Nothing Special   »   [go: up one dir, main page]

Přeskočit na obsah

Ivan Ivanovič Panajev

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ivan Ivanovič Panajev
Narození15.jul. / 27. března 1812greg.
Petrohrad
Úmrtí18. únorajul. / 2. března 1862greg. (ve věku 49 let)
Petrohrad
Příčina úmrtíruptura srdečního svalu
PseudonymНовый поэт (Nový nebo Moderní básník)
Povoláníprozaik, žurnalista
Národnostruská
StátRuské impériumRuské impérium Ruské impérium
Alma materŠlechtická internátní škola při Petrohradské univerzitě
Žánrnovely a povídky
Literární hnutípozdní romantismus, naturální škola
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivan Ivanovič Panajev (rusky Ивaн Ивaнович Панаев; 15. březnajul./ 27. března 1812greg., Petrohrad – 19. únorajul./ 3. března 1862greg., tamtéž)[1] byl ruský pozdně romantický prozaik a žurnalista.[2]

Panajev v roce 1856

Pocházel ze šlechtické rodiny. Vychován byl ve Šlechtické internátní škole při Petrohradské univerzitě a následně pracoval až do roku 1844 jako státní úředník. Literární činnost zahájil roku 1834 romantickými povídkami v duchu Bestuževa-Marlinského. Při svých pobytech v Moskvě se seznámil s Vissarionem Grigorjevičem Bělinským a pod jeho vlivem se stal jedním z hlavních představitelů tzv. naturální školy.[1] Spolupracoval s časopisem Vlastenecké zápisky (Отечественные записки)[1] a od roku 1847 se společně s Nikolajem Alexejevičem Někrasovem podílel na vydávání časopisu Současník (Современник).[3]

Je autorem mravoličných črt a salónních a milostných povídek s idealizací ruské ženy. V rozsáhlejších prózách zobrazil parazitující statkářskou šlechtu a životní vyhasínání tzv. zbytečného člověka. Pro ruskou literaturu má však daleko větší význam jako žurnalista. Pod pseudonymem Новый поэт (Nový, nebo Moderní básník) psal kritické i humorné fejetony z novinářského prostředí a ze života v Petrohradě, které poskytují množství cenného materiálu pro studium jednoho z nejdůležitějších období historie ruské literatury.[3]

Výběrová bibliografie

[editovat | editovat zdroj]
  • Ložnice světské ženy (1834, Спальня светской женщины»), povídka.
  • Bílé myšky (1834, Белая горячка), povídka.
  • Překrásný člověk (1840, Прекрасный человек), povídka.
  • Petrohradský fejetonista (1841, Петербургский фельетонист), fejeton.
  • Onagr (1841, Онагр), črta.
  • Milostpaní (1841, Барыня), povídka.
  • Akteon (1842, Актеон), povídka.
  • Slečinka (1844, Барышня)., povídka
  • Maminčin mazlíček (1845, Маменькин сынок), povídka.
  • Příbuzní (1847, Родственники), rozsáhlá novela.
  • Setkání na nádraží (1847, Встреча на станции), povídka.
  • Provinciální lvi (1852, Львы в провинции), román.
  • Sebrané básně Nového básníka (1855, Собрание стихотворений Нового поэта), sbírka autorových parodických básní.
  • Frajeři (1856, Хлыщи), povídka.
  • Vnuk ruského milionáře (1858, Внук русского миллионера), povídka.
  • Črty z petrohradského života (1860, Очерки из петербургской жизни), črty.
  • Vzpomínky na Bělinského (1860, Воспоминание о Белинском), paměti.
  • Literární vzpomínky (1861, Литературные воспоминания), paměti.
  1. a b c Якушин, Н. И. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2020-01-24]. Heslo ПАНА́ЕВ. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-01-24. (rusky) 
  2. Slovník spisovatelů Sovětského svazu II. Odeon, Praha 1978, str. 135.
  3. a b Ottův slovník naučný, 19. díl, Paseka a Argo, Praha 2000, str. 514.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]