Nothing Special   »   [go: up one dir, main page]

Přeskočit na obsah

Joachim Kunz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Joachim Kunz
Osobní informace
Datum narození9. února 1959 (65 let)
Místo narozeníStollberg
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Vzpírání na LOH
zlato LOH 1988 do 67,5 kg
stříbro LOH 1980 do 67,5 kg
Mistrovství světa ve vzpírání
zlato MS 1981 do 67,5 kg
zlato MS 1983 do 67,5 kg
stříbro MS 1979 do 67,5 kg
stříbro MS 1980 do 67,5 kg

Joachim Kunz (* 9. února 1959 Stollberg/Erzgeb.) je bývalý německý vzpěrač, olympijský vítěz v lehké váze jako reprezentant Německé demokratické republiky.

Se sportem začínal jako gymnasta, pak se zaměřil na vzpírání v klubu SC Karl-Marx-Stadt, kde ho trénoval Klaus Kroll.[1] Jeho první vrcholnou akcí bylo mistrovství světa juniorů ve vzpírání v roce 1978, kde obsadil páté místo. O rok později byl již juniorským mistrem světa a stříbrným medailistou ze seniorského mistrovství světa i Evropy. Na moskevské olympiádě v roce 1980 obsadil druhé místo za Bulharem Janko Rusevem. V letech 1981 a 1983 se stal mistrem Evropy i světa, v roce 1985 byl na evropském šampionátu druhý. Na Letních olympijských hrách 1988 v Soulu skončil v soutěži lehkých vah druhý za Angelem Genčevem z Bulharska, který byl však dodatečně diskvalifikován po pozitivním testu na furosemid, Kunz se tak posunul na první místo a získal pro NDR jediné vzpěračské olympijské zlato v její historii.[2] Také vyhrál sedmkrát národní šampionát a devětkrát překonal světový rekord, jeho životním maximem ve dvojboji bylo 350 kg.[3] Kariéru ukončil v roce 1996.

Vyučil se nástrojařem a pak studoval na Deutsche Hochschule für Körperkultur v Lipsku. Po sjednocení Německa se stal podnikatelem a vede firmu Suppina na výrobu instantních polévek.[4]

  1. Munzinger Biographien Dostupné online
  2. Two Athletes Sent Home After Testing Positive for Drugs. Los Angeles Times Dostupné online
  3. Top Olympic Lifters of the 20th Century Dostupné online
  4. Diese zwölf DDR-Produkte haben die Wende überlebt. Stern Dostupné online

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]