Kmín kořenný
Kmín kořenný | |
---|---|
Kmín kořenný | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
Řád | miříkotvaré (Apiales) |
Čeleď | miříkovité (Apiaceae) |
Rod | kmín (Carum) |
Binomické jméno | |
Carum carvi L., 1753 | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kmín kořenný (Carum carvi), někdy uváděný také pod názvem kmín luční, je běžná rostlina z čeledi miříkovitých. Je to dvouletá, někdy i mnoholetá rostlina (to závisí na způsobu pěstování popř. roste-li planě na loukách).
Popis
[editovat | editovat zdroj]Kořen kmínu je vřetenovitý, tenký, slabě větvící. Listy jsou pochvaté, lysé a dvakrát peřenosečné. Kmín má 30–100 cm vysokou lodyhu. Květenstvím je složený okolík a plodem kmínu je vejčitá a ze strany silně smáčknutá, světle až tmavohnědá dvounažka. Na plodech jsou siličné kanálky, kde se vytváří silice. Semena obsahují 3–7 % éterických olejů obsahujících karvon a limonen.[1]
-
Kmín jako koření
-
Semena kmínu lučního
Využití
[editovat | editovat zdroj]Jde o jedno z nejstarších používaných evropských koření. Jeho používání je doloženo už ze starověku. Používá se ke kořenění chleba či jiného pečiva, brambor, omáček, salátů, a mnoha dalších jídel, dále pak v konzervárenství, v likérnictví, ve farmacii a mnoha dalších odvětvích potravinářského průmyslu. Přidává se při vaření brambor, do kyselého zelí, k masům a do salátů.[2]
V ČR se kmín pěstuje přibližně na 1000 ha s průměrným výnosem 0,5 tun na 1 ha. Spotřebuje se ročně přibližně 1400 t kmínu, z toho domácí produkce je schopna zajistit produkci 500 t. Zbytek se dováží převážně z Německa a Nizozemska.
Obsažený karvon pozitivně ovlivňuje trávení.
Etymologie
[editovat | editovat zdroj]Již staročeské slovo kmín je nejspíše převzato z latinského slova cuminum, cyminum, což přešlo přes řecké κύμινον ze semitských jazyků (příbuzná slova zahrnují hebrejské כמון (kammon) a arabské كمون (kammun). Toto slovo se vyskytuje v několika starosemitských jazycích, odkud přešlo ze semitské akkadštiny (kamūnu), která ho převzala ze staré sumerštiny (gamun).
Český kmín
[editovat | editovat zdroj]Pěstitelé mohou používat pro kmín pěstovaný v České republice při splnění specifických podmínek (např. vhodný pozemek, setí uznaného osiva, sklizeň v optimální zralosti atd.) chráněné označení „Český kmín“. Ochranná známka zajišťuje kvalitativní parametry, které je možné splnit pouze, když se pěstují vybrané odrůdy kmínu (např. odrůda Prochan).
Související články
[editovat | editovat zdroj]- Kumin – kmín římský
- Černucha setá – černý kmín
- Aquavit – alkoholický nápoj obsahující výtažek z kmínu
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ RAAL, Ain; ARAK, Elmar; ORAV, Anne. The content and composition of the essential oil Found in Carum carvi L. commercial fruits obtained from different countries. S. 53–59. Journal of Essential Oil Research [online]. 2012-02. Roč. 24, čís. 1, s. 53–59. ISSN 1041-2905. DOI 10.1080/10412905.2012.646016. (anglicky)
- ↑ KYBAL, Jan; KAPLICKÁ, Jiřina. Naše a cizí koření. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1988. Kapitola Kmín kořenný neboli luční, s. 82.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Slovníkové heslo kmín kořenný ve Wikislovníku
- Obrázky, zvuky či videa k tématu kmín kořenný na Wikimedia Commons
- Galerie kmín kořenný na Wikimedia Commons
- Taxon Carum carvi ve Wikidruzích
- Web Botanika Wendys
- Web Bylinky Archivováno 26. 12. 2012 na Wayback Machine.
- Miříkovité
- Léčivé rostliny
- Koření
- Rostliny poskytující koření
- Aromatické rostliny
- Medonosné rostliny
- Flóra Česka
- Flóra Číny
- Flóra Indického subkontinentu
- Flóra jihovýchodní Evropy
- Flóra jihozápadní Asie
- Flóra jihozápadní Evropy
- Flóra Kavkazu
- Flóra Mongolska
- Flóra ruského Dálného východu
- Flóra severní Evropy
- Flóra Sibiře
- Flóra Střední Asie
- Flóra střední Evropy
- Flóra východní Evropy