Jelenec pampový
 Jelenec pampový | |
|---|---|
 Samec jelence pampového v Uruguayi | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 téměř ohrožený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | Živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Podtřída | živorodí (Theria) |
| Řád | sudokopytníci (Artiodactyla) |
| Podřád | přežvýkaví (Ruminantia) |
| Čeleď | jelenovití (Cervidae) |
| Rod | Ozotoceros Ameghino, 1891 |
| Binomické jméno | |
| Ozotoceros bezoarticus (Linnaeus, 1758) | |
 Červeně vyznačený areál rozšíření jelence pampového | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jelenec pampový (Ozotoceros bezoarticus) je druh jelence žijícího na nízko položených pastvinách Jižní Ameriky.[2] Vyhledávají stanoviště v blízkosti vody a nejlépe i s vysokou travnatou vegetací, která může v případě nouze zvíře schovat před predátorem.[3] Mnoho jedinců žije i v mokřadech Pantanalu. Je známo, že ve volné přírodě se mohou dožít 12 let, v zajetí i více, avšak jsou ohroženi lidskou činností, především pak ztrátou přirozeného prostředí a lovu. Biologové jsou znepokojeni úbytkem těchto zvířat, jelikož ta spásáním trávy udržují přirozený vzhled pastvin. Populace jelenců pampových bývá odhadována na 80 000 kusů, přičemž většina žije na území Brazílie.
Taxonomie a evoluce
[editovat | editovat zdroj]
Jelenci pampoví jsou označováni jako jedni z novosvětských druhů, což je označení pro jihoamerické druhy jelenů. Fosilie dokazují, že novosvětští jeleni cestovali ze Severní do Jižní Ameriky v souvislosti s tzv. Great American Interchange před 2,5 miliony lety, tedy po vzniku Panamské šíje. Jednalo se o proces, při kterém se stěhovala zvířata ze Severní Ameriky přes Střední Ameriku do Jižní Ameriky a naopak, protože vznikla již zmíněná Panamská šíje, která spojila dříve oddělené kontinenty. Kvůli vysoké kyselosti půdy a kontinentálnímu ledovci bylo ale mnoho pozůstatků té doby zničeno, takže se neví, jak v té době jelenci pampoví nebo jejich předci vypadali. První přímí předci dnešních jelenců se pravděpodobně vyvinuli během pleistocénu.[4][5]
Vědci se domnívají, že jelenci pampoví se vyvíjeli bez přirozených predátorů, jelikož byl objeven zvláštní poklus, kterým se pohybují, a typický zápach vycházejí z jejich kopyt.[6] Podobné geny jako jelenci pampoví mají další druhy jelenců, především jelenec bahenní. Jedinečné na jejich genech jsou například dva druhy kondenzovaných chromozomů.[2]
Počet poddruhů jelence pampového je spekulativní, některé zdroje uvádějí poddruhů pět, jiné pouze tři. Běžně jsou ale uváděny pouze tři; nominátní Ozotoceros bezoarticus bezoarticus, poddruh, který žije ve východní a střední Brazílii od řeky Amazonky až po Uruguay, Ozotoceros bezoarticus leucogaster, poddruh z jihozápadní Brazílie, jihovýchodní Bolívie, Paraguaye a Ozotoceros bezoarticus celer ze severní Argentiny. Poslední uvedený poddruh je ten nejvzácnější.[2]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Jelenci pampoví mají srst, která může být v různých odstínech hnědé. Na vnitřní straně nohou bývá srst světlejší. Srst se přes rok nemění. Na hrdlech a horních čelistech mají bílé skvrnky.[2] Kohoutková výška se pohybuje mezi 60 až 65 cm u samic, u samců je to více, tedy 65 až 70 cm.[6] Ocasy jsou krátké s hustou srstí, na délku mívají okolo 10 až 15 cm. Při běhu mají jelenci ocas zvednutý a je vidět i bílá srst na jeho spodní straně (podobně je tomu například u jelenců běloocasých).[2]
Dospělí samci mohou vážit 24 až 34 kg, avšak byly zdokumentovány i kusy o hmotnosti 40 kg.[6] Samice běžně váží v rozmezí od 22 do 29 kg.[6] Druh jelenec pampový je oproti jiným jelenovitým poměrně malý, s výrazným pohlavním dimorfismem. Samci mají malé, lehké parohy, které v srpnu nebo září shazují. Samice mají místo parohů pouze takové „pahýlky“. Samci ze žláz na kopytech vylučují silný zápach, který lze zachytit až na vzdálenost 1,5 km.[3] V porovnání s jinými přežvýkavci mají jelenci pampoví vzhledem ke své velikosti malá varlata.[7]
Chování
[editovat | editovat zdroj]Jelenci pampoví jsou skupinová zvířata; tvoří malé skupinky o dvou až šesti jedincích. Jsou to převážně denní a nepříliš aktivní zvířata.[3] Přes den se příliš nepohybují, pouze se pasou, čímž se pomalu posouvají. Tito přežvýkavci jsou velmi zvědaví a nebojí se přijít ani blízko k pozorovatelům, lidem, což z nich v očích pytláků dělá snadnou kořist.[2]
