Josef Lada

Josef Lada
Josef Lada, 1927
Narození	17. prosince 1887 Hrusice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	14. prosince 1957 (ve věku 69 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Národnost	česká
Povolání	ilustrátor a spisovatel
Manžel(ka)	Hana Budějická
Děti	Alena Ladová Eva Ladová
Ocenění	národní umělec (1947)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Lada (17. prosince 1887 Hrusice^[1] – 14. prosince 1957 Praha^[2]) byl český malíř, ilustrátor, karikaturista, scénograf a spisovatel. V raném dětství přišel o oko, což se krom dalšího projevilo na jeho charakteristickém plochém, kresebném stylu s využitím silných obrysů a linií. Mezi jeho nejznámější díla patří ilustrace k Osudům dobrého vojáka Švejka a řada jeho vlastních knih pro děti, např. O Mikešovi (Příhody kocourka, který mluvil) nebo O chytré kmotře lišce. Ve své volné výtvarné tvorbě se opakovaně vracel k motivům vodníků, rusalek a ponocných. Již za svého života patřil v Československu mezi široce uznávané umělce.

Narodil se hrusickému ševci Josefu Ladovi (1847–1904) a jeho manželce Alžbětě, rozené Janovské (1843–1912), jako nejmladší z pěti dětí. Měl o šestnáct let staršího bratra Františka (* 1871) a sestry Antonii (1877-1898) a Marii (* 1881). Jménem Josef byl pokřtěn jako druhý (starší sourozenec stejného křestního jména se narodil v květnu 1873 a zemřel jako půlroční na onemocnění spálou). Přestože řada předků z rodu Ladů byla v Hrusicích rychtáři, žila celá rodina v chalupě s jednou obytnou místností na udusané hlíně.^[3]

Jako půlroční chlapec upadl na knejp (ševcovský nůž) a poranil si oko. Proto viděl jen na jedno a chybělo mu prostorové vidění, což ovlivnilo jeho výtvarné vyjadřování.^[4]

V pěti letech nastoupil do hrusické základní školy. Ve škole kreslil domácí zvířata a jednoduché kresby pro pobavení spolužáků. Základní školu ukončil v dubnu roku 1901 a jako třináctiletý byl poslán rodiči do Prahy, aby se vyučil malířem pokojů. V těžkých podmínkách učení vydržel jen čtyři týdny, než se vrátil zpátky domů. Rok nato odešel opět do učení do Prahy, tentokrát ke knihařskému mistru Janu Karáskovi, který měl dílnu v Ječné ulici.^[5]

Lada nadále kreslil a snažil se své kresby udat u redakcí časopisů. Prvního zveřejnění své tvorby se dočkal v roce 1904, kdy jednu kresbu tehdy šestnáctiletého Lady vydal anonymně časopis Máj. Povzbuzen tímto úspěchem se Josef Lada ucházel o přijetí na Umělecko-průmyslové škole, ale neuspěl a byl pouze přijat do večerních kurzů kreslení. Další úspěch přišel o rok později, kdy celou řadu jeho kreseb otiskával humoristický časopis Švanda Dudák. Přes své tvůrčí ambice nebyla jiná jeho díla v té době přijímána a Lada se tak živil pouze kreslením humoristických kreseb a karikatur pro noviny.^[6]

Postupem času se rozrůstal počet humoristických časopisů, do kterých Lada přispíval. Krom Švandy dudáka přispíval do Novin mládeže, Veselé Prahy, Besídky malých a do časopisu Neruda, později přejmenovaného na Nového Nerudu. Také se začal sbližovat s anarchistickým hnutím a přispíval do jejich časopisu Chuďas. V roce 1906 se Josefu Ladovi podařilo na druhý pokus dostat na Umělecko-průmyslovou školu. Také získal svou první zakázku na knižní ilustraci pro knihu Pohádka o Honzíkovi a zlatovlasé Isole od Jaroslava Havlíčka.^[7]

V roce 1909 se stal redaktorem nově vzniklého časopisu Karikatury. Rok nato podnikl dvě cesty do Německého císařství a byl poprvé otištěn v zahraničním periodiku – italském humoristickém časopise Pasquino.^[8]

V roce 1911 vydal v Karikaturách spisovatel Jaroslav Hašek svou první povídku o dobrém vojáku Švejkovi. Po svém návratu z první světové války požádal Hašek právě Ladu o ilustrování obálek jednotlivých sešitů, ve kterých začínají v roce 1921 vycházet Osudy dobrého vojáka Švejka. Stihly vyjít tři díly než v roce 1923 Jaroslav Hašek zemřel. Lada poté začal vydávat pokračování Osudů dobrého vojáka Švejka ve formě kresebného seriálu.^[9]

