Lída Faltová

Lída Faltová
Rodné jméno	Ludmila Pospíšilová
Narození	26. září 1890 nebo 2. října 1890 Žerůtky Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	20. prosince 1944 (ve věku 54 let) nebo 8. prosince 1944 (ve věku 54 let) Žerůtky Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povolání	překladatelka a redaktorka
Manžel(ka)	Josef Falta (od 1923)
Děti	Stanislav Falta
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Ludmila Faltová, rozená Pospíšilová, (26. září 1890 Žerůtky^[1] – 20. prosince 1944 tamtéž) byla česká redaktorka a překladatelka z nizozemštiny, francouzštiny a němčiny.

Narodila se v Žerůtkách u Lysic v domě č. p. 7.^[1] Byla pokřtěna 2. října 1890.^[1] V dětství se s rodiči přestěhovala do Rozhraní na Letovicku a nedaleké obce Bradleny (nyní Bradlné). Později studovala v Brně na dívčím lyceu Vesna (1904–1910). Poté působila jako redaktorka v různých brněnských listech. V letech 1919–1923 se věnovala studiu románských jazyků na nově založené filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Dostala se do kruhu intelektuálů, kteří se soustředili kolem Jiřího Mahena. Zde se seznámila se svým budoucím manželem, Josefem Faltou (1895–1974), který pracoval jako redaktor sociálně-demokratického deníku Právo lidu. Později v letech 1927–1931 působil jako šéfredaktor almanachu Ruch. V roce 1923 se vzali. Od 20. let publikovala články v časopisech a novinách (Svoboda, Právo lidu, Niva, Lidové noviny, Panorama) o překládaných autorech a o dění v cizích literaturách. Své překlady vydávala knižně od roku 1925. Podepisovala se jako Lída Faltová.^[2][3]

Její dům v Žerůtkách se stal místem setkávání kulturních osobností. Ve 2. polovině 30. let sem každoročně na několik týdnů v létě jezdili spisovatel K. J. Beneš s manželkou houslistkou Ervínou Brokešovou. Mezi dalšími návštěvníky byl i básník Klement Bochořák, který ve své knize V druhé světnici napsal:

„Ze žerůteckého Vašíčkova rodu pocházely i pratetičky, které k nám chodívaly, Marie, Adelína a tak dále. Dcera jedné byla Ludmila Faltová, překladatelka románů, velmi si její osoby cenil básník Halas, který dům v Žerůtkách dvakrát navštívil“.

Na Lídu Faltovou a její vztah k rodné domovině vzpomínal i překladatel Pavel Eisner v poválečném nekrologu Za Lídou Faltovou:

„Svou Moravu milovala láskou na slovo skoupou, ale rozhořelou v oheň stáložárný. Byla doslova nabita zkazkami a lidovým podáním svého rodného kraje, byla prostoupena zpěvem lidové mluvy. Sotva kdy zapomenu, jak na procházkách v okolí svých milovaných Žerůtek vypravovala místní lidové pověsti, jak se její zamlklá horoucnost prozrazovala slovy, jimiž komentovala jednotlivá lidová úsloví, jednotlivé krásy lidové mluvy nářeční“.

V roce 1931 se s manželem přestěhovali do Prahy. Falta v Praze pracoval asistent senátora Františka Soukupa. Lída spolu s manželem pravidelně cestovala po severoevropských a západoevropských zemích, čímž si vytříbila své jazykové dovednosti, které pak zúročila ve své překladatelské činnosti.^[2]

Když vypukla 2. světová válka, její manžel emigroval do Spojených států, kde pomáhal zahraničnímu odboji. Syn Stanislav byl pár dní po maturitě zatčen a do konce války byl vězněn. Lída odloučení od manžela a syna snášela těžce. Navíc jí zemřela matka a potýkala s vážnými zdravotními problémy. Zimu a Vánoce roku 1943 strávila v Rožmitále pod Třemšínem u své přítelkyně Ervíny Brokešové, jejíž manžel K. J. Beneš byl vězněn v Pankrácké věznici. Poté se vrátila do Prahy a odtud do rodných Žerůtek, odkud byla po zhoršení nemoci odvezena do nemocnice v Brně, kde jí byla operována štítná žláza. V nemocnici zažila tvrdý nálet, po kterém musela uvolnit místo těžce raněným. Cestou do zpět do Žerůtek se slabá a nemocná zhroutila na silnici. Někdo ji našel a dovezl na žebřiňáku domů, kde se trochu zotavila a kam jí došel dopis z Prahy s oznámením, že její syn půjde před soud, a že mu hrozí trest smrti. Krátce po přečtení dopisu, dne 20. prosince 1944, náhle zemřela.^[4]

Byla zpopelněna v brněnském krematoriu a pohřbena v Praze-Bubenči.^[3]

Za svého života vydala na šest desítek knižních titulů, další vyšly i posmrtně a některé vycházejí dodnes v reedicích. Pavel Eisner ve svém nekrologu zmínil i nedopsaný román (bez dalších podrobností) a že ke konci života překládala poezii, byť žádná nebyla vydána. Překládala především díla nizozemských autorů, ale najdou se i její překlady z francouzštiny (díla švýcarského spisovatele Charlese-Ferdinanda Ramuze), němčiny (např. Mládí krále Jindřicha Čtvrtého od Heinricha Manna). Z nizozemštiny měla v meziválečné době přeložit až polovinu všech překladů do češtiny, čímž je považována za nejvýznamnější překladatelku z nizozemštiny 1. poloviny 20. století. Zaměřovala se především na populární nizozemskou literaturu, která mohla být na českém trhu čtenářsky atraktivní. Šlo tedy spíše o lehčí a zábavnější četbu, žánrově se jednalo o velké výpravné romány, venkovské prózy, cestopisné prózy a díla s koloniální tematikou. Společným prvkem překladů byl sociální aspekt, což mohlo být zadáním nakladatelství, pro které překládala. Těmi byla zejména Družstevní práce a Melantrich.^[2]

Po její smrti její překlady opětovně vycházely po celé následující půlstoletí.^[3]

• Plavčíci kapitána Bontekoea, Johan Fabricius (1924)
• Jeli tudy komedianti, Johan Fabricius (1933)
• Vesnický lékař, Antoon Coolen (1936)
• Rašelináři, Antoon Coolen (1930)
• Hospoda u nesváru, Antoon Coolen (1938)

• Veselí občané sichemští, Ernest Claes (1938)
• Milování ve Flandřích, Stijn Streuvels (1939)
• Guma klesá, Madelon Szekely-Lulofsová (1931)
• Orientexpres, A. Den Doolaard (1946)
• El Greco, malíř absolutna, Simon Vestdijk (1937)
• Příběh malého Waltra Pieterse, Eduard Douwes Dekker (1953)

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Lída Faltová
• Lída Faltová v Encyklopedii dějin města Brna