. září 2022 se podle tvrzení Ruska stala Luhanská oblast spolu s dalšími čtyřmi oblastmi Ukrajiny součástí Ruské federace na základě referenda o připojení k Rusku. Výsledky referend a jejich průběh jsou mezinárodně zpochybňovány.^[4]

Společně s Doněckou oblastí, se kterou sousedí na jihozápadě, zaujímá většinu území Donbasu. Dále sousedí s Charkovskou oblastí na západě; na východě a jihu hraničí s Ruskou federací (Bělgorodská, Voroněžská a Rostovská oblast). Od západu k východu protéká napříč oblastí řeka Severní Doněc. V oblasti je silně zastoupen těžký průmysl, těží se zde uhlí a rudy kovů. Rozvinutý je také chemický a zpracovatelský průmysl.

V Luhansku existovalo mezinárodní letiště, které je ovšem od roku 2014 uzavřeno. Luhanská oblast byla významným tranzitním regionem, a to především pro svou polohu: má společnou hranicí s Ruskem. Oblastí procházejí dálnice M3 (Kyjev – Rusko) a M4 (Snamjanka – Rusko).

Nejvýznamnějším dopravním uzlem byl Luhansk, který byl po okupaci odříznut od Ukrajiny, čímž došlo k jeho úpadku z hlediska logistického.

Se svými 2 112 100 obyvateli (2022) je 7. nejlidnatější oblastí Ukrajiny. Toto číslo je ovšem zapotřebí brát s rezervou, neboť zahrnuje i okupované území, na kterém žije většina obyvatel. Po částečné okupaci oblasti v roce 2014, potažmo po ruské invazi na Ukrajinu je velice těžké odhadnout skutečný počet obyvatel, protože v důsledku ozbrojeného konfliktu a okupace oblasti silami ruské federace a tzv. Luhanské lidové republiky uteklo více než 300 000 lidí. Velkoměsta jako Severodoněck, Lysyčansk či Rubižne byla skoro srovnána se zemí.

Luhanská oblast je vysoce urbanizovaná: z 2,1 milionů osob žilo ve městech 1,83 milionů lidí (87,2 %), zatímco na venkově jen 269 tisíc lidí (12,3 %). ^[5]

Počet obyvatel postupně klesá: roku 1989 zde žilo 2 862 000 obyvatel, roku 2001 2 546 000 osob, v lednu 2022 žilo zde 2 102 912 osob. ^[6]

Za rok 2021 se narodilo 3 356 živě narozených dětí, zemřelo však 18 380. Na 100 zemřelých připadá jen 19 živě narozených. Celkový úbytek obyvatel byl 18 401 lidí. Míra kojenecké úmrtnosti tehdy činila 6 ‰.

Podle výsledků sčítání lidu v roce 2001 žilo v oblasti 58 % Ukrajinci, 39 % Rusové (kromě autonomního Krymu má oblast největší zastoupení Rusů). Je zde též tatarská a arménská národnostní menšina (po 0,3 %). Přibližně 70 % obyvatel oblasti používá ruštinu, ukrajinštinu pak zhruba 30 %.

Největším městem je téměř 400-tisícový Luhansk; dále je v oblasti osm dalších středně velkých měst s 50 až 150 tisíci obyvateli.

Následující tabulka podává přehled větších měst; Kurzívou jsou vyznačena města pod kontrolou Luhanské lidové republiky. V závorce jsou uvedeny původní názvy měst pod kontrolou tzv. LLR přejmenovaných ukrajinskými úřady.^[7]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Luhanská oblast na Wikimedia Commons
• Stránky oblastní rady (rusky)

Luhanská oblast
Rajóny	Alčevský • Dovžanský • Luhanský • Roveňský • Severodoněcký • Starobilský • Svatovský • Ščasťský
Města	Almazna • Alčevsk • Antracyt • Bokovo-Chrustalne (Vachruševe) • Brjanka • Dovžansk (Sverdlovsk) • Hirske • Holubivka (Kirovsk) • Chrustalnyj (Krasnyj Luč) • Irmino • Kadijivka (Stachanov) • Kreminna • Kypuče (Artemivsk) • Luhansk • Lutuhyne • Lysyčansk • Miusynsk • Molodohvardijsk • Novodružesk • Oleksandrivsk • Perevalsk • Pervomajsk • Petrovo-Krasnosillja • Popasna • Pryvillja • Roveňky • Rubižne • Severodoněck • Sorokyne (Krasnodon) • Starobilsk • Suchodilsk • Svatove • Ščasťa • Voznesenivka (Červonopartyzansk) • Zolote • Zorynsk • Zymohirja
Sídla městského typu	Bajračky • Bile • Bilohorivka • Bilokurakyne • Biloluck • Biloričenskyj • Bilovodsk • Bokovo-Platove • Borivske • Buhajivka • Buran (Enhelsove) • Centralnyj • Čeljuskinec • Čornuchyne • Doneckyj • Dubivskyj • Dubove (Komsomolskyj) • Faščivka (Alčevský rajón) • Faščivka (Roveňský rajón) • Fedorivka • Hannivka • Heorhijivka • Hirne • Hirnyk • Hlybokyj • Horodyšče • Hrušove • Chrustalne • Ivanivka • Ivanivske (Lotykove) • Izvaryne • Jasenivskyj • Jaščikove • Jesaulivka • Jurjivka • Južna Lomuvatka • Kalynove • Kamjane • Kartušyne (Proletarskyj) • Katerynivka (Juvilejne) • Klenovyj • Kňahynivka • Komisarivka • Komyšuvacha • Krasnodarskyj • Krasnoričenske • Krasnyj Kut • Kripenskyj • Krynyčanske (Červonohvardijske) • Krynyčne (Birjukove) • Kundrjuče (Kalininskyj) • Ljubymivka (Dzeržinskyj) • Lozivskyj • Lozno-Oleksandrivka • Lomuvatka • Malomykolajivka • Malorjazanceve • Marija (Lenina) • Markivka • Meťolkine • Myrna Dolyna • Myrne • Mychajlivka (Alčevský rajón) • Mychajlivka (Roveňský rajón) • Milove • Naholno-Tarasivkа • Nyžne • Nyžňa Duvanka • Nyžnij Naholčik • Novoajdar • Novodarjivka • Novooleksandrivka • Novopskov • Novosvitlivka • Novotoškivske • Pavlivka • Petropavlivka • Rodakove • Sadovo-Chrustalnenskyj • Seleznivka • Senťanivka (Frunze) • Severnyj • Severo-Hundorivskyj • Simejskyne • Sirotyne • Slovjanoserbsk • Sofijivskyj • Stanycja Luhanska • Šachtarske • Ščotove • Šterivka • Talove • Tacyne • Teple (Krasnodon) • Toškivka • Trojicke • Uralo-Kavkaz • Uspenka • Valjanivske (Leninske) • Vedmeže (Volodarsk) • Velykokamjanka • Velykyj Loh • Verhulivka • Verchnij Naholčyk • Voronove • Vovčojarivka • Vrobivskyj • Vrubivka • Zaporižžja
Bývalé rajóny	Antracytský • Bilokurakynský • Bilovodský • Krasnodonský • Kreminský • Luhanskostanycký • Lutuhynský • Markivský • Milovský • Novoajdarský • Novopskovský • Perevalský • Popasenský • Slovjanoserbský • Trojický
Kurzívou jsou vyznačeny rajóny a města na území okupovaném Luhanskou lidovou republikou a Ruskem.