Jan Hiebel

Jan Hiebel
Narození	1681; Kempten ; Svatá říše římská
Úmrtí	17. června 1755 (ve věku 73–74 let) nebo 15. června 1755 (ve věku 73–74 let); Praha ; České království
Místo pohřbení	Kostel Panny Marie před Týnem
Povolání	malíř, malíř fresek, grafik a ilustrátor
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

obraz pražského Klementina od Johanna Hiebela (1750).

Jan Hiebel (1681 Kempten, Bavorsko – 17. června 1755 Praha) byl český malíř-freskař bavorského původu v období vrcholného baroka, návrhář iluzivních architektur, divadelních dekorací a ilustrátor univerzitních tezí.

Život

Vyučil se malířem nejprve v Bavorsku ve Wangenu u Jana Siehelbeina a dále pokračoval v Mnichově u Johanna Caspara Singa. Zásadní význam pro jeho kariéru mělo vyškolení u italského malíře architektur Andrey Pozza ve Vídni. Jeho fresky dotvářely zejména interiéry (klenby, chodby) kostelů, klášterů a knihoven. Mezi jeho nejvýznamnější fresky patří scény ze života sv. Klimenta a sv. Heraklia v kostele sv. Klimenta a alegorický výjev Poznání přirozené a Poznání zjevené v sále knihovny Klementina v Praze. jeho práce pro jezuity zasáhla jeho rodinu tak silně, že syn Jan vstoupil do tohoto řádu.

Jako kvadraturista (tj. malíř architektur) rád spolupracoval s figuralisty, zejména s Michalem Václavem Halbaxem a Petrem Brandlem. V závěru života ze zdravotních důvodů již nemohl malovat fresky a věnoval se návrhům na obrazy architektury a grafickým návrhům na univerzitní teze, které často prováděl Antonín Birkhardt. Jeho iluzivní architektonické fresky chrámových prostor, takzvané Theatrum sacrum (Svaté divadlo), dosahují ve středoevropském kontextu vrcholné umělecké kvality srovnatelné s pracemi jeho učitele Andrey Pozza. Byl pohřben v Praze v Týnském chrámu.^[1]

Dílo

Pracoval často pro jezuity v Praze a v Klatovech. Jeho díla se dále dochovala v Duchcově, Doksanech, návrhové studie v Národní galerii v Praze a v Národním muzeu.

Odkazy

Reference

↑ FRONEK, Jiří. Johann Hiebel, malíř fresek. 2007 [cit. 2016-05-14]. Disertační práce. Universzita Karlova – Filosofická fakulta, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce Prof. PhDr. Mojmír Horyna. Dostupné online.

Literatura

Jaromír NEUMANN: Český barok, Praha 1974
Pavel PREISS, Barokní iluzivní malba architektur a Čechy, in: Sborník Umění věků. NM Praha 1956
Nová encyklopedie českého výtvarného umění, I., A-M, ed. Anděla Horová. Academie Praha 1995, s. 285

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Hiebel na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Hiebel
Jan Hiebel v informačním systému abART

[1] FRONEK, Jiří. Johann Hiebel, malíř fresek. 2007 [cit. 2016-05-14]. Disertační práce. Universzita Karlova – Filosofická fakulta, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce Prof. PhDr. Mojmír Horyna. Dostupné online.

[1]