Jorgos Papandreu

Jorgos Papandreu
Jorgos Papandreu
182. předseda vlády Řecka
	Ve funkci:; 6. října 2009 – 11. listopadu 2011
Prezident	Karolos Papulias
Předchůdce	Kostas Karamanlis
Nástupce	Lukas Papadimos
Předseda PASOK
Úřadující
	Ve funkci od:; 8. února 2004
Předchůdce	Kostas Simitis
Předseda Socialistické internacionály
Úřadující
	Ve funkci od:; 30. ledna 2006
Předchůdce	António Guterres
Ministr zahraničních věcí Řecka; Hlava mnišského státu Athos
	Ve funkci:; 7. října 2009 – 7. září 2010
Předchůdce	Dora Bakoyannis
Nástupce	Dimitris Droutsas
	Ve funkci:; 18. února 1999 – 13. únor 2004
Předchůdce	Theodoros Pangalos
Nástupce	Tassos Jannitis
Ministr školství a náboženských věcí
	Ve funkci:; 8. července 1994 – 25. září 1995
Předchůdce	Dimitrios Fatouros
Nástupce	Gerasimos Arsenis
	Ve funkci:; 22. června 1988 – 2. červenec 1989
Předchůdce	Apostolos Kaklamanis
Nástupce	Vasileios Kontogiannopoulos
Stranická příslušnost
Členství	PASOK
Narození	16. června 1952 (72 let); Saint Paul USA
Choť	Ada Papapanou
Rodiče	Andreas Papandreu a Margaret Chant-Papandreou
Děti	Andreas (n. 1982); Margarita-Elena (n. 1990)
Příbuzní	Sofia Papandreou, Emilia Nyblom, Andreas Papandreou a Níkos Papandréou (sourozenci)
Sídlo	Maximos Mansion, Athény; (sídlo předsedy vlády)
Alma mater	Amherst College; Stockholmská univerzita; London School of Economics; Harvard University
Zaměstnání	politik
Profese	sociolog
Náboženství	Řecká ortodoxní církev
Ocenění	Komandérský kříž s hvězdou Řádu za zásluhy Polské republiky (1996); velkokříž Řádu za občanské zásluhy (1998); Řád bílé hvězdy 1. třídy (1999); velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (2000); velkokříž Řádu Isabely Katolické (2001); … více na Wikidatech
Podpis
Webová stránka	www.papandreou.gr
Commons	George Papandreou
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jorgos Papandreu (řecky: Γεώργιος Παπανδρέου, [ʝeˈoɾʝios papanˈðɾeu]IPA; narozen 16. června 1952, Saint Paul, Spojené státy americké) je řecký politik, který v letech 2009 až 2011 sloužil jako řecký premiér. V současnosti působí jako poslanec za Hnutí pro změnu.

Patří k dlouholeté politické dynastii, sloužil pod svým otcem, tehdejším premiérem Andreasem Papandreouem jako ministr pro školství a náboženské záležitosti (1988–1989 a 1994–1996) a od roku 1999 do roku 2004 jako ministr zahraničních věcí. Papandreu byl od února 2004 do března 2012 vůdcem stany Panhelénské socialistické hnutí (PASOK), kterou založil jeho otec a od ledna 2006 je předsedou Socialistické internacionály.

Dne 6. října 2009 se Jorgos Papandreu stal 182. řeckým premiérem. Byl třetím členem rodiny Papandreoů, který sloužil jako předseda vlády země, po svém otci Andreasovi a jeho dědečkovi Jorgosovi Papandreuovi. Rezignoval 11. listopadu 2011 během dluhové krize v Řecku, aby uvolnil místo vládě národní jednoty.

V březnu 2012 odstoupil z čela PASOK a v lednu 2015 ze strany úplně odešel a založil vlastní politickou stranu Hnutí demokratických socialistů (KIDISO), která byla v lednu 2015 8. nejvolenější stranou ve volbách v lednu roku 2015, ale do parlamentu se nedostal. V roce 2017 se KIDISO připojilo k Demokratickému vyrovnání, politické alianci tvořené PASOK a dalšími středolevými stranami. Demokratické vyrovnání se později vyvinulo v Hnutí za změnu, které bylo ve volbách v roce 2019 třetí nejvíce volenou stranou, přičemž sám Papandreu se vrátil do parlamentu jako poslanec zastupující region Achaea.

