Jaromír John

Jaromír John
před 1923
Narození	16. dubna 1882 Klatovy Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	24. dubna 1952 (ve věku 70 let) Jaroměř Československo Československo
Místo pohřbení	Pardubice
Alma mater	Gymnázium Josefa Ressela Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolání	spisovatel, pedagog, novinář, historik umění, estetik, redaktor, překladatel, učitel, prozaik a vysokoškolský učitel
Partner(ka)	Helena Šmahelová (od 1943)
Děti	Evžen Markalous
Rodiče	Václav Markalous
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaromír John, vlastním jménem Bohumil Markalous (16. dubna 1882 Klatovy^[1] – 24. dubna 1952 Jaroměř) byl český spisovatel, novinář, středoškolský a vysokoškolský učitel, výtvarný estetik, výchovný pracovník a výtvarný kritik.

Bohumil Markalous se narodil v Klatovech, gymnázium absolvoval v Chrudimi (roku 1900), kde byl jeho otec Václav Markalous profesorem (pocházel z Jesenčan). Chtěl se stát středoškolským učitelem a přihlásil se na pražskou Univerzitu, kde studoval pedagogiku, psychologii a především přírodní vědy. Navštěvoval také přednášky z filosofie, estetiky, dějin umění, lékařství a dalších oborů. Po úspěšném ukončení absolvoval dva semestry na Univerzitě v Innsbrucku (1907). Pražské studium ukončil v roce 1905, v tomtéž roce se oženil s Giselou Hrbenskou, která pocházela z Kolína z židovské lékařské rodiny, a stal se suplujícím učitelem na obchodní škole v Praze. O rok později se manželům narodil syn Evžen (1906–1971), fotograf a psychiatr, ve dvacátých letech brněnský Devítisilák (člen tamějšího Devětsilu). Státní zkoušky z přírodopisu složil Markalous v roce 1907 a začal učit na obchodní škole a gymnáziu v Kolíně.^[2]

Markalous se otázkou estetické výchovy začíná zabývat v roce 1909–1910, kdy se stal na kratší dobu učitelem na dívčím reálném gymnáziu v Hradci Králové. V roce 1909 vydává první článek „Estetická výchova na školách obchodních“, následně v roce 1911 stať „O dětských hrách a hračkách“.

V únoru 1915 narukoval do první světové války na balkánskou frontu. Roku 1916 dostal v Albánii úplavici a dočasně ochrnul na dolní končetiny. Roku 1917 obhájil na FF UKF v Praze rigorózní práci: Timologie a kritika filosofie normativní se zvláštním zřetelem k estetice.

Roku 1919 se stal redaktorem Lidových novin. Podnikl řadu cest do Rakouska a Německa (mj. Bauhaus). Roku 1922 byl na ročním pobytu v Paříži a navštěvoval přednášky Viktora Basche a Charlese Lalo. Roku 1924 byl jmenován důstojníkem Académie des beaux-arts (Akademie krásných umění) v Paříži.

V letech 1923–1927 externě přednášel dějiny umění na brněnské technice. Roku 1924 se zde habilitoval a do roku 1928 působil jako docent dějin umění. Roku 1924 založil v nakladatelství Orbis knižnici Ars jako sbírku vědeckých rozprav o umění a řídil ji do roku 1948. Působil jako dlouholetý šéfredaktor časopisu Pestrý týden (1928–1934) a jako redaktor v měsíčníku Bytová kultura. Dále pracoval v tiskovém odboru vlády. Roku 1931 založil v Praze Galerii Evropa.

Od roku 1943 žil s Helenou Šmahelovou. Od roku 1946 získal místo profesora estetiky na znovu obnovené Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kam se přestěhoval i se svojí družkou Helenou Šmahelovou. Působil i na JAMU v Brně.

Zemřel roku 1952 a je pohřben na hřbitově v Pardubičkách, části Pardubic^[3]. V roce 2020 byl na jeho hrobě historický náhrobek nahrazen soudobým.^[4]

Jeho tvorba byla ovlivněna časopisem Moderní revue. Zpočátku psal drobné povídky, později romány a novely.

• Listy z vojny, jež jsem psal synovi – 1917
• U táborového ohně – 1917
• Humoresky – 1918
• Tabatěrka (Povídky o lásce) – 1922, vydáno s obálkou Josefa Čapka
• Večery na slamníku – 1920, rozšířeno a přepracováno 1930, nejznámější sbírka povídek. Představují válku, ale z trochu jiné stránky: z nemocnic, z dobrovolných škol, … Vyprávějí s humorem o nepříjemných stránkách války a proměně lidských citů ve vypjatých situacích.
• Topičovo australské dobrodružství – 1939
• Vojáček Hubáček – 1939
• Rady snoubencům udílené strýcem Romualdem – 1940, míněno napůl vážně a napůl ironicky. Rady jak se mají muž a žena chovat v manželství.
• Moudrý Engelbert – 1940 vývoj panského lesníka, který předčasně poznal sex, parodie kalendářových povídek.
• Dořini milenci a jiné kratochvíle – 1942, pět povídkových příběhů
• Eskamotér Josef – 1946, román o skláři, který se v době hospodářské krize pokusil podvodně vystupovat jako eskamotér, aby uživil rodinu. Paralela s biblickým Jobem.
• Pampovánek – 1948, přepracováno 1949, rozsáhlý román, parodie bildungsromanu, o náboženském blouznivci, mentálně retardovaném Emanuelu Zletákovi. Velkolepá perzifláž estetiky katolicismu, využívající intertextové odkazy na triviální texty s náboženskou tematikou.
• Stará láska
• Šibalství svršků
• Kapitán Sekvenc – 1944
• Nový Démokritos (Laškovné definice a Nový Démokritos) – 1986, posmrtné vydání aforismů
• Estet – nedokončen

• O dětských hrách a hračkách, Hradec Králové 1911
• Co je umělecké dílo a čím nám býti má, Hradec Králové 1914
• Estetická výchova na školách obchodních
• Eidický princip u T. G. Masaryka, Praha 1934
• Co je umění? Abeceda umění, Praha 1938
• Estetika praktického života, Odeon Praha 1989 (ed. R. Chadraba, M. Krulichová, M. Vinařová)

• Rajský ostrov – 1938, líčení budování Národního divadla a doby s tím spojené. Nejedná se o historická fakta, ale velice přitažlivou formou napsané vzpomínky z dětství očima dospívajícího kluka.
• Příběhy Dona Quijota – 1941, upravení slavného Cervantesova díla.

• 
  Náhrobek rodiny Markalousovy, hřbitov u kostela svatého Jiljí v Pardubičkách.
• 
  Jaromír John, český spisovatel, 1941

• Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008). Lubomír Slavíček (ed.) ve spolupráci s Polanou Bregantovou, Andělou Horovou a Marií Platovskou. 1. vyd. Svazek 1 A–M. Praha: Academia, 2016. 2 svazky (1807 s.). ISBN 978-80-200-2094-9. S. 878–879. 
• FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 2/I. H–J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8. 

• Seznam českých spisovatelů
• Česká literatura v letech 1900–1945
• Česká literatura v letech 1945–1990

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaromír John na Wikimedia Commons
• Autor Jaromír John ve Wikizdrojích
• Osoba Jaromír John ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaromír John
• Jaromír John v informačním systému abART
• Digitalizovaná díla Jaromíra Johna v Národní digitální knihovně.
• Životopis Jaromíra Johna