Když v roce 1926 uspořádal spolek Mánes Ladovu první samostatnou výstavu, byl Josef Lada již uznávaným umělcem. Ke konci 20. let začal vydávat vlastní knížky pro děti, které psal i ilustroval, například Říkadla našeho Kadla a Dobrodružství Tondy Čutala. Do řady dalších dětských knih přispíval pouze ilustracemi. V roce 1930 byla uspořádána Ladova druhá samostatná výstava tentokrát v Krásné jizbě v Praze. V témže roce se pustil do nového oboru – scénografie, když byl pověřen vytvořením scénické výpravy k Tylově hře Strakonický dudák pro Národní divadlo. Ve třicátých letech pokračoval s vydáváním knih pro děti a v roce 1933 vydal asi tu nejznámější – O Mikešovi (Příhody kocourka, který mluvil). Další dvě pokračování Cirkus Mikeš a Kludský a Zlatý domov vyšla tři roky poté. V roce 1937 pak Lada vydal další známou pohádkovou knihu O chytré kmotře lišce.^[10]

S příchodem druhé světové války Lada přestal kreslit karikatury, stáhl se více do ústraní a zaměřil se na volnou tvorbu. V roce 1942 vydal svou autobiografii nazvanou Kroniky mého života. Toto první vydání bylo ještě poznamenané válečnou cenzurou. Významnou část Ladovy tvorby tvořily ve válečných letech díla s motivy rusalek a vodníků.^[11]

Za třetí republiky byl Josef Lada členem Československé strany národně socialistické. V jeho tvorbě se v této době opakoval motiv ponocného. Po únorovém převratu se Lada několikrát pokusil vyhovět alespoň náměty svých děl novým požadavkům socialistického realismu. Jeho čím dál silnější tendence k výběru melancholických témat obrazů byla umocněna smrtí jeho manželky v roce 1951. I přesto nadále maloval a psal pro děti. V roce 1952 poprvé vyšla jeho kniha Josef Lada dětem a od roku 1954 se začíná podílet na realizacích animovaných filmů Čert a Káča a Hrátky s čertem. Josef Lada zemřel v prosinci roku 1957 zatímco byla připravována velká jemu věnovaná výstava k příležitosti jeho nedožitých sedmdesátých narozenin.^[12]

Dne 18. června 1923 se oženil s Hanou Budějickou (1888–1950) a narodily se jim dcery Alena (1925–1992) a Eva. Alena Ladová byla rovněž ilustrátorka a malířka. O svém otci napsala v roce 1963 knihu Můj táta Josef Lada, které bylo vydáno přes 9000 výtisků, v knize byly také použity ilustrace z jiných Ladových děl. Dcera Eva se narodila 18. prosince 1928, byla nadaná klavíristka a zahynula v 16 letech při leteckém bombardování u Emauzského kláštera 14. února 1945.

Josef Lada byl samouk, nekreslil ani v přírodě (plenéru), ani podle modelů v ateliéru. Podle uměleckého kritika Jiřího Oliče byl Lada bytostným figuralistou a všechny vyobrazované věci tak pro něj měly hodnotu figury. Cokoli mohlo být antropomorfizováno, v jeho tvorbě se objevují mnohé variace jednotlivých motivů a lidské postavy jsou často stereotypizované.^[6] Ladovy náčrty často obsahovaly mnoho hustě uskupených tmavých čar, z nichž ty, které neodpovídaly jeho představě o díle, jednu po druhé překrýval krycí bílou barvou. Tato krycí běloba na originálech časem často zažloutla, což zakrytým čarám naopak přidává na nápadnosti. Teprve, když byly zakryty nepotřebné linie, zůstala kresba s jedinou silnou linií, která je nejcharakterističtějším znakem většiny Ladových děl.^[13]

Kvůli tomu, že velká část Ladova raného díla vyšla v časopise Švanda dudák, který byl výrazně konzervativním periodikem, byl později Lada zahrnován do názorových skupin vymezujícím se proti vznikající nové vlně modernismu v českých zemích. V době, kdy byly ve Švandovi dudákovi otiskovány Ladovy kresby (1905), v něm byly totiž mimo jiné zároveň zveřejňovány odmítavé reakce na pobuřující výstavu děl Edvarda Muncha v Praze, která byla tehdejšími modernisty naopak přijata s nadšením.^[14]

V začátcích své tvorby považoval Lada za své oblíbené malíře Mikoláše Alše, Adolfa Kašpara a Zdenku Braunerovou.^[15] Ze zahraniční tvorby ho zaujal například kresebný styl Francouze Charlese Luciena Léandrea.^[16]

Působil jako karikaturista, ilustrátor a také jako spisovatel. Byl rovněž autorem výprav, scén a kostýmů k divadelním hrám i operám uváděným Národním divadlem a hlavním výtvarníkem úspěšného českého filmu režiséra Josefa Macha Hrátky s čertem z roku 1956, natočeného podle stejnojmenné pohádkové divadelní hry Jana Drdy.

Vytvořil asi 600 obrazů volné tvorby a okolo 15 tisíc ilustrací. Toto číslo není konečné a stále stoupá - neexistuje soupis díla. Jeho ilustrace inspirovaly českého básníka Jaroslava Seiferta k napsání básnické sbírky Chlapec a hvězdy (1956). Sbírka je malebným slovním doprovodem k Ladovým obrázkům.