Osobní život

Vzdělání

Narodil se v minnesotském hlavním městě Saint Paul, kde jeho otec Andrea Papandreu působil na univerzitě (v letech 1939–1959 pracoval jako profesor ekonomie). Matka je Američanka Margaret Papandreu, rozená Chantová. Vzdělání získal postupně na torontských školách, v Amherst College (Massachusetts), Stockholm University, London School of Economics a Harvard University. Má bakalářský titul v oboru sociologie na Amherst College a magisterský titul sociologie na London School of Economics. V období 1972–73 se jako vědec zabýval otázkami imigrace na Stockholm University. Pracoval také v Centru pro zahraniční vztahy na Harvard University (1992–93).

V roce 2002 mu byl udělen čestný doktorát právní vědy (dr.h.c.) na Amherst College a roku 2006 byl jmenován hostujícím profesorem v Centru helénských studiích na Georgia State College of Arts and Science.

Po restauraci řeckého demokratického zřízení v roce 1974 (viz Řečtí plukovníci), přijel do Řecka a stal se aktivním členem nové politické strany PASOK, kterou založil jeho otec.

Politická kariéra

Do řeckého parlamentu byl zvolen v roce 1981, kdy se jeho otec stal řeckým předsedou vlády. Postupně zastával tyto pozice: podtajemník pro kulturní záležitosti (1985), ministr školství a náboženských záležitostí (1988–89, 1994–96), náměstek ministra zahraničních věcí (1993, 1996), ministr pro vládní koordinaci k uspořádání LOH 2004 (1997), ministr zahraničních věcí (1999–2004, od 2009), předseda Socialistické internacionály (od 2006) a předseda vlády (od 2009).

Spolu s ministrem zahraničí Janem Kavanem vypracovali česko-řeckou tzv. kosovskou iniciativu, kterou podepsali 24. května 1999 v Pekingu. Ta měla řešit kosovskou krizi pomocí zastavení bombardování Jugoslávie silami NATO a zahájením jednání. NATO ji nepřijalo.

Ve druhém funkčním období na pozici ministra školství se stal prvním řeckým politikem v historii, který zavedl zvýhodnění menšin, když zákonně přidělil muslimské menšině 5 % míst na univerzitách v Západní Thrákii. Podílel se také na rozvoji Open University v Řecku.

Obdržel řadu ocenění a čestných titulů za svou práci především ve věci lidských práv. Jako ministr zahraničí musel tlumit plamenné nacionalistické výpady od přívrženců jeho otce a byl nakloněn bližším vztahům s Tureckem a Albánií vůči nimž má Řecko tradičně chladné vztahy. Neúnavně řešil otázku rozděleného Kypru, což vyústilo v Annanův plán ze strany OSN. Stál proti řeckým nacionalistům ve věci znovupřipojení kyperského ostrova k Řecku. Kyperská republika se v květnu 2004 stala členem Evropské unie. Podílel se také na řešení sporu týkajícího se názvu státu Republika Makedonie, který Řecko neuznávalo.

Vedení strany

V roce 2004 strana PASOK prohrála parlamentní volby. Ještě před nimi, v lednu téhož roku tehdejší premiér Kostas Simitis oznámil, že odejde z funkce předsedy strany a přenechá ji Papandreovi, který získal doporučení.

V únoru 2004 se pro volbu nového předsedy uskutečnily poprvé v historii vnitrostranické primárky. Papandreu v nich neměl protikandidáta a byl zvolen šéfem strany.

Na návrh bývalého předsedy Antónia Guterrese byl v květnu 2005 zvolen místopředsedou Socialistické internacionály. V lednu 2006 byl pak jednomyslně potvrzen jako její nový předseda.

V parlamentních volbách 2007 PASOK opět prohrál s pravicovou Novou demokracií Kostase Karamanlise. Ve vnitrostranických primárkách se jeho vyzyvateli stali Evangelos Venizelos a Kostas Skandalidis. Přesto byl unovuzvolen do čela strany.

V červnových eurovolbách 2009 PASOK zvítězil v Řecku. O čtyři měsíce později vítězství zopakoval i v parlamentních volbách (říjen 2009), když získal 43,92 % hlasů voličů, oproti 33,48 % hlasů voličů pro Novou demokracii, což v přepočtu činilo 160 parlamentních křesel pro PASOK ku 91 křeslům pro ND z celkového počtu 300 míst.