V případě blížícího se nebezpečí může jelence pampové ochránit především vegetace a oni toho využívají. Nejsou to rychlí běžci ani nedokáží dělat velké skoky, proto je jejich nejspolehlivější taktikou schovávání se ve vysoké trávě. Samice jsou dobrými matkami a v případě, že vidí možné nebezpečí, v zájmu svých mláďat často simulují kulhání, aby na sebe obrátily pozornost predátora.[2]
Rozmnožování
[editovat | editovat zdroj]Jelenci pampoví nejsou monogamní zvířata ani si samci nevytvářejí harémy; na jednoho samce v době páření připadá jedna samice. Období páření jelenců pampových v Argentině trvá od prosince do února, v Uruguayi je to pak od února do dubna. Vše začíná námluvami, kdy se samec dvoří samici. Samec vydává bzučivé zvuky a po dlouhou dobu následuje samici. Někdy samice na námluvy reagují i tím, že si lehnou na zem.[2]
Jelenci pampoví nejsou teritoriální zvířata ani v případě období páření a svá území si nechrání, avšak projevují různé znaky dominance. Například v případě, že chce samec vyštvat jiného samce, který si namlouvá „jeho samici“, začne domácí samec chodit s hlavou vysoko zdviženou a promyšlenými pohyby se snaží nového samce odsunout pryč. Pokud se ale tato taktika nedaří, začnou samci přejíždět parožím po zemi. V průběhu toho si území značkují močí, výkaly nebo zapáchajícím sekretem ze žláz v kopytech. Nakonec se samci začnou kousat.
Po spáření je následně samice březí po dobu asi sedmi měsíců a několika týdnů a většina kolouchů se rodí v období mezi zářím a listopadem. Ještě před porodem se každá samice oddělí od stáda a najde si klidné místo. Běžná hmotnost novorozených jelenců je okolo 2,2 kg. Ke stádu se opět i s mládětem připojuje v průběhu následujících dvou dnů. Kolouchové jsou malí a podobně jako je tomu u jiných mláďat jelenovitých, i oni mají bílé skvrnky na hřbetě, které se ve dvou měsících života ztrácejí. Samice kojí své mladé po dobu asi 6 týdnů, ti pak následně přecházejí na pevnou stravu. S matkami zůstávají po další rok, dokud se nestávají pohlavně dospělými.[3]
Potrava
[editovat | editovat zdroj]Jelenci pampoví se živí listím, větvičkami keřů a bylinami. Většina jimi konzumovaných rostlin roste na vlhkých půdách. Tito sudokopytníci často o potravu soutěží s dobytkem. Jejich výkaly byly několikrát studovány a porovnávány s výkaly dobytka. Bylo zjištěno, že oba druhy jedí stejné rostliny, avšak v různých poměrech, Jelenci jedí méně trávy, naopak více se živí bylinami a rostlinami s listy a větvičkami. Během období dešťů tvoří 20 % jejich stravy čerstvá tráva.
Jelence pampové lze vidět stát na zadních nohách, když si shánějí potravu.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pampas deer na anglické Wikipedii.
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
- ↑ a b c d e f g h GEIST, Valerius. Deer of the World: Their Evolution, Behaviour, and Ecology. [s.l.]: Stackpole Books 462 s. Dostupné online. ISBN 9780811704960. (anglicky)
- ↑ a b c d NOWAK, Ronald M. Walker's Mammals of the World. [s.l.]: Johns Hopkins University Press 1116 s. Dostupné online. ISBN 9780801857898. (anglicky)
- ↑ GONZÁLEZ, S.; MALDONADO, J. E.; LEONARD, J. A. Conservation genetics of the endangered Pampas deer (Ozotoceros bezoarticus). Molecular Ecology. 1998-01-01, roč. 7, čís. 1, s. 47–56. Dostupné online [cit. 2016-05-01]. ISSN 1365-294X. DOI 10.1046/j.1365-294x.1998.00303.x. (anglicky)
- ↑ GRZIMEK, Bernhard; GLEIMAN, Devra G.; SCHLAGER, Neil. Grzimek's Animal Life Encyclopedia: Mammals I-V. [s.l.]: Gale 488 s. Dostupné online. ISBN 9780787657888. (anglicky)
- ↑ a b c d WILSON, Don E.; MITTERMEIER, Russell A. Handbook of the mammals of the world. [s.l.]: Lynx Dostupné online. ISBN 9788496553491. (anglicky)
- ↑ PÉREZ, William; VAZQUEZ, Noelia; UNGERFELD, Rodolfo. Gross anatomy of the male genital organs of the pampas deer (Ozotoceros bezoarticus, Linnaeus 1758). Anatomical Science International. 2013-02-0, roč. 88, čís. 3, s. 123–129. Dostupné online [cit. 2016-05-01]. ISSN 1447-073X. DOI 10.1007/s12565-013-0171-4.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu jelenec pampový na Wikimedia Commons
Taxon Ozotoceros bezoarticus ve Wikidruzích