Společně s Čapkem, Nezvalem a Vančurou se stal jedním ze zakladatelů tzv. „moderní pohádky“ v české literatuře a obdržel za svoje dílo roku 1947 titul národní umělec.

Kromě mnoha pohádek a knih pro děti, které sám napsal ilustroval především:

• Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (pro Švejka nakreslil 1339 kreseb) a další knihy Jaroslava Haška
• Tyrolské elegie, Král Lávra a Epigramy Karla Havlíčka Borovského
• Velká kniha českých říkadel (2008), výběr nejznámějších českých lidových říkadel a písní s ilustracemi Josefa Lady.
• Čáry máry fuk, ať jsem zase kluk! (2012), verše Jiřího Žáčka inspirované ilustracemi Josefa Lady.

Dále ilustroval pohádky Karla Jaromíra Erbena a Jana Drdy a řadu děl méně známých spisovatelů.

• V studni (opera, skladatel Vilém Blodek, Národní divadlo 1934^[17])
• Prodaná nevěsta (opera, skladatel Bedřich Smetana, Národní divadlo 1936^[18])

Vystupoval ve dvou dokumentech Československé televize; oba režíroval herec a režisér Hugo Huška:

• Ladovi furianti (1956).
• Národní umělec Josef Lada (1953).

• Byl po něm pojmenován asteroid 17625 Joseflada.^[19]
• Na jeho počest do prosince 2018 nesl název rychlík Českých drah Praha – České Budějovice Josef Lada.
• Ladova ulice je v Praze, Olomouci, Hradci Králové a dalších městech.
• Památník Josefa Lady je v Hrusicích.
• V Ladově kraji se nacházejí dvě naučné stezky – Cesta kocoura Mikeše a Pohádkové Hrusice.^[20]

• 
  Stavební dokumentace k novostavbě rodinného domu Josefa Lady v Hrusicích z roku 1934
• 
  Busta Josefa Lady na pomníku v Hrusicích, dílo Zdeňka Šejnosta z roku 1951
• 
  Hlavní ulice u potoka v Hrusicích; na místě domu vpravo stával do roku 1932 Ladův rodný domek
• 
  Ladova vila v Hrusicích, dnes Památník Josefa Lady s expozicí spravovanou Oblastním muzeem Praha-východ
• 
  Hrob Josefa Lady na Olšanských hřbitovech

• Česká divadla: encyklopedie divadelních souborů. 1. vyd. Praha: Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 77, 96, 153.
• Čeští spisovatelé 20. století: slovníková příručka. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1985. 830 s. S. 335–336. 
• FORMÁNEK, Václav. Josef Lada. 1 vyd. Praha: Odeon, 1981. 65 s., 15 nečísl. s. Malá galerie, sv. 22.
• FORST, Vladimír a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 2/II. K–L. Praha: Academia, 1993. 597–1377 s. ISBN 80-200-0469-6. S. 1119–1121. 
• CHALOUPKA, Otakar, ed. Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládež. 1. vyd. Praha: Albatros, 1985. 480 s. S. 218–222. 
• KOLOC, Tomáš. Lada nebyl jen malíř betlémů. Včera ho cenzurovali nacisti, dnes politická korektnost. Svět Tomáše Koloce. Krajské listy: Zprávy z Královéhradeckého kraje [onlie]. 17.12.2022 [cit. 19. 12. 2022]. Dostupné z: https://www.krajskelisty.cz/praha/28163-lada-nebyl-jen-tvurce-betlemu-vcera-ho-cenzurovali-nacisti-dnes-politicka-korektnost-svet-tomase-koloce.htm
• LADA, Josef. Kronika mého života. Praha: Českomoravský kompas, 1942. 385 s. (Umělci o sobě a o všem, sv. 10.). 
• LADA, Josef. Kronika mého života. 11 vyd. (v EMG 3. vyd.). Praha: Euromedia Group, 2022. 435 s. Universum. ISBN 978-80-242-8428-6.
• MUKAŘOVSKÝ, Jan, ed. Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 636. 
• TOMEŠ, Josef a kol. Český biografický slovník XX. století: II. díl: K–P. Praha: Paseka, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 243–244. 

• Vodník
• Ponocný
• Víla
• Svazek obcí Ladův kraj

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Lada na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Lada
• Oficiální stránky
• Obrazová databáze
• Ladovy Hrusice na internetu
• Co bubáci a hastrmani netušili video z cyklu České televize Příběhy slavných
• Josef Lada Archivováno 19. 6. 2020 na Wayback Machine., záznam z archivu Českého rozhlasu, cyklus Portréty
• Mikroregion Ladův kraj
• Josef Lada v databázi Archivu Národního divadla (včetně obrazové dokumentace)
• Josef Lada v Česko-Slovenské filmové databázi
• Josef Lada ve Filmové databázi
• Josef Lada na Kinoboxu
• Josef Lada v Internet Movie Database (anglicky)
• Josef Lada v informačním systému abART