Předseda vlády

6. října 2009 byl jmenován 182. premiérem řecké vlády. Od 7. října 2009 do 7. září 2010 souběžně zastával post ministra zahraničních věcí, což zároveň znamená funkci hlavy mnišského státu Athos. Rezignoval 11. 11. 2011 v důsledku řecké finanční krize.

Soukromý život

Hovoří plynně řecky, anglicky a švédsky.

Je podruhé ženatý s Adou, mají spolu dceru Margaritu-Elenu. Z předešlého manželství má syna Andrease (nar. 1982). Dále má dva mladší bratry Nikose Papandrea a Andrease Papandrea a dvě mladší sestry Sophii Papandreu a Emilii Nyblomovou.

Vyznamenání a ocenění

Vyznamenání

Stát	Název	Datum udělení
Belgie Belgie	velkokříž Řádu koruny	2001
Estonsko Estonsko	Řád bílé hvězdy I. třídy^[1]	1999, 14. května
Finsko Finsko	velkokíž Řádu finského lva	1996
Itálie Itálie	velkokříž Řádu zásluh o Italskou republiku^[2]	2003, 14. července
Maďarsko Maďarsko	velkokříž Záslužného řádu Maďarské republiky	2003
Německo Německo	velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo	2000
Peru Peru	velkokříž Řádu peruánského slunce	2003
Polsko Polsko	velkodůstojník Řádu za zásluhy Polské republiky	1996
Rakousko Rakousko	velká čestná dekorace ve zlatě na stuze Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku^[3]	1999
Španělsko Španělsko	velkokříž Řádu za občanské zásluhy^[4]	1998
Španělsko Španělsko	velkokříž Řádu Isabely Katolické	2001
Švédsko Švédsko	komtur velkokříže Řádu polární hvězdy	1999
Ukrajina Ukrajina	Řád knížete Jaroslava Moudrého III. třídy	1996
Vatikán Vatikán	rytíř velkokříže Řádu Pia IX.	2002

Ocenění

1988: „Botsis’s Foundation for the Promotion of Journalism“ award
1996: „SOS against Racism, and affiliated organizations“ Committee award
1997: Abdi Ipekci special award for Peace and Friendship (červen 1997)
2000: Eastwest Institute 2000 Awards - Peace Building Awards
2002: Jackie Robinson Humanitarian Award
2003: titul Obránce demokracie
2006: Open Fields Award (Truce Foundation, USA)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku George Papandreou (junior) na anglické Wikipedii.

↑ Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online.
↑ Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online.
↑ https://www.parlament.gv.at/PAKT/VHG/XXIV/AB/AB_10542/imfname_251156.pdf
↑ https://www.boe.es/boe/dias/1998/05/23/pdfs/A17240-17240.pdf

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Jorgos Papandreu na Wikimedia Commons
(anglicky) Oficiální stránka
(anglicky) Osobní blog
http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/250067-recky-premier-odstoupil-euro-udrzime-vzkazal-na-rozloucenou.html?ref=zpravy-dne^{[nedostupný zdroj]}

[1] Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online.

[2] Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online.

[3] ttps://www.parlament.gv.at/PAKT/VHG/XXIV/AB/AB_10542/imfname_251156.pdf

[4] ttps://www.boe.es/boe/dias/1998/05/23/pdfs/A17240-17240.pdf

[1]

[2]

[3]

[4]

Premiéři Řecka

Řecká vojenská junta (1967–1974)	Konstantinos Kollias (1967) • Georgios Papadopulos (1967–1973) • Spyros Markezinis (1973) • Adamantios Androutsopoulos (1973–1974)

Třetí republika (od 1974)	Konstantínos Karamanlís (1974–1980) • Georgios Rallis (1980–1981) • Andreas Papandreu (1981–1989) • Tzannis Tzannetakis (1989) • Joannis Grivas (1989) • Xenofón Zolotas (1989–1990) • Konstantinos Mitsotakis (1990–1993) • Andreas Papandreu (1993–1996) • Kostas Simitis (1996–2004) • Kostas Karamanlis (2004–2009) • Jorgos Papandreu (2009–2011) • Lukas Papadimos (2011–2012) • Panajotis Pikramenos (2012) • Antonis Samaras (2012–2015) • Alexis Tsipras (2015) • Vasiliki Thanuová (2015) • Alexis Tsipras (2015–2019) • Kyriakos Mitsotakis (2019–2023) • Ioannis Sarmas (2023) • Kyriakos Mitsotakis (od 2023)